Čekání na asijský návrat

„Prosím tě, jak můžeš při svým vzdělání koukat na takovou blbost?“ ptá se hlavní hrdina a žena mu odvětí otázkou: „A žehlil jsi někdy?“ Podobného vysvětlení se od té doby dostává spoustě (nejen) mužů; a ano, ani naše rodina není výjimkou. K řadě činností, nejen ke zmiňovanému žehlení, je vhodné pustit si muziku, rádio, podcast nebo lehkou filmovo-televizní tvorbu. Potřeba lehkého děje, ke kterému není třeba každou chvíli zvedat oči, jsou důvody, proč vznikají seriály, telenovely i jednoduché filmy.

Jednou z nejznámějších autorek romantických příběhů – knih, posléze převedených do filmové podoby – byla Rosamunde Pilcherová. Britka, jejíž televizní slávu však vytvořila německá stanice ZDF. Naivita až absurdita zápletek se stala terčem řady vtipů, nicméně vizuálně atraktivní britské pobřeží, kde Němci příběhy natáčeli, vytvořilo doslova cestovatelskou mánii. Hrabství Cornwall na jihozápadě Anglie muselo jednu dobu začít regulovat davy turistů, kteří chtěli vidět panoramata z příběhů Rosamunde Pilcherové. Filmová turistika táhne nejen u sladkobolných příběhů a filmaři to moc dobře vědí. Proto při výběru lokací pro filmování žádají od municipalit či rovnou států finanční příspěvky a různé další úlevy.

Před téměř dvěma desetiletími se v Praze natáčelo několik dílů jihokorej­ského romantického seriálu Milenci v Praze a ze statistik jasně vyplývá, že audiovizuální promo, a také otevření přímé letecké linky Praha–Soul, přivedlo do Česka davy korejských turistů. Během pár let vyskočil počet návštěvníků z 50 tisíc na trojnásobek a kupříkladu před pěti lety to bylo již 350 tisíc turistů.

Nicméně filmová a seriálová propagace je krásná věc, jenže když zemi sevře koronavirová pandemie, zavedené zvyky se přeruší nebo zcela přetrhají. Spousta turistických destinací po covidu nedosáhla na počty návštěvníků jako před pandemií. A pokud ano, změnila se struktura. Praha je toho důkazem: čísla hostů se přibližují předcovidové úrovni, ale na Karlově mostě, u orloje či v dalších turistických lokacích na turisty z Asie nenarazíte ani zdaleka v takové míře jako před rokem 2020. Sice se zvýšil počet turistů z Tchaj-wanu (možná i díky přímé letecké lince), ale metropole pracuje především na comebacku Číňanů a Korejců.

Druhou variantou, jak přilákat do Česka zahraniční – velmi bonitní – klien­telu, je kongresová turistika, která je v metropoli vcelku na vzestupu. Podle agregovaných dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) a Prague Convention Bureau (PCB) přijelo loni do Prahy na 3 900 kongresů, veletrhů či výstav asi 616 tisíc lidí (nejvíce z Velké Británie, USA a Německa). To je asi 86 procent úrovně z roku 2019, který byl rekordní. Česká metropole se podle Mezinárodní kongresové asociace ICCA stala pátou nejžádanější kongresovou destinací světa. Ze statistik také vyplývá, že takzvaní kongresoví delegáti utratí v Praze třikrát více než běžný turista. Když to srovnáme s letadly nacpanými Brity, kteří si do Česka jedou užít levné pivo a přízeň slovanských žen – na něž se naše země v určité době zaměřila a se kterými momentálně dost bojují v pobaltských zemích –, není třeba dlouho debatovat, která skupina turistů je pro Česko atraktivnější.

V aktuálním vydání Eura jsme pro vás připravili analýzu turistických akti­vit hlavního města i dalších destinací v zemi. A protože jsme si vědomi i ryze lokálních problémů Pražanů či lidí dojíždějících do metropole, zamě­řili jsme se na systém parkování, zón a také špatných rozhodnutí úřed­níků. Mimochodem v Praze je registrován přes milion aut a dalších téměř 700 tisíc aut každý pracovní den přijíždí ze Středočeského kraje či odjíždí z metro­pole za hranici města. Přeji vám inspirativní čtení.