Pomalu a mírně

Ekonomické programy, s nimiž politické strany v letošních říjnových volbách do Poslanecké sněmovny usilují o voličské hlasy, se v zásadě nijak neliší. Vypadá to paradoxně a na první pohled vlastně nepravdivě – vždyť například opoziční lídr a zároveň favorit voleb, hnutí ANO, celé roky tvrdí (s Okamurovým SPD, Stačilo! a dalšími národně-vlasteneckými seskupeními), jak špatně se české ekonomice a společnosti vede a jak velká bída a chudoba v celé zemi vládne. Jenže ani Babišovo hnutí a jeho ekonomický mozek, místopředseda ANO a také zástupce předsedkyně sněmovny Karel Havlíček nenabízejí v hospodářské části svého programu nic, co by svou radikálností upadání ekonomiky potvrzovalo. Místo ráznosti změn, jež by údajnou bídu a úpadek musely nutně ihned napravovat, aby nedošlo k nejhoršímu v podobě sociálních výbuchů, přicházejí pouhé parametrické změny. Místo rozsáhlé daňové či důchodové reformy, jež by zlepšily stav veřejných financí, jen drobné posuny a přenastavení.

Detaily. Základ ekonomiky se tedy i z pohledu ANO zdá víceméně pevný a dobře založený, je potřeba systém jen dobře odborně-politicky adjustovat a naladit. „Fialonomika“ a „babišonomika“ se na papíře téměř překrývají.

Vyzrát na šedou ekonomiku

Od Fialovy ekonomiky by se ta Babišova měla lišit snad jen v přímočarosti a míře sociální podpory. Nebude to ale vyhazování peněz oknem na každého, kdo půjde kolem, žádné peníze z vrtulníku, slibuje Havlíček; půjde o citlivé zvýšení sociální podpory. O symbolické vyjádření, že ANO myslí i na sociálně slabší, které Fialova vláda podle názoru hnutí přehlížela, o čemž se jí zatím podařilo přesvědčit kolem 30 procent voličů. Při dlouhotrvající čtyřleté kampani a obrovské nepopularitě premiéra Fialy a jeho vlády je to vlastně poměrně málo. Jen o pouhá dvě procenta více hlasů než v minulých volbách? Tolik práce a velkých silných slov, a nakonec nárůst objemu voličských hlasů na úrovni dvouprocentní statistické chyby?

Přestože ANO tvrdí, jak nechce rozhazovat peníze a půjde o jakousi kompenzaci za to, co způsobila lidem Fialova vláda, odborníci (například ekonom Daniel Münich z CERGE) spočítali, že všechny sliby ANO by přišly státní finance na 75–85 miliard korun, tedy na tři a půl výdajových procent (každý rok). Hnutí by je však vyrovnalo velmi snadno, politická kouzla nejsou žádná věda – stalo by se tak vyšším hospodářským růstem, který jako lék na všechno slibují všechny strany a hnutí. Ale také, tvrdí dále ANO, hlavně lepším výběrem daní i výběrem peněz od lidí, kteří dnes daně vůbec neplatí.

Boj s daňovými úniky a šedou ekonomikou je už opakovaně jediným novým hlavním zdrojem hospodářské politiky ANO, a to přestože se během vládnutí hnutí v letech 2017 až 2021 ukázalo, že slibovaný výběr z šedé ekonomiky nepřichází a nikdy zřejmě ani nepřijde, protože kromě elektronické evidence tržeb nikdo nevymyslel, jak na nelegální peníze ve velkém dosáhnout. Vybrat z šedé ekonomiky 100 miliard korun, o čemž veřejně sní bývalá ministryně financí za ANO Alena Schillerová, je zjevně nereálné, jakkoli se oficiálně odhaduje, že v šedé ekonomice v Česku koluje deset procent HDP, tedy zhruba 700 miliard korun.

Zpětný výkup akcií ČEZ opět v kurzu

Žádné větší zářezy do těla české ekonomiky nechystá ani největší soupeř ANO a obhájce minulého celkového vítězství Spolu, zatím stále toliko volební koalice premiéra Petra Fialy. Podle jejího hospodářského programu to vypadá, že Česku opravdu stačí jen drobné posuny sem anebo tam, a všechno bude v pořádku, vše se rozjede, jak má.

Spolu slibuje hospodářský růst kolem tří procent ročně, potáhne ho však dál budování domácí dopravní infrastruktury a očekávané oživení v západní Evropě, především v Německu. Samozřejmě že se počítá s vylepšením podnikatelského prostředí pro inovativní společnosti a výzkumné firmy (startupový zákon, odpisy investic na výzkum a vývoj). Jádrem budoucí prosperity má být jako prakticky ve všech případech tradiční průmysl. A tomu se nejvíce pomůže zlevněním energií, ať už formou nepřímých dotací, či všelijakých byrokratických opatření, s čímž ve svých programech počítají opět opravdu všechny strany a hnutí. Levná energie se stává klíčem k českému úspěchu a konkurenceschopnosti, není ale jasné, jak takové „lepší ceny elektřiny“ dlouhodobě zajistit, jsou-li z velké části závislé na tržních pohybech, a tedy i na mezinárodním vývoji.

ANO i Spolu vidí šanci ve využití peněz z modernizačního fondu Evropské unie, ANO chce dovést dokonce zpětný státní výkup akcií ČEZ. Dominantního českého energetického výrobce by tak zcela ovládl stát, od čehož si Havlíček slibuje snadnější manipulaci s cenami na trhu. Je-li něco takového legislativně možné, je pochybné nejen z českého, nýbrž také z evropského pohledu. Ke všemu nikdo přesně neví, za kolik korun by stát akcie vykupoval a kolik miliard by taková operace stála. Tedy – do jaké míry by šlo o další zátěž veřejných financí a do jaké míry by to byl celkově pozitivní přínos pro všechny a kdy a jak bychom to jako občané pocítili.

Karel Havlíček už vypustil cvičný průzkumný ČEZ balonek, když prohlásil, že stát za zbylé akcie na trhu vydá zhruba čtvrt bilionu korun. Akcii za 1 550 korun ale trhy ohodnotily jako scestnou. Havlíčkovy odhady se dočkaly výsměchu a celkově lze říct, že plán i bývalý ministr a stínový premiér za ANO se alespoň v této oblasti setkává s poměrně velkou nedůvěrou trhu, přestože většina minoritních akcionářů Havlíčka zpočátku pochválila za to, že ANO chce splnit to, co občanům slíbilo Spolu. Respektive dokončit to, co premiér Fiala ve vypjaté době cenové krize po začátku války na Ukrajině naplánoval jako cestu k energetické bezpečnosti a pak na ČEZ a jeho slíbené ovládnutí státem nějak pozapomněl.

Koalice Spolu nabízí i proměny vnitřního podnikatelského prostředí. Vyšší přidanou hodnotu, jež české produkci dlouhodobě chybí, lze ale očekávat ponejvíce z nových zahraničních investic, které se podařilo kabinetu na poslední chvíli sehnat (například Toyota v Kolíně a minimálně desetiletá investice za 16 miliard korun se státní pobídkou ve výši 10 procent). Fialova politická trojkoalice slibuje odlehčení administrativní, a především nový paušální daňový a odvodový systém pro menší firmy, podle vzoru dobře fungujícího systému paušální daně u osob samostatně výdělečně činných (do dvou milionů), jak řekl Fiala. V systému paušální daně je dnes 130 tisíc OSVČ z celkového počtu dvou milionů registrovaných podnikajících fyzických osob, počet firem zapojených do rozšířeného systému se očekává procentuálně daleko vyšší, než je oněch šest procent všech OSVČ.

Smělé ideje Starostů

Ekonomické programy v haškovském stylu „mírného pokroku v mezích zákona“ narušuje snad jen nabídka Starostů. Ani Piráti, od nichž by se dal očekávat větší, řekněme až revoluční drajv, se neodchylují z vymezeného pole parametrických změn a zajištění dobrého života středostavovských rodin ve velkém městě. A to přesto, že mají ve všem PLÁN, tedy promyšlenou rozvojovou strategii, jak tvrdí jejich předvolební vyprávění o tom, jak vše „nakopnou“. Ale zpět ke Starostům: hovořit o závazku na zavedení eura, jak to dělá STAN, chce hodně odvahy. Vždyť dlouhodobě je proti euru 70 procent českých voličů a nechtějí ho ani centrální bankéři!

Sázka na jakýsi antipopulismus pokračuje i v dalších pasážích programu STAN věnovaných znovuoživení ekonomiky. „Budeme selektivně snižovat administrativní a jiné překážky při příchodu kvalifikované pracovní síly ze zahraničí,“ píše se v jednom bodě. V dalším se mluví i o snadnějším přijímání cizinců na pracovním trhu, zejména tam, kde není zájem českých pracovníků, který by nemusel být nově tak byrokraticky a zdlouhavě prokazován.

Zdá se, že tyto body byly vymyšlené jako přímé kontra proti programu SPD, a vypadají skoro tak, jako by byly opsané od jiné SPD, totiž od německé sociální demokracie.

Vybrousit z dilematu odporu proti migraci a potřeby nové pracovní síly, bez níž se ekonomika nejen nerozjede, ale hlavně neudrží svůj výkon na vyšších otáčkách, se Němci v bývalé vládě pokoušeli mimo jiné tím, že zjednodušili podmínky pro přijímání kvalifikovaných cizinců. Včetně možnosti oficiálně mluvit v Německu jen anglicky! STAN nabízí velmi podobnou cestu, což je v podmínkách rostoucího, uměle a cíleně zvyšovaného napětí vůči migrantům, zejména vůči Ukrajincům, téměř politický běh hlavou proti zdi. Hlasy protestních voličů to nepřinese, hlasy voličů bývalé pětikoalice, odkud mohou přejít lidé ke Starostům, také ne. Politické myšlení se tu střetává s tím praktickým ekonomickým, které naopak velí k podobným opatřením.

STAN se v jiných oblastech – energetika, doprava – blíží Spolu a ANO, podstatných rozdílů v nastavení ani v rétorice či důrazech tu nelze najít. V daních jdou Starostové opět proti proudu, když jako jediní uvažují o vyšší daňové progresi, která má být nástrojem spravedlivějšího rozprostření bohatství v různých socio-ekonomických skupinách, a tedy i způsobem, jak otupit sociální hněv, který zvyšuje volební preference Stačilo!, SPD a dalších protestních stran. A ještě jeden starostenský návrh stojí za pozornost, protože nabourává jinak konvenční přijímání zavedeného půdorysu české ekonomiky. Startupová víza „pro zahraniční podnikatele, kteří chtějí založit své firmy v ČR; mělo by to usnadnit jejich vstup a pobyt, včetně pobytu jejich rodin,“ tvrdí STAN. V zemi, kde zatím neexistuje startupový zákon, který snad přijde někde v roce 2027, je to velmi smělá idea.

Česká ekonomika potřebuje důkladnou proměnu, něco jako další transformaci, shodují se podnikatelské oborové svazy. V roce 1990 to bylo snadné – Česko jen najelo na zavedený zahraniční model –, dnes je to mnohem složitější. Musíme totiž sami vymyslet, jakou ekonomiku chceme mít, jak bude míchat staré a nové a na jak vzdálenou budoucnost se zaměří. V nejnovějších nápadech stran a hnutí takový výhled nenajdete, jen tu a tam záblesk budoucnosti, na niž – snad – čekáme. Revoluce nepřijde, ale více či méně větší ekonomickou evoluční racionalitu ve všech těch hustě popsaných výhledech jistě hledat a najít lze.