Chvályhodný záměr na stáří
Vláda by se měla snažit optimalizovat dlouhodobý investiční produkt, aby byl atraktivní pro ty, kteří se rozhodnou vzít důchod do vlastních rukou.
V roce 2024 nebude česká vláda pouze škrtat ve státním rozpočtu a zvyšovat odvody do něho, ale otvírá i nové zabezpečení se na stáří. Od 1. ledna si lidé mohou založit dlouhodobý investiční produkt (DIP), jehož hlavním cílem je přenést investování na fyzickou osobu. Záměr umožnit občanům řízení vlastních investic na stáří je chvályhodný, ale vláda neudělala vše pro to, aby byl atraktivní a vyplatil se všem. Současná verze DIP je spíše o trochu aktivnější spoření a nepřinutí většinu Čechů zajímat se o finanční trhy.
Jeho lepší verze by pomohla vrátit investování do třetího důchodového pilíře, jenž se potýká s nezájmem veřejnosti. Není se čemu divit. Po dvou letech vysoké inflace v podstatě neexistuje penzijní nástroj, který by umožnil občanovi ji při spoření na stáří porazit. DIP dává možnost investovat do rizikovějších akcií, jež však dlouhodobě vykazují atraktivní zhodnocení. A to je pozitivní. Hlavním kladem DIP, kromě zmíněného aktivního podílu na investování, jsou daňové úlevy. Za prvé, lze si snížit daňový základ o 48 tisíc korun ročně. Při čtyřtisícové úložce měsíčně bude konečná sleva na dani sedm tisíc korun za rok. Další výhodou je možnost získat jako u ostatních produktů ve třetím pilíři příspěvek od zaměstnavatele do 50 tisíc korun. Investovat ročně 98 tisíc korun do akcií deset let je lákavé, ale má to tři problémy.
Tři problémy
Prvním problémem je, že DIP nelze uplatnit s ostatními produkty z třetího pilíře. Pokud občan již využívá důchodové připojištění, bude se muset rozhodnout, kde uplatní daňovou slevu. Jelikož u ostatních může čerpat příspěvek od státu, který v DIP není, hrozí, že většina střadatelů, kteří už nějaký produkt mají, nebude motivovaná si DIP založit. Druhým problémem je zdanění akcií a dividend. V původním návrhu se počítalo s tím, že by byly od daní osvobozeny, což by znamenalo dobrý důvod si DIP založit a převést do něho větší část finančních prostředků než jen částku umožňující využít naplno daňové výhody. Poslanci nakonec tuto možnost vyškrtli, protože by DIP mohl být zneužit k vyhýbání se platby daní z prodeje akcií.
Do jisté míry je pravda, že milionář, který působí na burze, by do DIP mohl vkládat deset let pár milionů a před dosažením 60 let se vyhnout zdanění. Otázkou je, kolik takových lidí je a zda by se jim spíš nevyplatilo založit si k obchodování společnost než investovat jako fyzická osoba. Navíc se tato situace dala vyřešit nastavením stropu buď pro velikost portfolia, nebo objem transakcí za rok. Na prodej akcií a dividendy v rámci DIP se tak aplikuje stejný princip zdanění jako až do současnosti. Kdo se chce vyhnout daním za prodej akcií, musí splnit tříletý časový test, tedy držet je víc než tři roky. Častým důvodem, proč dnes zaměstnanci neinvestují ve velkém, je povinnost podávat daňové přiznání za příjem zahraničních dividend nebo prodej akcií za více než sto tisíc korun za rok. Toto papírování mohlo odpadnout, kdyby bylo obchodování v DIP osvobozeno od daní z prodeje akcií.
Současné nastavení DIP nevede k aktivnímu, ale k pasivnímu investování. Ideální je investovat pravidelně měsíčně čtyři tisíce korun. Vzhledem k tomu, že jde o malou částku bez možnosti vytvořit velké diverzifikované portfolio akcií, vyplatí se nakoupit si fondy obchodované na burze (ETF), které řeší diverzifikaci. Tyto ETF je pak třeba kumulovat aspoň po dobu tří let kvůli vyhnutí se další daňové povinnosti. Je to lepší než nic, ale velmi vzdálené původní myšlence drobného investora spravujícího si své investice na důchod.
Posledním, třetím problémem je otázka poplatků za DIP. Jelikož zákon prošel na poslední chvíli, plánuje většina finančních institucí spustit DIP v průběhu roku 2024. Brokeři a firmy nabízející investice mají náskok před tradičními bankovními domy, protože většina z nich přímé investování do akcií nenabízí a budou muset nejprve vyvinout potřebné platformy a přemýšlet, jak DIP prezentovat. Konkurence brokerů je velká a většinou nabízejí nákupy a prodeje akcií s minimálními nebo žádnými poplatky. Této nabídce budou finanční domy jen obtížně konkurovat. Může je zachránit pouze český bankovní konzervatismus, kdy Češi neradi mění banku. Bude zajímavé sledovat, kolik jich DIP využije. Jde o dobrý začátek, ale vláda by se s ním neměla spokojit. V následujících letech by se měla snažit dlouhodobý investiční produkt optimalizovat, aby byl atraktivní pro ty, kteří se rozhodnou vzít důchod do vlastních rukou, a to navzdory riziku, které je s investováním spojené.
