Takové setkání vysoce postavených politiků a zástupců velkého byznysu se nekoná každou chvíli. V kongresovém areálu v centru Bruselu se před několika dny setkali exponovaní lidé a celá událost nesla výraznou českou stopu. Týdeník Euro byl – jako jediné české médium – u toho a z akce Global Gateway Forum přináší obsáhlou reportáž.

„Teď ze mě spadl veškerý stres,“ říká s úlevou Jozef Síkela, eurokomisař pro mezinárodní partnerství, pár desítek sekund po skončení dvoudenní konference. Akce, za niž nesl politickou odpovědnost, přilákala přes tisíc účastníků ze stovky zemí a potvrdila rostoucí zájem o evropský přístup ke globálním investicím. Událost si nenechalo ujít 70 ministrů z celého světa, 12 hlav států a 100 zástupců velkého byznysu.

Po roce ve funkci šlo pro Síkelu o první takto sledovanou prezentaci jeho práce. Global Gateway Forum je důkazem, jak až nečekaně vlivné portfolio končící vláda Petra Fialy pro bývalého ministra průmyslu a obchodu nakonec vyjednala. Evropskému programu Global Gateway, jehož cílem je posílení geopolitické pozice EU a budování infrastrukturních, vzdělanostních, technologických či bezpečnostních vazeb ve světě, se podařilo dosáhnout investičního cíle ve výši 300 miliard eur. „Každá z hlav států tady mluvila svým jazykem, ale obsah byl stejný – všichni chtějí víc Evropy,“ sdělil týdeníku Euro Síkela. „Evropská nabídka zaujala, protože je postavená na investicích, které neznamenají jen něco postavit, ale rozvíjejí lidský kapitál – vzdělání, vědu, přidanou hodnotu. To je zásadní rozdíl oproti čínskému modelu, jenž v mnoha případech zanechal země zadlužené a bez reálného rozvoje,“ dodal český eurokomisař.

Nabízí se otázka, jak Evropská unie působí v očích rozvojových zemí – ve srovnání s Čínou, USA či Ruskem. Podle šéfa EIB Global, což je mezinárodní pobočka Evropské investiční banky (EIB) spravující investice a rozvojové programy mimo území Evropské unie, se situace v poslední době značně proměnila. „Rozvojové země už nechtějí být závislé na externí pomoci, ale usilují o rovnocenné partnerství. Chtějí přístup na trh, jde jim o technologie, investice, vzdělání. A to je přesně to, co může nabídnout Evropa. Global Gateway má představit Evropu jako stabilního, transparentního a dlouhodobého partnera – ne pouze donora, ale spoluinvestora do společné budoucnosti,“ řekl týdeníku Euro v exkluzivním rozhovoru šéf EIB Global Andrew McDowell.

Hlídání hranic i obranné drony

Cílem evropské iniciativy Global Gateway je propojit investice, rozvoj a geopolitiku. Česká firma TRL Space, která se specializuje na kosmické a dronové technologie, vidí v programu příležitost, jak posílit evropskou přítomnost v Africe i globální konkurenceschopnost. Na konferenci v Bruselu o tom mluvili spolumajitelé TRL Space Petr Boháček a Petr Kapoun. „My se jako firma dlouhodobě zaměřujeme na Afriku a program Global Gateway je naprosto v souladu s tím, co děláme,“ uvedl pro Euro strategický manažer firmy Petr Boháček. TRL Space má pobočku ve Rwandě, kde už třetím rokem buduje centrum pro vývoj, testování a integraci satelitů a dronů. „Naši inženýři spolupracují s místními týmy, předáváme know-how, stavíme infrastrukturu. Bez politické a finanční podpory EU by ale nebylo možné tyto projekty dál škálovat a konkurovat například Číně,“ dodal Boháček.

Zakladatel firmy Petr Kapoun doplňuje, že v jejich modelu nejde o jednorázový export, ale o tvorbu přidané hodnoty přímo v místě. „Nevyvážíme jen hotový produkt, chceme vytvářet pracovní místa a přenášet technologické know-how. To je rozdíl oproti minulosti. Afrika nechce charitu, chce rovné partnerství,“ říká. Právě to podle něj odlišuje přístup Evropské unie a Česka od někdejších koloniálních mocností: „My do těch zemí nepřicházíme s pocitem nadřazenosti. To nám dává kredibilitu.“

Podle Boháčka, který před časem pracoval jako specialista na kosmické technologie v Centru Hilase ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR, je Global Gateway nástrojem, jenž Evropě umožní reagovat na čínský, ruský či turecký vliv. „Čína byla dlouho jedinou zemí, která dokázala nabídnout kompletní balíček – levné financování, výstavbu infrastruktury, transfer technologií. Evropa to dosud neuměla.

Global Gateway to mění, protože vytváří alternativu, kterou Afrika reálně potřebuje,“ popisuje. Jako příklad zmiňuje čínské financování těžby v Africe: „V řadě zemí nám říkají, že chtějí satelitní technologie využít i k monitorování čínských aktivit – zjistit, co se v jejich dolech skutečně děje a jaké jsou dopady na životní prostředí.“

TRL Space dnes působí už v deseti afrických zemích. Rwanda je podle Kapouna jakýmsi „proof of concept country“ – vzorovým případem, kde evropské technologie, lokální partneři a podpora státu fungují v praxi. „To, co děláme v Rwandě, můžeme díky Global Gateway rozšířit i do dalších zemí. Proto jsme přijeli na tuto konferenci v Bruselu – chceme ten nástroj pochopit a využít ho efektivně,“ říká podnikatel, jehož firma letos v lednu vypustila do vesmíru největší českou komerční družici Troll.

Firma zároveň rozvíjí i obranné technologie. „Všechny naše systémy mají duální využití – civilní i bezpečnostní,“ vysvětluje Boháček. „V Africe jde primárně o zemědělství, monitoring vegetace, doporučení pro zavlažování nebo ochranu proti škůdcům. Ale stejné technologie lze využít i k ochraně hranic nebo k obraně proti dronovým útokům,“ dodává manažer, který je rovněž analytikem Asociace pro mezinárodní otázky. TRL Space vyrábí vlastní drony i software, který propojuje satelitní, letecká a pozemní data do jednoho systému. „To je naše hlavní síla – integrujeme senzory, satelity, drony i pozemní infrastrukturu do jednoho rozhraní. A je jedno, jestli ho používá ranger v národním parku, nebo voják při obraně východního křídla NATO,“ říká Boháček.

Kapoun dodává, že firma dokáže pružně škálovat výrobu. „Vidíme, že Rusko zvládá vyrábět stovky až tisíce útočných dronů měsíčně. Naší ambicí je být schopni vyrobit obdobné množství prostředků, které tyto hrozby dokážou efektivně zneškodnit – za podobnou cenu, ale s evropskou kvalitou.“

Soběstačné vakcíny

Využít strategie a infrastruktury ini- ciativy Global Gateway se chystají i české firmy v oblasti zdravotnictví. Zástupci holdingu Akeso, který provozuje nemocnice, lékárny, distribuci léčiv a další zdravotnické a přidružené provozy v Česku, vidí v programu šanci pro evropskou i českou farmaceutickou soběstačnost a možnosti otevření nových trhů v rozvojových zemích.

„Global Gateway je v první řadě o upevňování vztahů Evropy s okolním světem. Ať už politicky, ekonomicky, nebo symbolicky. To, že se konference účastnili prezidenti, ministři i šéfové největších firem, ukazuje, že jde o nástroj skutečné hospodářské diplomacie,“ říká Sotirios Zavalianis, majitel zdravotnického holdingu Akeso. „Dá se říct, že prostřednictvím tohoto programu Evropa znovu získává schopnost prosazovat vliv v zahraničí – nikoliv silou, nýbrž investicemi,“ dodává. Petr Krucký, výkonný ředitel skupiny, doplňuje, že Evropa by měla mít pod kontrolou dodavatelské řetězce ve zdravotnictví. „Dnes jsme extrémně závislí na Asii – na čínských antibiotikách, indických vakcínách, korejských respirátorech. Stačí výpadek jedné továrny a evropské nemocnice nemají základní léky pro děti. To je riziko, které se musí řešit,“ říká. Zavalianis dodává: „Ta závislost je obrovská, pandemie to ukázala naplno. Potřebujeme obnovit výrobu farmaceutických produktů v Evropě – nebo alespoň v zemích, které s Evropou spolupracují a jsou geopoliticky stabilní.“

Podle Kruckého se právě v biotechnologiích a výrobě vakcín skrývá velká příležitost pro rozvojovou spolupráci, která není jen humanitární, ale rovněž ekonomická. „Rozvojová politika, jak ji dnes dělá Evropa, často znamená, že pošleme vakcíny do Afriky nebo postavíme nemocnici. Jenže ta nemocnice po dvou letech chátrá, protože nevytváří žádné příjmy. Když ale v rozvojové zemi vznikne podnik, který generuje tržby, zaměstnává místní lidi a stojí na přeneseném know-how, to už je soběstačný model. A právě tohle je cíl Global Gateway,“ vysvětluje Krucký. Podnikatelé podle něho narážejí na překážky – zejména ti ve střední a východní Evropě. „Global Gateway je postavená tak, že financování musí jít přes banky s takzvaným pilířovým hodnocením – tedy takové, které EU uznává jako spolehlivé pro rozvojové projekty,“ popisuje Krucký. „Západní Evropa má své silné rozvojové banky – německou KfW, francouzskou AFD, nizozemskou FMO. Východní Evropa nic takového nemá, respektive kapacity několika mála rozvojových bank nejsou dostatečné. Národní rozvojová banka není v optimální kondici z hlediska kapacit, a české projekty tak nemají přes koho do systému vstoupit, i když ze strany této banky je přístup velmi pozitivní.“

Český stát by se proto podle obou mužů měl do procesu aktivněji zapojit. „Evropská komise jasně říká: my do toho dáváme peníze a garance, ale členské státy musí také nést část rizika. Bez českého partnera – ať už je to EGAP, nebo Národní rozvojová banka – se české firmy do těchto projektů dostanou těžko,“ dodává Krucký. Skupina Akeso se hodlá zaměřit i na Ukrajinu. Připravila nástroj digitální kognitivně-behaviorální terapie zvaný Mindwell. Jak to funguje? „Pacient projde psychoedukací a modelovými situacemi v aplikaci, terapeut pak případ řeší vzdáleně jen zhruba 15 minut místo hodinového sezení,“ popisuje ředitel Akesa. Podle Kruckého už platformou prošly tisíce pacientů a výsledky jsou „klinicky srovnatelné, někdy lepší než klasická psychoterapie“.

Akeso chce Mindwell nasadit v ukrajinském zdravotnictví – nejen pro léčbu duševních chorob typu posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Projekt míří pod střechu iniciativy Global Gateway: dotační složka a garance by podle Kruckého mohly pomoct realizovat byznysově náročný a do jisté míry riskantní projekt.

Tah se vzácnými kovy

V iniciativě Global Gateway vidí příležitost i přední česká chemická skupina Draslovka, která vyvíjí ekologické technologie pro těžební průmysl. „Global Gateway se ideálně hodí pro řešení surovinové závislosti Evropy a posílení odpovědných dodavatelských řetězců,“ říká Erik Švamberk, šéf vnějších vztahů Draslovky, v rozhovoru pro Euro. „Evropská komise se snaží získávat klíčové minerály v rámci férových partnerství, nikoli jednostranných kontraktů. A právě to je pro sektor kritických surovin klíčové – nabídnout partnerským zemím něco víc než jen těžbu, přinést technologie a znalosti.“

Draslovka v posledních letech vyvinula takzvané glycinové loužení, metodu, jež zásadně mění způsob, jakým se získávají vzácné kovy jako měď, zlato, nikl, kobalt nebo stříbro. Glycinové loužení je moderní ekologická metoda zpracování rud, která využívá netoxickou aminokyselinu glycin místo tradičních kyanidů nebo kyselin. „Je to příklad toho, že Evropa může nabídnout skutečnou alternativu k čínským či ruským postupům, které jsou často environmentálně i společensky problematické,“ míní Švamberk.

Skupina se chce zapojit do programu Global Gateway s projektem v Zambii a v oblasti západní Afriky. „Plánujeme tam vybudovat centrum excelence, které bude školit novou generaci metalurgů a hydrometalurgů, a zároveň zřídit laboratorní a analytické zázemí pro rychlejší zavádění našich technologií,“ popisuje Švamberk. „Pro Draslovku je to šance, jak akcelerovat přechod těžařských firem na ekologičtější metody – a přitom zanechat část přidané hodnoty přímo v místě.“

Zambie, která na severu sousedí s Demokratickou republikou Kongo, je podle něj logickou volbou. „Region takzvaného Copper Belt je největší koncentrací měděných nalezišť na světě. Proto i Evropská komise podporuje projekt Lobito Corridor, který má železniční sítí propojit těžební oblasti se západním přístavem Lobito. Je to přímá odpověď na čínskou iniciativu Belt and Road – tentokrát v evropském duchu,“ dodává.

Podle Švamberka má Čína v Africe náskok několika desetiletí. „Vybudovala infrastrukturu, která ji k těmto zemím trvale váže. V niklu například ovládá celý výrobní řetězec – od těžby přes zpracování v Indonésii až po finální výrobu v Číně. To jí umožňuje kontrolovat trh, manipulovat s cenami a vytlačovat západní producenty. Evropa na to musí chytře – partnerstvím, technologií a rychlostí,“ říká. Silnou roli Česka v této agendě podle Švamberka potvrzuje i post eurokomisaře Síkely: „Na konferenci bylo vidět, že Jozef Síkela je skutečným tahounem celé iniciativy. Má pod sebou jedno z nejstrategičtějších portfolií komise – mezinárodní partnerství a surovinovou politiku.“

Partner, nikoli kolonizátor

Člen Evropské komise Jozef Síkela je přesvědčený, že program Global Gateway je investicí nejen do partnerských zemí, ale i do odolnosti samotné Evropy. „Závislost na Číně, která dnes kontroluje 70 procent zpracování kritických surovin, je dlouhodobě neudržitelná. Když pomůžeme Africe nebo Asii rozvíjet kapacity na výrobu a zpracování, pomáháme tím i sobě – zajišťujeme si přístup ke zdrojům a stabilitu dodavatelských řetězců.“

Čínskou iniciativu Belt and Road Síkela označuje za „past“, jež sice buduje silnice a železnice, ale primárně kvůli vývozu surovin mimo Afriku. „Evropa chce jít jinou cestou – investicemi do školství, vědy, průmyslu a pracovních míst přímo v těch zemích. Tím pomáháme řešit i migraci. Když lidem nabídneme budoucnost doma, nebudou riskovat život na cestě do Evropy,“ věří.

Evropská unie podle Síkely přestává být „globálním plátcem bez hlasu“. „Historicky jsme byli největším přispěvatelem do rozvojové pomoci, ale neuměli jsme to komunikovat. Byli jsme globální plátci, ale ne globální hráči. Teď se to mění,“ říká. Zmiňuje i netradiční formy komunikace – například partnerství EU s Africkou fotbalovou konfederací, které má přiblížit evropské hodnoty milionům mladých lidí. „Máme tam přes 30 tisíc škol a milion dětí, které chodí do školy i díky projektům EU. To je způsob, jak mluvit s lidmi o vzdělání, fair play a budoucnosti.“

Exministr průmyslu a obchodu upozorňuje, že úspěch programu stojí na spolupráci členských států. „Evropská komise může nastavit rámec, ale každý stát musí mít svou kůži ve hře – skin in the game. Jinak to nebude fungovat,“ říká. „V některých zemích jako Švédsko nebo Finsko spolupracují vlády, rozvojové banky i firmy naprosto přirozeně. My potřebujeme totéž – silný český tým, který pomůže prosazovat projekty českých firem.“

Připomíná, že jeho cílem je prosazovat evropské – a tím i české – firmy v zahraničí. „České firmy jsou evropské firmy. Mají dobré jméno a velký potenciál. Budu dělat všechno pro to, aby se prosadily na nových trzích – v Africe, Asii i v Latinské Americe,“ řekl eurokomisař týdeníku Euro. A dodal, že pokud bude vůle na straně formující se nové vlády Andreje Babiše spolupracovat na podpoře českých firem, rád přidá ruku k dílu. „Pokud ale ode mě někdo čeká, že budu pomáhat několika vybraným firmám ve vlastnictví českých oligarchů, musí se připravit na to, že se budu řídit kodexy a pravidly Evropské unie,“ vzkázal do Česka.

Brusel má novou zbraň

Šéf EIB Global popisuje, jak jeho banka mění geopolitickou hru Evropské unie.

Evropská investiční banka prostřednictvím útvaru EIB Global buduje infrastrukturu, financuje obnovitelné zdroje a propojuje trhy od Ukrajiny po Tádžikistán. „Nechceme být donorem, chceme být partnerem,“ říká šéf EIB Global Andrew McDowell v exkluzivním rozhovoru pro týdeník Euro. Vysvětluje, jak se podle něj Evropa odlišuje od čínské iniciativy Belt and Road, proč je transformace energetiky ekonomicky nevyhnutelná a jak se EU učí používat finance jako nástroj vlivu.

► Jak byste definoval roli EIB Global v geopolitické strategii Evropské unie a její význam pro iniciativu Global Gateway?

Jsme multilaterální rozvojová banka Evropské unie – jakési její finanční rameno. Naším úkolem je podporovat vnitřní i vnější politiku EU a naplňovat její strategické priority po celém světě.

► Dá se říct, že jste jakýmsi mostem mezi veřejnými a soukromými investory?

Ano. EU si v rámci iniciativy Global Gateway stanovila cíl mobilizovat až 300 miliard eur pro rozvojové a infrastrukturní projekty po celém světě. EIB Global má zajistit zhruba 100 miliard. Většinu prostředků tvoří kombinace našich vlastních finančních nástrojů, navíc se nám daří mobilizovat ostatní investory a partnery – multilaterální instituce, státy i soukromé investory. Máme totiž pravidlo, že daný projekt financujeme z 50 procent, zbytek zajistí ostatní. Když se do projektu zapojí Evropská investiční banka (EIB), je to pro ostatní silný signál důvěry: vědí, že jde o kvalitně připravený a finančně zdravý projekt.

► Hraje tedy vaše účast v byznysových a investičních projektech roli záruky?

Přesně tak. Naše přítomnost snižuje vnímané riziko a povzbuzuje ostatní, aby se přidali. Kromě toho nabízíme i různé finanční nástroje a garance, jež pomáhají soukromým investorům sdílet riziko. Jak už jsem ale řekl, veřejné finance samy o sobě nestačí – úspěšného cíle můžeme dosáhnout jen tehdy, když zapojíme i soukromý kapitál.

► Jak se liší evropský přístup v podobě Global Gateway například od čínské iniciativy Belt and Road?

Zásadně. Evropa staví své partnerství na hodnotách: transparentnosti, odpovědnosti, sociálním rozměru a vysokých environmentálních standardech. Jde nám o to, aby naši partneři měli důvěru v EU. Naším cílem není krátkodobý ekonomický zisk, ale dlouhodobý rozvoj partnerských zemí. Projekty musí mít pozitivní ekonomický dopad, být fiskálně udržitelné a respektovat nejvyšší technické a environmentální normy. Z pohledu EIB to není geopolitická soutěž, ale nabídka férové a dlouhodobé spolupráce. To je největší rozdíl mezi Global Gateway a jinými iniciativami.

► Jaká je vaše současná priorita? Předpokládám, že Ukrajina.

Ano, Ukrajina je nyní jednoznačně v centru naší pozornosti. Pomáháme financovat obnovu a odolnost ukrajinské energetické infrastruktury, podporujeme decentralizaci výroby, rozvoj obnovitelných zdrojů a propojení s evropským trhem; zaměřujeme se i na podporu tamního soukromého sektoru. Cílem je fyzicky i ekonomicky integrovat Ukrajinu do evropských struktur a jednotného trhu.

Vedle toho investujeme do projektů na západním Balkáně v zemích, které chtějí vstoupit do EU, dále se zaměřujeme na projekty v subsaharské Africe, Latinské Americe i jihovýchodní Asii – všude tam, kde může Evropa přispět k rozvoji i posílení vlastních ekonomických vazeb.

► Evropa se odstřihává od závislosti na ruských energetických zdrojích. Jakou roli v tom hraje vaše instituce?

Zásadní. Po invazi Ruska na Ukrajinu jsme významně navýšili investice do obnovitelných zdrojů a propojené energetické infrastruktury v celé Evropě. Tyto projekty nejen pomáhají splnit klimatické cíle, ale zároveň posilují energetickou soběstačnost, bezpečnost a nezávislost Evropské unie. Zhruba 40 procent našich investic dnes směřuje do projektů, které mají přímý klimatický, environmentální a bezpečnostní přínos.

► Kritici Green Dealu říkají, že Evropa si touto snahou podvazuje svůj průmysl a byznys, protože jsme údajně jediný region světa, který se na ochranu klimatu zaměřuje. Jak to vidíte vy – investují do obnovitelných a udržitelných zdrojů, elektromobility a tak dále i jiné mocnosti?

Přechod na čistou energii je nejen ekologicky nutný, ale i ekonomicky racionální. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je dnes v mnoha regionech levnější než z fosilních paliv. Energetická transformace je nezastavitelný vlak. Postupuje rychleji, než si mnozí myslí. EIB plánuje do roku 2030 mobilizovat až jeden bilion eur na klimatické a udržitelné projekty. Vnímáme to jako příležitost, ne břemeno.

► Můžete uvést konkrétní příklady projektů, které EIB Global financuje?

Jde například o projekty městské hromadné dopravy – nové linky metra a tramvají, které zlepšují mobilitu lidí a snižují emise. Bavíme se o zemích jako Indie či o oblasti Latinské Ameriky. Využívají se pro to evropské technologie. V rozvojových regionech podporujeme i velké energetické a infrastrukturní investice, cílem je zvýšit bezpečnost přepravy lidí s důrazem na bezpečí pro ženy. V Tádžikistánu například spolufinancujeme výstavbu jedné z největších vodních elektráren ve střední Asii. Projekt posílí energetickou soběstačnost regionu a sníží závislost na dovozu fosilních paliv z Ruska. Takové projekty spojují evropské know-how a průmysl s rozvojovými cíli partnerských zemí – to je model, který chceme rozvíjet dál.