Čínský export prudce vzrostl. Pomáhá mu slabý jüan?

Čínský export v červenci meziměsíčně vzrostl téměř o 24 procent a znovu překonal očekávání. V Evropě tím sílí obavy z „čínského šoku 2.0“: Peking podle svých kritiků podporuje vývoz kombinací subvencí, levných úvěrů a podhodnoceného renminbi (čínské měny). Evropská unie proto zvažuje tvrdší obchodní ochranu včetně cel.

Právě u měny ale začíná spor. Významní ekonomové a americké ministerstvo financí zpochybňují tvrzení, že Čína drží jüan uměle nízko, aby zvýhodnila své exportéry. Slabý kurz podle nich souvisí především se slabou domácí poptávkou, propadem investic do nemovitostí a nízkou inflací. Pro EU je rozdíl podstatný: má rozhodnout, zda čelí cíleně vytvářené konkurenční výhodě, nebo vedlejšímu důsledku hlubších problémů čínské ekonomiky.

Druhý čínský šok má jinou podobu

První „čínský šok“ následoval po vstupu země do Světové obchodní organizace v roce 2001, kdy se Čína stala globální výrobní základnou levného zboží. Dnes je tlak jiný. Čínské firmy stále více vyvážejí technologicky náročné produkty a vstupují do oborů, v nichž dosud dominovali západní výrobci, od automobilového průmyslu přes strojírenství až po chemii.

Otázkou proto není, zda čínské firmy získávají podíl na světových trzích, ale proč. Ekonom Gabriel Felbermayr vidí za rostoucími exportními přebytky vědomou strategii: podhodnocenou měnu, kapitálové kontroly, sektorové subvence, levné úvěry a energii.

Význam státní podpory zdůrazňuje také OECD. Podle jejího odhadu lze přibližně 60 procent růstu globálních tržních podílů čínských podniků za posledních dvacet let vysvětlit subvencemi. Současně platí, že slabá domácí poptávka tlačí čínské výrobce k vývozu. Co nenajde dostatečný odbyt doma, míří ve větší míře na zahraniční trhy.

Kritici Pekingu tvrdí, že tento tlak zesiluje kurz. Země s tak vysokými exportními přebytky by měla čelit tlaku na posilování měny, jüan však podle některých propočtů zůstává výrazně podhodnocený. Pokud je tato interpretace správná, získávají čínské firmy významnou cenovou výhodu ještě dříve, než začne působit efekt subvencí či levných úvěrů.

Je slabý jüan příčina, nebo symptom?

Právě zde se ekonomové rozcházejí. Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Pierre-Olivier Gourinchas, bývalá hlavní ekonomka MMF Gita Gopinathová a ekonomka Hélène Reyová nepopírají, že je jüan podhodnocený. Odmítají však, že by samotný kurz byl hlavní příčinou obchodních nerovnováh. Podle nich je „symptomem, nikoli příčinou“ strukturálních problémů čínské ekonomiky.

Jejich argument začíná doma v Číně. Slabá spotřeba a propad investic do nemovitostí vytvářejí přebytek úspor a nízké cenové tlaky. Ekonomika s tak slabou vnitřní poptávkou má podle nich přirozeně také slabší měnu. Navíc upozorňují, že čínské devizové intervence v poslední době často bránily prudšímu oslabení jüanu, místo aby jej tlačily dolů.

Podobně vyznívá zpráva amerického ministerstva financí. Za rok 2025 neoznačilo žádného významného obchodního partnera USA za zemi, která by manipulovala kurzem vůči dolaru kvůli nekalé konkurenční výhodě. U Číny nicméně dál kritizuje nízkou transparentnost měnové politiky.

Ani samotný MMF však spor jednoznačně neuzavírá. Ve svém červencovém hodnocení odhaduje, že čínská měna je v průměru podhodnocena o 21,3 procenta, a zároveň Peking vyzývá k omezení neefektivních investic a zbytečné průmyslové podpory. Spor tedy není o tom, zda je jüan slabý. Jde o to, co jeho slabost způsobuje a jak velkou část čínské exportní výhody lze měně vůbec připsat.

Evropská odpověď závisí na diagnóze

Právě na této odpovědi stojí další postup EU. Ekonomové Goldman Sachs doporučují, aby Čína nechala měnu postupně posilovat, mimo jiné kvůli riziku dalších protekcionistických opatření v zahraničí. Evropský trh je pro Peking navíc důležitější od chvíle, kdy Spojené státy zvýšily bariéry vůči čínskému zboží.

Felbermayr proto požaduje, aby Evropa tlačila Čínu k tržnějšímu modelu a silnější domácí poptávce. Za jeden z možných nástrojů považuje ochranná cla podle pravidel WTO při prudkém růstu dovozu, který ohrožuje domácí výrobce.

Pro evropskou politiku je tak klíčová diagnóza. Pokud je slabý jüan hlavně důsledkem nízké čínské poptávky, samotná cla příčinu problému neodstraní. Pokud je naopak součástí širší kombinace subvencí, levného financování a podpory exportu, argument pro obchodní obranu sílí. Další krok bude na EU i na Pekingu: Evropa musí rozhodnout o podobě ochranných opatření, Čína o tom, zda více podpoří domácí spotřebu, omezí průmyslovou podporu a připustí pružnější kurz.