EU škrtá kvóty pro tuňákové lodě. Ty už ale vědí, jak je obejít

Evropská rybářská flotila patří při lovu tuňáků k nejvýznamnějším na světě. V Indickém oceánu nasazuje takzvané košelkové nevody – velké lodě s kruhovými sítěmi, z nichž některé pojmou téměř 2 000 tun ryb najednou. Loví žlutoploutvého tuňáka, tuňáka velkookého a pravého bonita, kteří často končí v konzervách na pultech supermarketů.

Když Jess Rattleová z organizace Blue Marine Foundation začala v Indickém oceánu častěji vídat plavidla pod vlajkami Mauricia, Tanzanie či Ománu, zpozorněla. Zajímalo ji, zda za nimi nestojí evropské firmy. „Chtěli jsme pochopit, komu tyto lodě skutečně patří,“ říká. „Patřily pobřežním státům, jejichž kvóty nyní využívaly, nebo přece jen EU?“

Spor o skutečnou velikost evropské flotily

Nová zpráva Blue Marine Foundation a poradenské společnosti Kroll ukazuje rozsah evropského zapojení do lovu tuňáků v Indickém oceánu. Podle ní připadá zhruba třetina tamních úlovků druhů tuňáků, jejichž populace se po letech nadměrného rybolovu teprve pomalu obnovují, na evropské společnosti.

Podle Rattleové k tomu přispívá rostoucí počet lodí registrovaných přímo ve státech regionu. Tím se dostávají k vyšším místním kvótám. Flotila kontrolovaná z Evropy se tak podle zprávy rozrostla na více než 50 košelkových plavidel a zásobovacích lodí. Lov tropického tuňáka zároveň vzrostl, přestože Evropská unie se zavázala k jeho omezení.

Zveřejnění zprávy přichází krátce před výročním zasedáním Komise pro tuňáky v Indickém oceánu na Maledivách. Účastnit se ho mají zástupci EU a 28 států spojených s lovem tuňáků. Samotné přeregistrování lodi pod jinou vlajku není nezákonné a v rybářském průmyslu se používá dlouhodobě.

Problémem je podle autorů zprávy neprůhlednost. Vrstvy schránkových firem a registračních struktur mohou zakrývat, kdo ve skutečnosti na moři rozhoduje a vydělává. „Možnosti Evropy přispět k ukončení nadměrného rybolovu jsou větší, než se na první pohled zdá,“ říká manažer Krollu Benedict Hamilton.

Rattleová upozorňuje, že evropské firmy už dříve lovily pod vlajkou Seychel. Novější je podle ní registrace lodí v Ománu a Keni. Europeche Tuna Group, která zastupuje evropský tuňákový průmysl, to odmítá interpretovat jako obcházení pravidel. Vztahy s pobřežními státy podle ní vyjadřují dlouhodobé investice v regionu. Státy podle mluvčí Anne-France Mattletové získávají daňové příjmy, licenční poplatky, infrastrukturu i využití místních přístavů.

Mluvčí Evropské komise Maciej Berestecki zdůrazňuje, že přeregistrování lodí je soukromé obchodní rozhodnutí, které veřejné úřady neřídí. EU podle něj zároveň nenese odpovědnost za lodě plující pod cizí vlajkou. „EU udělala a nadále dělá maximum pro podporu a dodržování rybolovných kvót,“ říká Berestecki.

Dlouhá historie evropského vlivu v oceánu

Evropská přítomnost v Indickém oceánu není nová. Španělské a francouzské tuňákové firmy tam začaly košelkové nevody používat už v 80. letech. Princip spočívá v obklopení hejna obří sítí, která se následně stáhne podobně jako vak se šňůrou.

Právě rozsah této metody dlouhodobě vyvolává spory mezi EU a státy regionu. Před pěti lety, kdy výrazně klesaly stavy tuňáka žlutoploutvého, obvinily Maledivy Evropany, že nepředkládají vážné návrhy na snížení kvót. V roce 2023 zase EU odmítla indonéský návrh na zákaz košelkových sítí.

Komise pro tuňáky v Indickém oceánu mezitím přijala nová pravidla, která mají pomoci obnově populací ryb a podle dosavadních známek začínají působit. Brusel souhlasil se snížením lovu tuňáka žlutoploutvého u lodí pod vlajkou EU o 21 procent.

Právě tento závazek ale podle Glena Holmese z Pew Charitable Trusts mohl evropské firmy motivovat k hledání kvót jiných států. Cílem mělo být udržet vlastní objem úlovků. Pew se společně s Global Fishing Watch a dalšími organizacemi zasazuje o větší transparentnost rybářských flotil v Indickém oceánu.

Aktivisté žádají data o vlastnících lodí

Spor tak přesahuje samotné kvóty. Týká se otázky, zda lze evropskou odpovědnost posuzovat jen podle vlajky na lodi, nebo také podle skutečného vlastníka. Podobně jako tankery takzvané stínové flotily využívají i některá rybářská plavidla vlajky států, které mají pověst volnějšího dohledu nad mezinárodními pravidly, případně nemají kapacity pravidla na volném moři vymáhat.

Organizace Oceana v lednové zprávě uvedla, že na podobné levné vlajky pravidelně spoléhají i evropské rybářské firmy. Její expertka Vanya Vulperhorsová proto vyzývá státy EU, aby začaly shromažďovat a zveřejňovat údaje o skutečných vlastnících lodí ve vlastních flotilách. Podle ní by to usnadnilo vymáhání evropských pravidel a ukázalo „skutečnou flotilu EU“.

Oceana podle Vulperhorsové loni zjistila, že evropská flotila by byla dvojnásobně velká, pokud by se k lodím pod vlajkou EU připočetla i plavidla ovládaná evropskými subjekty, ale registrovaná mimo Unii. Další rozhodování se proto soustředí na Komisi pro tuňáky v Indickém oceánu i na evropské instituce: zda budou posuzovat jen formální registraci lodí, nebo i skutečné vlastnictví a kontrolu nad úlovky.