Petr Fischer

Kam zmizel lídr?

Česko míří špatným směrem, myslí si většina občanů. Skoro třetina dlouhodobě cítí, že nesměřujeme nikam. Jen šestina vidí dobrý směr. Česku chybí lídr, který by takový směr ukázal. Premiér Andrej Babiš jím už dávno není.

6 minut čtení

Od návratu šéfa ANO Andreje Babiše do čela vlády se očekávalo leccos. Málokdo ale asi čekal, že se vrátí politik, který ztrácí sílu a přestává být lídrem. Tím je jen na mítincích se svými voliči, všude jinde ztrácí politický drajv a přesvědčivost. Jako by nevěděl, kam patřit, kam jít, kudy se ve složitém světě vydat.

Babiš nikdy neměl ideologická vodítka. Byl schopný jeden den být liberální ekonom, druhý den národní socialista se sklony ke státně regulovanému kapitalismu. Případně obojím zároveň. Proměnlivost v postojích a úsudku mu dlouhodobě umožňovala oslovit voliče prakticky kdekoliv. Nemyslet si fakticky nic a dělat politiku podle aktuálního vývoje názorů publika, to je v moderním světě politického populismu obrovská výhoda. Ukazuje se ale, že to má své  limity v dobách, kdy se vyžaduje pevný postoj a jasné vedení. Zkrátka když společnost potřebuje lídra, který je schopen ukázat cestu složitým rizikovým terénem.

Babiš jako lídr selhal v období covidu, ale to se stalo kdekomu. Selhává však i dnes, v době složitých válečných konfliktů, které se přelévají do ekonomických krizí všeho druhu. Už nelze stát vždy tam, kde lid žádá. Občané totiž potřebují někoho, kdo se v komplikované době vyzná a jde srozumitelným směrem sám od sebe, cestou, která poskytuje určitou jistotu a trvání. To je ale to poslední, co je Andrej Babiš schopen nabídnout.

Je jedno, jestli je to způsobeno věkem a přirozenou ztrátou energie a kognitivního nasazení anebo tím, že takové schopnosti Babiš vlastně neměl nikdy. Nebyl politikem do nepohody, nýbrž lídrem do světa relativně přehledného a zajištěného, v němž dokázal naslouchat lidovým preferencím a jít za nimi. Lídr tu následoval lid v souladu se svými obchodními zájmy. Dnes se ale žádá lídr, který má vést lid, jenž tak úplně neví, co má chtít. Jediné, co opravdu chce, aby jeho starosti vzal na svá bedra někdo jiný, aby ukázal cestu, kudy jít dál, abychom žili relativně bezpečně a klidně.

Jenže lídr, který to má naplňovat, působí často jako zmatený malý kluk, který všemožně kličkuje, vyráží doprava, a zase se točí vlevo, nabízí konzervativní národovectví, a hned je evropským byznysovým liberálem. Hlásí se ke společné evropské obraně, ale vzápětí se mění v solitérního obránce národních mírových, nezbraňových zájmů. Politika v Babišově podání stále více připomíná náhodný Brownův pohyb částic. Chaotická změť postojů ode zdi ke zdi, je někdy vykládána pokusem držet pohromadě od počátku velmi nesourodou vládní koalici. Hrát to na všechny strany ale nelze v dnešním světě donekonečna. Občané stále více cítí, že si už musíme vybrat, zda jsme Evropané, nebo opuštěná slovanská enkláva pod kuratelou ruského samoděržaví.

Babišova hra mezi Evropou a potřebami východního euroasijského živlu začíná být trapná. Babiš mluví o hybridní hrozbě Ruska a chce být součástí společné protivzdušné obrany, ale jaksi se zapomene do rozjíždějícího se programu zapojit. Ví rovněž, že hlavním technologickým a strategickým tahounem tohoto plánu má být sdílení zkušeností s ukrajinskou armádou, která pod tlakem útoků Moskvy rozvíjí moderní prostředky digitálně řízeného vzdušného boje, ale premiér se neobtěžuje jezdit na společné schůzky a jako čert kříže se bojí navštívit Ukrajinu, která se v ultrakonzervativní proruské části vládní koalice stává jménem, jež se nesmí pozitivně vyslovovat, natožpak podporovat. Babiš ale zároveň doufá, že české firmy na novém systému vydělají pro Česko velké peníze.

Lídr se ukazuje jako vrchní oportunista, který je schopen na pětníku třikrát za sebou otočit, takže nikdo neví, nejen co si myslí, ale kam vůbec míří. Totální zmatení pokračuje i v ekonomické politice, která má být investiční a rozvojová, proto zřejmě peníze nejdou primárně na měkké investice do lidí ve vědě a výzkumu v oblasti moderních technologií, nýbrž dál, jak je v Česku zvykem, do asfaltových silnic a betonu jaderných katedrál. Babiš masivně dotuje ceny elektřiny, ale všechny ostatní energetické zdroje utíkají jeho pozornosti a není schopen adekvátně reagovat na nabíhající energetickou krizi, která dopadá na celý svět vlivem nepovedeného amerického vojenského dobrodružství v Íránu. Premiér si vystačí s tím, že krizi konstatuje, jak na ni budeme reagovat, už neřekne. Ale ví, jak na to: snad něco vymyslí V4 nebo Evropa. Světoví lídři. Trump? My si počkáme a pak našim lidem taky pomůžeme. Uvidíme, co bude.

Ten, který sám sebe nazýval „krizovým manažerem“ a chtěl být politickým lídrem v 21. století, se otáčí na místě, rozhlíží se po světě a neví si skoro s ničím rady. Co na tom, že členové vlády svědčí o jeho rozhodnosti na vládních schůzích, které prý vede s patřičnou rázností. Lídr za zavřenými dveřmi nikomu ve společnosti nepomůže. Lid, o který Babišovi přece jde a pro který „maká“, chce vidět lídra v terénu, chce ho vidět v poli s plánem v ruce. S nápady, jak situace řešit, co dělat a kudy jít.

Jistě, je smutným faktem, že Babiš nemá na současné politické scéně konkurenta, který by takovou plnokrevnou alternativu lídra nabízel. Stále častěji se ale zdá, že je to vlastně jedno, protože lepším lídrem, než je zmatený „lídr za dveřmi“, jakým je Babiš, může být v této zemi téměř kdokoliv. Na takovém lídrovství nezáleží a je spíše společnosti na obtíž. V krizi se přitom žádá minimum: někde pevně stát, něco si myslet a jasně za tím jít – držet směr. Nic takového Babiš nenabízí. Osmnáct procent lidí to pořád považuje za dobré, zbytku to vadí. Snad si „lídr za dveřmi“ svého lidu nakonec někdy opravdu všimne…


Buldozer Pravdy moci

Premiér Babiš uznává, že lidi mají plné právo demonstrovat proti jeho vládě. Demonstrace na Letné ale nebyla podle něj „pravdivá“. Proto také neustoupí a zrušení poplatků za televizi a rozhlas prosadí. Premiér zkrátka stále nepochopil, proč lidé demonstrují. Ani to, že je na Letnou svolal on sám.

Celý článek

Krátkozrakost sektorové daně

Na sektorových daních je pro vládu přitažlivé především to, že z obtížné debaty o financování státu dělají jednoduchou otázku, kdo právě vydělává dost, aby mohl zaplatit něco navíc.

Celý článek

Data jsou strategické aktivum

Požaduje-li stát od člověka či firmy údaj, který dostal, není to jen komplikace. Někdo musí informaci znovu najít, doložit, zkontrolovat a přenést do dalšího systému. Náklady neseme všichni, občané, firmy i úřady. V součtu jde o nepřímý náklad z neproduktivity, který česká ekonomika nese každý den.

Celý článek







Měsíční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura

125 Kč

Půlroční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura

600 Kč

Roční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura
  • zvýhodněná cena

950 Kč