Dilema druhého pokusu

Jednání o navýšení mezd a důchodů v příštím roce se odehrávají v zářijovém termínu, protože je potřeba mít v rozpočtu už definitivní čísla, než plán státních financí začne projednávat Poslanecká sněmovna. Těžko tedy nařknout končící vládu Petra Fialy, že si těsně před volbami vylepšuje image navyšováním penzí a platů státních zaměstnanců. I když o tom, že se to hodí, pochyb není. Vláda je také v termínu voleb neobvykle vstřícná. Sedm procent pro učitele, v jiných oblastech státního zájmu až devět procent. K tomu 668 korun měsíčně průměrně pro důchodce. Seniorům tedy bude líp už příští rok, minimálně o osm tisíc korun. Komu naopak lépe nebude, jsou samostatně výdělečné osoby, které v systému paušální daně dostaly „dárek“ v podobně dalšího navýšení odvodů, jež od ledna zabrzdí těsně pod hranicí deseti tisíc korun/měsíc. Za rok to tak bude celkově o dalších patnáct tisíc pro stát navíc. Schválená zvyšující se míra odvodů OSVČ v dalších letech, která částečně zaplatí i rostoucí důchody, je zřejmě nejpřekvapivější negativní dárek odcházející vlády, jejíž političtí reprezentanti i teď před volbami tvrdí, že drobní podnikatelé a živnostníci jsou „živoucím jádrem české ekonomiky“. Zřejmě tedy toto jádro vydrží vše a se vším se srovná.

Nebylo by divu, kdyby přímočaře přemýšlející OSVČ podlehly vábení opozice, která v této věci slibuje zastavení růstu odvodů. Realita povolební, jak známo, ale bývá jiná. Vláda bude zcela jistě koaliční, ať už s účastí různých stran v kabinetu, nebo s jeho vnější sněmovní podporou, a splnit specifické sliby bude složitější. Víkendové parlamentní volby budou mít samozřejmě i závažnější témata, například obranu země před agresivními hrozbami Ruska, investice do růstu ekonomiky nebo stabilitu demokracie trpící pod náporem antisystémových stran. Případ vládních „dárků“ pro OSVČ je ale velmi názorným příkladem, proč řada minulých voličů pětikoalice nad novou volbou vládních stran váhá i v tak napjaté geopolitické situaci. Říkali a dělali něco jiného, bude to na druhý pokus lepší? Můžeme zase jen doufat…

V jednom si ale při vší té předvolební nervozitě můžeme být jistí. Strany původní vládní pětikoalice a ANO, jež mají dohromady skoro tři čtvrtiny hlasů, nabízejí hospodářský program možná více či méně nerealistický, ale rozhodně ne ekonomické šílenství, jež spojuje zbylé protestní strany. K ekonomickému zemětřesení by tedy dojít nemělo. Je to asi chabá naděje, ale od stabilního ekonomického rozvrhu se dá dobře začít. A postupně snad dojde i na nějaké pozitivní změny pro OSVČ.