Česko-čínské Nic
Měla to být investiční smršť, přehlídka vzorové ekonomické diplomacie, jakou umějí jen opravdoví političtí profesionálové typu Miloše Zemana.
Z exprezidentova tažení na nové čínské hedvábné stezce, která měla Česku přinést investice ve výši 230 miliard korun, zůstaly drobné miliardové paběrky. A vzpomínka na devótní ponižování místních občanů při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze.
Nebyli jsme v tom sami. Pompézní projížďku po slavném londýnském Mallu ve zlatém královském kočáře zařídila Siovi v říjnu 2015 i královna Alžběta II. Mall lemovaný čínskými prapory zanechával tehdy stejně hořký pocit jako o půl roku později pražská Evropská třída plná čínských vlajek. Ale Číňané to tak chtěli a jejich peníze byly pro Česko i Británii důležité. Na rozdíl od Česka do Británie skutečně přišly.
Si Ťin-pching slíbil v Londýně investice za 40 miliard liber, tedy přes bilion korun. A dorazily. Dnes je ve Velké Británii osm set čínských firem od těch malých po korporátní giganty. Čínský kapitál drží letiště Heathrow nebo realitního obra Logicor. Čínské peníze leží v nejnovějším projektu na výstavbu atomové elektrárny Hinkley Point C. Číňané za kanálem La Manche investují tak intenzivně, až se londýnská vláda kvůli bezpečnostním rizikům rozhodla některé čínské projekty omezit.
Velká Británie se na rozdíl od Česka nemusí bolestně probírat tím, proč naslibované čínské peníze nedorazily a reálné
ekonomice nic nepřinesly. Česko se ale ptát musí: kde například zůstalo 130 miliard korun od bankovního domu Ping An Bank, které měly s J&T Bank pracovat v oblasti průmyslu a energetiky? Nepřišel ani halíř. Ba co hůř – celkově z čínských peněz nevznikla prakticky žádná pracovní místa a ani Zemanem celoživotně opěvovaný „multiplikační efekt“ se nedostavil. Diplomatické ponižování bylo zbytečné.
Politika všech azimutů, kterou Zeman omlouval i plánované provázání s komunistickou čínskou ekonomikou, ale z diplomacie nezmizela. Dočkala se renovace a přizpůsobení novým podmínkám. Čína za obrovské spolupráce Západu vyrostla od 70. let minulého století v hospodářského obra, jehož nelze obejít téměř v žádném oboru. Západ si ve snaze využít čínský trh pro sebe vytvořil svého nového největšího konkurenta. Existují oblasti, kde Čína dominuje, ať je to výroba léků, elektroaut, chemie, nebo těžba vzácných kovů. Obchodu s Čínou se nevyhneme, neboť vybudovat soběstačnost v těchto oblastech není prakticky možné, přinejmenším ne za pár let.
Prvním ohledem je ale dnes bezpečnost, což je bariéra, na niž i zmiňovaná Velká Británie naráží v otázce čínských investic všude. A nejsou to zrovna jednoduchá rozhodnutí – například výkup čínského podílu na výstavbě jaderné elektrárny Sizewell C za 700 milionů liber a řada dalších bezpečnostních výkupů. Za zpackané obchody velkoústého českého exprezidenta naštěstí nemusíme platit nic. Z tristního srovnání s Británií je ale jasné, kde jsou a kde nejsou skutečné čínské zájmy. Pro Čínu bylo Česko jen nástrojem vlivu v EU, Británie cílem reálné hospodářské invaze.
Je na čase si najít k Číně nový vztah. A přizpůsobit tento azimut nové geopolitické situaci. Snad nám bude k něčemu dobrý i nový britský realismus vůči Číně.
Příjemné čtení nejen o ztracené síle čínského tygra v Česku.
