Atom, auf Wiedersehen!

Jaderná elektrárna Brokdorf ve Šles­vicku-Holštýnsku se stala symbolem protestů proti využívání jaderné energie. Německé zelené hnutí si v roce 1986 na protestech proti spuštění elektrárny vyzkoušelo, jak velký potenciál ve společnosti jeho tehdy nové názory mají. A jak se rychle ukázalo, strach z atomu byl v Německu opravdu velký.

Na začátku letošního roku byla elektrárna Brokdorf, která od napojení do sítě vyrobila 380 miliard kilowatthodin elektrického proudu, odpojena od elektrické soustavy. Stalo se to přesně podle plánu, který před jedenácti lety po havárii v japonské Fukušimě schválila vláda Angely Merkelové. Většina Němců tehdy ze strachu z podobné katastrofy na německém území vyjádřila přání zbavit se navždy atomové energie a jejich kancléřka jim ho velmi ochotně splnila. Energie z atomu měla být nahrazena obnovitelnými zdroji energie (OZE).

Merkelová tak reagovala na nástup klimatické politiky Zelených, která získávala v Německu stále větší podporu. Energiewende, jak se plánu na přechod přes plyn na OZE říkalo, dostala ruskou válkou na Ukrajině tvrdou ránu a Německo začalo vážně uvažovat, že by atomové elektrárny přece jen ještě nechalo v chodu. Nahradit bez zajištěné plynové dodávky 650 terawatthodin (TWh) ročního výkonu atomových zařízení (roční výkon 41 dvoublokových Temelínů, roční výkon 15 TWh) nebude jen tak.

Nejpozději v létě

Německo mělo doposud šest atomových elektráren s 29 funkčními reaktory, které pokrývaly 12 procent celkového spotřebovaného výkonu země. Na začátku roku byly odstaveny tři elektrárny. Kromě Brokdorfu ještě bavorský Gundremmingen C a jaderná elektrárna Grohnde v Dolním Sasku. Podle schváleného plánu na konci roku mají být ze sítě odpojeny i poslední tři atomové elektrárny: další dolnosaská elektrárna Emsland spuštěná v roce 1988, stejně stará bavorská Isar 2 a druhý blok bádensko-württemberské elektrárny Neckarwestheim 2, rovněž uvedený do provozu v roce 1988. Každá z těchto elektráren má výkon zhruba 1 400 megawattů.

Po vypuknutí války na Ukrajině na konci února nařídila německá vláda, aby se prověřila možnost prodloužení provozu některých jaderných zařízení o několik let. Sedmého března byl pak zveřejněn výsledek, který hojně citovala i německá média. Prodloužení životnosti by možné bylo, muselo by se ale začít jednat okamžitě, protože k takovému kroku by bylo potřeba připravit změnu zákona a projednat ho v parlamentu.

Odborníci na jadernou energetiku, například uznávaný profesor Jörg Starflinger ze stuttgartského Institutu nukleárních technologií a energetických systémů, tvrdí, že prodloužené činnosti nic nebrání: „Z technického hlediska to problém není, naše jaderné elektrárny jsou v naprostém pořádku.“ Jenže roli hraje čas. Kdyby vláda v reakci na energetickou krizi způsobenou případnými výpadky ruského plynu skutečně chtěla ještě využít jádro, musela by jednat nejpozději v létě.

Profesor Starflinger připomíná nejen vytvoření nového zákona, který by změnil staré rozhodnutí, ale i to, že elektrárny by potřebovaly další palivo, které by se muselo pečlivě připravit, což si žádá nějaký čas. Studie připravenosti elektráren, kterou provedlo ministerstvo hospodářství, ale ukazuje ještě jedno velmi slabé místo – personální nouze. Z elektráren v útlumu postupně odcházejí lidé a hledají si nová působiště. Pokud by vláda skutečně chtěla sáhnout po jádru jako náhradě za plyn, musela by jednat prakticky okamžitě.

Nic takového se ale nechystá a zatím to vypadá, že ani chystat nebude. Ministerstvo životního prostředí i vicekancléř a ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck jasně řekli, že odpojení jaderných elektráren se odehraje, jak určuje zákon. Německo se bude muset bez jádra obejít. Habeck vidí náhradu v rychlejším povolování výstavby větrných a solárních elektráren. Pro Zelené není nic symboličtějšího, než že to budou oni, kdo se s jádrem v Německu rozloučí. Čtyřicet let poté, co začali anti­jaderný boj.