Demokratický bumerang

Všechno, co řeknete nebo uděláte, se vám dříve nebo později vrátí, jen v opačném gardu. Tak například:

Hnutí ANO si v Poslanecké sněmovně stěžovalo, že mu vláda nenaslouchá a brání ve svobodné kritice. A tak si zařídilo hlasování o nedůvěře vládě, jež sice nemělo šanci na úspěch, během jednání ve sněmovně se však mohli všichni do sytosti vypovídat. „Žvanírna,“ řekl ve stejné situaci před lety tehdejší premiér Andrej Babiš, parafrázuje vědomě či nevědomě kritický názor Hitlera na jednání německého parlamentu. Dnes už tedy sněmovna žvanírnou není a řeči, které se tam vedou, jsou konečně potřebné ke zdravému vývoji české demokracie?

Babiš na tuto nepříjemnou otázku – je parlament ještě žvanírna? –, kterou mu v prezidentské anketě nepřímo položil premiér Petr Fiala, odpověděl, že ve sněmovně se někdy mluví až moc a mimo a že lidé dají na to, co polici říkají, více než na to, co dělají a co v životě dokázali, a to je špatně. Prezidentská volba přináší občas i účelová, ale podstatná prozření – „heureka efekt“.

Petr Fiala ale možná také prozřel, a to hned několikrát. V roli předsedy vlády už ví, že dlouhé obstrukce v parlamentu, na něž v minulosti přistupovala i protibabišovská opozice v čele s ním jako šéfem ODS, ničemu moc nepomáhají. Odmítaný zákon opozice stejně nakonec nezastaví a často vyvolá jen potřebu pomstít se: „Příště vám to vrátíme!“

To se také právě teď v Poslanecké sněmovně dost často děje. Fialovi a celé vládě se vrací ale mnohem nepříjemnější bumerang: tak dlouho kritizovali špatnou rozpočtovou politiku Babišovy vlády a její výmluvy na špatnou dobu, až se jim tato výmluva vrátila jako výhodné vysvětlení, proč je rozpočet a státní dluh v nejhorším stavu za posledních třicet let. Není asi třeba připomínat, že hnutí ANO nic z toho nerespektuje, přestože samo u vládní moci rozhazovalo státní peníze, jako by nikdy nemohly chybět, a zvyšování schodku vysvětlovalo nutnou covidovou pomocí a celkovým nízkým zadlužením ve srovnání se zbytkem Evropy. I to jednou přiletí zpátky a všichni se budou divit.

Smyslem demokracie není jen pravidelná obměna politické moci na základě názoru voličů, který se neustále mění podle toho, jak se mění svět a názory politických zástupců, usilujících o možnost sloužit lidu. Demokracie potřebuje i jistou principiální stabilitu, kterou budou respektovat všichni, kdo v systému moci pracují. Patří sem nejen respekt k parlamentní debatě či důsledné zapovězení střetu zájmů, ale třeba i to, že některé politické dohody a zákony se hned nemění jenom proto, že k moci přišel někdo jiný, a že i nová vláda dokáže práci té předchozí převzít a v mnohém rozvíjet.

Oportunismus, tedy přetáčení věci a pravidel podle toho, jak se mi to zrovna hodí, se nakonec vymstí nejen těm, kdo ho v politice i jinde používají. Je to jed pro celý společenský systém, kde dříve nebo později nevěří nikdo nikomu a ničemu a všichni jsou všeho schopní. Oportunismus je prvním krokem k rozpadu společnosti, k anomii, jež zničí společnost jako takovou.

Proto jsou ty neustálé návraty bumerangu demokracie tak důležité, a proto bychom je neměli tak snadno přehlížet. Ať už se oportunisticky chovají naši političtí soupeři, nebo ti, kterým v politice držíme palce. Bumerang demokracie se vrátí – spravedlivě všem.