Dluh, cla a Musk. Kam kráčí Amerika?

Kandidáti na prezidenta, demokratka Kamala Harrisová a republikán Donald Trump, vědí, že ekonomika zůstává pro Američany klíčovým tématem. Zatímco Harrisová slibuje expanzi daňových úlev pro střední třídu a masivní investice do sociálních programů, Trump se soustředí na daňové škrty pro podnikatele a návrat investic na americkou půdu prostřednictvím vysokých cel. Co ale mají obě agendy společného? Dluh. Podle nezávislých analýz by plán Harrisové do deseti let zvýšil národní dluh o čtyři biliony dolarů, zatímco Trumpův plán by ho navýšil až o 7,8 bilionu. Plány Harrisové zahrnují zvýšení korporátní daně na 28 procent, rozšíření daňového kreditu na dítě až na 3 600 dolarů ročně a jednorázový příspěvek šest tisíc dolarů pro každé narozené dítě. Harrisová se navíc zavázala k progresivním změnám v oblasti daní, včetně „minimální daně“ pro miliardáře. Podporuje také cenovou kontrolu na léky a rozšíření dostupnosti zdravotní péče, což má snížit zátěž střední třídy. Dlouhodobým problémem její kampaně však zůstává, že není schopná své plány přesvědčivě vysvětlit, což se v plné nahotě ukázalo ve zmatečném rozhovoru, který poskytla televizi Fox News. Na opačném konci politického spektra slibuje Trump návrat ke starým dobrým republikánským pořádkům. Jeho ekonomický program tak zahrnuje snižování daní, dokonce navrhuje úplné zrušení daně z příjmů pro pracující s minimální mzdou a snížení firemní daně až na 15 procent pro společnosti vyrábějící na americké půdě. Jedním z hlavních bodů je také plošné zavedení cel ve výši až 20 procent na veškerý dovoz, což má přinést peníze do státní pokladny, ale ve výsledku může bohužel pro Američany přinést zdražení zboží na americkém trhu.

Pro evropské spojence a podnikatele však zůstává otázkou, zda budou mít tato opatření dlouhodobý pozitivní efekt, nebo jen nafouknou balík federálního dluhu a zvýší inflaci.

Síla Silicon Valley a diplomacie

V Kalifornii, kde má Silicon Valley, mozek světových inovací, své hlavní centrum, Kamala Harrisová zanechala dobrý dojem. Slibuje tam rozsáhlé investice do umělé inteligence, elektromobilů a biotechnologií. Její postoj k pracovní migraci je otevřený, což oceňují firmy jako Google, Apple nebo Meta, které přitahují talenty z celého světa. Harrisová rovněž vyjadřuje podporu vyššímu zdanění kapitálových zisků, čímž by se zmenšila nerovnost mezi investory a běžnými zaměstnanci. Kritici však upozorňují, že Federální daňový úřad (IRS) nebude schopen tuto daň efektivně vybírat a získané prostředky budou vyváženy značnými náklady spojenými s jejím zavedením.

Oproti tomuto ambicióznímu plánu na druhé straně stojí Trump, který má ve svém „anti-establishmentovém“ stylu podporu inovátorů typu Elona Muska, nejbohatšího muže planety a majitele automobilky Tesla. Musk s Trumpem sdílí přesvědčení, že deregulace a nízké daně představují klíč k prosperitě. Avšak zatímco Harrisová cílí na budování „zeleného kapitálu“ a inovace, Trumpovy návrhy na cla podle kritiků ohrožují globální trhy, na kterých jsou americké technologické firmy závislé. V Silicon Valley tak vyvstává obava, že Trumpova politika by mohla znamenat nejen snížení zahraničních investic, ale i vyšší náklady na výrobní řetězce. Neplatí to však obecně, jak ukazuje i Muskův případ. Ten Trumpa v rámci kampaně vehementně podporuje, jezdí s ním do klíčových „swing states“, jako je Pensylvánie, a daří se mu na stranu republikánů získat hlasy mnohých ambiciózních mladých mužů, kteří ho obdivují. „Krok číslo jedna je utrácet mnohem méně. Začněme od nuly,“ prohlásil Musk na setkání v Pittsburghu o potřebě výrazných škrtů ve vládních výdajích. Co se týče diplomacie a zahraniční politiky, Harrisová se otevřeně přihlásila k Bidenovu přístupu ke globální spolupráci. Jako viceprezidentka podporuje multilaterální přístup v diplomatických vztazích a klimatických otázkách. Její politika alespoň na papíře zdůrazňuje, že Amerika potřebuje spolupracovat s evropskými a asijskými spojenci při řešení globálních výzev, jako jsou pandemie či ekologické krize. Pro mnoho diplomatů je její pozice rétorickým ujištěním, že USA se vrátily k rolím, které zastávaly před Trumpovým obdobím izolacionismu. Zkušení zahraničněpolitičtí experti však upozorňují, že jako Bidenova viceprezidentka se klíčových bezpečnostních a zahraničních summitů účastnila pouze zřídka, a je tak v tomto ohledu velice nečitelná a nepředvídatelná. Jedna věc jsou politické sliby Demokratické strany, druhá realita.

Oproti tomu Trump se vrací ke své „America First“ politice, která zahrnuje přehodnocení účasti USA ve vojenských aliancích jako NATO, a to i přes obavy evropských spojenců. Sluší se připomenout, že to byl právě Trump, kdo už při svém prvním prezidentství mezi lety 2016 až 2020 upozorňoval Evropany na to, že mají dodržovat své spojenecké závazky a platit dohodnutá minimálně dvě procenta HDP na obranu. Zároveň však byl před nedávnem v USA přijat zákon o tom, že prezident nemůže jednostranně vystoupit z NATO. Pokud by tak měl v případě svého zvolení Trump chuť Američany vyvést z Aliance, bez požehnání Kongresu se mu to nepovede. Každopádně v případě návratu republikánů do Bílého domu tlak na soběstačnost Evropy v oblasti bezpečnosti zesílí.

Klíčové problémy americké ekonomiky

Vrátíme-li se k domácí politice, jedním z nejsilnějších témat současných voleb jsou návrhy na „záchranu“ americké ekonomiky, které však mnoho ekonomů považuje za katastrofální. Harrisová i Trump přicházejí s plány, jež by vyžadovaly astronomické výdaje a pravděpodobně způsobily bezprecedentní zadlužení. Podle Committee for a Responsible Federal Budget, tedy Výboru pro zodpovědný federální rozpočet, by Trumpovy sliby v příští dekádě mohly státní dluh navýšit o téměř osm bilionů dolarů, zatímco plány Harrisové by vedly k jeho nárůstu o čtyři biliony.

Harrisová sice slibuje financování sociálních výdajů prostřednictvím vyšších daní pro bohaté a korporace, ale kritici upozorňují na riziko, že se ekonomika zpomalí a firmy ztratí motivaci investovat do svého růstu. V jejích plánech najdeme zvýšení daně z kapitálových zisků pro ty, kteří vydělávají více než milion dolarů ročně, a nový „minimální daňový poplatek“ pro miliardáře, což by prý zasáhlo méně než procento amerických daňových poplatníků. Rizika tohoto přístupu byla zmíněna již výše. Kromě toho chce Harrisová zvýšit daně z příjmu firem z 21 na 28 procent.

Trump navrhuje ještě výraznější daňové škrty, které by podle kritiků prospěly především korporacím a nejbohatším Američanům. Republikánský kandidát plánuje ponechat sníženou korporátní daňovou sazbu na 15 procentech pro firmy vyrábějící v USA a obnovit možnost okamžitého odpisu investic do výzkumu a vývoje. Toto opatření, ačkoli je pro velké firmy výhodné, znamená velkou zátěž pro státní rozpočet a někteří experti odhadují, že bez kompenzací by Trumpova politika mohla USA dokonce uvrhnout do recese. V případě obchodní politiky se Trump nebojí slibovat národně laděná opatření včetně cel na veškerý dovoz do USA. Uvažuje také o 10–20procentní celní sazbě na veškerý dovážený produkt a zvláštním 60procentním tarifu na výrobky z Číny. Překvapivě se však proti této politice staví nejen ekonomové, ale i část amerického průmyslu, který varuje před ztrátou přístupu na zahraniční trhy a odvetnými opatřeními obchodních partnerů. Cla mají sice přitáhnout výrobu zpět do USA, ale zároveň hrozí růstem cen a ztrátou globální konkurenceschopnosti. Zkrátka obchodní válka v plné parádě.

Harrisová a demokraté sice Trumpova cla neodmítají zcela, ale kritika jejich plošnosti je výrazná. Místo toho se staví za modernizaci obchodních dohod, jako je USMCA mezi USA, Mexikem a Kanadou, a tvrdí, že Spojené státy mají být ochránci amerických pracovníků, ale bez cel, která by zasáhla spotřebitele. Demokratka slibuje rovněž změny, jež by měly podpořit zaměstnanost v USA, aniž by docházelo k prudkému zvýšení cen a ekonomické izolaci USA od světových trhů.

Obamovo dědictví

Pro americké voliče je od dob vlády Barracka Obamy jedním z klíčových témat zdravotní péče. Harrisová a Trump nabízejí kontrastní pohledy, jak dosáhnout cenově dostupné zdravotní péče, přičemž oba programy znamenají další zátěž pro federální rozpočet.

Harrisová navrhuje rozšíření programu Medicare, aby pokryl péči pro stárnoucí Američany, včetně služeb domácí péče a zdravotních pomůcek, jako jsou sluchadla a brýle. Plánuje, aby rodiny neplatily více než sedm procent svých příjmů na péči o děti, a slibuje zvýšit dostupnost léků tím, že podpoří vyjednávání cen léčiv prostřednictvím Medicare. Na rozdíl od Trumpa však Harrisová zamýšlí pokrýt tyto náklady vyšším zdaněním korporací. Jak už ale v jejím případě bývá zvykem, není schopná své vize a plány efektivně vysvětlit voličům. Trump zdravotnictví v kampani přehodil na druhou kolej, avšak slibuje, že sníží náklady na základní zboží a pohonné hmoty podporou domácí těžby ropy, čímž většině Američanů uleví na každodenní bázi. Pro mnohé americké voliče ale zůstává otázkou, jak konkrétně toho chce dosáhnout. Trump často prohlašuje, že má „koncepty“ na reformu Obamacare, ale bez detailů o konkrétních krocích. Republikánský kandidát se rovněž vyslovil pro zrušení federální daně na spropitné, což má přitáhnout podporu nízkopříjmových voličů. Nicméně odborníci varují, že takový krok by mohl omezit výhody sociálního zabezpečení.

Jaká budoucnost tedy čeká USA a její občany? Trump se prezentuje jako muž, který „udělá Ameriku opět skvělou“ a slibuje návrat k tradičním hodnotám. Harrisová zase staví na progresivních vizích, kde stát poskytuje lidem větší oporu. Ať už si Američané zvolí kohokoli, Evropa, včetně Česka, by měla být připravena na to, že výsledky amerických voleb ovlivní globální ekonomiku a politiku daleko za hranicemi USA. A obecně například místo Trumpových květnatých výroků řešit to, co jim přinese obchodní politika jednoho či druhého budoucího prezidenta USA. To je totiž to, co je pro českou i evropskou ekonomiku naprosto klíčové.