Chtějme (alespoň) řecké úroky

Pandemie loni připravila českou ekonomiku zhruba o 700 miliard korun. Část tvoří přímé náklady, část pak náklady spočívající v enormně navýšeném zadlužení. Jeho náklady nás samozřejmě budou pronásledovat trvaleji, představují obtížně zhojitelnou jizvu, již covid zanechává ve veřejném hospodaření. Je zbytečné do ní dále přisypávat sůl.

Podle aktuálních údajů ČSÚ se v Česku loni vyprodukovalo zboží a služby za 5653 miliard korun. Přitom ministerstvo financí ve své poslední předpandemické prognóze počítalo s tím, že hrubý domácí produkt ČR za rok 2020 vzroste reálně o dvě procenta, a to při míře inflace v ekonomice čítající 2,6 procenta. Pokud by takový vývoj nastal, tedy zejména nebýt pandemie, činil by loňský nominální hrubý produkt ČR celkem 6016 miliard korun. Lze tedy říct, že vývoj v pandemickém roce připravil českou ekonomiku přímo (v hodnotě nerealizované produkce, která by nebýt pandemie vyrobena byla) zhruba o 363 miliard.

Jenže jenom schodek státního rozpočtu loni činil přibližně 367 miliard korun. Před úderem pandemie se obecně předpokládalo, že za rok 2020 skončí schodek státního rozpočtu na úrovni kolem 50 miliard korun. Nákladem pandemie tedy není „jenom“ 363 miliard přímé ztráty ekonomiky, ale třeba právě i zhruba 317 miliard nového dluhu vzniklého v rámci hospodaření státního rozpočtu. Takto viděno, činí loňská pandemická ztráta české ekonomiky, jak ta přímá, tak ta spočívající v navýšeném dluhu, už 680 miliard korun, průměrně 1,9 miliardy korun denně.

Další, řádově ovšem nižší „manko“ v porovnání s předpoklady ze začátku roku 2020 zaznamenaly rozpočty obcí a krajů. Dohromady hospodařily stále přebytkově, nicméně přebytek vykázaly zhruba o osmnáct miliard korun nižší než předloni. Pokud by loni hospodařily tak jako v roce 2019, veřejné rozpočty by tedy měly výpadek o necelých dvacet miliard nižší. Rázem tedy máme právě zhruba 700miliardovou ztrátu tuzemské ekonomiky. K ní by tedy bylo třeba připočíst ještě už relativně zanedbatelné výpadky ve výsledku hospodaření zdravotních pojišťoven a dalších veřejných rozpočtů, ale cifra 700 miliard jako orientační postačí.

To jsou však stále jen ztráty za minulý rok. Letos se dále prohlubují. Navíc bude mnohem slabší daňový výběr. Jak kvůli pandemii, tak kvůli loni schválenému daňovému balíčku, který jen státní rozpočet připraví zhruba o 88 miliard. Letošní schodek státního rozpočtu tak takřka jistě překoná ten loňský, možná až o 80 miliard.

Aby toho nebylo málo, v posledních týdnech poměrně dramaticky narůstá úrok na českých vládních dluhopisech. Na těch desetiletých se pohybuje už kolem dvou procent. Není tak daleko od svého osmiletého maxima. Úrok na dluhu české vlády je více než dvojnásobný v porovnání s úrokem, jejž platí vláda řecká. Řecko je přitom zhruba pětkrát zadluženější než Česko.

Nízký úrok na řeckých dluhopisech má na svědomí Evropská centrální banka, která od loňska řecký dluh vykupuje. Česká národní banka zatím české dluhopisy trvale v plné míře odkupovat nemůže. Poslanci by ale měli tento týden opět řešit novelu zákona o ČNB, která by centrální bance mohla dveře ke kvantitativnímu uvolňování otevřít.

Vzhledem k tomu, jak enormně zadlužení ČR narůstá, bude se v příštích letech hodit, aby – dovolí-li to ekonomické podmínky – ČNB odkupem vládních dluhopisů úrok na tuzemském dluhu stlačila. Jako jej ECB stlačuje na dluhu řeckém. Opoziční politici, kteří nyní pravomoc ke kvantitativnímu uvolňování centrální bance dát nechtějí, toho již celkem brzy mohou litovat. Zejména ocitnou-li se po volbách ve vládě. Příští vláda – to je jisté – totiž zdědí rychle kynoucí dluh.