Zrušme paušální daň pro dobro všech
Hledání úspor v rozpočtu státu je základní starostí každé vlády, ta současná potřebovala seškrtat dokonce 80 miliard. Pokud by šla cestou rušení některých výjimek, mohla například zrušit paušální daň. Jedná se o zbytečnou, nespravedlivou a ve finále nevýhodnou výjimku pro osoby samostatně výdělečně činné neboli OSVČ.
Stát dává velkému počtu OSVČ možnost rozhodnout o výši svého měsíčního daňového paušálu. Pokud je splněna podmínka, že živnostník není plátcem DPH a má tedy roční příjmy nižší než jeden milion korun, nemusí na rozdíl od podnikatelů vést a předkládat účetnictví (již tím ušetří na službách účetních a daňových poradců). Podle typu své profese si stačí vybrat vhodnou výši výdajového paušálu.
Paušální daň se prioritně vyplatí především těm profesím, které uplatňují 40procentní paušál a neodečítají si slevu na děti či na manželku. Patří sem především zástupci svobodných povolání, například právníci nebo daňoví poradci, tedy lidé podnikající podle jiného než živnostenského zákona, a podnikatelé žijící z příjmů z autorských práv, tedy autoři a herci. Tito lidé, pokud si vyberou formu paušální daně, zaplatí pro rok 2022 pevnou částku ve výši 5 994 korun. V loňském roce se k ní přihlásilo zhruba 80 tisíc lidí.
Už nízký počet zájemců o tuto výjimku dává tušit, že není pro své uživatele nijak zvlášť výhodná. Nízké efektivní zdanění „paušalistů“ je totiž dáno minimalizací daňového základu a vyměřovacího základu pojistného. U daně z příjmů a zdravotního pojištění o nic nejde, žádným způsobem není omezen benefit poplatníka. U důchodového pojištění však znamená paušální daň „sešup“ z čistého příjmu okolo 70 tisíc měsíčně k důchodu na sotva 15 tisíc korun. Takže pro ně platí ještě více než pro ostatní OSVČ využívající benefit výdajových paušálů jasné doporučení: veškeré úspory díky paušální dani je třeba investovat do vlastního spořicího investičního plánu a nespoléhat se na stát! Z tak nízké platby za sociální pojištění v budoucnosti prostě žádný důchod nebude.
Paušální daň navíc uštědřila českému daňovému systému další ránu v podobě stále nižší přehlednosti a důvěryhodnosti. Vzhledem k tomu, že tato „vychytávka“ umožňuje vybraným profesím odvádět daně a pojištění v neskutečné výši (či spíše níži) 7,2 procenta (!), lze očekávat oprávněné rozhořčení u ostatních plátců daně. Systém má přitom prioritně dbát na spravedlivé a logické rozložení daňové kvóty.
Řešením vedoucím k zjednodušení placení daní pro drobné podnikatele podle mého názoru není paušální daň, ale stávající systém výdajových paušálů doplněný koncepcí jednotného inkasního místa a zjednodušení administrativy spojené s výběrem pojistného. Pro začátek by postačilo propojení datových systémů finanční správy s pojišťovnami a správou sociálního pojištění a odstranění duplicit ve formě povinnosti OSVČ podávat přehled o příjmech pro zdravotní a sociální pojištění.
Zda se vláda vydá cestu těchto doporučení, není v dohledné době příliš pravděpodobné. Ve svém programovém prohlášení má naopak záměr systém paušální daně rozšířit až na příjmy do dvou milionů korun.
Richard Jahoda, managing partner Grinex
