Co zbylo po čínských investicích

Jedna z prvních čínských investic v porevolučním Česku se týkala burských oříšků. Trutnovský podnikatel Ro­bert Fajfr se na přelomu tisíciletí pustil do byznysu s čínskou firmou Shandong Linyi Yuli Foodnuts. Ta do společného podniku vložila 50 milionů korun a do Česka dovážela upražené buráky, které tuzemská firma KK Foodstuffs prodávala pod svou značkou a posléze postavila i vlastní pražící linku.

„Fungovalo to výborně, značka se uchytila a vlastně existuje dodnes, i když ji využívá úplně jiná firma,“ říká Fajfr. Po několika letech se nicméně společníci rozhodli, že společný byznys opustí. „Je to škoda, byl to dobrý byznys, který skončil kvůli sporům o další směřování firmy,“ vzpomíná Fajfr, který se v současnosti zabývá produkcí plastových systémů pro přepravu a skladování.

Menší i větší čínské investice začaly bez většího ohlasu do Česka plynout už v 90. letech. Některé z nich skončily neslavně, jiné dosud trvají a podniky s čínskou účastí fungují dál. Do širšího povědomí veřejnosti se však zapsaly až halasně oznamované investiční aktivity z éry prezidenta Miloše Zemana, které jsou dnes až na výjimky v troskách.

Tramvaje, televize a lančmít

Šest let po burákové epizodě přišla z Číny do Česka do té doby rekordní investice. V roce 2006 postavila společnost Changhong Europe Electric za 250 milionů korun závod na výrobu plazmových a LCD televizí ve středočeském Nymburce. Investor patří mezi největší čínské výrobce spotřební elektroniky. V jeho závodech v několika zemích světa pracuje přes 30 tisíc zaměstnanců. Na ploše devět tisíc metrů čtverečních vzniklo celkem pět montážních linek, na nichž mělo pracovat kolem tří set zaměstnanců.

Ani v Nymburce ale realita nesplnila očekávání. V podniku pracuje jen zhruba 70 až 80 zaměstnanců a firma byla zpočátku výrazně ztrátová. V letech 2016 a 2017 byla v červených číslech o více než 100 milionů korun, pak ztrátu postupně snižovala a v roce 2020 dosáhla zisku ve výši 6,5 milionu korun. V dalších dvou letech se ale opět propadla do ztrát.

Koncem první dekády nového tisíci­letí začalo čínských investic v Česku přibývat. Jednou z největších byl projekt závodu na výrobu lančmítu, konzervovaného vepřového masa velmi oblíbeného zejména v dobách komunismu. Společnost Shangai Maling v roce 2008 postavila v bývalém státním statku v Hrobčicích u Teplic továrnu za 430 milionů korun a vepřovými konzervami plánovala zásobovat celou Evropu.

Projekt se však záhy dostal do finančních potíží, podle dostupných informací způsobených hlavně obchodní a marketingovou nepřipraveností čínského investora na situaci na evropském trhu. Za několik let se firma dostala do série insolvencí, které v roce 2016 skončily vyhlášením konkurzu. V té době si už čínský výrobce lančmítu zřejmě pomáhal i úsporami ve výrobě: Česká obchodní inspekce v roce 2017 odhalila v jednom z jejích výrobků pouze 42 procent masa, přičemž lančmít musí po­dle českých norem obsahovat 70 procent masa.

Neslavně skončil i další slibný čínský podnik v Česku. V roce 2014 čínská společnost Railway Signal & Communication Corporation odkoupila majoritní podíl 51 procent v pražské společnosti Inekon Group. Cena transakce nebyla zveřejněna. Inekon Group se zabýval vývojem a prodejem tramvají a investičních celků, například cementáren. Jejich tramvaje jezdí například v Ostravě, Olomouci či v americkém Washingtonu, Portlandu a Seattlu. V témže roce založil Inekon Group společný podnik v Číně, kam plánoval dodávat tramvaje typu Superior Plus. Kvůli zakázce na modernizaci tramvají v bulharské Sofii se ale firma dostala do potíží, když jí tamní zákazník odmítl zaplatit dodatečné náklady ve výši přes 100 milionů korun. V roce 2018 tak firma Inekon Group skončila v insolvenci a o čtyři roky později byl na její majetek vyhlášen konkurs.

Na počátku první dekády 21. století celkový objem čínských investic v Česku podle údajů z webu Statista v podstatě stagnoval mezi 200 a 240 miliony dolarů, tedy zhruba na úrovni pěti miliard korun. V některých letech, například v roce 2014, naopak čínský kapitál z Česka odtékal.

Pak ale přišlo desetileté prezidentské období Miloše Zemana, jemuž se podařilo vzbudit velká očekávání přísliby stovek čínských miliard. Nějakou dobu se zdálo, že se Zemanovi skutečně z Česka podaří vytvořit základnu pro čínskou hospodářskou expanzi v Evropě. Bublina ale záhy zase splaskla.

Zemanův obrat

„Nepoučujeme o tržním hospodářství či o lidských právech nebo o něčem podobném. Naopak se snažíme poučit. A já jsem v Číně, abych se učil, jak zvýšit ekonomický růst a jak stabilizovat společnost,“ prohlásil Miloš Zeman v rozhovoru pro televizi CCTV při své první návštěvě Číny v říjnu 2014. Předznamenal tím několikaleté období, kdy se ve jménu ekonomické diplomacie snažil do Česka přilákat čínské firmy. Ze začátku vše vypadalo dobře. Soukromá společnost CEFC, na niž se za dosud nevysvětlených okolností napojili Zemanovi lidé, vyrazila do Česka na nákupy. V rychlém sledu koupila na podzim 2015 fotbalový klub Slavia Praha a poloviční podíly v letecké společnosti Smartwings a v mediální agentuře Médea Jaromíra Soukupa. Ovládla také skupinu Pivovary Lobkowicz a pořídila si několik exkluzivních nemovitostí v centru Prahy. O rok později převzala strojírenský podnik Žďas ve Žďáru nad Sázavou.

Někteří ekonomové spolu s prezidentem Zemanem doufali, že čínská investiční horečka v Česku poskytne impulz tuzemskému hospodářství. „Když si v Praze koupila jako centrálu bývalou budovu Živnobanky v hodnotě kolem miliardy korun, tak bude expandovat. A hodně,“ řekl v rozhovoru pro iDnes.cz tehdejší hlavní ekonom Raiffeisenbank a dnes guvernér ČNB Aleš Michl.

Podle analytičky Asociace pro mezi­národní otázky Ivany Karáskové ale tyto investice neměly čitelnou strategii. „Z těch strategicky významných dávala smysl investice do médií, kde CEFC získala podíl v Empresa Media. Poté se změnil narativ o Číně například na TV Barrandov v pozitivní. Z čínského úhlu pohledu by dávala smysl i investice do Letiště Praha, což se nepovedlo,“ říká Karásková.

V roce 2016 navštívil Česko Zemanův protějšek Si Ťin-pching a zástupci českého a čínského průmyslu a finančnictví podepsali řadu memorand, jež měla do Česka přinést dalších 230 miliard korun.

To se však nestalo. Podle Karáskové se podobně vedlo i dalším zemím ve střední a východní Evropě. „Ani do Maďarska v období 2012 až 2020 nepřišlo tolik investic, jaké se zemi podařilo z Číny přilákat v předchozích letech. Nedostatek reálných investic společně s měnícím se klimatem vůči Číně v Evropě, vyhrocenějšímu soupeření mezi Čínou a USA a upřednostnění bezpečnostních otázek po období, kdy dominovala ekonomická témata, vedlo i k ochladnutí vztahů s Čínou,“ říká.

Šlo to i bez Zemana

Mimo pozornost soustředěnou na aktivity Miloše Zemana a bez účasti CEFC se zhruba ve stejné době uskutečnily další čínské investice v Česku. Jedna z nich v Chebu, kde za 750 milionů korun společnost BWI Group postavila závod na výrobu automobilových tlumičů. Podle zatím poslední zveřejněné výroční zprávy v ní v roce 2022 pracovalo 217 zaměstnanců, při obratu 1,3 miliardy korun nicméně vykázala ztrátu ve výši 183 milionů.

„Vyrábíme automobilové komponenty pro celý svět, a proto také potřebujeme mít po celém světě výrobní závody. Cheb jsme si vybrali kvůli kvalifikované pracovní síle a výbornému dopravnímu spojení do Německa, kde sídlí někteří z našich významných odběratelů,“ prohlásil při otevření podniku prezident BWI Group Jün An Ťiang. Zároveň se vyjádřil i ke kritice, která v té době zaznívala na adresu Zemanových čínských investorů. „Zahraniční expanze je pro čínské společnosti přirozená a já věřím, že naše investice je ráznou odpovědí na počáteční kritiku, že Číňané v České republice nevytvářejí výrobní závody ani pracovní pozice pro místní lidi.“

Při své první cestě do Karlovarského kraje navštívil loni v únoru chebskou firmu BWI i nově zvolený prezident Petr Pavel, který při této příležitosti prohlásil, že na čínských investicích a obchodu s Čínou není v principu nic špatného. „Pokud jsem se vyjadřoval kriticky k některým čínským investicím u nás nebo k určitým aktivitám, bylo to v souvislosti s konkrétními firmami, jako je třeba firma Huawei, která má poměrně přímou vazbu nejen na zpravodajské služby Číny, ale i na vládu a která produkuje technologie, jež mohou mít přístup nejen k citlivým, ale i utajovaným informacím. To je věc, která souvisí s národní bezpečností. Výroba tlumičů přece jen zatím s národní bezpečností tak úplně nesouvisí,“ řekl Zemanův nástupce na Pražském hradě.

Ve znamení čínského ústupu

Miloš Zeman často říká, že za nenaplněné investice mohou hlavně čeští politici, kteří se rozhodli místo do Číny jezdit na Tchaj-wan, což komunistické vedení v Číně považuje za provokaci. Nehledě na to, že Tchaj-wan v Česku investuje více než Čína, je tento argument falešný i z hlediska časové posloupnosti, jak upozorňuje analytička Karásková. „Ke splasknutí bubliny kolem firmy CEFC a ke zmizení jejího předsedy a poradce prezidenta Zemana Jie Ťie-minga došlo již v roce 2018, zatímco návštěva předsedy senátu Miloše Vystrčila, která zmrazila vztahy s Čínou, proběhla v roce 2020,“ říká Karásková.

Samotnou společnost CEFC potkal smutný konec. Její šéf a Zemanův poradce zmizel v Číně, kde byl údajně zatčen tamní stranickou policií a jeho osud je neznámý. Majetek CEFC převzala státní čínská firma CITIC, která se z Česka i z dalších evropských zemí pomalu, ale jistě stahuje. V červenci 2021 prodala podíl v mediální agentuře Médea jejímu zakladateli Jaromíru Soukupovi. Koncem loňského roku se zbavila fotbalové Sla­vie Praha, kterou za odhadované dvě miliardy korun koupil uhelný magnát Pavel Tykač. A počátkem letošního roku odešli Číňané i z letecké společnosti Smartwings, když svůj 49procentní podíl prodali pražské firmě Prague City Air propojené s Českými aeroliniemi.

V Česku zatím CITIC stále vlastní několik budov v Praze včetně lukrativního kancelářského centra Florentinum, firmy Žďas a Pivovarů Lobkowicz. Ty mezitím uzavřely několik ze svých pivovarů a v současnosti se už pivo vaří pouze v Protivíně, Jihlavě, Hlinsku a Černé Hoře. V médiích se čas od času objevují zmínky o chystaném prodeji některého z pivo­varů nebo celé skupiny, podle zdrojů týdeníku Euro zevnitř firmy ale není aktuálně prodej pivovarů na stole.

Žďárskému výrobci obráběcích strojů se naopak daří. Po útlumu výroby v důsledku výpadku ruského trhu a několika finančních injekcích se Žďasu podařilo diverzifikovat trhy i své produktové portfolio a loni získal od Hospodářské komory cenu pro nejrychleji rostoucího exportéra, když mu vzrostly vývozy o úctyhodných 133 procent.

Ústup CITIC ale bude nejspíš pokračovat. „Očekávalo se, že se CITIC stáhne, ostatně CEFC se stahovala z investic i jinde v zahraničí. Otázkou spíše bylo, za jakých podmínek a v jakém časovém rámci to učiní v Česku, jinými slovy, komu to prodat a za kolik,“ říká Karásková.