Čas akcií ještě nenadešel

Centrální banka v Česku si s těmi světovými hezky předává štafetu rapidního zvyšování základní úrokové míry. Loni ve druhém pololetí to byla ČNB, jež agresivně utahovala měnovou politiku. Ve Washingtonu i Frankfurtu tehdy ještě vyčkávali a drželi sazby na nule či v její blízkosti. Letos v prvním pololetí se pak k ČNB přidala s razantním zvyšováním úroků americká centrální banka – Fed. A v druhém pololetí se pak k Fedu přidává pro změnu Evropská centrální banka, zatímco ovšem ta česká nechává sazbu zcela netknutou.

Popsané předávání štafety znamená jedno: rozdíl mezi úroky na koruně a na světových měnách dolaru a euru se snižuje. Česká měna a příslušná korunová aktiva tak mezinárodně postupně ztrácejí svoji svůdnost coby takřka bezkonkurenčně úročeného „úložiště“. To vytváří tlak na oslabení koruny. A oslabení české měny je pochopitelně inflační. Zdražuje totiž dovoz, včetně importu ropy a ropných produktů typu pohonných hmot. Proto ČNB po svém měnově-politickém zasedání minulý týden ujistila, že nadále bude korunu intervenčně podporovat. Za devizy ze svého pomyslného „sejfu“ bude korunu dále nakupovat a stahovat ji tak z ekonomiky, čímž ji bude činit vzácnější a její kurz tedy pevnější.

Bankovní rada ČNB se totiž i nadále zdráhá zvýšit základní úrokovou sazbu nad úroveň sedmi procent. Jestliže pro změnu základní sazby nevyužila ani zasedání minulý čtvrtek, kdy již měla k dispozici novou prognózu, je vysoce pravděpodobné, že na úrovni sedmi procent setrvá sazba po zbytek letošního roku. A že už výše nepůjde ani v roce příštím.

Sedm procent stačí

V roce 2023 základní sazba podle všeho spíše poklesne, i když jen mírně. Ke konci příštího roku by tak měla nejpravděpodobněji činit 5,5 procenta. Inflační tlaky v tuzemské ekonomice budou stále silné, byť i z důvodu vysoké základny meziročního srovnání letošního roku míra inflace přece jenom znatelně klesne, přibližně na polovinu průměrné úrovně roku 2022. Ta se bude pohybovat kolem 16 procent.

Rozhodnutí ponechat sazby beze změny plyne z většinového přesvědčení bankovní rady ČNB, že inflační tlaky v tuzemské ekonomice již dále nesílí tolik, aby opodstatnily další nárůst sazeb. Většina rady míní, že úroveň sedmi procent je dostatečná a že vyšší úrok už by víceméně jen kontraproduktivně ekonomiku „dusil“. To proto, že podstatná část inflace je „dovezená“ ze zahraničí, například v podobě vysokých cen energií.

Proti „dovezené“ inflaci je tuzemská měnová politika objektivně poměrně bezzubá. ČNB navíc působí protiinflačně skrze již zmíněný kurz, když již od poloviny května provádí intervence za silnější korunu. Za skoro šest měsíců vydala na intervence v přepočtu již přes 800 miliard korun, tedy více než pětinu celkového objemu svých deviz. Zatím má tedy dost „palebné síly“ k pokračování intervence. Zmírnit její tempo bude muset až tehdy, pokud bude mít spotřebovánu zhruba třetinu jejich celkového objemu ze začátku letošního roku.

Fed ještě přitvrdí

To, že zřetelně převažující část inflace v Česku je „dovezená“, dokládá vývoj inflace v dalších zemích EU. Ta, nejviditelněji v Nizozemsku, českou inflaci „dohání“. Zdá se tedy, že nakonec mohou být maximální míry inflace v Česku a v některých zemích západní části EU srovnatelné, což právě signalizuje převážně mezinárodní povahu tak výrazných cenových tlaků. Slábne proto argument, že si Česko inflace převážně „vyrobilo samo“, a sice pandemickým rozhazováním.

Skutečnost, že se nástup rapidní inflace v západní části EU projevuje pozvolněji než v části východní, může souviset například se strukturou daných ekonomik. Na západě je obecně rozšířenější sektor služeb, v němž se mezinárodní inflační vlna projevuje v delším časovém úseku než v energeticky náročném průmyslu. Ve východních zemích EU jako Česko nebo Polsko zajišťuje průmysl obecně vyšší část makroekonomické přidané hodnoty.

I proto je třeba počítat s tím, že ECB se svým utahováním měnové politiky u konce zdaleka není. A Fed také ne. Americká centrální banka minulou středu opět rozptýlila zbožné přání burziánů, že své agresivní monetární zpřísňování ukončí. Naopak. Jasně dala najevo, že základní úrok Fedu vystoupá ještě výše, než se dosud mínilo. Byť by se tak mělo stát přece jenom pozvolnějším tempem.

Fed světu sdělil, že hodlá vystoupat na vyšší vrchol, avšak méně strmým srázem, než jakým stoupal dosud. Takový výhled trhy nepotěšil. Optimisté, kteří před zasedáním centrálních bankéřů uvěřili, že razantní utahování dolarových úroků končí, „splakali nad výdělkem“. Na trvalejší růst akciových trhů v USA si nejspíš počkáme nejdříve do začátku příštího roku. Před ohledy na ceny akcií zatím ve Fedu dostává jednoznačnou přednost boj s inflací.