Energetická válka
Válka na Ukrajině trvá už víc než půl roku. Jakkoli je napadená strana významně podporována západním světem, zpětné dobývání vlastní země od ruského agresora je záležitost, která se protáhne přinejmenším do příštího roku.
Pokud funguje zákon schválnosti, dlouhá – a značně studená – bude i nadcházející zima. Prověří soudržnost Evropské unie, stabilitu české vlády, rozpočty rodin i firem a v neposlední řadě i nervovou soustavu nás všech. Drahé energie totiž drtí průmysl, služby a s tím, jak budou nabíhat nové smlouvy a fixace elektřiny a plynu, tak i domácnosti.
A může být hůř. Energetická krize, jež sužuje Evropu, je teprve na začátku, kdy se bojuje s přifouknutými a často spekulativními cenami. Pokud Rus skutečně naplní svou hrozbu a uzavře během zimy přívod plynu, dojde ke skutečné válce v Evropě. Jen se nebude bojovat děly, tanky či lehkými zbraněmi, ale touto komoditou. To může způsobit ještě větší paniku, než pozorujeme nyní mezi lidmi, zejména pak na sociálních sítích.
Je určitě dobře, že zodpovědná část národa dovybavuje své domácnosti krbovými kamny a zásobami palivového dřeva i uhlí, ale pořád tu zůstává velká část populace, která jen pasivně čeká, že „to nějak dopadne“. Část věří, že Rusko plynové kohouty nevypne (na což bych osobně až tak nespoléhal), většina národa pak otáčí své zraky k vládě.
Problém se ale netýká pouze plynu, ale i drahé elektřiny. Navíc dopad není jen na domácnosti, výrobní firmy a poskytovatele služeb s vyšší spotřebou energií. Drahá elektřina devastuje i provozovatele hromadné dopravy. Třeba brněnský dopravní podnik dosud vynakládal za elektřinu a plyn asi desetinu z třímiliardových ročních nákladů, podle současných cen by za energie měl vynaložit již 45 procent rozpočtu. Pokud téměř polovina ročních nákladů připadá na mzdy a odvody, zbývá managementu na údržbu a investice sotva pár procent zdrojů. To samozřejmě není dlouhodobě udržitelné.
Cena elektrické energie na burze dokáže během týdne vyskočit na tisíc eur za megawatthodinu, aby za dva dny spadla na poloviční hodnotu. Často používaný obrat „volatilní“ je v této souvislosti velmi měkké označení, takový překotný vývoj ceny značí nefunkčnost tržního prostředí, jež může být způsobena spekulacemi finančních investorů a neschopností politiků situaci zastavit. Že se na dramatické situaci podepisuje i permanentní unijní tlačení ekologizace Evropy, je nezpochybnitelné.
A v této vyhrocené situaci, která nemá žádné srovnání za posledních několik dekád, sledujeme velmi vlažný přístup ministra průmyslu i samotného předsedy vlády. Nejsem zastáncem velkých gest nebo snad populistických řešení. Ale aby ministr Síkela se svým týmem připravoval takzvaný úsporný tarif celé prázdniny a pak, po několikaměsíčním snažení nebylo jasné, komu a jak vlastně pomůže, je v tuto divokou dobu skutečně málo. Nelze se pak divit, že nervozita v národě roste.
Jak popisujeme v aktuálním vydání Eura, tápání ministra i celé vlády v boji s drahými energiemi využívá opozice k neutuchající kritice. Ale co hůř, okopávat kotníky Jozefa Síkely začali i koaliční politici. Buď bude muset ministr přidat, nebo ho bude muset premiér Fiala vyměnit. Tedy pokud nebude premiér vyměněn sám. Na jihu Čech by jeden zájemce o post předsedy vlády, a potažmo i šéfa ODS, možná byl. V horší variantě hrozí předčasné volby a návrat trestně stíhaného bývalého agenta StB do premiérského křesla.
Ale svět se netočí jen kolem drahých energií a politické scény. V Euru si teď můžete přečíst o kráse a výhodnosti investic do současného umění nebo prémiových hudebních nástrojů. Přeji vám inspirativní čtení a příjemné babí léto.
