Hongkongské dilema

Od doby, kdy jejich lodě v 19. století poprvé převezly přes oceány čaj a hedvábí, dosáhly dvě britské rodinné firmy nejen velkých úspěchů, ale položily i základní ideu samotného Hongkongu. Jak teď ale Swire a Jardine Matheson proplují bouří, která na bývalou britskou kolonii přichází s rostoucím tlakem z Pekingu?

Jakmile manažerka na služební cestě přistává na hongkongském mezinárodním letišti, třeba na palubě letu Cathay Pacific CX252 z londýnského Heathrow, stává se zajatkyní dvou společností.

Let provozuje jedna z nich, zavazadla odbaví druhá. Ve Starbucks si žena bere s sebou kávu do vlaku, o 20 minut později už kráčí po lávce v obchodním centru Hongkong Land a míří do hotelu Mandarin Oriental. Cestou spolkne paracetamol koupený v obchodě Mannings, v 7-Eleven si objedná colu. Ušklíbne se, když zaslechne hlasitou znělku ze supermarketu řetězce Wellcome.

V hotelu nechá zavazadla, v prádelně Vogue košili, a než zamíří na oběd do restaurace Thai Basil v komplexu Pacific Place, čeká ji ještě schůzka v mrakodrapu One Island East. Ví, že má zpoždění, protože když v taxíku míjí Victoria Park, slyší výstřel z děla. V zátoce Causeway zaduní každé poledne od roku 1860 s výjimkou válečných dob.

Naše fiktivní manažerka má za sebou teprve polovinu dne, většinu času ale byla v režii dvou rodinných impérií: Jardine Matheson a Swire Group. Ať už jde o místa, jimž prošla, výtahy, kterými se svezla, kalorie, jež zkonzumovala, nebo hongkongské dolary, které utratila. V názvech zmíněných společností se odráží historie, ambice a to, co se dříve chápalo jako schopnost Západu vládnout Východu.

Za úspěchem obou firem v Číně a části Asie stojí vybudovaná zákulisní síť vazeb a osobní vztahy. Jardine Matheson s tržní hodnotou 40 miliard dolarů a Swire Pacific se 13 miliardami dolarů v regionu zaměstnávají stovky tisíc lidí. Obě firmy platí za zakladatele hongkongské ekonomiky, v níž podle kritiků příliš málo rukou drží příliš mnoho komerční moci. Obě řídí potomci zakladatelů. Obě se straní pozornosti médií. Obě jsou konzervativní a tváří v tvář rostoucí nepřízni osudu i neochvějně sebevědomé. V duchu odměřeného přístupu k médiím nechtěla ani jedna z firem poskytnout pro tento článek vyjádření.

Po dvě století hrály obě společnosti ústřední roli při transformaci Hongkongu. Z malé pobřežní osady v jednu z největších obchodních zón světa, jak uvedl princ Charles v roce 1997, když Británie předávala území Číně.

Postupná proměna těchto dvou podniků z obchodníků s textilem a čajem v realitní, dopravní, maloobchodní a průmyslové konglomeráty pomáhala utvářet i samotný Hongkong – jako město, hlavní uzel, ideu.

Na Swire a Jardines by se ale nemělo nahlížet jen jako na dva životně důležité orgány metropole, říká manažer jednoho z místních realitních konkurentů. „Jsou jejími cévami, její krevní skupinou, její DNA,“ zdůrazňuje.

Samotný Hongkong však nyní prochází vlnou podstatných změn. Některé jsou přímo v režii Pekingu, jiné probíhají přirozeně, vyplývají z geopolitických transformací a vývoje regionu v rámci takzvaného Asijského století. Změny jsou to nevyhnutelné, což přináší otázku: mohou Jardines a Swire zůstat i v budoucnu stejně zásadní součástí města jako dosud?

Dvojici firem má současný Hongkong zarytou hluboko pod kůží. Jardines, která zpočátku své existence zbohatla na obchodu s opiem, zodpovídá za zmíněný každodenní výstřel z děla. Je to věčný trest za temný moment z dob viktoriánské arogance. Ve 189 let dlouhé historii firmy najdeme i nepříjemné kapitoly, přesto však společnost jejich hodnotu vnímá. Na soukromém schodišti hongkongského domu Jardine House je obrovský portrét bombajského obchodníka Jamsetjee Jejeebhoye. Sir Henry Keswick, což je nynější emeritní předseda Jardines a patrně i nejschopnější modernizátor firmy, ho hostům sarkasticky popsal jako skvělého, starého přítele Jejeebhoye, který dodával opium skromným skotským obchodníkům plavícím se v Jihočínském moři.

Společnost Swire, která vznikla v Liverpoolu a obchod s Čínou zahájila v šedesátých letech 19. století dovozem čaje, hedvábí, bavlny a vlny, je v kantonštině známá jako Taikoo – znamená to „velký a starodávný“. V následujícím desetiletí otevřela hongkongskou pobočku a na východní straně města zanechala trvalý odkaz − oblasti kolem stanice metra Taikoo Shing se říká Swire City. Obě společnosti v Hongkongu zastupují muži nazývaní „taipan“ neboli „velký manažer“. Obě mají daňový domicil mimo město a kontrolu nad nimi tradičně drží „těžké váhy“ z rodin vlastníků ve Velké Británii na úkor výkonných šéfů v Hongkongu.

Ovšem kontrola, o kterou jde nyní v Hongkongu především, je ještě jinde – v Pekingu. Závažnost problému ukázal rok 2019. Násilné střety mezi hongkongskými obyvateli a policií změnily domácí i mezinárodní pohled na město dříve proslulé stabilitou a jasnou orientací na byznys. Čínou nově vynucený zákon o národní bezpečnosti, zatýkání prominentů, viditelné i neviditelné tlaky na hongkongské byznysové stálice jako HSBC a nevídaný stres z pandemie covidu-19, to vše vyvolává otázky, jakým způsobem touto bouří proplují ostřílení asijští kormidelníci Jardines a Swire.

Rizika už jsou patrná. Když zaměstnanci letecké společnosti Cathay Pacific, která patří Swire, podpořili zhruba dva miliony demonstrantů v ulicích, firmu tvrdě zkritizovala čínská státní média a pokáraly ji regulační orgány. Číně se také nelíbilo, že banky a podniky ve městě dodržují americké sankční režimy, když je na místní úřady Trumpova administrativa uvalila.

Jak se v metropoli proměňuje atmosféra, objevuje se také tlak na vlastníky obou společností. Množí se obavy o budoucnost svobody internetu, i zda si právní systém, na který byznys spoléhá, také nadále udrží mezinárodní respekt. Globální společnosti začínají řešit, proč dál platit vysoké nájemné v Hongkongu, pokud se město promění v takové, jako je kterékoliv jiné v pevninské Číně.

Swire a Jardines nejsou zdaleka jedinými společnostmi, jejichž budoucnost zásadně ovlivní strategické záměry Pekingu. Sice se zvolna blíží rok 2047, kdy oficiálně skončí model fungování Hongkongu po předání Číně v roce 1997 známý jako „Jedna země, dva systémy“, stále však neexistuje zřejmá vize jeho místa ve Velké Číně.

Přestože mají mnoho společného, nejsou obě firmy přímo srovnatelné. A nejsou ani jedinými impérii, které ovládají značnou část komerčního života v Hongkongu. Obě však mají silnou pozici v souvislosti s bohatnutím asijských středních vrstev – zejména čínských – a více než polovinu příjmů mají z Hongkongu a Číny. V posledních letech také obě rodiny vlastníků dosadily do klíčových manažerských pozic novou generaci. Vyvolává to zásadní otázku, jak se vypořádají se zmíněnou nejistotou.

Obě společnosti jsou také výraznými hongkongskými vůdci, říká místní investor, který je s jejich fungováním dobře obeznámen. Na jedné straně platí za dědice divoké verze britského kolonialismu, v Hongkongu stále oblíbené koláže obchodní odvahy, svobodného kapitalismu, znalosti regionu a kouzla přežít. Na druhé straně jsou vnímány jako přežitek. Podle tohoto pohledu jsou – stejně jako samotné teritorium – dílem bohatých bělochů s výsadami, které nevnímá novou realitu Číny coby hráče, který v Asii určuje pravidla. „Stará škola v Hongkongu si namlouvá, že to bude v pořádku,“ říká bývalý výkonný ředitel Jardines. „Možná bude. Ale také se může stát něco špatného.“

Rostoucí napětí ve vztahu s Čínou a možnosti diplomatického i obchodního řešení nepředstavují v mnoha ohledech ani pro jednu společnost něco úplně nového.

Už před první opiovou válkou v roce 1839 loboval William Jardine u britské vlády, aby zakročila proti Číně poté, co se Peking pokusil převzít kontrolu nad obchodem. Následné konflikty vedly k čínskému „století ponížení“ a připravily půdu pro expanzi Hongkongu. Společnost Jardines ale zůstala na pevninské Číně v přízni. William „Tony“ Keswick, otec zmíněného Henryho, se o sto let později stal starostou šanghajských zahraničních osad. „Díky jménu Jardine jste se v Asii mohli setkat s kýmkoliv, s magnáty nebo politiky na jakékoliv úrovni,“ říká Ron Floto, který od roku 1997 deset let šéfoval společnosti Dairy Farm, maloobchodnímu gigantu ze skupiny Jardines.

Čínská revoluce v roce 1949 znemožnila cizincům vlastnit majetek v zemi a v nové lidové republice nesměly zůstat zahraniční firmy. „Jsem si vědom, že říše nejsou postaveny na defétismu, ale není prostor pro dobrodružství v komunismu,“ zaveršoval Deryk de Sausmarez Carey, tehdejší manažer Swiru v Šanghaji.

Společnost Jardines nakonec komunistům předala značný majetek na pevnině: pivovar, mlýny, přístaviště či velkou budovu na nábřeží. A spolu s mnoha dalšími se opevnila v Hongkongu. Tam začala prosperovat.

Když se Henry Keswick v roce 1985 vypravil na svatební cestu do Pekingu, dozvěděl se, že Jardines nebude v Číně kvůli své opiové minulosti nikdy vítána. Tehdejší britský velvyslanec Sir Richard Evans společnost přímo varoval, že její historické zločiny nebudou odpuštěny. Ale Keswick, který v roce 1942 jako dítě unikl z Šanghaje okupované Japonci, vytrval. Po období opatrných investic do nemovitostí na počátku 90. let ho v roce 1997 povolali do Pekingu na návštěvu vicepremiéra a pozdějšího premiéra Ču Žung-ťiho. Čína měla stále větší hlad po mezinárodních investicích a Jardines se najednou dozvěděla, že její peníze by mohly být vítány. Později téhož roku její realitní skupina Hongkong Land koupila po více než sto letech svůj první rezidenční projekt v Číně.

Podobné momenty zažívala od konce 80. let i společnost Swire. V roce 1989 uzavřela partnerství s Coca-Colou, jejíž nápoj se tak po 40 letech mohl do Číny vrátit. V polovině 90. let investovala Swire s partnery 63 milionů dolarů do společného podniku s vládou města Sia-men, cílem bylo vybudovat základnu pro podnikání v leteckém inženýrství.

Navzdory těmto expanzím se předání Hongkongu v roce 1997 stalo pro obě společnosti politickou výzvou. V letech, které události předcházely, přesunula Jardines sídlo na Bermudy, odešla z hongkongské burzy a obchodovala se v Londýně a Singapuru. Podpořila také demokratické plány rozvoje města, které předložil poslední britský guvernér Hongkongu Chris Patten. A Keswick v britském parlamentu zkritizoval Čínu za potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu.

Reakce čínské vlády se dala přepokládat: domácí společnosti dostaly zákaz uzavírat s konglomerátem jakékoliv nové obchody. „Když jste největší pták na stromě, musí se na vás střílet,“ řekla výkonnému šéfovi Jardine dcera Teng Siao-pchinga, faktického čínského vůdce od konce 70. až do začátku 90. let.

Ke slovu proto znovu přišly Keswickovy schopnosti budovat vztahy, díky čemuž se společnost dostala do současné podoby. Podle vzpomínek jeho manželky Tessy byl Keswick v roce 2012 v pekingském sídle čínské komunistické strany Čung-nan-chaj představen nynějšímu čínskému viceprezidentovi Wang Čchi-šanovi. „Ano, pane Keswicku, kousl vás had. Čekali jste, pozorovali, ale vrátili jste se!“ prohlásil Wang. Jeho i další vysoce postavené čínské komunisty Keswick od té doby opakovaně hostil ve svém velkém sídle Oare House v anglickém hrabství Wiltshire.

Ale za prezidenta Si Ťin-pchinga Čína prošla dalším vývojem. Je bohatší, vojensky silnější, asertivnější. A pro zahraniční firmy na pevnině i v Hongkongu připravila nové zkoušky věrnosti. „V roce 2047 dojde k velké revizi. Dekáda před tím poslouží jako test,“ říká Kevin Au, ředitel Centra pro rodinné podnikání na Čínské univerzitě v Hongkongu.

Pro úspěch obou společností byla dlouhou dobu rozhodující zákulisní jednání. Otázkou ale je, jestli tyto nezbytné dovednosti byly předány i další generaci. Ben Keswick i Merlin Swire působí v rodinných impériích celý život a nedávno se ocitli v klíčových pozicích. Jejich schopnost napodobit předchůdce určitě projde náročným testem – minimálně v nejistém období před zmíněným rokem 2047. „Pokud Swirové čtvrté nebo páté generace selžou, způsobí to všem obrovské problémy,“ odhaduje Au. „Takže ponesou obrovské břímě. Musejí projít opakovanými zkouškami, než ostatní přesvědčí, že na to mají.“

Náhlá vlna pouličních protestů v Hongkongu v roce 2019 zaskočila mnoho lidí. Stejným způsobem šokovala také rychlost, s níž se do událostí zapletla společnost Cathay Pacific ze skupiny Swire, i rozsah škod, které si tím přivodila. Vyzdvihovaná síť politických kontaktů, kterou firma ve vztahu s Pekingem léta budovala, najednou působila chatrně.

Protesty začaly v reakci na návrh zákona, který měl vůbec poprvé umožnit vydávání odsouzených na pevninu. Jak události nabíraly spád, původní myšlenka se měnila v hlubší odpor proti Pekingu a tomu, co miliony obyvatel Hongkongu vnímaly jako bezohledné porušování slíbené autonomie. Čína nezakrývala rozhořčení z podpory, kterou protestujícím vyjádřil svaz stevardů. A výroky šéfa aerolinek Cathay Johna Slosara situaci nijak nezlepšily. „Určitě by nás nenapadlo jim říkat, co si o něčem mají myslet,“ řekl Slosar, když na tiskové konferenci dostal otázku k tomu, že jeho podřízení vyjádřili demonstrantům podporu. „Všichni jsou dospělí. Všichni jsou profesionálové. Velmi si jich vážíme.“

Po jednáních mezi Merlinem Swirem a vládními úředníky v Pekingu se společnost rychle zbavila výkonného ředitele Ruperta Hogga. Slosar odstoupil sám o měsíc později. „Krize kolem Cathay byla tím nejhorším, čím Swire v jednáních s Čínou prošla,“ říká bývalý manažer společnosti. Pekingský úřad pro letecký provoz obvinil aerolinky z ohrožení bezpečnosti. Propuštěná šéfka odborů Cathay Dragon Rebecca Syová uvedla, že společnost vedla kampaň „bílého teroru“, kvůli níž se zaměstnanci kritizující Čínu báli o práci.

„Incidenty, do nichž se Cathay kvůli vyjádřením svých lidí zapletla, musely znejistět mnoho firem v Hongkongu,“ říká George Cautherley, místopředseda Hongkongské mezinárodní obchodní komory. „Vyvolalo to velkou nervozitu.“

Hlavní výzvou pro jakoukoli firmu, která dnes působí v Hongkongu nebo v jeho okolí, je vyhodnocování rizik v reálném čase, o nichž přitom vědí, že je nelze plně odhadnout. V uplynulých letech Čína vynucovala svou autoritu v bývalé britské kolonii tvrději, než se obecně očekávalo. Tím si vynutila zásadní změny. Pro mnohé z toho plynula následující lekce: Buď zticha. „Zahraniční firmy by neměly být považovány za součást úsilí rozvracet Čínu,“ říká bývalý správce Hongkongu Leung Čchun-jing.

V mezinárodním bankovním sektoru panují pochybnosti, jak moc je nutné se zpronevěřit, aby to Pekingu vyhovovalo. Některé fondy jednají o přesunu jinam a konkurenční finanční centra v Singapuru a Tokiu se nabízejí jako alternativy. Byznysový svět přehodnocuje dlouhodobé postavení Hongkongu coby neutrálního centra. Někdejší manažer společnosti Jardines říká, že všechny velmi zajímá, zda v metropoli zůstanou nezávislé soudy. „Pokud stále máme pocit, že můžeme žalovat hongkongskou vládu a vyhrát, pak jsme v klidu,“ uvádí.

Úspěch teritoria i jeho podniků se zakládal na vztahu mezi volným pohybem kapitálu, svobodou slova a právním státem, prohlašuje v e-mailovém vyjádření pro Financial Times poslední britský guvernér Hongkongu Chris Patten. „Odstraňte kteroukoli z těchto ingrediencí a bude to mít důsledky,“ říká. „Vždy platilo, že pokud se snažíte podnikat v prostředí, kde platí pravidla mafie, pak dříve či později čelíte extrémně obtížným morálním, politickým a ekonomickým dilematům. Musíte se rozhodnout, na čí straně jste,“ prohlašuje Patten. „A to je obzvlášť těžké, když seniorní manažeři mají zahraniční pasy.“

Dříve se hongkongská byznysová elita – třeba v soukromých lóžích Jockey Clubu nebo Shek O Country Clubu – mohla klidně bavit o „severní náladové hudbě“ v Pekingu. Podle zasvěcených lidí se tu vždy hrála hra na to, kdo sehnal jaké informace. Insideři se zkrátka předháněli, kdo má v komunistické straně lepší zdroje a ví o jejím vnitřním fungování víc.

Ve společnostech Jardines a Swire, které v Číně dlouhodobě budovaly síť poradců, mohou mít pocit, že jsou nejpovolanějšími experty. Analytiky a další ale zajímá, jak hluboko tyto znalosti doopravdy sahají – a jak jsou užitečné v roce 2021. „Dříve si mysleli, že jsou velkou rybou v malém rybníku, teď jsou malou rybou ve velkém rybníku,“ říká jeden z bývalých manažerů Swire. „Čína si víc věří.“

„Pro ty, kteří si tu dobu pamatují, nálada v Hongkongu v roce 2021 silně připomíná rok 1997 před předáním teritoria,“ říká bývalý obchodník s loděmi, který nyní pracuje jako konzultant. „Někteří lidé upřímně věřili, že Číně rozumějí, a proto byli docela v klidu. Někteří si mysleli, že Číně rozumějí, a proto propadali panice. Několika lidem z druhé skupiny jsem prodal jachty, na nichž plánovali zmizet, kdyby se situace zhoršila.“

Stejně jako tehdy, i v současnosti vnímají lidé hrozbu různě. Mezi zahraničními byznysmeny, kteří už někdy zažili nepříjemné chvíle, podle pozorovatelů vládne pocit určitého druhu suverénnosti. Možná spíš v naději než na základě věcné analýzy má mnoho lidí za to, že se jich nedotknou zásahy Číny do struktury hongkongské společnosti. Například když při ranních raziích končí odpůrci v neoznačených dodávkách.

Podporovatelé Pekingu zdůrazňují, že zahraniční byznys je v bezpečí. „Někdy ústřední vláda pozve delegaci na návštěvu Číny a Swires s ní vyšle svého zástupce. Obě strany si důvěřují,“ tvrdí dlouholetý propekingský politik Tam Yiu-chung. Je to vzájemný pocit, říká člověk blízký Swire. „Čína dala Swire obrovskou dávku důvěry.“

Zatímco pro lidi může lekce znamenat, že musejí sklonit hlavu, firmám mlčení dlouhodobě nestačí. Od všech místních podnikatelů se nyní čeká, že Číně vyjádří loajalitu podobným prohlášením, jímž loni obě společnosti podpořily čínský zákon o národní bezpečnosti. Bývalý manažer Jardine říká: „Velcí kluci podle mě věří, že mají u hlavy zbraň.“

Jardine a Swire se vzájemně liší v představě vlastní budoucnosti „bez Hongkongu“, pokud čínský tlak dál enormně poroste. Zatímco první společnost kvůli tomu výrazně posiluje v jihovýchodní Asii, druhá stále víc sází na pevninskou Čínu. Podle analytiků jsou oba podniky experty na výběr asijských obchodních partnerů, kteří na sebe v mnoha ohledech berou obchodní riziko, v účetních rozvahách ale firmy zůstávají hluboce konzervativní.

Kdyby čínská vláda přitlačila na britské nebo jiné zahraniční společnosti, pak Jardines už má byznys rozjetý i jinde díky vlně investic v regionu při asijské finanční krizi v letech 1997 a 1998. Jejím klenotem v jihovýchodní Asii je indonéský konglomerát Astra, v němž od roku 2000 navyšuje podíl. Většina zisků Astry je z prodeje aut a motocyklů a firma hraje v indonéské ekonomice klíčovou roli. „Vyplácí se to,“ říká o této sázce Jardines manažer od konkurence.

David Fletcher působil od konce roku 2009 do začátku roku 2014 jako výkonný šéf banky Permata, která byla společným podnikem Astry a banky Standard Chartered. Zásadní podle něj bylo, že Astra dokázala vzbudit dojem, že jde o místní firmu pro místní lidi. „Když jsem tam byl, vždy jsem měl pocit, že Indonésané jsou na Astru hrdí. Byl to národní šampion,“ říká.

Podle Fletchera šlo o příklad dlouhodobé panasijské strategie Jardines, důsledného průzkumu spotřebitelských trhů a schopnosti firmy odlišit vážná rizika na rozvíjejících se trzích od běžného „ruchu“. Je smyslem této diverzifikace ochránit skupinu před možnou hrozbou v Číně? „Myslím, že přesun do Indonésie bylo spíše uchopení příležitosti než cokoli jiného,“ myslí si Fletcher.

Profesorka na Brooklyn College Carol Connellová, která napsala studii o Jardines a hongkongském obchodním průmyslu, tvrdí, že ukazatele svědčí o dobrém řízení byznysu společnosti. Aktiva však má v drtivé většině ve Velké Číně. „Nedovedu si představit, že by stratégové v Jardine Matheson nehledali další příležitosti v jihovýchodní Asii a zbytku světa,“ prohlašuje.

Jardines zároveň v pevninské Číně stále posiluje. „Hongkong Land právě utratila 4,4 miliardy dolarů za pozemky v Šanghaji. Takhle se nechová někdo, kdo by se chtěl zbavit podílů a z Hongkongu zmizet,“ říká Jonathan Galligan, který se v asijské makléřské společnosti CLSA specializuje na konglomeráty.

To Swire se vydává jinou cestou. Sází jak na Hongkong, kde se její cukrovary a loděnice dávno proměnily v lukrativnější nemovitosti, tak na čínskou pevninu, kde od počátku tisíciletí rozšiřuje realitní divizi. „Více než 90 procent aktiv má Swire v Hongkongu a Číně, takže tahle firma nikam utíkat nebude,“ je přesvědčen Galligan.

Společnost do značné míry spoléhá na to, že díky obrovské čínské finanční bublině zaplní superprémiové kancelářské prostory, i když někteří majitelé zahraničních pasů toužebně hledí k východům. „Kanceláře v Hongkongu čekají dobré časy,“ říká člověk blízký Swire. „Z čínské pevniny toho hodně přiteče.“ Swire také nadále intenzivně investuje v Číně, kde má licenci na stáčení a prodej Coca-Coly.

Zatímco realitní byznys šlape, koronavirus zásadním způsobem poškodil Cathay Pacific. V druhé polovině loňského roku letecká společnost propustila čtvrtinu zaměstnanců, snížila mzdy, zavřela regionální aerolinie a spoléhala na pomoc hongkongské vlády. Swire Pacific, jedna z klíčových společností obchodovaných na burze, v první polovině loňska prodělala 5,5 miliardy hongkongských dolarů (710 milionů amerických dolarů). „Swire má problémy na několika frontách. Působí na nejdražším světovém trhu s nemovitostmi, provozuje aerolinie, angažuje se v ropě a námořní dopravě,“ vypočítává David Blennerhassett, analytik společnosti Ballingal Investment Advisors.

Před rokem 1997 Jardines i Swire zvažovaly, zda by případné spory s Pekingem vyřešilo partnerství s některou čínskou společností. Jardines nechtěla, aby jí někdo vnucoval změny v představenstvu, vzpomíná člověk, který byl s tehdejší situací obeznámen. Swire naopak uzavřela partnerství s obřím čínským státním konglomerátem Citic. Firma si od toho slibovala, že bude mít v Číně dobrého přítele. „Ale pak zjistila, že Čína je tak obrovská, že ani Citic pro ni nemůže udělat všechno,“ říká někdejší manažer. Když se jednání s čínskými úřady výrazněji zadrhla, Citic nemohl Swire hájit.

Lidé obeznámení se strategiemi obou společností tvrdí, že firmy většinou působí v odvětvích, která nejsou tak přísně regulována a která Peking nepovažuje za obzvlášť citlivá. Oproti minulosti však také zásadně klesl jejich význam. Jardines a Swire dlouhodobě pomáhaly Číně školit pracovníky, uvádět je do nových průmyslových oborů a také žehlily vztahy se Západem. „Čínští politici vůbec nebyli proti zahraničním investicím, ve skutečnosti se jim líbily. My jsme dali vzory a vyškolili management, který od nás poté odešel pracovat pro čínské firmy v čínském vlastnictví,“ říká Ron Floto, který kdysi vedl Dairy Farm ze skupiny Jardines.

Dnes, kdy většina světových byznysmenů míří na čínskou pevninu, potřebují konglomeráty Peking – nikoli naopak. „Peking s nimi teď bude zacházet jen jako s běžnými obchodníky,“ říká Victor Čeng, zástupce ředitele hongkongské ho Institutu asijsko-pacifických studií. „Budou mít přátelské vztahy, ale nedostanou nejlepší péči,“ dodává.

Pokud jde o budoucnost Swire a Jardines, mnozí ministři, manažeři, analytici, a dokonce i běžní lidé říkají, že tyto společnosti prostě nejde z Hongkongu vyhnat. Jsou tu zkrátka zakořeněny velmi hluboko. Obě ostatně usilovaly o to, aby se právě z toho stala strategická realita.

Stále existují signály, že hongkongská vláda obě společnosti podporuje. Dairy Farm ze skupiny Jardines se během pandemie stala největším příjemcem vládních dotací na mzdy zaměstnanců, Cathay byla jednou z prvních veřejně obchodovaných firem, které dostaly nabídku velkého balíku finanční pomoci. Swire má zase společný podnik s developerskou společností, která patří místní vládě v Šanghaji. Tato fakta dávají managementu určitý klid pro případ, že by se jakkoliv zhoršily vztahy mezi Spojeným královstvím a Čínou.

Pokud jde o majetková impéria obou firem, je otázkou, zda jim zkušenosti postačí, aby zůstaly v čele pelotonu. Část analytiků se domnívá, že jejich relativní význam coby inovátorů pomalu, ale jistě klesá s tím, jak v Hongkongu a v Číně posilují místní dravci. Obě firmy také čelily kritice, že nevnímají nově přicházející příležitosti. Například bývalý vrcholový manažer pro Financial Times popsal, že jistá investiční banka nabídla Swire, aby vstoupila do skupiny Alibaba poté, co jedna z divizí technologického gigantu v roce 2012 odešla z hongkongské burzy. Firma se tím ale odmítla zabývat. Tržní kapitalizace Alibaby mezitím vzrostla z 230 miliard dolarů v roce 2014 na nynějších 732 miliard. „Reagovali dost pomalu, takže promarnili mnoho investičních příležitostí,“ říká manažer.

V Jardines si význam digitalizace uvědomili pozdě, ale přece. Investovali do čínského energetického a technologického fondu NIO Capital, do aplikace pro spolujízdu Gojek a hongkongské digitální banky Livi. Astra vstoupila do společného fintech podniku mobilních půjček s čínskou WeLab. Portfolia obou podniků ale podle analytiků a investorů obsahují jen málo z rostoucího technologického sektoru v regionu. Pokud společnosti Tencent a Alibaba představují novou ekonomiku, Swire a Jardines zastupují tu starou, prohlašuje člen představenstva Swire.

Kvůli neochotě víc zariskovat v době, když Čína rozjížděla masivní ekonomickou expanzi, možná Jardines a Swire propásly i příležitosti získat západní značky a pomocí svých sítí je uvést na pevninský trh. A to navzdory tomu, že zkušení manažeři obou společností prohlašovali, že je potřeba být agresivnější. Lidé blízcí Jardines ale tvrdí, že konzervativní přístup má své výhody. „Vedl k tomu, že skupina byla při akvizicích velmi disciplinovaná,“ říká Galligan ze společnosti CLSA.

Také panuje určitá nedůvěra ohledně toho, jak obě firmy navenek prezentují své pojetí multikulturalismu. Swire Pacific, jejíž program pro stážisty je známý jako „princové z Oxbridge“, zaměstnávala v roce 2019 téměř dvakrát tolik mužů než žen a v jejím představenstvu sedělo 82 procent mužů a 64 procent Britů. Jardines informace o pohlaví zaměstnanců neposkytuje, ale správní radu i představenstvo tvoří výhradně muži, většina jsou Britové. Britské vedení a zahraniční kořeny mohou přitom být při podnikání v Číně spíše handicapem. „Vždy k vám budou přistupovat jako k cizinci,“ říká bývalý manažer.

Obě firmy nyní musí dělat byznys s čínskou vládou, která je podrážděná obchodní válkou s USA a hlubšími geopolitickými rozpory, ale také je asertivnější než v minulosti. Manažeři Swire a Jardines již nesedí v hongkongském zákonodárném sboru, ani s nimi nikdo nekonzultuje zásadní změny ve městě. „Pokud dojde k nějakému posunu, bude to ve prospěch obchodní elity z pevniny,“ říká Cautherley z Hongkongské mezinárodní obchodní komory.

V listopadu se objevil náznak, co tato stará impéria v nové Číně čeká. Z hongkongského akciového indexu Hang Seng vypadla společnost Swire Pacific. Jedno z nejznámějších jmen v historii asijských firem nahradila čínská aplikace pro rozvoz jídel Meituan Dianping, která vznikla teprve před deseti lety.

Přežily válku, okupaci, komunistickou revoluci, znovuotevření země, asijskou finanční krizi, SARS a další hrozby, teď ale musejí konglomeráty tempo změn urychlit. Místní investor, který obě společnosti dobře zná, prohlašuje: „Znovu je to stará volba: vyvíjet se, nebo zahynout.“