Český hospodářský model se vyčerpal

Na ministerstvo průmyslu a obchodu nepřichází Lukáš Vlček jako politik nedotknutý problematikou. Nemusí se v oboru nějak rozhlížet, tři roky je totiž členem širšího týmu, který se zaobírá hospodářským rozvojem Česka a byl odcházejícímu ministrovi Jozefu Síkelovi takříkajíc k ruce. „Nenaskakuji do rozjetého vlaku, já už v tom vlaku dávno sedím,“ směje se během rozhovoru v Poslanecké sněmovně ministr, první místopředseda STAN a poslanec v jednom.

Vlček jako svůj první vládní materiál prosadil novou Hospodářskou politiku České republiky, na níž intenzivně pracoval řadu měsíců. Za rok toho chce stihnout hodně. Smlouvu o výstavbě jaderných bloků v Dukovanech, zákon o obnovitelných zdrojích, změnu stavebních podmínek pro energetické zdroje i povinné odbourávání byrokracie. „Pojďme udělat podnikání jednodušší,“ vyzývá ministr sebe i své kolegy ve vládě a v parlamentu.

Jeho předchůdce Jozef Síkela podle Vlčka udělal hodně práce v zahraničí, na něm nyní je, aby výsledky resortu více prodával na domácí scéně. „Ministr musí být vidět… Musím cestovat po republice a hodně mluvit s lidmi, vnímat jejich názory a ty pak překlopit do práce ministerstva a úpravy určitých politik.“

► Přicházíte do vlády v podstatě jen na rok, co za tu dobu chcete stihnout?

Když jsem se sešel s premiérem, říkal jsem mu, podívejte, Petře, pojďme rozpracovávat státní energetickou koncepci, to je jeden ze tří dokumentů, který potřebujeme prioritně, protože od něj se odvíjí řada dalších aktivit. Pak jsou tu Dukovany, do března nás čeká podepsání smlouvy a musíme zajistit účast českých firem v tendru. Několik let zastupuji naše hnutí v dozorčí radě ČEPS, i tam máme finanční plán zhruba na deset miliard investic do rozvoje sítě. Další Lex OZE III, k budování obnovitelných zdrojů, a k tomu všemu potřebuji mít od vlády nějaký základní mandát, který vyplývá právě ze státní energetické koncepce.

► Dá se to všechno v tak krátké době stihnout?

Nezačínáme z nuly. Jsem moc rád, že naše hnutí funguje velmi týmově, že to není o jednom ministrovi, ale o celém týmu lidí, který za tím stojí. A já jsem byl součástí tohoto týmu přes tři roky. Jako ministr tedy jen navazuji na vlak, který se rozjel, a rozjeli jsme ho hrozně rychle, ale do toho vlaku teď nenaskakuji, už v něm roky jedu. A teď budu dotahovat to, co už jsme dávno rozjeli.

► Ale já se ptám, kde dojedete do cíle a kde jen do mezistanice, zkrátka kde to dotáhnete, a kde to naopak zůstane na vašich nástupcích.

Určitě je to energetická politika, ale tady budeme muset všichni pomoct ve změně stavebních norem, které nám brání stavět rychleji. Souvisí to i s jinými agendami, jako je dostupné bydlení. My můžeme mít deset různých nových zákonů, ale pokud fyzicky nebudeme stavět, problém bydlení nikdy nevyřešíme. Tady půjde hodně o kooperaci s ministrem pro místní rozvoj Petrem Kulhánkem, musíme naplnit dohody, které jsme ve vládě uzavřeli, a dát na bydlení těch sedm miliard korun. Vedle toho jsou tady ještě agendy horizontální, do kterých se chci zakousnout.

► Co tím myslíte?

Možná vám to bude připadat jako úplně běžná věc, ale nemusí to tak nutně být. Myslím na velmi silnou komunikaci ministerstva vůči partnerům. Ministr musí být vidět, musí jezdit mezi lidi. To nejsou jenom fabriky, ale hlavně regiony, jež prošly aktuální povodňovou katastrofou. Musím cestovat po republice a hodně mluvit s lidmi, vnímat jejich názory a ty pak překlopit do práce ministerstva a úpravy určitých politik.

► A to ministr Síkela nedělal?

Ale dělalo se to, nějak se to dělalo, já se na tyto věci jen ještě víc zaměřuji, protože pro mě byly vždy přirozené. Chápejte, když pracujete mnoho let jako starosta, jste zvyklý každý den mluvit s lidmi či „být s kamarády v hospodě“ a poslouchat, co je trápí a co si myslí o vaší práci. Každý z nás má na něco talent. Jozef odvedl ohromný kus práce v mezinárodních kontraktech, které jsou hrozně důležité, a já v tom na něj budu rád navazovat. Ale – a teď to řeknu velmi účelově – blíží se volby a my musíme ukázat, co jsme všechno udělali. Teď budu trochu kritický…

► … jen do toho.

Ne vždy se nám daří věci, které děláme, patřičně odkomunikovat lidem, tedy dobře je vysvětlit. Součástí mé mise bude i tato komunikační práce, abychom ve volbách uspěli. Udělalo se hodně důležitých věcí, jen se o tom málo mluví. Kroky v oblasti energetiky jsme například dělali proto, aby Česko mělo dostatek cenově přijatelné energie. A tak bych mohl pokračovat.

► Zůstaňme u energetiky. Za ceny energií byli vláda a ministr Síkela naopak velmi kritizováni. Dodnes se mluví o tom, že jsme měli nejvyšší ceny ze všech, české podniky kritizují, že německé firmy mají mnohem nižší ceny a české továrny přestávají být konkurenceschopné.

My jsme ale energie museli primárně nejprve zajistit, aby vůbec byly! Proto nákup plynových zásobníků, proto podle mě významný strategický nákup Net4Gas, proto investice do kapacitních tahů a tak dále. Máte ale pravdu, někte- ří dotovali energie více než my. Ale uvědomme si, že třeba Němci si to mohli dovolit, protože v předchozích letech měli přebytky rozpočtu. Ne jako my, kteří mnoho let hospodaříme s deficity. Ano, mohli jsme možná více dotovat ceny energií, ale buď za cenu vyššího zadlužení, nebo za cenu toho, že bychom ty prostředky museli vzít někde jinde. Dotace je vždy na úkor něčeho jiného. Museli bychom brát ze školství, zdravotnictví či v investicích, což podle mého názoru není dobrá cesta. Ano, měli jsme jedny z nejdražších energií, ale zároveň jsme dokázali udržet veřejné služby pro občany v rozsahu, na jaký jsou lidé v Česku zvyklí a jaký poptávají.

► Situace se změnila, ceny energií opět klesají. Můžete říct, že dalších pět let budou ceny stabilní?

Děláme vše pro to, aby to tak bylo. Nejprve ale musíme mít v dobrém stavu infrastrukturu, aby byla diverzifikace zdrojů, abychom nebyli závislí na Rusech, kteří nás vydírají. Chtěl bych garantovat dostupnou energii za dobrou cenu v příštích letech, bohužel jsme museli nejprve dohánět určitý investiční dluh. Velmi silné téma, které v tom hraje roli a kde se snažíme intenzivně pracovat, je evropská spolupráce, bez toho levná energie nebude. Musíme mít propojené energetické soustavy v celé Evropě. Díky tomu dokážeme na partnerské bázi tlačit i na dobrou cenu energií pro české zákazníky.

► Říkal jste, že nás Rusové vydírají, přitom se v Česku zvyšuje objem spotřeby ruského plynu, od počátku roku jsou to obrovská čísla. U ropy se díky rozšíření ropovodu TAL od ruské ropy odstřihneme už příští rok, u plynu to neumíme. Proč?

Protože přebudovat distribuční trasy ze dne na den je komplikované. Kroky, které jsme podnikli, jdou správným směrem, ale ještě to nestačí. Musím ale dodat, že zkapacitnění některých nových toků plynu bude mít samozřejmě vliv na samotnou cenu této komodity.

► Poroste cena… Nižší cena je zase důvodem, proč podniky v Česku berou ruský plyn, vzdor deklarované strategii státu, který se chce od ruských zdrojů odpojit. Podnikatelům je dost jedno, jaký plyn to je, čísla ukazují, že u nich rozhoduje cena.

Nechci zasahovat přímo do tržního prostředí, jsem zastánce volného trhu. A nejsem naivní, abych nevěděl, že některé cesty jsou klikatější, než se zdá. Že surovina k nám jde přes různé překupníky, že ázerbájdžánský plyn se tváří jako ázerbájdžánský, a přitom může být ruský. Do toho zasahovat nechci.

► Co tedy navrhujete?

Musíme naši infrastrukturu vybudovat tak, aby bylo výhodnější brát plyn ze západních směrů, třeba od Norska. A ne tak, abychom byli závislí.

► Tam jsme zase závislí na tom, co nám pustí Německo, nebo ne? Navíc Němci, tvrdí kritici, vždy nejprve zajistí své firmy a občany.

To jsou podle mě dvě úplně jiné situace. Vybírat si mezi partnerstvím s Němci či s někým z Evropské unie, nebo s Ruskem. To myslím, že oba dva cítíme.

► Souhlasím, ale pořád tu panuje strach z toho, že Němci dají v krizi vždy přednost svým podnikům, pak teprve dojde řada na nás.

Proto je právě důležité, aby Česko bylo v evropských strukturách aktivní a abychom společně pracovali na silné evropské infrastruktuře. A to není jen otázka plynu. Ještě větší téma je to pro rozvod elektřiny. Aby ty soustavy kooperovaly, aby byly propojené, aby docházelo ke společným nákupům, protože společně dosáhneme i na nižší cenu. Energetika v Evropě a – v Česku to platí dvojnásob – se za poslední tři roky významně proměnila. Většina aktérů si uvědomila, že investice do evropské infrastruktury, tedy společné koordinované řešení, je cesta kupředu. V době levných energií jsme nemysleli na budoucnost a to byla velká chyba, protože krize přijde dřív nebo později vždy. Osobně se společné evropské energetiky neobávám, protože vidím, jakou dynamiku trh nabírá, třeba když mluvím se Sasy na česko- saském energickém fóru, když vidím společné projekty na úrovni ČEPS při propojování soustav. Investuje se do baterií, měníme legislativu pro OZE. Těch věcí se tu děje tolik, proto jsem optimista, že k výpadkům v budoucnu docházet nebude, ani když vypneme uhelné elektrárny. Ale musíme pokračovat v investicích, dál a dál.

► Sám ČEPS ale upozorňuje na možnost velkého výpadku při odstavování uhelných elektráren. Chybějící výkon budeme muset dovézt, navíc nemáme vyrovnávací kapacitní mechanismy, když nepracují OZE. Co s tím uděláte?

Potřebujeme vzít na milost plyn. Nejen o tom mluvit, ale reálně něco udělat pro to, abychom dokázali ve velmi brzké době na uhelných provozech budovat nové plynové elektrárny. I v energetickém mixu České republiky hraje plyn po dobu dvaceti let nezastupitelnou roli, než se nám podaří zmodernizovat průmysl, dosáhnout nějakých úspor a samozřejmě do soustavy více zapojit obnovitelné zdroje.

► Nemusíme to projednat v EU?

To úplně neplatí, protože celá Evropa si uvědomuje, že bez plynu jako určitého přechodového média to nepůjde, v Česku také ne. Potvrzuje to i investiční aktivita Němců při budování plynových elektráren i systému ukládání energie.

► V Česku se ale žádná plynová elektrárna dnes nestaví.

Proto říkám, že se máme bavit o tom, co pro to reálně můžeme udělat. Podle mě musíme zrychlit povolovací procesy při budování paroplynových elektráren.

► Dnes se taková elektrárna v Česku staví šest až sedm let, jak moc se to dá legislativně urychlit?

Šlo by to za pět let, proto na této změně musíme v dalších měsících urychleně pracovat.

► A to za rok, tedy do konce svého mandátu, dokážete?

Nechci to slíbit, ale minimálně se pokusím na úrovni sněmovny, vlády a řekněme odborné ekonomické obce takovou věc prosadit.

► Počítáte i s podporou opozice, která možná vládu převezme?

My samozřejmě doufáme, že se to nestane. (smích) Ale ano, jsem komunikativní člověk, s opozicí mluvím, prozatím jsem se svými jinými návrhy většinou uspěl, ať to bylo v otázce určitých národohospodářských věcí, či větší kooperace mezi samosprávami.

► Kontroverzní a politicky zneužívané téma je Green Deal. Po volbách do Evropského parlamentu se mluví o potřebě celý přechod na bezemisní ekonomiku jinak rozfázovat, zbrzdit, rozložit. Jak se na to díváte vy?

Je potřeba vnímat politickou realitu, v některých tématech bude potřeba některé věci předefinovat, ale obecně chápu Green Deal spíše jako příležitost. A nejde jen o EU. Podívejme se na investice do zelených technologií v USA či v Číně, je to ohromný byznysový globální trend. A jestli my tady budeme zase švejkovat, ujede nám vlak. Ze své praxe starosty vím, že takzvané zelené peníze se dají využít k energetickým úsporám, na modernizaci projektů v oblasti odpadového hospodářství, všechno jsou věci, které pro peněženku běžného občana mají pozitivní vliv. Třeba i zadržování vody v krajině nebo obnova lesů po kůrovcové kalamitě. Podle mě je hloupé strašit lidi jen tím, že Green Deal přináší zdražení benzinu, a nemluvit o modernizačních trendech v průmyslu a pomoci lidem. Koneckonců každý stát může regulovat cenu pohonných hmot podle svých potřeb.

► Stěžují si i podniky. Třeba na to, že mají vysoké ceny energií a Německo svůj průmysl dotuje. Chtějí v tomto smyslu rovnoprávnost Green Dealu, například Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Nasloucháte těmto námitkám?

Pro český průmysl je Green Deal příležitostí pro růst a vytvoření nových, dobře placených pracovních míst. S panem Rafajem i dalšími lidmi z průmyslu se pravidelně scházím a budu v tom pokračovat. A pokud jde o to Německo, už jsem to řekl, že si nemůžeme dovolit, co oni, když měli rozpočtové přebytky. My bychom si to také mohli dovolit, ale pak musí proběhnout společenská debata, na úkor čeho to bude: zdravotnictví, školství, investic, většího dluhu? Myslím, že není možné se zadlužovat donekonečna.

► Němci mají státní dluh 80 procent HDP, Česko 45 procent…

Ale byli schopni generovat přebytky a ty nějakým způsobem investovat.

► To není úplně pravda, některé přebytky byly podobné přebytkům českých obcí a krajů. Byly to investiční peníze, které města a spolkové země nebyly schopné využít.

To máte asi pravdu, my ale musíme klást ještě větší důraz na modernizaci naší ekonomiky. Náš hospodářský model se vyčerpal, musíme ho změnit.

► Co myslíte pojmem český hospodářský model?

Tím myslím, jakým způsobem funguje naše ekonomika, jaká má základní odvětví, na něž se specializuje, a jak je energeticky náročná. Ale je to i otázka dostupnosti kapitálu, otázka lidských zdrojů. To vše se musí změnit a přizpůsobit modernímu světu.

► Česko je průmyslová země, průmysl tvoří třicet procent HDP, chcete to změnit?

Přesně tak. Tradice zůstane, budeme dál elektrotechnická a strojírenská země, ale musíme přemýšlet o tom, jak tu strukturu změnit na pomyslné „smile křivce“ (smile curve), tedy tvar úsměvu, kterou nepochybně znáte. Ta definuje, v jaké pozici dodavatelského řetězce se nacházíte. Zda vymýšlíte, vyrábíte nebo prodáváte. A my jsme uprostřed, na dně, u výroby. Musíme dělat taková opatření, abychom se v globálním řetězci dostali na lepší pozici, a my toho zatím nejsme schopni. Nemá smysl otáčet kormidla o 180 stupňů, to by nebylo dobře, ale musíme zvýšit realizovanou přidanou hodnotu. Potřebujeme investovat do snížení energetické náročnosti, do nových odvětví a inovací, proto například navrhuji větší uznatelnost daňových odpisů v dalších letech, pokud jdou peníze do inovací. Podporu potřebuje i školství, abychom měli lidi, kteří takové nové věci budou schopni dělat. A pak samozřejmě musíme uvažovat o tom, jak využít peníze, které tu vzniknou, ale na dividendách odtečou do ciziny.

► Bez zahraničního kapitálu by asi v 90. letech k transformaci české ekonomiky nedošlo. V posledních letech to kritizuje opozice, ale nikdo neřekne, co s tím dělat.

Ale já to nekritizuji. To, že zahraniční kapitál vstoupil v 90. letech do Česka, je dobře, kdyby se to nestalo, dnes tu nemusela být ani Škodovka, ani další velké firmy, které táhnou ekonomiku. Mně jde o to, abychom Česko učinili atraktivnějším, aby zahraniční firmy měly motivaci peníze neodvádět, ale znovu je investovat tady. A my tomu můžeme pomoct například budováním infrastruktury, stabilitou právního prostředí, vzděláním lidí, kteří budou pro zahraniční zaměstnavatele zajímaví.

► To říkají všichni a všude, i v zahraničí. Co ale pro to udělat?

Viděl bych dvě věci, které stát může výrazně ovlivnit. Může snížit byrokratickou zátěž, a my jsme přišli se dvěma antibyrokratickými balíčky. Já se teď zaměřím na běžné oblasti života podnikatelů, kde na každou hloupou prodlužovačku potřebujete mít revizi a stojí vás to dvě stovky, takových „drobností“ je tu hromada. Pojďme opravdu udělat podnikání jednodušší.

► To ale znamená změnit mentalitu, což jde velmi těžko, jak jsme se po roce 1989 přesvědčili.

Bude to trvat, ale musí se začít. Že luskneme prstem a zítra bude vše fungovat, to je naivní představa. Moje osobní filozofie vždycky byla: dělejme tisíc drobných kroků a za rok, dva, tři se ohlédneme a uvidíme, že to je ohromný skok nebo zajímavě uražená vzdálenost.

► Máte jeden pevný termín – smlouva o výstavbě bloků v Dukovanech musí být do března. Jednání se ale zkomplikovalo protestem Američanů, kteří tvrdí, že Korejci pracují s technologií, pro niž nemají oprávnění. Mluvil jste s Američany, jak se to dá vyřešit? A podaří se to do března?

U některých jednání jsem byl, u některých ne, každopádně si myslím, že je to překážka, která bude překonána. Globální společnosti mezi sebou určitě dokážou nalézt dohodu a nějakou úroveň případné kooperace.

► Půjde tedy o větší podíl Američanů na celé stavbě?

To vám takhle neřeknu, to už je na vyjednávací schopnosti Korejců. Oni se na Vysočině, což je můj domovský kraj, opravdu dlouho pohybují a o projekt velmi stojí. Mnoho let jednají se samosprávami, s podnikateli, prověřují si věci, jež pro tu stavbu budou důležité, jako je otázka dopravní infrastruktury, ubytování pro relativně velký počet lidí, kteří do toho regionu přijdou. Proto také té nabídce věřím, přijde mi reálná. A na nás teď bude, abychom naplnili to, co sami požadujeme, tedy zapojení českého průmyslu ve výši 60 procent objemu prací.

► Co pro to uděláte?

Musíme garantovat regionu, že se vystaví patřičná infrastruktura, nejenom dopravní, ale i bydlení, a musíme minimalizovat negativní sociálně-patologické jevy, které s přílivem nových lidí mohou vzniknout. Na toto téma jsem si vyžádal studii od KPMG. Co z toho poplyne, to bude moje role v následujícím roce, abychom si přesně říkali, kdo v tom projektu má co na starost. A jaká bude role jednotlivých obcí, jako jsou Dukovany, Rouchovany, Třebíč, role Kraje Vysočina i Jihomoravského kraje.

► Jak je do této věci zapojena opozice, protože to je stavba v národním zájmu a měli by ji podporovat všichni.

Máte pravdu a znovu opakuji, že mám v povaze chodit se svými návrhy i za opozicí, protože si u těch věcí uvědomuji jejich řekněme národní význam i to, že vlády se střídají, ale existují věci, na kterých se společnost musí shodnout.

► Nemáte obavy, že české firmy nebudou schopny naplnit tu taxu 60 procent? Korejci jsou přísní na kvalitu a rychlost…

Tlak to bude nemalý, ale věřím, že české firmy odolají a vezmou to jako příležitost i pro rozvoj svého dalšího byznysu. Opět mluvím z vlastní praxe. S řadou těch firem například na Třebíčsku jsem hovořil, tedy s firmami, jež se věnují strojírenství či jaderným technologiím. Samy se už několik let systematicky připravují, je to ale také otázka rozvoje regionálního školství. A opět vlastní zkušenost, jak Vysočina rozšiřuje strukturu středního školství v Třebíči. Jednal jsem několikrát s rektorem Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, aby se včas otevřely další obory, které na tento projekt budou navazovat. Nebude to jednoduché, ale vidím velkou příležitost pro modernizaci našeho průmyslu, protože to nesmí být pouze o té jedné elektrárně. My musíme být na konci tohoto projektu schopni dodávat celosvětově technologii i do jiných podobných projektů. Na Dukovanech vyrůst, získat know-how.

► Jaderné elektrárny se v termínu moc nestaví, prakticky všude se prodlužuje doba dostavby. Věříte tomu, že v roce 2036 elektrárna poběží?

Jsou tam smluvní pokuty a nejsou malé.

► Peníze tedy udělají své?

Ano, udělají své. Já sám jsem vždycky ve svých projektech vyžadoval relativně velké smluvní pokuty za dodržení termínu. Osvědčilo se mi to.