Chceme ČT jako lídra, nebo „klášter“?

► Příští rok televize slaví sto let od prvního vysílání. I z hlediska proměny technologií je to dnes staré médium. Co by musela udělat, aby přežila a byla relevantní?

Nezbytný technologický krok k přežití udělala tím, že se plně integrovala do sítě sítí. Rozšířila tak svůj zásah za hranice národního státu, s nímž byla těsně spojená, a uchovala si i unikátní schopnost univerzálního vypravěče, který formou masové komunikace poskytuje existenciální bezpečí velkým společenským skupinám. Tedy pocit často falešné předvídatelnosti sociálních dějů. Působí jako „sociální analgetikum“ pro úzkostné jedince v situaci, kdy panuje nejistota. Dokud si televize zachová tuto schopnost, bude relevantní jako projekční plátno lidských emocí v našich tekutých rizikových společnostech.

► Bude televize vytvářet i národní identitu?

Ano, televize byla vždy spolehlivou platformou pro distribuci politické moci. Pokud si TV obrazy podrží schopnost integrovat/ dezintegrovat národní společnosti skrze výrobu autorizovaných příběhů, fiktivních i zpravodajských, a to za dostupnou cenu, bude to, čemu dnes říkáme televize, relevantní jako nástroj centralizované moci. Navíc lépe kontrolovatelný, než je neomezená síť sítí nebo sociální sítě, byť i ony mají charakter mocenské instituce.

► Jak si vysvětlujete, že 60 procent Čechů dál čerpá informace hlavně z televize?

Vysvětluje se to výrazně vyšší důvěryhodností mainstreamového zpravodajství, zejména ČT. Pokud se ale díváte na jednotlivé věkové skupiny, objevíte nesrovnalosti. I mezi respondenty ve věku 15 až 19 let, kteří televizi sledují minimálně, je TV dál silným informačním zdrojem. Mladí lidé obsahy sociálních sítí často nepovažují za informace.

► I BBC se stává komplexní internetovou aplikací. Je to cesta pro ČT?

Samozřejmě. Televize i rozhlas úspěšně využívají multikanálovou kapacitu sítě sítí, která jim umožňuje rozšířit zásah. Paradoxně tak zažíváme renesanci psaného textu na webech stanic, jež mají ze zákona vysílat. Týkal se toho protest proti navýšení vysílacích poplatků ČT a ČRo. Soukromí vysílatelé namítají, že je „poplatková“ média připravují o konzumenty, a to i dalšími obsahy na internetu, hlavně podcasty. Tato funkční technologicko- dramaturgická adaptace na změnu vysílacího prostředí a vkusu publik ukazuje vůli k přežití, která by ale nebyla nic platná, kdyby obě média nenesla onu auru spolehlivého univerzálního vypravěče.

► Také ČT se řídí sledovaností. Není oživování veřejné služby marné, když jsou programy ČT zaměnitelné se soukromými televizemi?

Spravedlivější by bylo říct: jen některé jsou zaměnitelné. Ale podstata této kritiky je jasná a oprávněná. ČT bojuje o diváka i metodami komerčních vysílatelů. Kdyby to nedělala, nebyla by sedmým rokem lídrem trhu. Neměla by takovou společenskou rezonanci a politici by o ni ztratili zájem. Neoslovovala by dost potenciálních voličů. Je to začarovaný kruh, z něhož je jediná cesta, hrozící ale marginalizací. Přerod ČT do takzvaného nikového média, vyrábějícího jen obsahy, které komerční konkurenci nezajímají, jelikož se jejich výroba nevyplatí. Taková média se označují jako klášter nebo kulturní ghetto.

► ČT se za ředitele Petra Dvořáka pustila do expanze: měla být všude, novou realitou a my všichni televizí. Co přinesl Dvořákův koncept?

Dvořákův úspěch byl dán využitím manažerského typu řízení, který si vyzkoušel jako šéf Novy. ČT to ekonomicky stabilizovalo, ale také legitimovalo dramaturgickou zastydlost, malou odvahu části původní dramatické tvorby. Dvořák nastavil i určitý styl vyjednávání s politickou mocí, ve zpravodajství se rychle naučili roli klienta, který ví, kdo je jeho patron. Dvořákovo pragmatické manévrování ale ochránilo ČT před horším vývojem. Když se vezme vše, co se v ČT pod jeho vedením vybudovalo, odvedl dobrou práci. Jenže ČT není (jen) fabrika na výrobu šroubků, neměla by být, a očekává se od ní víc než jen čísla lídra TV trhu.

► Jak ČT nově vystavět?

Nejdříve je třeba rozhodnout, zda má ČT dál bojovat o pozici lídra trhu, nebo ustoupit do pozadí, zrušit ČT sport a posílit náročnější dramatickou tvorbu s tím, že bude usilovat o tržní podíl 15 až 20 procent. Nebo zda má přijmout roli „televizního kláštera“ s podílem pět až deset procent.

► TV veřejné služby se nabízí jako poslední místo demokratické debaty. Není to při dnešním zpochybňování nezávislosti jakýchkoli médií marná snaha?

I kdyby to tak bylo, nesmí se to vzdát. Přestože důvěryhodnost zpravodajství ČT klesá, stále je s přehledem nejdůvěryhodnější. Pokud by ČT rezignovala na předpoklad, že má ve společnosti speciální roli, tedy péči o společenství, pak by její existence postrádala smysl.