Čínská ruleta na vrcholu moci

Paměti čínského finančníka a realitního magnáta Desmonda Shuma vnášejí světlo do skrytých mocenských mechanismů současné Čínské lidové republiky. Kniha Red Roulette: An Insider’s Story of Wealth, Power, Corruption, and Vengeance in Today’s China (Rudá ruleta. Příběh člověka zevnitř o bohatství, moci, korupci a mstě v dnešní Číně) odhaluje, jak fungují nejvyšší politická a byznysová patra v diktatuře Komunistické strany Číny. A ukazuje, že přízeň vrcholných čínských politiků může zajistit bohatství, zmizení i kulku do týlu.

Desmond Shum začíná svůj příběh v Šanghaji za kulturní revoluce ve druhé polovině šedesátých let 20. století, do níž se narodil a za níž vyrůstal. Ve 12 letech se s rodiči přestěhoval do Hongkongu a následně vystudoval v USA. Úspěšnou kariéru odstartoval jako burzovní makléř a záhy stoupal po profesním žebříčku v investičních bankách. Jako zástupce firmy ChinaVest například pomáhal financovat společnost AsiaInfo, která v polovině devadesátých let vybudovala páteřní síť čínského internetu.

S Whitney Duanovou se poznal v zimě 2001 při obchodním jednání v Pekingu. Ta pochází z poměrně skromných poměrů, po matce přijala křesťanskou víru a díky píli a citu pro vytváření vztahů se dostala do prominentních funkcí ve vojenské sféře. Následně založila developerskou společnost Great Ocean a později pronikla do nejvyšších čínských politických kruhů. Na vrcholu kariéry patřila mezi nejbohatší ženy v Číně.

Za nedlouho po zahájení profesní spolupráce se Shum a Duanová stali životními partnery. Jejich vztah však byl podle Shuma založen spíše na pragmatismu a jejich synergickém potenciálu ke zvětšování majetku a k postupu ve společenské hierarchii než na romantické lásce. Právě to však bylo potřeba pro vysokou hru, již měla Duanová v úmyslu rozehrát a kterou Shum označil za „šachovou partii s vysokými sázkami na mocenském vrcholu Číny“.

Konexe

Na přelomu tisíciletí uplatnila Duanová své známosti z doby působení v armádě při dodávání serverů IBM státním telekomunikačním podnikům. Současně rozhazovala další sítě, do kterých chytala vrcholné představitele Komunistické strany Číny. Shum vysvětluje: „Záhy jsem poznal, že v Číně se všechna pravidla dají ohýbat, pokud máte to, čemu Číňané říkají kuan-si neboli napojení na systém.“

Zatímco pojem kuan-si se uplatňuje i v životě běžných čínských občanů jako komplexní síť konexí a společenských vztahů, zmíněný „systém“ Shum definuje jako „unikátní amalgám politické a ekonomické moci, který vychází z nejvyšších pater komunistické strany“. V tomto duchu pak ambiciózní manželský pár v roce 2002 začal uplatňovat známost Duanové s Čang Pej-li, manželkou tehdejšího vicepremiéra a od roku 2003 čínského premié­ra Wen Ťia-paa – říkali jí „tetička Čang“.

Duanová a Čang Pej-li se dohodly, že druhá jmenovaná bude dostávat 30 procent zisků ze všech jejich společných projektů a zbývajících 70 procent si rozdělí Shum, Duanová a potenciální další partneři. Manžel Čang Pej-li v roli premiéra přinášel nabídky od jednotlivců a společností ze státní i soukromé sféry. Jedním z jejich projektů byl nákup a následný prodej akcií společnosti Ping An Insurance Company zaměřené na finanční a pojišťovací služby. Jen na této transakci manželský pár vydělal 300 milionů dolarů.

Podle Shuma premiér Wen Ťia-pao nebyl do projektů zapojen přímo, protože už jeho post poskytoval rodině ochranu, pod níž mohli jeho manželka, dcera i syn profitovat. Čang Pej-li například stála v čele státního podniku China Mineral and Gem Corporation a zároveň řídila soukromou společnost Beijing Diamond Jewelries Company při jejím vstupu na šanghajskou burzu. Přezdívku „diamantová královna“ tedy nezískala náhodou.

Od roku 2001 Duanová kultivovala,vztahy i se Sun Čeng-cchajem, tehdy stranickým tajemníkem Šun-i, části Pekingu, později ministrem zemědělství a členem politbyra strany. Ten mimo jiné v roce 2007 pomohl Shumovi získat místo v pekingské odnoži Čínského lidového politického poradního shromáždění. V roce 2006 se pak Duanová seznámila s Wang Čchi-šanem, tehdy primátorem Pekingu, o dva roky později vicepremiérem a od roku 2018 viceprezidentem Číny. Proto mohla navštěvovat centrum čínské politické moci – komplex Čung-nan-chaj.

Shum také zmiňuje, že v roce 2008 zařídila tetička Čang společnou večeři s Duanovou a „nadějným čínským politikem Si Ťin-pchingem, který byl právě jmenován viceprezidentem Číny“. Duanová si však s ním ani s jeho manželkou Pcheng Li-jüan údajně příliš nepadli do oka. Důležitost této schůzky a především její promarněný potenciál se ukázaly až po čase. Jak Shum poznamenává: „Byli jsme jako ryby, které čistí zuby krokodýlům.“ A jejich přízeň se začala vytrácet.

Vítr se obrací

Jako úspěšní podnikatelé začali Shum s partnerkou postupně upadat v nemilost Komunistické strany Číny. Ta totiž neměla pochopení pro snahu bohatých prosazovat větší svobodu projevu, nezávislou justici a další demokratizaci ohrožující legitimitu stranické moci. Po roce 2008 navíc stát začal masivně podporovat fúze státních společností a úspěšných soukromých podniků. Shum uvádí: „Od chvíle, co se Komunistická strana Číny v roce 1949 chopila moci, využívala část společnosti, když jí bylo třeba, a odhodila ji, když ji nepotřebovala.“

A tuto tezi konkretizuje: „Logika čínského leninského systému, v podstatě nezměněného od dob předsedy Mao Ce-tunga, vyžaduje po straně, aby usilovala o úplnou kontrolu. Pouze v době krize uvolňuje své sevření a umožňuje více svobodného podnikání a svobody. Vždy to ale dělá neochotně a vrací se ke své původní podobě.“

A dodává: „Od roku 2008 začala strana znovu kontrolovat ekonomiku, média, internet a vzdělávací systém. Redaktoři byli vyhozeni, nakladatelé zatčeni, profesoři přišli o místa, internet začal být cenzurován a stranické výbory byly vnuceny všem soukromým podnikům. Růst čínské ekonomiky poskytl straně příležitost znovu potvrdit svou dominanci.“

Postavení Shuma a Duanové však paradoxně neohrozily rozmary politbyra, ale investigace západních novinářů. List The New York Times zveřejnil 26. října 2012 rozsáhlý článek o skrytém bohatství rodiny Wen Ťia-paa ve výši téměř tří mi­liard dolarů. A byla v něm zmíněna i Whitney Duanová. Komunistická strana Číny na něj zareagovala zablokováním webových stránek tohoto amerického deníku a mluvčí ministerstva zahraničí jej prezentoval jako „hanobící kampaň“ západních médií.

Článek však Duanovou silně stigmatizoval, a proto se musela stáhnout z veřejného života a přestat vytvářet své konexe. Čang Pej-li na ni totiž zatlačila, aby některá nařčení v článku vzala na sebe. Duanová však nadále věřila, že si postavení udrží a bude ve svých aktivitách pokračovat i pod novým generálním tajemníkem strany Si Ťin-pchingem. Vycházela z toho, že mu Wen Ťia-pao jako premiér nepřímo pomohl k vzestupu ve stranické hierarchii, když odstranil jeho hlavního rivala a člena rudé šlechty Po Si-laje. Tato úvaha se však ukázala chybnou.

V roce 2012 začali Duanová a Shum budovat luxusní pětihvězdičkový hotelový komplex Bulgari, který měl být výkladní skříní jejich schopností jako realitních magnátů. Zde si také zařídili vlastní okázalé bydlení. A právě zde byla Duanová v srp­nu 2017 spatřena naposled.

Dědictví „rudé šlechty“

Poté, co se po ní slehla zem slehla zem, se Shum, tehdy již žijící v zahraničí, snažil zmobilizovat všechny kontakty a zjistit okolnosti jejího zmizení. Neúspěšně. Čtyři roky nevěděl, kde je a zda je naživu. Několik dnů před zveřejněním knihy se na začátku loňského září Duanová Shumovi ozvala. Údajně měla být dočasně propuštěna, nevěděla však, že ve světě je koronavirová pandemie a že její matka mezitím zemřela.

Naléhala však na Shuma, aby knihu nevydával, a varovala ho před možnými důsledky, včetně těch pro jejich syna. Shum později prohlásil, že hovor byl monitorován a čínské bezpečnostní síly chtěly využít jeho bývalou manželku, aby na poslední chvíli zastavily šíření nežádoucích informací, což se jim nepodařilo.

Shum sice z čínského systému nejprve profitoval a jeho společné jmění s manželkou dosáhlo na vrcholu několika miliard dolarů, ale postupně si začal uvědomovat limity a rizika totalitního režimu. A jeho příběh přináší i unikátní reflexi tohoto systému: „Skutečností je, že hlavním účelem strany je sloužit zájmům synů a dcer jejích revolucionářů. To oni prospívají především a sedí v centru ekonomické a politické moci.“

Shum uvádí, že největší privilegia má takzvaná „rudá šlechta“ neboli potomci čelních představitelů komunistické revoluce. Mezi ně mimo jiné patří i současný generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching. Jeho otec Si Čung-sün byl prominentním spolupracovníkem Teng Siao-pchinga a stál v osmdesátých letech u zakládání takzvaných zvláštních ekonomických zón, které v podstatě transformovaly Čínu v „továrnu světa“.

Členové této rudé aristokracie mají přístup k nejvýdělečnějším a nejjistějším projektům s minimálním rizikem. Časté jsou také duopoly, kdy státní podnik sdílí podíl na trhu se společností kontrolovanou některým z potomků rudých elit. Shum zmiňuje například údajné propojení členů rodiny Teng Siao-pchinga s firmou, která přes ministerstvo železnic získala kontrakt na dodávky balených vod značky Tibet 5100 do vlaků po celé Číně.

Podobně dvojím metrem měří rudým aristokratům čínský právní systém. Když se jim kvůli závažným korupčním skandálům nebo frakčním bojům rudá ruleta dotočí, „potomci zakladatelů strany jdou do vězení, zatímco jejich obchodní partneři z řad běžných smrtelníků dostanou kulku do týlu“. V závěru své zpovědi Desmond Shum glosuje: „Machiavelli by byl v Číně jako doma, jelikož je nám tu odmalička vštěpováno, že účel světí prostředky. Čína pod nadvládou strany je nemilosrdné místo.“

Farma zvířat jako předobraz

Shumova křivolaká cesta umožňuje nahlédnout do elitních mocenských mechanismů současné Číny. Odhaluje závoj důmyslné propagandy a snahy o ovládnutí veřejného mínění, které Komunistickou stranu Číny ukazují jako nepostradatelnou instituci, jež usiluje o blaho lidu. Ve skutečnosti otěže držené vyvolenými z řad „rudé aristokracie“ svírají stále více oblastí života běžných Číňanů a podřizují je stranickým zájmům.

I ti, kteří ve společenské hierarchii vystoupali na vyšší příčky a vybudovali si obrovské majetky, jsou nakonec odkázaní na jejich milost. To platí pro Shuma a jeho ženu i například pro Jacka Ma, zakladatele technologického gigantu Alibaba a řadu let nejbohatšího Číňana. Ten byl předloni za kritiku přílišných regulací státu (de facto strany) sesazen z piedestalu a umlčen. Proto se pro realitu současné Čínské lidové republiky nabízí citovat George Orwella: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá si jsou rovnější.“