Zlatý ČEZ

Byla to významná dramatická chvíle, když premiér Petr Fiala loni v červnu přednášel v televizi svůj „mimořádný projev k národu“. Předseda vlády a nejsilnější vládní strany ODS v něm vysvětloval, jak vláda bojuje za dostatek energie na zimu a jak všem lidem zajistí levnější elektřinu než dnes.

„Často se mne ptáte, proč prostě nenařídíme ČEZ, aby prodával elektřinu levněji, když tu firmu vlastní stát. Odpověď je jednoduchá: v ČEZ jsou třicetiprocentním vlastníkem soukromí akcionáři a ti mají své zájmy chráněné zákonem. Zatímco zájem státu je dostatek energií za přijatelné ceny, zájem soukromého investora je zisk. A tyto dva přístupy se nyní dostávají do konfliktu,“ řekl tehdy Fiala a dodal: „To ale chceme změnit. Součástí naší strategie je, aby stát získal v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny. Není to řešení pro tuto zimu. Bude to proces, který chvíli potrvá, ale chceme s tím začít co nejdříve.“

Po tři čtvrtě roce vypadá situace úplně jinak. O ovládnutí ČEZ státem se vůbec nemluví. Dělení firmy neprobíhá a ani se nepřipravuje, na ničem se v tomto smyslu intenzivně nepracuje. Ani koncepčně, natožpak prakticky. Ještě loni v květnu Fiala v Bruselu sliboval, že rozdělení ČEZ proběhne během dvou let. „Úmysl je, abychom měli větší vliv na rozhodující infrastrukturu a mohli se lépe vyrovnávat s věcmi, kterým teď čelíme. Česká republika je na tom ve srovnání s jinými zeměmi z hlediska energetického zabezpečení velmi špatně,“ tvrdil premiér. Neřekl ale, že celé převedení ČEZ na stát by přišlo na 250 miliard korun.

Státní ovládnutí jaderné energetiky, které by umožnilo operovat s cenami a množstvím energie, by podle odborníků a výpočtů ČEZ přišlo možná na 80 miliard. Na to stát dnes nemá, naopak se mu každá koruna navíc hodí, jak ukazuje právě příliv peněz ze zisku dominantního výrobce energie, kterého stát většinově ovládá.

Zaplatili jsme si to sami

I na vládní úrovni tak dostal přednost okamžitý zisk, a jak se ukazuje – zájmy státu, respektive vlády a soukromého kapitálu v žádném velkém konfliktu nejsou. Nadměrný zisk se hodí všem. Stát má díky vysokým cenám energií své miliardy do rozpočtu, které doposud marně hledal, soukromníci vyšší zisky ze svých akcií. Proto si také na nic nestěžují a jsou velmi rádi, že se jejich investice tak dobře zhodnotila.

Kdo to všechno zaplatil, je jasné: spotřebitelé, tedy odběratelé elektrické energie, kteří sponzorují nejen zisky ČEZ a výnosy na dividendách soukromých vlastníků akcií, ale teď i státní rozpočet, jenž tuto finanční injekci potřeboval jako sůl. To je také důvod, proč opoziční ekonomický lídr ANO a bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček označil výnosy ČEZ za „krutý žert“. Paradox to je: lidé zatížení inflační krizí si zaplatili větší daňové příjmy státu, který jim teď možná pomůže s vysokými cenami elektřiny a bude za ně investovat třeba do dopravní infrastruktury.

„Díky vysokým ziskům ČEZ si teď budeme moct dovolit věci, které bychom museli opět dělat na dluh,“ řekl premiér, který dnes prodává tento postup jako promyšlenou rozpočtovou strategii. Přitom šlo původně a primárně o to pomoct firmám a domácnostem v boji s vysokými cenami elektřiny a plynu. Fiala se už nechal slyšet, že velká část těchto peněz půjde na pomoc obyvatelům s vysokými cenami energie. Ti, co vysoké zisky z větší části zaplatili, dostanou tedy zpátky své peníze od státu na sociální pomoci či energetickém přídavku, pokud si zažádají.

Ostatně to byl přece smysl zavedení daně z mimořádných zisků, pomoc v energetické krizi, nikoli vylepšování bilance státních financí. Jak přesně tyto energetické kompenzace budou vypadat a kolik peněz na ně nakonec půjde, nikdo neví. Ceny energií se navíc prudce snížily, což platí o elektřině, plynu i pohonných hmotách. ČEZ, kde stát drží 70 procent všech akcií, zatím s cenami dolů nejde, jejich pokles se očekává až příští rok. Letošní výnosy polostátního energetického obra, kterého stát ještě dva roky bude mimořádně zdaňovat, by tedy mohly být opět velmi vysoké. Jaké energetické kompenzace pro obyvatele měl premiér přesně na mysli, jasné není. Jasné naopak je, že většině obyvatel by stačily nižší ceny elektřiny.

S vysokým ziskem se počítalo

Cílená pomoc s vysokými energetickými náklady, jež by mohla být placena z těchto mimořádných rozpočtových příjmů, by se jistě vyplatila například v zemědělství a výrobě potravin. Růst cen v tomto segmentu trhu je momentálně největší sociální problém české ekonomiky. Producenti potravin přitom tvrdí, že zdražovat kvůli vysokým nákladům na energie musí. Dalo by se například uvažovat o dotacích zemědělcům, kteří vysoké ceny energií stále ve větším procentu promítají do cen potravin, jejichž výše dnes trápí už i střední třídu.

Jenže ani ministerstvo zemědělství, ani nikdo jiný neví přesně, kolik peněz by to mělo být. Tedy jak vysoká dotace by byla na místě a zda by šly v takovém případě ceny potravin skutečně dolů. Otázkou je, do jaké míry jsou v cenách promítnuty náklady a do jaké míry spekulace s inflačními očekáváními. Premiér Fiala navíc mluvil i o tom, že velká část z mimořádných zisků ČEZ půjde úplně jinam. „Díky mimořádným příjmům můžeme rekordně investovat do výstavby silnic a dálnic nebo zvyšovat výdaje na obranu,“ řekl Fiala, který je rád, že se díky výdělkům z ČEZ nebude muset stát dál zadlužovat. „S vysokými zisky ČEZ jsme počítali,“ vysvětlil premiér, „a nastavili jsme taková opatření, abychom tyto prostředky dokázali co nej­efektivněji vrátit občanům a firmám.“

Odliv peněz z firmy bude rizikový pro samotný ČEZ. Ten se už v minulosti vyjádřil, že není schopen garantovat dostatek peněz na plánované výstavby nových jaderných bloků a že by za jadernou sekci měl kompletně ručit stát. Zvláště teď, kdy se zisky firmy přelévají prakticky komplet do dividend a na takové investice firmě nezůstává nic. Jenže Fialův plán na převzetí výrobní části ČEZ státem evidentně není na pořadu dne a zůstal zaparkovaný kdesi mezi sliby, které se snadno řeknou, ale obtížně plní. Rozjezd nových staveb je tedy stále ve velké nejistotě. Jediná indicie v tomto směru je opakované vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury, který je přesvědčen, že by stát do roku 2040 měl postavit více jaderných bloků než jen náhradu těch dosluhujících dukovanských.

Hodnoty jdou stranou

Mimořádné zdaňování se české vládě evidentně zalíbilo, není sama. Evropská komise vidí ve windfall tax zajímavý zdroj finanční stability. „Je to tak, tohle riziko tu skutečně je, že z něčeho mimořádného bude něco stálého. Vidíme to i na úrovni EU, kde je windfall tax mnohem měkčí. Ale už teď se prodlužují povolené podpory v energetice o další roky,“ potvrzuje Petr Zahradník, odborník České spořitelny na bruselskou ekonomickou politiku.

„Myslel jsem si, že některá opatření už budu znát jenom z učebnic, ale ona reál­ně žijí. Jako bychom se vraceli k opatřením centrálního plánování,“ dodává ekonom Zahradník. Je to o to větší paradox, když tato opatření prosazuje vláda, která sebe samu definuje jako liberální a středopravou. Děkujeme skupině ČEZ, že udržíme rozpočet. Když jde o peníze a jejich příliv do státního rozpočtu, jdou všechny další hodnotové ideologie stranou.