Život s dluhem

Když pro rok 2014 plánoval vyrovnaný rozpočet, poznamenal tehdejší spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble, že vydává jen tolik, kolik vybral. Jednoduchá rovnice. Nejbližší spolupracovník kancléřky Angely Merkelové vlastně svá slova nesplnil, protože se mu povedlo dokonce „vybrat víc“. Německý rozpočet poprvé od roku 1969 skončil v mírném přebytku, což se pak povedlo ještě pětkrát za sebou. „Investujeme do budoucnosti země, aniž bychom dělali dluhy,“ prohlásil před sedmi lety šéf spolkové kasy, mimochodem současný předseda Německého spolkového sněmu. Nyní je vše jinak.

Můžeme parafrázovat starý Schäu­bleho výrok a napsat, že Německo dělá dluhy, aby investovalo do své budoucnosti. Jestliže ještě rok 2019 skončil rekordním přebytkem přes 13 miliard eur (344 miliard korun), se začátkem koronavirové pandemie loni na jaře bylo rychle jasné, že dobré časy končí. Výsledek za kritický rok 2020? Minus 218 miliard eur (5,8 bilionu korun). A rok 2021? Ministr financí Olaf Scholz (SPD) plánuje zadlužení až 240 miliard eur (6,3 bilionu korun), což bude důsledek masivních podpůrných programů i toho, že pro otevírání německé ekonomiky (loni oslabila o 4,9 procenta, výhled na letošek se pohybuje mezi třemi až čtyřmi procenty růstu) není zatím kvůli negativnímu vývoji koronavirových statistik moc prostoru.

Dluh výrazně stoupá, což za normálních okolností odporuje německým zákonům. Po velkých propadech v roce 2010, kdy deficit prolomil hranici tří procent HDP (bylo to 4,2 procenta) danou maastrichtskými kritérii, se dostala do německého ústavního pořádku takzvaná dluhová brzda. Jinými slovy zákaz vytvářet deficitní rozpočty spolkové i zemské (výjimkou je vládní deficit 0,35 procenta HDP v době krize). Nařízení se dodržovalo, Německo schodky stáhlo a rychle otočilo do plusu, jak jsme již zmínili. Rozpočty se pak až do vypuknutí pandemie plánovaly jako vyrovnané. Loni Spolkový sněm platnost dluhové brzdy pozastavil a povolil tím stavidla zadlužení.

Ani s Evropskou unií Berlín nebude mít kvůli rozpočtovým schodkům problémy. Členské státy EU totiž kvůli koronavirové krizi poprvé pozastavily pravidla Paktu stability a růstu Evropské unie, podle nichž nesmí rozpočtový schodek překročit tři procenta a celkový dluh nesmí přesáhnout 60 procent HDP. Do těchto mantinelů se sice ani Německo nyní nevejde, ale pořád je v mnohem lepší ekonomické situaci než řada evropských států. Ve skupině sedmi hospodářsky nejrozvinutějších zemí (G7) si udržuje nejnižší zadlužení, které by na konci roku mělo zůstat pod 75 procenty hrubého domácího produktu.

Za dluhovou brzdu Německo chce znovu zatáhnout až v roce 2022, kdy by měl schodek klesnout na 81,5 miliardy eur (2,1 bilionu korun). A pak by se měl snížit ještě výrazně rychleji – na „pouhých“ 6,7 miliardy (177 miliard korun) v roce 2023. Do černých čísel se však rozpočet nemá vrátit ani o rok později, kdy ministr Scholz hovoří o schodku pět mi­liard eur (133 miliard korun). Takže možná 2025… Ale jsou to všechno pouhé odhady. Kdo ví, jaké budou následky pandemie za čtyři pět let? Jak masivní bude muset být podpora ekonomiky? Němci jsou opti­misté.