Petr Fischer

Buldozer Pravdy moci

Premiér Babiš uznává, že lidi mají plné právo demonstrovat proti jeho vládě. Demonstrace na Letné ale nebyla podle něj „pravdivá“. Proto také neustoupí a zrušení poplatků za televizi a rozhlas prosadí. Premiér zkrátka stále nepochopil, proč lidé demonstrují. Ani to, že je na Letnou svolal on sám.

6 minut čtení

Mohla to být zajímavá věcná debata, nejen ve sněmovně. Jenže vládní koalice si řekla – ne! Předvedeme všem, kdo tady vládne. Zrušení poplatků a převedení financování mediální veřejné služby na státní rozpočet opravdu není v principu tragédie, a už vůbec ne nutně ztráta nezávislosti. Takové systémy fungují v řadě zemí různě, mnohde velmi dobře a média o nezávislost nepřišla. Jenže to by celý proces musel vypadat jinak. Na probrání souvislostí je třeba více času. Nejde ostatně o snadnou operaci, o změnu jednoho čísla za druhé, nýbrž o předělání podnikového systému, které trvá měsíce či roky i ve velkých firmách, což premiér Babiš zevnitř dobře zná. Přesto chtěl všechno zlomit přes koleno. Pak se ale nelze tvářit, že o nic nejde a že vláda se stará o věc samu, tedy o nový lepší systém úsporného financování, ne o krocení médií, která nepracují podle ideologických představ dnešních vládních stran.

Stačilo by například, kdyby polovina těch, kdo pro nový systém ve sněmovně hlasovali, nedávala veřejně, až slastně okázale najevo, že média veřejné služby vlastně chtějí úplně zrušit, protože jde o ideologicky zastaralý anachronismus pozdní moderní doby neomezeně svobodných nových technologií. Vždyť kolik poslanců ANO vyjadřuje dlouhodobě na sítích kritický postoj k ČT a ČRo nebo by rovnou předělalo program, a to jenom proto, že televize a rozhlas nepracují v ideologických mantinelech současné doby. Nemluvě už o SPD, která pečlivě kopíruje model svých učitelů z Alternativy pro Německo, kteří považují média veřejné služby za lživá (Lügenpresse), brzdící skutečnou diskusi. Těžko se v tomto nátlakovém kontextu rozčilovat, že nikdo nechce omezit nezávislost médií, takže je jasné, že demonstrace nemá pravdivý základ, jak se snaží říct premiér Babiš, vytvářející tak obraz politické oběti.

I předseda vlády musí při své vychytralosti vědět, že na Letné se nedemonstrovalo kvůli technickým detailům financování médií, nýbrž právě proti onomu pozadí či silové politické kultuře, v jejímž rámci schvalování takových politik probíhá. Demonstraci na Letnou nesvolal Milion chvilek pro demokracii, nýbrž Andrej Babiš právě tím, jak zbytečně tlačil na kontroverzní agendu, kterou mohl v klidu věcně projednat a postupně celkem rozumně prosadit. Babiš si takovou demonstraci přímo (masochisticky, či z neznalosti?) objednal, a to tím, že od počátku svého nového vládnutí dává prostor práci bezohledného mocenského válce před demokratickou debatou.

Televize a rozhlas byly jen motivačním emočním nástrojem, na nějž se nabalila hlubší nespokojenost se stylem politiky, které Babiš otevřel dveře a kterou také sám provádí. Racionální jádro politiky se ztrácí v agresivním stylu, jemuž Babiš možná až překvapivě přitaká, jakkoliv se v minulosti zdálo, že je otevřen odborné debatě, protože odborníci ho dokážou přesvědčit. Dnes se takové debatě vyhýbá jako čert kříži. Odborníci politiku komplikují a na jejich doporučení není spolehnutí, přesvědčil se premiér během covidu. Zdlouhavá racionální argumentace také brzdí dynamiku vládnutí, není na ni čas. Chcete-li co nejvíce změnit systém vládnoucích nástrojů a institucí a přizpůsobit je obrazu svému, jak mu radí MAGA logika Patriotů, k nimž se šéf ANO přimknul jako k nejsilnějšímu, a tedy zřejmě nejperspektivnějšímu proudu světové politiky, musí vládní stroj jet rychle dopředu, ne do stran.

Právě toto ideologicko-praktické pozadí Babišova druhého premiérství bylo skutečným předmětem demonstrace na pražské Letné. Byl to protest proti buldozeru mocenské pravdy, který nepřipouští diskusi, protože křičící kritici, na rozdíl od vlády, nemají mandát rozhodovat. Z politiky se stává systém výměny vládních buldozerů, které jedou čtyři roky po volbách svým směrem, aniž by se operátoři mocenských strojů obtěžovali ostatním vysvětlovat, zda je to správné a proč. Jakákoliv kritika je – jak se znovu potvrdilo – předem označena za nelegitimní neschopnost přijmout výsledky voleb a stává se tak oslyšenou a jalovou. Časy, kdy politici v Česku slyšeli na hlasy protestujících v ulicích, jsou dávno pryč. Naposledy je paradoxně vyslyšel premiér Václav Klaus, který jako premiér ustoupil tlaku železničních odborů, přestože mu jeho vláda radila opak. Klaus se od té doby stal hlavním propagátorem představy, že demokracie hlasu lidu se děje v den voleb, kdy se rozdají karty, pak už běží politika čtyři roky svou cestou, kterou lidé už moc ovlivňovat nemohou.

Přeslechnout dav kritiků se od té doby daří všem, ať už demonstruje kdokoliv. Bývalý premiér Petr Fiala také šmahem odmítl demonstraci proti své vládě, stačilo říct, že ji organizují proruské síly. Dnes se řekne, že jde jen o byznys „Sorosových profesionálních štváčů“, a je hotovo. Postupy delegitimizace demonstrací si každý buldozer moci najde rychle sám, v principu jsou ale stejné. Debata a sebereflexe nula. Nic se nemění, jede se po klausovsku vlastní cestou dál.

Přesně proti této inertní představě o politice, která nemá s demokratickou diskusí nic společného, byla namířena demonstrace na Letné. Stovky tisíc lidí, kteří kvůli tomu přijdou, nejsou jako výzva a argument úplně málo. Otázka zní jasně: může většina v demokracii vládnout jako mocenský buldozer? A má právo při své jízdě libovolně překreslovat instituce a funkce státu tak, jak to dělá Babišův kabinet? Premiér už odpověděl tím, že je mu to jedno. Demokracie je taková, jakou si ji uděláme. Buldozer jede dál, ale zpívat proti němu můžeme klidně dál…


Krátkozrakost sektorové daně

Na sektorových daních je pro vládu přitažlivé především to, že z obtížné debaty o financování státu dělají jednoduchou otázku, kdo právě vydělává dost, aby mohl zaplatit něco navíc.

Celý článek

Data jsou strategické aktivum

Požaduje-li stát od člověka či firmy údaj, který dostal, není to jen komplikace. Někdo musí informaci znovu najít, doložit, zkontrolovat a přenést do dalšího systému. Náklady neseme všichni, občané, firmy i úřady. V součtu jde o nepřímý náklad z neproduktivity, který česká ekonomika nese každý den.

Celý článek

Česká ekonomika na cizí pohon

Nejsou a nebudou lidi a roboti ani AI je nenahradí. Musíme je přivézt ze zahraničí. Jenže odkud, když je Česko naladěno xenofobně vůči všem, kdo vypadají jinak? Přitom budoucí prosperita republiky paradoxně do velké míry závisí na jiných, které příliš nemilujeme.

Celý článek







Měsíční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura

125 Kč

Půlroční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura

600 Kč

Roční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura
  • zvýhodněná cena

950 Kč