V srdci německé hospodářské stagnace

Svoji strojírenskou firmu založil Bernd Hofmann před 56 lety. Od té doby byl svědkem mnoha vzestupů a pádů – ropného šoku v sedmdesátých letech, otřesů spojených se sjednocením Německa roku 1990 i globální finanční krize v roce 2008. To, co se děje nyní, však dosud nezažil. „Je to jedna z nejhorších fází, jakými jsme si kdy prošli,“ říká osmdesátiletý podnikatel, jehož společnost Femeg vyrábí vodoměry, bezpečnostní ventily a součástky pro automobilový i chemický průmysl.

Firma je jednou z obětí aktuálního hospodářského propadu, který vyvolává vážné pochybnosti o budoucnosti tolik opěvovaného německého exportního obchodního modelu. Výroba i vývoz klesají, inflace dusí spotřebitelskou poptávku a stavebnictví v důsledku vysokých úrokových sazeb rovněž sotva přežívá. A firemní šéfové bijí na poplach. Prakticky „všechny evropské ekonomiky rostou – až na Německo“, říká Rainer Dulger, ředitel přední asociace zaměstnavatelů BDA. „Je to jasný signál, že musíme začít konat.“

Mezinárodní měnový fond tento měsíc předpověděl, že Německo bude letos nejhorší velkou ekonomikou a její HDP se sníží o 0,5 procenta. Jako důvod uvádí nižší poptávku ze strany obchodních partnerů a slabý růst v odvětvích citlivých na vysoké úrokové sazby. Oproti tomu americká ekonomika poroste podle prognózy o 2,1 procenta a francouzská o jedno procento.

O důvodech, proč Německo čelí tak nebývale chmurným vyhlídkám, mají odborníci jasno. Loňský prudký nárůst cen energií jej zasáhl tvrději než řadu jiných velkých ekonomik, mimo jiné proto, že má mnoho velkých výrobních podniků spalujících plyn. Svou daň si vybralo i zpřísnění měnové politiky ECB v boji proti inflaci a pomalé oživení obchodu s Čínou, která je největším obchodním partnerem Německa.

Ministr hospodářství Robert Habeck začátkem měsíce přiznal, že se země z krize dostává „pomaleji, než jsme očekávali“. Některé problémy Německa jsou však dlouhodobějšího rázu. Firmy si stále častěji stěžují na rostoucí náklady podnikání – zátěž vyplývající z klimatické politiky, vysoké daně a drahé energie. Poukazují také na zoufalý nedostatek kvalifikovaných pracovníků a nadměrnou byrokracii. „Bavíme se s vládou o umělé inteligenci a v kancelářích tam mají všichni pořád faxy,“ říká Dulger, a pokračuje: „Jsme prostě každý někde jinde.“ A do toho přichází nástup elektromobilů a úspěch čínských modelů na evropském trhu, což přímo ohrožuje obor, který byl dlouhá léta pilířem německého hospodářského zázraku.

Nikde to není patrnější než v jednom z okresů jihozápadního Německa, kde sídlí i Femega a řada dalších středně velkých strojírenských firem. Nedávný průzkum think-tanku IW Consult označil okres Donnersberg, jenž nese jméno stejnojmenné hory dominující okolní krajině, za jeden z nejpostiženějších regionů v Německu.

Výzkumníci se věnovali dvěma velkým transformačním procesům: přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku, který vyvolá tlak na energeticky náročná odvětví s vysokými emisemi oxidu uhličitého, jako jsou výroba oceli a chemický průmysl, a přechodu na elektromobilitu. Zjistili přitom, že šest ze 400 německých okresů a měst bude těmito procesy zasaženo obzvláště silně a Donnersberg je jedním z nich. Soudný den Bernda Hofmanna se tak blíží. „(Vláda) tady lidem vždycky říkala, že jsme nejlepší, největší a že nám slunce nikdy nezapadne,“ vypráví. „Celá léta jsme kráčeli pořád vzhůru a upadli jsme do jakési letargie… Příští roky budou pro všechny výrobce těžké.“

Můžeme to tady zavřít

Pokud chceme v okrese Donnersberg najít symbol ekonomických potíží, nenajdeme lepší, než je americký výrobce automobilových součástek BorgWarner, který v současné době prochází rozsáhlou restrukturalizací. Jeho závod v okresním městě Kirchheimbolanden je tamním největším zaměstnavatelem a specializuje se na turbodmychadla, která vhánějí vzduch do spalovacího motoru automobilu a zvyšují tak jeho výkon. Společnost byla dlouho lídrem trhu s těmito zařízeními. Poptávka však již několik let klesá, říká šéf společnosti BorgWarner Turbo Systems Andreas Denne. První ranou byl emisní skandál Volkswagenu roku 2015, který podle něj způsobil „kolaps na trhu s dieselovými motory“, a pak přišla „celá ta debata o elektromobilech“.

Zpočátku lidé z BorgWarneru doufali, že jejich ceněná zařízení stále mají budoucnost; koneckonců by mohla být nasazena v takzvaných „mild hybridech“ využívajících tradiční spalovací motor spolu se 48voltovou baterií. Doufali také, že konvenční benzinové a naftové motory ještě několik let vydrží. Svým rozhodnutím zakázat nová vozidla s benzinovými a naftovými motory do roku 2035 Evropská unie tyto jejich naděje udusila a firma BorgWarner oznámila, že plánuje snížit počet zaměstnanců v Kirchheimbolandenu z přibližně předloňských 1 600 na 650 do roku 2028.

„Celé roky jsme byli zvyklí na růst, pořád jen růst,“ říká Denne. „Naše turbo­dmychadla jsme odsud posílali do celého světa. Ale časy se změnily a dopadá to na každého, kdo má něco společného se spalovacími motory.“

Včetně místních dodavatelů společnosti BorgWarner. Naše „historická fixace na turbodmychadla“ je „velkou výzvou“, říká ředitel okresního úřadu Rainer Guth. Příkladem může být firma Femeg, dodávky součástek pro automobilový průmysl tvořily 80 procent jejího podnikání.

Na tento obor se orientují i další firmy v okolí, jednou z nich je velká železárna Gienanth z největšího města okresu Eisenbergu. Byla založena už roku 1735 a před sto lety se proslavila výrobou dílů pro závodní vozy Bugatti. Dnes dělá součástky pro lokomotivy, lodní motory a nouzové generátory používané v nemocnicích nebo datových centrech. Produkuje rovněž brzdové třmeny pro užitková vozidla a víčka ložisek klikových hřídelí pro motory BMW – což je oblast, na niž nevyhnutelně dopadne postupné vyřazování spalovacích motorů z provozu.

Zástupci firmy Gienanth říkají, že posledních pár let „spolupracují se zákazníky na produktových řešeních pro elektromobily“. Rovněž „rozšiřují a diverzifikují své produktové portfolio“, například díky spojení s berlínským startupem STUR na výrobu litinových pánviček.

Okres Donnersberg se však nestává jen ponurou vzpomínkou na německou fosilní minulost. Krajina je osázena větrnými turbínami a solárními panely. Pyšní se továrnou japonského vlastníka, která vyrábí bezpečnostní kamery. Hned za jeho hranicemi leží město Kaiserslautern, kde Automotive Cells Co, společný podnik společností Mercedes-Benz, Stellantis a TotalEnergies, staví gigafactory na výrobu lithium-iontových bateriových článků pro elektromobily.

Zatímco některé části regionu ožívají, jiné upadají. Hodinu jízdy autem od okresu Donnersberg leží město Saarlouis, kde se nachází velká továrna značky Ford s téměř šedesátiletou historií – a nejistou budoucností. Ford loni oznámil, že v závodu přestane vyrábět auta a místo toho ve španělské Valencii spustí produkci nové generace elektromobilů. Ale tento měsíc doplnil, že jednání o prodeji továrny nejmenovanému investorovi ztroskotala, takže více než tři tisíce pracovních míst se ocitá v ohrožení.

Pomalý zánik automobilů se spalovacím motorem je jen jedním z problémů, jimž okres Donnersberg čelí, dalším je obrovský nárůst nákladů na energii. Vedoucí okresního oddělení rozvoje podnikání Reiner Bauer říká, že mnohé energeticky náročné podniky v regionu byly dlouho považovány za „inovativní, ziskové, se vzorovými vzdělávacími programy a vynikajícím mana­gementem“. Energetická krize tohle vše změnila.

„Když se potýkáte s rychle rostoucími náklady na energii, začnete zaostávat za mezinárodní konkurencí,“ říká a uvádí příklad slévárny Heger nedaleko Kaiserslauternu, která vyrábí díly pro větrné turbíny. Loni v září vyhlásila insolvenci s tím, že měsíčně platí za elektřinu 700 tisíc eur, což je o 100 tisíc eur více než před prudkým nárůstem cen, a že toto zvýšení již nemůže dál přenášet na zákazníky. „Ceny energií nás ničí,“ řekl tehdy místním médiím generální ředitel Johannes Heger.

Další společností, jež v těchto dnech za energii výrazně připlácí, je BASF, největší chemická skupina světa sídlící v Ludwigshafenu, asi čtyřicet minut jízdy autem od okresu Donnersberg. Firma byla nucena uzavřít několik energeticky nejnáročnějších výrobních linek, včetně výroby čpavku, cyklohexanolu, který je složkou mýdel a plastů, a toluendiisokyanátu, jenž se používá k výrobě pěnových matrací. Insolvence se dotkne přibližně 700 pracovních míst.

Vláda se k takovému vývoji staví fatalisticky. „Čpavek jsme tu vyráběli jen proto, že jsme měli přístup k levnému ruskému plynu – a ten teď není,“ říká jeden z vysokých úředníků. „Myslím si, že Německo v roce 2035 nebude základní chemikálie, plasty a čpavek vyrábět. Možná je prostě smysluplnější dělat je v Saúdské Arábii, kde je energie levnější,“ líčí. Ale v okrese Donnersberg to tak nevidí. Žijí tam stovky lidí, kteří dojíždějí za prací do závodu BASF a znepokojuje je, že firma staví za deset miliard eur nový petrochemický závod v Číně – a v Evropě snižuje stavy.

„Pokud takováto společnost přesune provoz do zahraničí kvůli vysokým nákladům na energie nebo nedostatku kvalifikovaných pracovníků v Německu, můžeme to tady všechno zavřít,“ říká Guth.

Problémy i s výstavbou

Ovšem netrpí jen energeticky náročná odvětví: v okrese Donnersberg je cítit i propad německého stavebnictví. „Situace je dramatická,“ říká šéf stavební společnosti Frambach Frank Dexheimer z Kirchheimbolandenu. Stavební firmy v celém Německu trápí vysoké úrokové sazby a velký nárůst cen materiálů. Průzkum think-tanku Ifo Institute ukázal, že 21,4 procenta stavitelů rodinných domů muselo v září své projekty rušit, což je nejvyšší podíl od roku 1991, kdy se data začala sbírat.

Dexheimerova firma problémům čelí rozšířením portfolia. Podílí se na inženýrských projektech a renovacích bytových domů, kde se zakázky stále ještě najdou. Podle jejího šéfa však trpí podniky zaměřené výhradně na novou výstavbu. „Příští rok pro ně bude náročný,“ dodává. „Uvidíme spoustu insolvencí.“ Skutečnými oběťmi krize jsou však mladé rodiny, míní Dexheimer. Cena za běžný rodinný dům s pozemkem v okrese Donnersberg podle něj před pár lety činila půl milionu eur, kdežto nyní je to kvůli vyšším stavebním nákladům 750 tisíc eur. Úrokové sazby hypoték mezitím vzrostly ze zhruba jednoho procenta na čtyři pět procent.

„Mladé rodiny už nedosáhnou na úvěr na bydlení – je to prostě příliš drahé,“ říká.

Důkazy o propadu lze v Kirchheimbolan­denu najít lehce. Město se nedávno pokusilo prodat asi 40 stavebních parcel pro nové domy, ale udalo jen tři. „Ty parcely leží ladem,“ říká Dexheimer, „poptávka se zhroutila.“

Okres Donnersberg je také obětí jednoho z nejtrvalejších problémů Německa: chronického nedostatku kvalifikované pracovní síly. Vláda uvedla, že kvůli stárnutí populace by Německu mohlo do roku 2035 chybět sedm milionů pracovníků. Přijala proto zákony, které mají cizincům usnadnit získat práci, jenže podnikatelské skupiny tvrdí, že je třeba udělat mnohem víc.

Hubert Hack, majitel malé slévárny v Eisenbergu, která vyrábí součástky pro automobilový a strojírenský průmysl, tvrdí, že nábor zaměstnanců se pro něj stal „tou největší výzvou“ – dokonce větší než drahé energie. Již několik měsíců se snaží obsadit tři volná místa ve firmě.

„Mladí lidé se asi více zajímají o rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem než o to, jak tvrdě pracovat,“ říká Hack a začal zaměstnávat důchodce. „Mám jich pět, pracují na částečný úvazek, podle potřeby,“ říká čtyřiašedesáti­letý muž. „Jsou spolehlivější než mladí.“

Jeho příběh je typický. Srpnový průzkum institutu Ifo ukázal, že nedostatek kvalifikovaných pracovníků trápí 43,1 procenta německých firem. Ministr Habeck začátkem tohoto měsíce přiznal, že jde o jeden z „největších strukturálních problémů, které musíme překonat“.

Musíme získat na přitažlivosti

Habeck však vidí i důvody k optimismu. V rozhovoru s novináři začátkem měsíce uvedl, že německá ekonomika by se měla v příštím roce vrátit k růstu. Inflace klesá, trh práce je robustní a reálné příjmy rostou, což by mohlo pomoci vytáhnout domácí poptávku z krize.

Jeho optimismus sdílí i šéf německé centrální banky Joachim Nagel. V projevu k zástupcům podnikatelů a politických stran minulý týden v Berlíně odmítl tvrzení, že Německo je „nemocným mužem Evropy“ nebo zemí, která je v zajetí „deindustrializace“. Tamní firmy podle něj ve zdraví přečkaly plynovou krizi a investovaly velké prostředky do efektivních opatření na snížení spotřeby energie. Prokázaly „vysokou přizpůsobivost“, a pochválil vynalézavost „nenápadných šampionů“ i sílu malých a středních podniků tvořících páteř německé ekonomiky, takzvaný Mittelstand.

Jejich odolnost v něm vzbuzuje „celkově optimismus“, uvedl. A přidal: „Pojetí ‚Made in Germany‘ bude podle mého názoru i nadále žádanou a úspěšnou obchodní značkou.“

Z dlouhodobého hlediska Německo činí velké pokroky i v budování nových průmyslových odvětví. Společnosti Intel a TSMC stavějí díky masivním dotacím závody na výrobu polovodičů v Magdeburku a Drážďanech, což naznačuje přesun průmyslu z jihu na východ. Všude vznikají továrny na baterie pro elektromobily a staré zavedené firmy jako Thyssenkrupp investují miliardy do dekarbonizace výroby. Ministr Habeck říká, že jeho úřad dohlíží na soubor plánovaných investic zahraničních firem v hodnotě 80 miliard eur. „Německo může být silným místem pro podnikání, pokud bude chtít,“ řekl předminulý měsíc.

O znovuzrození se usilovně snaží i výrobce turbodmychadel BorgWarner. Firma vyvinula elektricky poháněný kompresor eBooster, který lze použít v hybridech, a Denne říká, že to pro závod v Kirchheimbolandenu bude „mostem do budoucnosti“. Společnost chce také využít svou technologii pro decentralizovanou výrobu energie. Její technologické centrum v Kirchheimbolandenu vyvinulo „e-fan“, elektricky poháněný ventilátor pro chlazení elektromobilů, jejž však bude vyrábět v továrnách v Portugalsku a USA, nikoliv v okrese Donnersberg.

Personální šéf technologického centra Hans-Joachim Retzlaff uvádí, že obchodních příležitostí pro německý auto­mobilový průmysl bude ubývat. „Když se podíváte na to, jak se Německo mění v dovozce elektromobilů a jak bychom měli počítat se spoustou levných čínských elektromobilů, je jasné, že náš podíl na globálním trhu se bude snižovat. A náš byznys se odpovídajícím způsobem zmenší.“

Firma Femeg se také snaží jít s dobou, vymanit se z automobilového sektoru a věnovat se zbrojní výrobě, což je oblast, která v Německu od začátku války na Ukrajině zažívá boom. Její slévárna v jihozápadním Německu vyrábí součástky pro motory tanků Leopard a také se přesouvá k výrobě munice a dílů pro těžkou vojenskou techniku.

„Nesedíme a nenaříkáme, musíme se jít dál,“ říká Bernd Hofmann. Pokud podle něj vláda nepřijme rozhodnější opatření, zejména v otázce nákladů na energie, bude se útlum prohlubovat. A uzavírá: „Musíme tuto zemi učinit opět atraktivnější pro investice. Potřebujeme nový závan optimismu. Musíme získat opět na přitažlivosti.“

Guy Chazan, s přispěním Martina Arnolda, FT