Ztracený symbol dobré vlády

Pravda musí být použita tak, aby někoho k něčemu přesvědčila. Tedy musí silně mluvit navenek i dovnitř, a to právě velmi dobře dokáže symbol. Vnějškově výrazná konfigurace se silným vnitřním emocionálním účinkem. Symbol jako specifický obraz přesvědčuje vmžiku, naráz.

Takový symbol se minulý týden objevil v českém veřejném prostoru. Je to mapa cen elektřiny v Evropské unii, na níž silně červenou barvou září Česká republika. Všechny okolní i vzdálenější země vykazují nižší cenu elektřiny než Česko. Člověk nemusí být politik ani politický komentátor, aby mu došlo, že tahle mapka může být ve sporu o vládnutí zásadní, a že dokonce může ovlivnit prezidentské volby, v nichž se řada kandidátů soustřeďuje na to, že „tato vláda ani lidem, ani firmám nepomáhá“.

Sytě červená na mapě z dat Eurostatu dává kritikům zapravdu. Jde o čísla z první poloviny roku, kdy česká vláda proti cenám elektřiny prakticky nijak nepomáhala, zatímco všechny ostatní státy odpouštěly DPH, zaváděly různé stropy a jiná dotační opatření. Nedá se to moc oddiskutovat: česká elektřina byla v prvním pololetí nejdražší v EU, a to přesto, že čeští výrobci vyrábějí nepoměrně levněji. Tímto grafem Fiala a spol. prohráli svůj symbolický boj o voličskou pravdu. Už jen málo lidí teď bude slyšet, že od ledna je zajištěný daleko levnější plyn i elektřina.

O důvodech, proč kabinet odkládal opatření proti drahé energii, se dá dlouho spekulovat. Jedna z nejnepříjemnějších spekulací – kromě vysvětlení, že prostě zaspal – mluví o tom, že díky vyšším cenám energie stát vybral na daních z přidané hodnoty mnohem více peněz, než čekal, a ty se mu teď budou hodit. Vláda tak vydělala na budoucí dotace. Ať už to ale bylo jakkoli, symbolická politická hodnota rychlé pomoci, která vždy hraje důležitou roli, se zcela ztratila a jako argument přešla na stranu opozice. Přitom dotace přijdou tak jako tak…

A tak není divu, že si dnes 70 procent lidí myslí, že pomoc v energetické krizi je nedostatečná. Jistě se dá podotknout, že čtvrtina lidí v průzkumu Medianu považuje naopak vládní energetickou podporu za dostatečnou, ale to je příliš málo na to, aby vláda mohla říct – „dělali jsme to dobře“. Čtvrtina spokojených zcela nepřekvapivě patří mezi bohatší a vzdělané lidi, již nemají finanční problémy a chápou všechny nepříjemné souvislosti jako osudovou souhru okolností. A co nepřekvapí už vůbec, jde většinou o voliče současné pětikoalice.

To je asi ze všeho nejnebezpečnější. V Česku vzniká radikální nepoměr 3 ku 1 mezi nespokojenými a spokojenými, což se dříve nebo později projeví i na náladě v zemi a na volebních výsledcích. Volby v demokracii jsou přitom neustále za dveřmi, v Česku třeba právě teď ty prezidentské. A negativní paměť voličů fixovaná silnými obrazovými symboly je vždy silnější než pozitivní paměť nadšených týmových fanoušků.