„Dálkové sankce“ Ukrajinců fungují

Ukrajinská armáda po nástupu Donalda Trumpa do úřadu přišla prakticky o veškerou americkou vojenskou pomoc, ale zároveň s tím se oprostila od všelijakých omezení, kterými byly tyto dodávky svázány za éry Joea Bidena. Jedna z nejzásadnějších zněla: „Žádné útoky našimi zbraněmi na ruském území!“

Nyní tak Ukrajinci – bez nutnosti poslouchat Washington – dramaticky rozšířili dosah i rozsah svých akcí, jež zasáhly klíčové hospodářské i vojenské objekty od okupovaného Krymu až po Ural a západní oblasti Sibiře. Ke svým dálkovým úderům neboli Deep Strike používají jak z evropských peněz financované bezpilotní letouny a rakety vlastní provenience, tak prostřednictvím programu PURL (Prioritized Ukraine Requirements List) Evropany nakupovanou americkou výzbroj i přesnou munici od evropských firem jako MBDA, Destinus či Helsing. Tím definitivně vyvrátili mýtus o bezpečném zázemí, kde mohou Rusové žít mírovým životem, v klidu zbrojit stejně jako těžit a rafinovat ropu, ať již na export, nebo pro vlastní spotřebu.

Až k podhůří Uralu

Začátek roku 2026 znamenal zásadní přelom ve vzdálenosti, na niž dolétly ukrajinské „sebevražedné“ drony a střely s plochou dráhou letu. Již v únoru byla zasažena rafinerie Lukoilu v Uchtě v Komijské republice, ležící přibližně 1 750 kilometrů od ukrajinských hranic, téměř na úpatí Uralu. Postupně se do hledáčku „dálkových sankcí“, jak ofenzivu poněkud sarkasticky označil Volodymyr Zelenskyj, dostaly i jiné podniky ropného průmyslu. Poprvé v průběhu více než čtyř let trvající války byla též poškozena ropná infrastruktura v Kaspickém moři, konkrétně vrtné plošiny patřící Lukoilu vzdálené okolo 1 000 kilometrů od fronty.

Již začátkem května prezident Zelenskyj uvedl, že Rusko od začátku roku přišlo v důsledku ukrajinských úderů proti ropnému průmyslu nejméně o sedm miliard dolarů. V průběhu května strategie Deep Strike pokračovala ve snaze o úplné ochromení dodavatelských řetězců ruského ropného průmyslu. Podařilo se zastavit nebo výrazně omezit provoz 18 velkých rafinerských objektů s celkovou projektovanou kapacitou přesahující 110 milionů tun ropy ročně.

Mezi „dálkově sankcionované“ závody se zařadily mimo jiné rjazaňská rafinerie společnosti Rosněfť, volgogradská rafinerie Lukoilu a terminály Šeškaris a Tamanněfťegaz v přístavech Novorossijsk, respektive Taman na černomořském pobřeží.

Zvláštní pozornost Ukrajinci „věnovali“ i takzvané stínové flotile. Během května zasáhli nejméně čtyři námořní tankery, které Rusko využívalo k nelegálnímu exportu ropy a obcházení mezinárodních sankcí. Dalších více než sto tankerů trefily ukrajinské bezpilotní letouny a námořní drony během první poloviny července v Azovském i Černém moři.

Ušetřeny nezůstaly ani podniky vojensko-průmyslového komplexu, přičemž byla po úderech řízenými střelami FP-5 Flamingo z činnosti vyřazena například továrna VNIIR-Progress ve městě Čeboksary v Čuvašské republice, jež vyrábí navigační moduly Kometa pro střely Kalibr a Iskander-M a pro drony Šáhid/Geraň a Orlan. Ukrajinci trefili také závod Angstrem v Zelenogradu u Moskvy, zásobující polovodiči ruský obranný sektor.

Začalo horké léto

Během června a července ukrajinské ozbrojené síly svou kampaň ještě více vystupňovaly. Mezi nejdůležitější operace patřily údery na tjumeňskou rafinerii společnosti RI-Invest. Útok na tento obří závod na západě Sibiře, nacházející se přes 2 000 kilometrů od Ukrajiny, představoval až do 6. července nejvzdálenější úspěšný nálet dronů. Tehdy jej ale překonala akce proti rafinerii Gazpromněfť-ONPZ ve více než 2 500 kilometrech vzdáleném Omsku.

Velký hospodářský i psychologický dopad mělo též několik útočných vln bezpilotních letounů a střel s plochou dráhou letu, jež 16. a 18. června těžce poškodily moskevskou rafinerii Gazpromněfť-MNPZ, jež se vzdušnou čarou nachází pouhých 16 kilometrů od Kremlu. Údery na tento strategický objekt vedly k zastavení zpracování ropy na neurčito (hovoří se o opravě trvající až šest měsíců), přičemž zmíněný podnik pokrýval 40 procent spotřeby benzinu a téměř 50 procent nafty v ruské metropoli.

Zásahu několika řízenými střelami se nevyhnul ani výrobce high-tech komponentů Titan-Barrikady ve Volgogradu stejně jako továrna VZPP-Sborka ve Voroněži, zaměřená na výrobu dílů pro rakety Ch-101 a systémů protivzdušné obrany Pancir.

Údery v hloubi ruského území se bezprostředně týkají i různých chemických provozů navázaných na zbrojní výrobu. Terčem náletů se kupříkladu staly orenburský závod zaměřený na produkci helia, etanu a metanu pro potřeby ruských aerokosmických sil, orenburský plynový závod zpracovávající síru následně určenou k výrobě trhavin, továrna Metafraks Kemikals ve městě Gubacha a brjanský chemický závod, který představuje důležitý článek v dodávkách střelného prachu a munice pro ruskou armádu.

V posledních týdnech se množí také útoky na energetickou soustavu, hlavně na okupovaném Krymském poloostrově, kde vzhledem k tomu dochází k častým výpadkům elektřiny.

Neblahé důsledky

Ukrajinské akce Deep Strike sledují tři hlavní cíle: likvidaci finančních zdrojů, kdy ničení rafinerií a ropných terminálů zbavuje ruskou armádu paliva a snižuje vývozní zisky Kremlu. Dále se snaží o omezení možností velení, řízení a komunikace v podobě intenzivních útoků na vojenská centra satelitního spojení a radarové stanice a nakonec Ukrajinci usilují o technologickou degradaci ruského protivníka, způsobenou destrukcí výzkumných zařízení a zbrojních podniků.

Intenzita současné dronové a raketové ofenzivy je vskutku mimořádná – v dubnu bylo zasaženo 14 ropných komplexů, v květnu 18 a v červnu dalších 11. V Rusku vznikla obrovská krize v zásobování benzinem a naftou (počátkem července hlásily už dvě třetiny z 83 ruských regionů problémy se zásobováním pohonnými hmotami, ale počty se dynamicky mění), což Kremlu způsobuje hluboké vrásky na čele, neboť to začíná mít vliv nejen na každodenní život občanů, ale i průmysl, služby a se začátkem sklizně též na zemědělství.

Situace došla tak daleko, že vláda povolila prodávat i benzin splňující pouze emisní normy Euro 2 a Euro 3, zcela nevhodný pro motory moderních osobních vozů. Naopak zakázala vývoz jak benzinu, tak kerosinu, a od 8. července i nafty. Taktéž se objevily zprávy, že Indie – největší zahraniční odběratel ruské ropy – bude nyní její část po zpracování vracet zpět do země původu.

Prioritu mají vojska na frontě, nikoli civilisté v týlu. Dramaticky proto rostou ceny u čerpacích stanic, tedy u těch, které jsou ještě zásobeny. Oproti loňskému červenci se průměrně zvýšily o třetinu, ovšem na Krymu mnohem více, a sice až o 400 procent. A dále prudce stoupají.

Rozmohly se tudíž krádeže paliva, přičemž situaci nepomáhá ani jev dobře známý z dob před kolapsem Sovětského svazu a z raného kapitalismu 90. let 20. století, kdy spekulanti skupovali nedostatkové zboží a následně jej přeprodávali s vysokou přirážkou. Dnes je takovou nedostatkovou komoditou právě benzin.

Jak dopadl ekonomicky zruinovaný a masivním zbrojením vyčerpaný SSSR, všichni dobře vědí. Zda podobný osud čeká v budoucnu i putinovské Rusko, o tom může rozhodnout smrtonosná ukrajinská Deep Strike kampaň.

Autor je bývalý voják a zástupce šéfredaktora odborného magazínu ATM