
Zlato je na rekordu, co bude s úroky?
Pokud úroky ještě klesnou, zlatu se bude dál dařit.
Ekonomové u nás i v zahraničí vedou veledůležitou debatu o možné trvalejší změně úrovně takzvané přirozené úrokové sazby. Zvyšuje se oproti letům před covidem-19, nebo ne? Pro její zvýšení hovoří třeba i rekordní zadlužování USA, které tam podle některých expertů staví na hlavu zavedenou logiku provádění monetární politiky. Proti by však měla vypovídat nynější rekordní cena zlata. To žádný úrok nenese. Proč by tedy tolik rostlo, pokud by se nečekal obecný pokles úrokových sazeb?
Veřejný dluh USA v posledních patnácti až dvaceti letech dramaticky nabobtnal. Vždyť ještě kolem roku 2007 oficiální prognózy předpokládaly, že Spojené státy svůj dluh v dohledné době sníží na vysoce příznivých zhruba 25 procent HDP. Nyní už počítají s tím, že dluh USA se nakonec bude pohybovat kolem 125 procent HDP, ne-li výše. To představuje pětinásobný nárůst předpokládaného zadlužení během necelých dvou desetiletí. Vysoká úroveň amerického zadlužení přitom může trvale zvýšit úrokové sazby celosvětově, i v Česku, a to kvůli globální význačnosti jak americké ekonomiky jako takové, tak dolaru coby platidla – rezervní měny první kategorie. A může přispět také k růstu takzvané přirozené úrokové sazby (označovaná obvykle jako r*), což je prakticky nepozorovatelná, jen odhadovaná proměnná, od níž se ovšem odvíjejí jak úrokové sazby centrálních bank, tak tržní úrokové sazby – třeba ty na amerických či českých vládních dluhopisech – a nakonec tedy třeba i sazby na hypotékách v Česku.

Nicméně analytici ČNB zatím nezjistili, že by se přirozená úroková sazba měla nově nacházet významně výše než před válkou na Ukrajině a než před pandemií covidu-19.
Jedna ze tří základních metod jejího odhadu, které v ČNB používají, dokonce ukazuje na další – mírný – pokles r* i v porovnání s lety před rokem 2020. Další dvě metody odhadu sice ukazují na výrazný růst r* v uplynulých čtvrtletích, ba letech, leč stále jen na růst do pásma víceméně poblíž úrovně jednoho procenta, s níž ČNB tak jako tak dlouhodobě pracuje ve svých hlavních prognostických scénářích.
Zejména dlouhodobě – střednědobě i někteří radní ČNB možnou odchylku výrazněji nad úroveň jednoho procenta připouštějí – to tudíž zatím nevypadá, že by ČNB v rámci snahy o dosahování inflačního cíle ve výši dvou procent pracovala s jiným odhadem neutrální hladiny nominálních úrokových sazeb, než je stávající, používaný odhad odpovídající úrovni tří procent (jedno procento odpovídá přirozené úrokové míře a přičítaná další dvě procenta sledovanému inflačnímu cíli ČNB).
Poptávka po zlatě je velká
Pohled ČNB, že dlouhodobě by přirozená úroková sazba výše být neměla, ani kvůli mnohonásobnému navýšení dluhu USA, zdá se, potvrzuje vývoj ceny zlata. Zlatu obecně nahrávají spíše nižší úrokové sazby, protože v prostředí nízkých úroků se logicky smývá jeho stěžejní nevýhoda, a to sice ta, že žádný úrok nenese. Ani dividendu jako akcie.
Jenže zlato je místo toho na historickém rekordu. Minulý týden cena trojské unce žlutého kovu poprvé v historii dosáhla úrovně takřka 2 700 dolarů, v korunách zase vůbec poprvé překonala psychologickou hranici 60 tisíc korun. Zlato mocně žene vzhůru poptávka zemí, jež se snaží omezit svoji závislost na dolaru. Činí tak v souvislosti s válkou na Ukrajině a obavou, že by USA mohly eventuálně přistoupit ke zmražení jejich devizových rezerv podobně, jako je zmrazily Rusku. Nejvíce zlata proto nyní nakupují země, které v kontextu války na Ukrajině zachovávají neutrální postoj a mohly by se s USA dostat „do křížku“ – letos v prvním čtvrtletí šlo konkrétně o Čínu, Turecko, Indii a Kazachstán.
Je možné, že poptávka centrálních bank je tak silná, že zlato na rekord zdražuje i přes vyhlíženou vyšší přirozenou úrokovou míru. Spíše se ale zdá, že trvale výrazně navýšené úrokové sazby v Česku i ve světě mezinárodní investoři zatím nevyhlížejí. To by se zlatu přece jen dařilo asi o něco méně. Mezinárodní investoři ale nejspíš vnímají geopolitické napětí vskutku jako natolik značné, že masivně do zlata investují v obavě z války i přesto, že žlutý kov má být kvůli vyšší r* v popsané nevýhodě. Tudíž nákupy centrálních bank typu té čínské, indické, kazašské nebo turecké, které ve světle bezpříkladného zmrazení ruských devizových rezerv motivuje snaha omezit svoji závislost na dolaru, pohání poptávku po zlatě natolik, že jeho cena roste na rekord právě kvůli geopolitickému napětí, nikoli proto, že se čeká pokles úrokových sazeb.


