Ten kalkul byl docela logický – Andrej Babiš přebíral vládu v situaci, kdy předchozí Fialův kabinet vybral prudkou zatáčku po vypuknutí války na Ukrajině, zvládl energetickou krizi, zvládl inflaci, provedl nepopulární změny v důchodech a nakonec předával zemi se slušným ekonomickým růstem, jedním z nejvyšších v Evropě. Andrej Babiš logicky očekával, že bude slízávat smetanu podobně, jako když se dostal poprvé do vlády v roce 2014 a přišel k hotovému poté, co předchozí Topolánkův a později Nečasův kabinet vyvedl Českou republiku z následků celosvětové hospodářské krize. A tak se roztrhl pytel s předvolebními sliby.

Jenže ouha! Drahý benzin a naftu platíme už nějaký ten pátek, ale teď začínají nepříjemně růst světové ceny plynu. Konflikt na Blízkém východě komplikuje dodávky LNG, evropský energetický trh reaguje růstem cen a dodavatelé energií v čele s ČEZ přepisují ceníky směrem nahoru i u nás. A co na to vláda, která slibovala levné energie? Karel Havlíček přichází s osvědčeným receptem: cenové stropy a regulace. Zkrátka když se něco zdražuje, je třeba tomu dialekticky vysvětlit, že by se to zdražovat nemělo. Vláda udělá čáru a nad ní už ceny nesmějí. Jenže elektřina ani plyn se nevyrábějí na tiskových konferencích. Pokud budou výrobci nuceni prodávat pod ekonomicky únosnou cenou, někdo to nakonec musí zaplatit. Buď spotřebitelé jinou cestou, nebo daňoví poplatníci ze státního rozpočtu. Jak říkal Šimek s Grossmanem – nechci slevu zadarmo!

A co hypotéky? ANO sebevědomě slibovalo jejich zlevnění, jako by se sazby určovaly na poradách v Průhonicích. Jenže ony se potvory vydaly opačným směrem, a i tady to vypadá, že sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce, jak by zase řekl jiný klasik. U hypoték se tak místo ohlašovaných úspor mohou domácnosti dočkat dalších tisíců korun měsíčně navíc. K tomu se rýsuje další problém. Drahé energie mohou znovu zvýšit inflaci, což může přimět ČNB uvažovat o dalším zvyšování úrokových sazeb a tato očekávání se promítají i do cen hypoték. Už teď na začátku listopadu lze u mnoha bank najít sazby začínající šestkou a to nemusí být konec.

Samozřejmě, že česká vláda nemůže za konflikt na Blízkém východě nebo vývoj světových cen energií, ostatně červené trumpovské čepice už nejspíš marketéři ANO raději potají odvezli do spalovny. Jenže právě proto bylo poněkud komické slibovat voličům levné energie a hypotéky, jako by šlo o cenu housek ve státním konzumu. Vláda nemůže poroučet světovému trhu ani diktovat úroky centrální bance. A tady se dostáváme k podstatě celého problému. Před volbami ANO nabízelo jednoduchá řešení složitých problémů. Teď, když se problémy dostavují, přicházejí složitá vysvětlení, proč jednoduchá řešení nefungují. Populisty obvykle jejich bombastické sliby nakonec dřív nebo později doběhnou. V tomhle případě to přišlo dřív, než se jejich autoři nadáli.