Dohoda narazila na Beneše

Měla to být tečka za téměř deseti lety sporů mezi Českem a Lichtenštejnskem o desítky tisíc hektarů lesů a polí, několika zámků a dalších nemovitostí, které po druhé světové válce knížecímu rodu na zákla­dě dekretů prezidenta Beneše zabavil čes­koslovenský stát. Nadace knížete z Lichten­štejna, která spravuje rodové jmění, vyčíslila případné odškodnění za zabavený majetek na 30 až 35 miliard korun.

V září ale nadace nabídla českému státu dohodu: Lichtenštejni se vzdají nároků na zkonfiskovaný majetek a Česko jej na oplátku vloží do fondu, který budou obě strany spravovat společně. „Soudy neprospívají ani České republice, ani Nadaci knížete z Lichtenštejna či Lichtenštejnsku, které se s Českou republikou soudí ve Štrasburku, a především neprospívají tomu majetku, o který jde, těm lesům a památkám,“ říká mluvčí nadace v Česku Michal Růžička.

Deset let soudů

Novodobé spory o někdejší rozsáhlý rodo­vý majetek Lichtenštejnů v Česku se táhnou od roku 2014. Stát tehdy napadl rozhodnutí soudu, který uznal dědický nárok knížecího rodu na zhruba 600 hektarů lesa u středočeských Říčan. Česko však rozhodnutí úspěšně zvrátilo, což posléze potvrdil i Ústavní soud. Lichtenštejnská vláda se proto v roce 2020 obrátila naEvropský soud pro lidská práva ve Štras­burku. Před dvěma lety navíc lichtenštejnská nadace podala  u českých soudů další téměř tři desítky žalob domáhajících se vrácení dalšího majetku.

Právní peripetie těchto sporů jsou kom­plikované, jádro argumentace Lichtenštej­nů je přitom v zásadě prosté: vlastníci konfiskovaného majetku nebyli Němci, ale občané Lichtenštejnska, které během války zůstalo neutrální, takže poválečné dekrety prezidenta Beneše se na jejich majetek neměly vztahovat. České soudy oproti tomu obvykle došly k závěru, že nelze vznášet nárok na majetek zabavený před 25. únorem 1948, stanoveným jako restituční hranice.

Všechny soudní spory zatím pro Lichtenštejny skončily neúspěšně. Dva z nich už doputovaly až k Ústavnímu soudu, který je v obou případech odmítl, naposledy letos na jaře. Výsledek byl ale těsný, tříčlenný senát hlasoval pro odmítnutí žaloby v poměru  : . Soudce David Uhlíř ve svém oponentním stanovisku napsal, že rozhodování soudů o lichtenštejnských žalobách je podle něj ovlivněno „nejen úvahami právními, ale i politickými a ekonomickými“.

Česko: vyčkejme na konec

Dědic lichtenštejnského trůnu princ Alois návrh v září představil prezidentu Petru Pavlovi při jejich setkání v New Yorku. Pavel pak v rozhovoru pro Deník N prohlásil, že to, co slyšel od prince, mu znělo „velice sympaticky“. „Pokud by to bylo v této podobě, pak si myslím, že by to bylo velice solidní vyrovnání, ke kterému bychom soud opravdu nepotřebovali,“ prohlásil prezident. Při své návštěvě Štrasburku o týden později dokonce spor probral s českou soudkyní Evropského soudu pro lidská práva Klárou Šimáčkovou.

Pozitivně se k návrhu postavila i vládní KDU-ČSL, reakce ostatních stran jsou spíše zdrženlivé. Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) nevidí důvod otevírat další jednání. Ministr vnitra Vít Rakušan ze STAN řekl deníku Právo, že vláda se návrhem bude zabývat až po dokončení soudních řízení. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z TOP 09 považuje politickou debatu o mimosoudním vyrovnání za „naprosto irelevantní“.

K návrhu se zatím nevyjádřil premiér Petr Fiala z ODS, jeho spolustraníci jsou ale spíše skeptičtí. „Česko nemá důvod na něco takového přistupovat. Probíhají soudní spory a je třeba vyčkat, jak dopadnou,“ řekl týdeníku Euro europoslanec Jan Zahradil. „Tato iniciativa možná naznačuje, že si druhá strana není jistá a že jde o určitou únikovou variantu,“ dodal.

To ale Lichtenštejnové odmítají. „Lich­tenštejnská strana se soudního sporu nebojí, naopak věří, že uspěje. Pokud se Česko rozhodne hrát soudní ruletu a riskovat, že prohraje v tomto zbytečném sporu, kdy druhá strana nabízí spolupráci, lichtenštejnská strana s tím nemůže nic udělat,“ tvrdí Michal Růžička.

Prezident v porcelánu

Na návrhu smírného řešení sporu je pozoruhodná role prezidenta Pavla. Zmíněný rozhovor v Deníku N vyšel měsíc předtím, než návrh oficiálně zveřejnila Nadace knížete z Lichtenštejna. Její tisková zpráva z 24. října navíc výslovně uvádí, že „reaguje na četné dotazy českých médií ohledně mediálních vystoupení prezidenta Petra Pavla po schůzce s dědičným princem Aloisem z Lichtenštejna“. Prezident také po vlně negativní publicity svůj postoj ko­rigoval. Minulý týden na sociální síti X uvedl, že návrh „vzal na vědomí, informoval o něm vládu a nemá v úmyslu do jejího rozhodování nijak zasahovat ani jeho výsledek zpochybňovat“. Tiskový odbor Hradu nechal dotazy týdeníku Euro o roli prezidenta bez odpovědi.

V zákulisí ale někteří čeští představitelé neskrývají údiv. „Všechny překvapilo, že se toho ujal prezident. Měla to řešit vláda, ne on,“ řekl týdeníku Euro pod podmínkou anonymity zdroj obeznámený s pozadím sporu. „Skutečnost, že návrh zveřejnil prezident a postavil tím vládu před hotovou věc, může šance na smír s Lichtenštejny výrazně snížit,“ dodal.