BASF tlačí na Brusel. Emisní pravidla mohou průmyslu spolknout miliardy

Šéf chemického koncernu BASF vyzval Evropskou komisi, aby zmírnila plánované zpřísnění pravidel emisního obchodování. Podle průmyslu by nové nastavení znamenalo dodatečné náklady ve stovkách milionů eur ročně a dále oslabilo konkurenceschopnost Evropy. V Bruselu však zaznívá, že úprava je zákonnou povinností a má odrážet technologický pokrok.

Generální ředitel BASF Markus Kamieth vyzval předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen, aby zabránila zpřísnění takzvaných benchmarků v systému obchodování s emisemi. Pokud by měl možnost vystoupit na summitu EU, jeho hlavní žádostí by podle něj bylo právě odložení této změny. V situaci, kdy je chemický průmysl podle jeho slov „téměř na kolenou“, nelze další zpřísnění rozumně obhájit.

Kamieth tak zpochybňuje klíčový prvek evropského systému obchodování s emisemi, který představuje hlavní nástroj EU pro snižování emisí CO2. Podniky z průmyslu a energetiky musejí za každou vypuštěnou tunu CO2 předložit emisní povolenku, jejíž cena se nyní pohybuje kolem 80 eur. Část povolenek přitom dostávají bezplatně, aby se zmírnily dopady na jejich mezinárodní konkurenceschopnost. Rozsah bezplatné alokace se odvíjí od referenčních hodnot stanovených Komisí.

Spor o nové benchmarky

Evropská komise nyní připravuje úpravu těchto referenčních hodnot pro období let 2026 až 2030. Logika systému vychází z předpokladu trvalého technologického pokroku, a proto se benchmarky pravidelně zpřísňují. Poslední úprava proběhla v roce 2020, nová pravidla mají být stanovena v dubnu a platit zpětně pro letošní rok.

Podle německého chemického průmyslu by aktuální návrhy znamenaly dodatečné zatížení zhruba 200 milionů eur ročně. Papírenský sektor odhaduje náklady na dalších 140 milionů eur. Svaz chemického průmyslu upozorňuje, že nové náklady by mohly zcela vymazat úlevy, které podniky získávají prostřednictvím zvýhodněné ceny elektřiny, kompenzací za vysoké ceny energie či snížení síťových poplatků.

Energetický expert svazu Matthias Belitz navíc tvrdí, že některé navrhované benchmarky jsou v německých podmínkách prakticky nedosažitelné. U výroby tepla, která je relevantní pro přibližně 6000 zařízení, se jako měřítko používají země s rozsáhlým využíváním biomasy, což podle něj nelze v Německu ve velkém měřítku replikovat. Mnohé provozy se již nyní pohybují na hranici technických možností a přechod na klimaticky neutrální technologie brzdí nedostatek síťových kapacit, zeleného vodíku i možností ukládání CO2. Dodatečné náklady tak podle Belitze snižují konkurenceschopnost, aniž by reálně vedly k dalšímu poklesu emisí.

Politický prostor a opačné hlasy

Průmysl získává podporu části politické reprezentace. Energetický mluvčí poslaneckého klubu CDU/CSU Andreas Lenz považuje dodatečné zatížení v současné ekonomické situaci za nevhodné a zpochybňuje některé předpoklady, z nichž Komise vychází.

Europoslanec Peter Liese naopak připomíná, že přizpůsobení benchmarků vychází ze směrnice o emisním obchodování a je právní povinností. Komise má podle něj určitý manévrovací prostor, a proto je optimistický, že konečné hodnoty se mohou od nynějších odhadů lišit.

Zastánci zpřísnění argumentují, že pravidelná aktualizace je nutná pro zachování technologicky neutrální a motivační bezplatné alokace. Pokud by se benchmarky neupravovaly, hrozilo by podle nich plošné krácení bez rozdílu.

Ve čtvrtek se má sejít expertní skupina pro změnu klimatu, která Komisi poskytne podklad pro rozhodnutí. Finální nastavení se očekává v dubnu. Právě tehdy se ukáže, zda Brusel vyjde vstříc obavám průmyslu, nebo upřednostní důsledné dotažení klimatických pravidel.