Fetiš dluhu

Byla to vcelku šokující zpráva, když Eurostat upravil čísla loňského rozpočtu Česka a ukázalo se, že vláda Petra Fialy zadlužila zemi více než předchozí kabinet Andreje Babiše. Vláda rozpočtové odpovědnosti, která slibovala konsolidovat veřejné finance, tedy „dát je konečně dohromady“, si počínala dokonce hůř než vláda, jež sypala do společnosti peníze kvůli covidu-19 a volební kampani?

Nominálně to sedí. S navýšením letošního i nového rozpočtu na příští rok o třicet (rok 2024), respektive o deset miliard korun (2025) na povodňové škody je celkový propad Fialovy vlády v oblasti státního dluhu vůči Babišově skoro o sto miliard korun vyšší, a to po očištění od inflace. Jenže státní dluh se takto počítat nedá, říká elementární poučka ekonomie. S čísly státního rozpočtu se hýbe celá ekonomika, jediné možné hledisko, které rozhoduje o vývoji míry zadlužení, je poměr mezi výší dluhu a nominálním růstem ekonomiky, tedy hrubým domácím produktem.

Trend se otočil, dluh klesá

Potvrzují to všichni ekonomové, s nimiž týdeník Euro o této věci mluvil. Za všechny to říká hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka Národní rozpočtové rady vlády Helena Horská: „Brát jen nominální veličiny nedává smysl. Ani když se očistí od inflace,“ říká ekonomka, která je překvapená už tím, že něco takového vzniklo. „Máme přece jasný relevantní ukazatel, nemusíme nic přepočítávat, a to je nominální zadlužení vůči nominálnímu HDP. Vždy se při srovnání musíme dívat na historická data. Jde o přírůstek veřejného dluhu vůči HDP za této a předchozí vlády, ne o nominální hodnoty. A když se na to podíváte, za Babišovy vlády rostl tento poměr rychleji, jakkoli se to na první pohled nezdá.“

Mezitím se už z nominálního přepočtu dluhu, v němž se Babiš ukazuje jako spořivější premiér než Fiala (i když oba z veřejných peněz velmi utrácejí), vytvořil politický argument. Používají ho politici ANO i političtí komentátoři, aby demonstrovali, jak špatná je Fialova vláda. Přitom stačí pohled na číselnou řadu zadlužení Česka v procentech HDP a všichni vidí, jak se věci mají. Největší skok v zadlužení proběhl od roku 2019, kdy byl dluh ještě dost hluboko pod 30 procent HDP, do konce roku 2021, kdy končila vláda Andreje Babiše. Tehdy vyletěl o dvanáct procentních bodů na 40,4 procenta HDP. Jistě, bylo to období covidu a velkých státních dotací na udržení všech systémů, přesto jde o historicky nejvyšší – dnes se říká bezprecedentní – dluhový skok. Fialova vláda pak v prvním roce své vlády zvedla dluh ještě o 2,3 procentního bodu, loni ale celkové zadlužení o tři desetiny procentního bodu kleslo.

Všichni ekonomové považují pokles dluhu za pomalý, ale tak jako tak jde o obrat trendu, což je rozhodující nejen pro české ekonomy a politiky, ale také pro Evropskou unii, která sleduje dodržování rozpočtové disciplíny v zemích eurozóny i v dalších členských státech Unie. Růst dluhu, který je v českých podmínkách od 90. let politickým fetišem, s nímž se mává, jak se to právě komu hodí, najednou ve srovnání vypadá trochu jinak. „Jestli to pro nás není fetiš? To je velmi zajímavá otázka,“ reaguje na konkrétní dotaz Horská, „ale i na ni mám pro vás odpověď,“ směje se. „Podívejte, kolik zemí bylo Evropskou komisí zařazeno do finanční procedury, v níž musí předložit nějaké fiskální balíčky, aby regulovaly své dluhy. Je jich dost, teď to muselo udělat Slovensko. Česko bylo z této povinnosti vyjmuto, protože fiskální konsolidaci už zavedlo.“

Nerozmlátit tanker o útesy

Zajímavé je i to, jak se na celou věc dívá zástupkyně vládnoucí koalice. První místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za STAN, jinak též ekonomka Věra Kovářová, považuje za důležité připomenout, že za osm let dvou předchozích vlád byl v šesti z nich poklidný hospodářský růst v rozmezí 2,5 až pět procent HDP, svět zažíval období celosvětové konjunktury a Česko s ním. „Tyto vlády se s krizí a problémy potýkaly jen v letech 2020 a 2021. Naše vláda se s plynule na sebe navazujícími krizemi potýká po celé čtyři roky a při pohledu do zahraničí nelze říct, že bychom dosahovali zásadně horších hospodářských výsledků. Zároveň netvrdím, že jsme nějakým premiantem, to by také nebyla pravda,“ uvažuje poslankyně Kovářová.

Podle názoru ekonomické expertky hnutí STAN došlo už v roce 2018 a 2019 k prudkému nárůstu mandatorních výdajů. Ekonomika ale rostla a schodky Babišovy vlády byly minimální, v roce 2019 28,9 miliardy korun, o rok dříve dokonce vznikl rozpočtový přebytek 2,9 miliardy. „Roky 2020 a 2021 byly, jak víme, mimořádné, ovšem růst výdajů v českém prostředí byl při zohlednění obou let ještě daleko dynamičtější, než bylo v regionu obvyklé,“ pokračuje v argumentaci Kovářová. „A jak známo, Nejvyšší kontrolní úřad odhalil, že na skutečné náklady spojené s pandemií byl směřován jen zlomek schodku, jeho značná část se přeměnila znovu v mandatorní výdaje.“ K tomu je třeba připočíst díru v rozpočtu ve formě zrušení superhrubé mzdy, tu ale mají na svědomí společně poslanci ANO, ODS a SPD, tedy i lídr současné koalice. „Je to jako s velkým tankerem plným ropy,“ uzavírá své úvahy Věra Kovářová ze STAN: „Pokud ho kapitán (zřejmě míněn premiér Babiš – pozn. red.) nezodpovědně rozjede na plný výkon směrem k útesům, je neobyčejně náročné a dlouhé změnit jeho dráhu, o zastavení nemůže být vůbec řeč. Naše vláda brzdí tanker, který předchozí vláda rozjela na plný výkon a pak opustila palubu, a nyní z pohodlné jachty opodál glosuje naši snahu o to, aby se tento tanker nerozmlátil o útesy.“

Aspoň se něco udělá

Živý předvolební politický spor o to, kdo udělal větší dluh – zda Fiala, nebo Babiš – je na pozadí současné celkové výše českého státního dluhu poněkud malicherný. Ne dluhu nominálního, nýbrž skutečného, tedy poměrového a relativního. Je-li dnešní dluh 42,4 procenta českého HDP, je to ve srovnání s průměrem Evropské unie zhruba polovina. Aktuální údaje mluví o průměrném zadlužení v celé EU ve výši 80,8 procenta HDP, v zemích eurozóny 87,5 procenta HDP. Na průměru je dnes Německo, vysoko nad sto procenty jsou Francie a Itálie. Česko – aby to zaznělo znovu důrazně a jasně – má dluh 42,4 procenta HDP. Přesto se mluví o nutnosti dluh rychle snížit, o ohrožení stability ekonomiky, o nezodpovědnosti vůči budoucím generacím. Jak se ale jinak vztahovat k této politické a společenské fetišizaci dluhu? Jak realisticky vidět to, co se s českých státním dluhem dnes děje?

Horská to vysvětluje na příkladu vývoje ve Francii, která na tom před lety byla také relativně dobře a mezitím vyrostla mezi největší evropské dlužníky. „Jde vždy více o dynamiku růstu dluhu a ta byla třeba za covidu a po něm v Česku opravdu velká. Podívejte se, jak se vyvíjel dluh Francie. Ta také měla na začátku 90. let celkové zadlužení 40 procent HDP, pak se jim ale vytvořila dluhová exponenciála, kterou se už nepodařilo zastavit. Dnes mají dluh vyšší než výkon ekonomiky,“ popisuje francouzské dluhové křivky členka NERV Horská. „To samé se ale dělo i v Česku a tato vláda sice za mě ne tak agresivně, jak bych si já představovala, ale snaží se to trochu brzdit.“

To, co udělala Fialova vláda, sice není nijak ambiciózní, ale přece jenom nějaké změny to jsou, soudí Horská, což se bude hodit i současné opozici, protože ty nejméně populární věci jako například parametrické změny v důchodovém systému za ni udělá tato vláda. „A ona také slízává kritiku od svých voličů. Pro někoho je to málo pravicové, pro někoho zase příliš pravicové. Hlavní ale je, že se aspoň něco udělá.“

Podobně věc vidí poslankyně za STAN Kovářová. „Můj osobní názor je, že jsme měli ještě více řezat do státního a tlačit na úspory, ale nesedím na ministerstvu financí a rozdávat hraběcí rady je strašně snadné. Jen bych doplnila, že část lidí, kteří nyní kritizují naši snahu o konsolidaci veřejných financí a to, že prý málo šetříme, byli u drastického růstu státních výdajů v době prosperity, takže tento problém vytvořili.“

Vůbec nejhorší by podle obou ekonomek bylo nedělat nic a udržovat status quo, protože je to politicky výhodné, když většina občanů žádné změny nechce. Úspory jako by se dělaly pro makroekonomy a politiky, každopádně skoro vždy jdou taková opatření proti většinovému názoru, a to je politicky velmi těžké. „Když se nebude dělat nic, poroste dluh automaticky o splátky a exponenciála se znovu rozběhne. Teď je dluh relativně nízko, to ale neznamená, že za dvacet let nebudeme tam, kde je dnes Francie,“ uzavírá debatu o dluhu ekonomka Horská.

A co na to současný lídr volebních průzkumů, hnutí ANO? Stínový premiér za ANO Karel Havlíček už v minulosti Euru řekl, že ANO by konsolidovalo, ale pomaleji. Vzhledem k nízkému tempu fiskální konsolidace Fialovy vlády, na niž si stěžuje i Národní rozpočtová rada (NRR), je poměrně nepředstavitelné, o jak velké zpomalení by se jednalo. Ze všech návrhů ANO naopak vyplývá, že by Babišovi lidé chtěli peníze přidávat, zvedat platy, důchody, přidávat do zdravotnictví. Stínová ministryně financí Alena Schillerová přitom zároveň kritizuje „raketový růst dluhu za vlády Petra Fialy“. Kde ale na všechna ta navýšení vezme peníze opozice, až bude u moci? Odpověď je pořád stejná jako v roce 2014, kdy se ANO dostalo poprvé do vlády: výnosy z šedé ekonomiky a podpora růstu. Za osm let u moci se to nepovedlo, není důvod věřit, že se to povede po příštích volbách. Fialova vláda rozpočtové dluhy flikuje, opoziční alternativa bohužel nenabízí ani to.