Český byznys v Americe

Venice Beach je ikonické místo v Los Angeles, které dobře znají i ti, kteří v Kalifornii nikdy nebyli. Mimo jiné proto, že si korzo u pobřeží oceánu zahrálo v desítkách hollywoodských filmů, naposledy třeba v kasovním trháku Barbie. Každý den tu proudí desetitisíce místních i turistů, a tak Venice Beach láká i obchodníky. Od loňského léta tu má na Ocean Front Walk svůj stánek i Twistcafé, což je jeden z brandů české společnosti Trdlokafe.

Původně brněnská firma se za deset let své existence slušně rozjela a dnes má tři sta poboček, mimo jiné v Rakousku, Španělsku nebo v Dubaji. Radku Kleinovi, který dnes za firmou Trdlokafe stojí, se přitom v USA podařil husarský kousek. Zdaleka nespočívá jen v tom, že z trdelníku, v tuzemsku často vysmívaného zákusku, udělal byznys s obratem přes miliardu korun. Do Spojených států se mu díky franšíze podařilo vyexportovat i celý systém řízení podniku, který staví na kávě a „chimney cake“, jak se trdelník v USA jmenuje.

Zrovna v Kalifornii, zemi, která je kolébkou digitalizace a automatizace firemních procesů, tak stánek na Venice Beach řídí český software, který díky sbírání provozních dat i prvkům umělé inteligence dokáže srážet náklady mnohem efektivněji než běžný program. Přestože losangeleská pobočka Twistcafé spadá ještě do dob před druhým zvolením Donalda Trumpa prezidentem a nástupem jeho často chaotické administrativy a nevyzpytatelného zavádění nových cel, plány na další expanzi české firmy to nezměnilo. Trdlokafe již avizovalo další pobočku v New Yorku nebo Miami. A přestože se nitky byznysu sbíhají v Česku, v USA pod srozumitelnějším brandem dnes už globální „trdelníkové“ impérium našlo své útočiště.

Mezi českými firmami, které v USA působí, patří Trdlokafe spíš mezi ty menší. Kolik přesně společností s českým majitelem v zádech v USA podniká, zjistit nelze. Mimo jiné proto, že každý americký stát má svou politiku, jak danit a lákat firmy, a to včetně úprav, které připomínají daňové ráje. Třeba ve státě Delaware sídlilo před třemi lety více než devět set českých offshorových společností, které tam byly jako drtivá většina všech dalších klientů z Evropy jen dobře zaparkované. Pokud budeme ale počítat české firmy, s nimiž jsou v kontaktu diplomaté a úředníci agentury CzechTrade, pak jde o vyšší desítky těch, kteří zkoušejí své štěstí nejen coby exportéři z Evropy, ale také jako americké pobočky mateřských společností v Česku.

Od chemie po automobilky

Najdeme mezi nimi velké investory a globální hráče, ale i ty, kteří sem kvůli energiím a vysokým nákladům na dopravu přesunuli z Česka část výroby. Mezi ty první můžeme počítat třeba Draslovku, která na konci roku 2021 koupila divizi Mining Solutions americké společnosti The Chemours Company, a zajistila si tak v Memphisu ve státě Tennessee největší závod na výrobu pevného kyanidu sodného na světě. Nově navíc Draslovka, za níž stojí skupina tuzemských byznysmenů v čele s Petrem Pudilem a Pavlem Brůžkem, chystá i slibný byznys s výrobou sodíkovo-iontových baterií ve spolupráci s americkou Natron Energies. Mezi velké dravce patří i někdejší Česká zbrojovka, která v USA koupila slavného výrobce palných zbraní Colt, aby tento pistolnický brand převzala jakožto název pro celý zbrojařský komplex. A také největší česká investice v USA, akvizice muniční divize Kinetic Group společnosti Vista Outdoor, spadá mezi zbrojařské aktivity. Amerického výrobce malorážového střeliva s cenovkou 2,3 miliardy dolarů koupila loni Czechoslovak Group miliardáře Michala Strnada. A sousto to bylo tak velké, že proti rozprodeji národního stříbra (Kinetic vlastní legendární značku Remington) se ohradil třeba i tehdejší senátor za Ohio a dnešní Trumpův viceprezident J. D. Vance.

V USA ale v uplynulých letech vznikly i nové fabriky českých výrobců, kteří do Spojených států amerických kvůli slušné poptávce i velikosti trhu přesunuli část produkce a know-how. Ve wisconsinském Oostburgu najdeme továrnu rodinné firmy Viking Mašek, která se specializuje na návrh a konstrukci balicích strojů, v srdci Iowy se stále pro obří traktory vyrábějí pneumatiky Mitas, byť je původně česká společnost dnes v rukou japonských investorů. Faktem je, že zájem o přesunutí části českého byznysu do USA, včetně výrobních kapacit, se podobně jako český export do Spojených států amerických zvyšuje.

„Evidujeme teď o polovinu více dotazů na případné investiční pobídky v USA, než byl běžný průměr. S českými exportéry se stále častěji bavíme o možnostech vstupu na trh přes jejich pobočky a registrujeme zvýšený zájem českých firem o prověření podmínek investic,“ říká Pavel Eichner, ředitel regionálního centra CzechTrade Severní Amerika. Státní agentura, která má v popisu práce pomoc českým firmám, ostatně předloni po Chicagu, New Yorku a San Francisku otevřela v USA svou čtvrtou pobočku v texaském Austinu.

A když letos v březnu ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) vyrazil na týdenní cestu do USA, přihlásilo se do doprovodu více než čtyřicet především technologických firem, které hravě zaplnily celý vládní speciál. U řady českých firem pak zvolení Donalda Trumpa a hrozba uvalení cel na dovoz z Evropy úvahy o výrobních základnách za oceánem minimálně urychlilo. Příkladem může být strojírenská skupina Brano, která je i subdodavatelem řady automobilek, zakázky má třeba od General Motors i od Tesly. Již spuštěná dovozní cla ve výši 25 procent na automobilové součástky tak její byznys s USA ovlivní. Řešením, jak se dopadům cel vyhnout, může být přesun výrobních kapacit za oceán. „Letos budeme otvírat novou fabriku v Georgii a předpokládáme, že tím eliminujeme rizika dodávek do amerických automobilek. Počítáme s přesunem výroby a získáním nových zakázek pro americký trh,“ vysvětluje Pavel Juříček, majitel skupiny Brano.

Výběr státu Georgia není náhodný. Jihovýchod USA platí za jedno z center automobilového průmyslu ve Spojených státech amerických, státní politika je navíc vůči investorům velmi vstřícná a láká na daňové kredity a úlevy. Což platí v podstatě o celých USA. „Jako každá ekonomika na světě také Státy lákají investory, aby přicházeli s inovacemi a přesouvali technologie a know-how k nim,“ říká Pavel Eichner.

Nesnadné rozhodování

O tom, že by za oceánem neměl jen svou obchodní pobočku a sklady, ale i část výroby, v souvislosti s Trumpem a jeho hrozbou celních bariér uvažuje také výrobce nemocničních lůžek Linet. Pokud budou nová cla uvalena i na zdravotnické prostředky, je to jeden ze způsobů, jak se udržet na dravém trhu.

„Nejvyšší přidaná hodnota vzniká na posledních taktech výrobní linky, a proto bychom tuhle část výroby přesunuli do USA. Takže bychom nevyváželi takzvané dokončené produkty, ale zpola dokončené produkty bez přidané hodnoty,“ vysvětlil pro magazín e15 Tomáš Kolář, ředitel Linet Group, pro nějž byznys ve Spojených státech amerických představuje asi jednu sedminu tržeb.

Azyl za oceánem chce hledat také PBS Aerospace. Malé proudové motory pro bezpilotní letouny, ale také pro střely krátkého doletu, které byly vyvinuté a dosud vyráběné ve Velké Bíteši, se nově budou produkovat také v Roswellu v metropolitní oblasti Atlanty, kde již působí velcí hráči v odvětví letecké a kosmické techniky, jako jsou Lockheed Martin či Hermeus. PBS, která se mimo jiné podílí na vývoji komponentů pro moderní stíhačku F-35, chce v nové továrně, kde zaměstná asi stovku lidí, pracovat především na zakázkách pro americké ministerstvo obrany. Výběr nové lokace pro americkou základnu PBS byl ovlivněn nabídkou daňových úlev, i když, jak přiznal ředitel PBS Aerospace Tomáš Koutský, dostala firma na jihu USA i jiné „agresivní finanční pobídky“.

Není bez zajímavosti, že dvacet milionů dolarů, které chce bítešská strojírna s britským majitelem v zádech investovat poblíž Atlanty, není největší českou investicí v regionu. Od roku 2021 vlastní přímo v Roswellu kancelářský park Mansell Overlook finanční skupina PPF, která za něj tehdy zaplatila sto milionů dolarů. A českou, či spíše moravskou stopu v Atlantě hrdě reprezentuje i Monika Vintrlíková, majitelka firmy Albaform, která dodává kovové díly do autosedaček. Podnikatelka původem z Břeclavi, která rozjela z americké továrny subdodávky pro automobilový průmysl, je také honorární konzulkou pro stát Georgia a letos v březnu v Atlanta Tech Park spustila český podnikatelský inkubátor, který má lákat firmy z Česka, aby zkusily své štěstí přímo v USA.

Jak se bude situace s celní válkou dál vyvíjet a zda to přiměje další významné české exportéry, aby americký trh obsluhovali přímo z USA, není možné předvídat. Nechce to komentovat třeba ani Onsemi, americký výrobce polovodičů, který nedávno oznámil, že plánuje do rozšíření výroby v Rožnově pod Radhoštěm investovat v přepočtu skoro padesát miliard korun. Valašské Silicon Valley přitom patří mezi největší české exportéry do USA. Důvodem nesnadného rozhodování pro řadu českých firem, které se Spojenými státy americkými obchodují, nemusí být jen nevyzpytatelné chování administrativy Donalda Trumpa, ale i obtížné kalkulování, zda se investice do částečného přesunu výroby vyplatí. „Zvážit je třeba řadu faktorů. Energie a administrativní náklady budou ve většině případů v USA levnější položkou, oproti tomu pracovní síla je dražší a může být mnohem těžší najít dodavatelské řetězce,“ myslí si Weston Stacey, prezident Americko-české obchodní komory. A jako další faktor zmiňuje nepředvídatelnost. „Jsme v situaci, kdy nemůžeme kalkulovat ani s nějakými horšími a lepšími scénáři vývoje, vše se může rychle změnit. A je třeba počítat s tím, že řada investorů v takové chvíli odkládá svá rozhodnutí,“ dodává.

Zjevné riziko celní války

Do karet českým firmám, které by chtěly zkusit uspět v neklidné době za oceánem, hraje i to, že často umějí nabídnout řešení nebo dodat technologii, kterou v USA nikdo nedisponuje. Třeba český startup Filuta AI navrhl systém, který usnadní práci takzvaným school districts, tedy lokálním zřizovatelům škol. Ti mají vícezdrojové financování, což znamená i dodržování řady pravidel pro čerpání peněz, které úředníci musejí hlídat a bez nichž dětem nekoupí ani tužku. České know-how umožní nasadit umělou inteligenci tak, aby se s byrokracií sama popasovala, a tím ušetřila stovky hodin práce s vyplňováním tabulek. Filip Dvořák, spoluzakladatel a výkonný ředitel firmy, která sídlí v Praze i Austinu, věří, že automatizace se dá rozšířit do dalších školních okrsků a Filuta AI bude své systémy dodávat „jako Baťa cvičky“. Současný tlak na škrty, s nimiž přišla Trumpova administrativa, pak vnímá spíš jako výhodu pro své podnikání. „Koncepčně jsme společnost stavějící na umělé inteligenci, která pomáhá zefektivňovat fungování úřadů, z hlediska současné administrativy bych tak očekával, že nás budou vnímat pozitivně,“ dodává Dvořák.

Receptem, jak přežít neklidnou dobu pro podnikání v USA, může být také hledání konsorcií, v jejichž rámci se uplatní české technologické know-how. Byť jeho jádrem může být výrobek posílaný v kontejneru z Česka, tedy tradiční exportní artikl, následný provoz opřený o nasmlouvaný řetězec dodavatelů a odběratelů může riziko enormního zatížení dovozním clem podstatně snížit.

Ve Spojených státech amerických takto rozjíždí byznys česká firma Upcycling Group, která se specializuje na výrobu stavebních desek z nápojových kartonů. Do Kalifornie dodala celou technologickou linku, kterou na místě zkompletuje a zprovozní.

Upcycling Group není ale čistý exportér. Výrobní linka na stavební materiál z kartonů od džusů nebo mléka se rozběhne v recyklačním centru ve městě Lodi, kde je Upcycling Group generálním dodavatelem a rovněž spolumajitelem projektu. Do něho se přidala i asociace výrobců kartonových obalů a švédský koncern Elof Hannson, který podporuje podnikání v cirkulární ekonomice. Nástup administrativy Donalda Trumpa americký byznys Upcycling Group nijak neohrozí. A zdaleka nejen proto, že packwally, jak se desky z odpadu jmenují, má na střeše své gigafactory v Nevadě i americká automobilka Tesla. Kombinace chytrého nápadu, know-how i zajištěného odbytu v rámci recyklačního centra se zdá odolná vůči nejisté době. Ostatně po Kalifornii míří Upcycling Group ještě letos do Texasu. Podobné „zdomácnění“ jako v případě Upcyclingu je jednou ze strategií, jak se v USA prosadit a těžit z výhod působení na místě: od odbourání rizika daňové zátěže až po blízkost zákazníkovi. Odhadovat, nakolik riziko celní války mezi USA a Evropou zacloumá českým byznysem ve Spojených státech amerických, lze zatím jen stěží. Faktem ale je, že americký sen je natolik pevnou součástí uvažování o podnikání v USA, že si ho ani české firmy jen tak vzít nenechají. „Z dlouhodobého hlediska se zatím nic nemění na tom, že jsou USA země s velkou kupní silou, silnou ekonomikou a řadou příležitostí,“ říká Weston Stacey. A totéž zdůrazňuje Pavel Eichner: „USA jsou kvalitním partnerem, je to velký trh s vysokou kupní silou“. Dost velký, aby dokázal rozjet byznys nejen s vysoce inovativní výrobou, ale třeba i s malým českým trdelníkem.