Grónsko obklíčené velmocemi

Prošedivělý Aqqaluk Lynge právě nad mapou Arktidy vypráví o dávné nabídce Spojených států na zakoupení Grónska, když tu se u jeho domu v Nuuku, někdejším Godthabu, náhle objeví válečná loď. „To nejsou Američané,“ říká se smíchem čelný představitel grónského hnutí za nezávislost, když se dívá na fjord za oknem. Postarší hlídková loď patří Dánsku a slouží k ochraně svrchovanosti nad největším ostrovem světa, který je autonomní součástí Dánského království.

Poklidné Grónsko se znovu ocitlo v centru geopolitiky, a to díky oživenému zájmu amerického prezidenta Donalda Trumpa o kontrolu nad touto rozlehlou zamrzlou pevninou s pouhými 57 tisíci obyvateli, často původními. Nabídky na odkoupení ostrova nejsou ničím novým – Washington se o to poprvé snažil již v roce 1867 –, ale nejnovější pokus, kdy Trump letos výslovně odmítl vyloučit použití vojenské síly proti spojenci v rámci NATO, vyvolal v Dánsku a Evropské unii poprask.

Mrazivý, ale cenný region

Incident pěkně ilustruje rostoucí vojenský, obchodní a diplomatický zájem o celý severní region. Zřejmě tak končí dlouhé období výjimečného postavení Arktidy v mezinárodní politice, kdy ji velmoci považovaly za „oblast nízkého napětí“, stojící mimo běžnou geopolitiku. Soupeřící státy se tam mohly snažit o nalezení společné řeči na nejrůznějších témata, například i změnu klimatu. Rusko však v posledních letech posiluje militarizaci arktického území, Čína tam má čím dál větší ambice v oblasti obchodních tras a sebevědomý Trump mluví o expanzi USA do Grónska. V daném regionu tak propuká ostrá strategická konkurence, kterou někteří přirovnávají k takzvané Velké hře z 19. století, kdy imperiální Británie a Rusko soupeřily o vliv ve střední Asii. „Jde tu o geopolitické intriky. Vyvěrají z jistého přesvědčení, že to je boj velkých mocností. USA musí tedy nyní zajistit, aby jejich západní polokoule byla co nejbezpečnější,“ líčí odborník na Arktidu a profesor geopolitiky Klaus Dodds z University of London. Odborníci tvrdí, že Rusko s Čínou se vojenskými i obchodními výzvami a příležitostmi v Arktidě zabývají již více než deset let.

Spojené státy americké až do konce Trumpova předchozího mandátu v roce 2019 nejevily o region nijak velký zájem. „Pokud jde o Arktidu, panovalo ze strany USA dlouhou dobu pravé vakuum,“ vysvětluje Anna Wieslanderová, ředitelka v think-tanku Atlantic Council. „Měli jsme tam Rusy, měli jsme tam Číňany a obě země se velmi angažovaly… Ale Američané tam neměli opravdu nic – žádnou strategii, žádné ledoborce, vojensky toho na Aljašce ani moc nebylo. Teď se probouzejí do nové reality,“ nastiňuje Wieslanderová, jež má v gesci záležitosti severní Evropy, tedy i Dánska.

Políčeno na velkou rybu

Novopečený americký viceprezident J. D. Vance počátkem února prohlásil, že Grónsko je pro národní bezpečnost USA „opravdu důležité“. Doslova řekl: „Jsou tam námořní cesty, jež využívají Číňané i Rusové“ a „že Dánsko neodvádí svůj díl práce a není dobrým spojencem“. V samotném Grónsku je znát, že navzdory reputaci klidného útočiště před geopolitikou již nemůže jen tak stát stranou mezinárodního soupeření. „Jsme z té situace nervózní, ale myslíme si, že to zvládneme,“ říká v úvodu citovaný Lynge, zakladatel největší grónské politické strany Inuit Ataqatigiit (Inuitské společenství, separatisté). Podle něj by Američané měli obyvatele „brát jako strážce Arktidy“.

Grónská ministryně zahraničí Vivian Motzfeldtová uznává, že strategická poloha ostrova je pro její vládu důležitá, protože usiluje o nezávislost na Dánsku. „Jsme přímo uprostřed dění v Arktidě. Vždy jsme přitom byli přesvědčeni, že by měla být oblastí s nízkým napětím,“ dodává. Oslovení odborníci na zahraniční politiku míní, že Trumpovo nadbíhání Grónsku částečně odráží vlny zájmu o Arktidu, které se čas od času vzedmou. Myslí si též, že jeho holedbání se – a to nejen ohledně Grónska, ale také Kanady a Panamského průplavu – představuje návrat k někdejšímu konceptu sfér vlivu. A pokud je tomu tak, je takový pohled na svět nápadně blízký názorům nynějších prezidentů Ruska a Číny. To vše ukazuje na závažnost situace kolem Grónska. Zároveň je jasné, že události v Arktidě naberou spád, neboť klimatické změny tam jsou rychlejší než kdekoli jinde na světě – a potenciálně zpřístupňují lodní trasy, ložiska nerostných surovin i volnou půdu. „Arktida ztratila svou výjimečnost,“ myslí si grónský poslanec Kuno Fencker, jenž se nedávno setkal s několika Trumpovými spolupracovníky a je zastáncem nezávislosti své země: „Je utopií uvažovat o suverénním grónském státě bez nějakého zapojení Spojených států.“

Nenapadnutelný ostrov?

Válečná loď před Lyngeho domem by mohla sloužit jakožto symbol složitého vztahu mezi Kodaní a vzdáleným Grónskem. Spolu s jedním pozorovacím letadlem a s několika hlídkami se psím spřežením má chránit velmi žádanou část Arktidy, která je zhruba stejně velká jako celá západní Evropa. Až donedávna však byly zbraně této válečné lodi nepoužitelné, protože neměly klíčový zaměřovací systém, jak loni odhalila dánská veřejnoprávní televize DR. A ministr obrany Troels Lund Poulsen v prosinci připustil, že Dánsko nevynakládá na obranu „svého“ Grónska dostatečné finance. Dánsko a Grónsko nyní plánují společně vynaložit na arktickou armádu dvě miliardy dolarů (asi 48 miliard korun), chtějí vyměnit lodě a nakoupit drony. „Nad velkou částí naší země nemáme vůbec kontrolu. Snažíme se o dohled nad celou zemí,“ říká ministryně Motzfeldtová. Donald Trump, jeho ekipa a úředníci se grónským hlídkám se psím spřežením vysmívají. Gróňané, z nichž se mnozí dodnes řadí k inuitským lovcům a rybářům žijícím v odlehlých osadách podél dlouhého pobřeží ostrova, však poukazují na to, že jejich vlast lze jen obtížně bránit anebo také napadnout, protože většina jejího území je – stále ještě – neobyvatelná.

„Grónsko nemůžete napadnout,“ vypráví Aqqaluk Lynge a znovu se směje. Těch více než padesát pobřežních osad není ani propojeno silnicemi. Navzdory pokračujícímu globálnímu oteplování jsou tam zimy stále velmi chladné, takže podnikatelské činnosti – jako těžba surovin nebo cestovní ruch – se dají provozovat především v letních měsících. USA mají v Grónsku jen vesmírnou vojenskou základnu Pituffik ležící na severozápadě země. „Jsou to Spojené státy, kdo nás chrání. Jsou to USA, kdo nás brání,“ přiznává exministr financí i zahraničí Vittus Qujaukitsoq. Nevidí však důvod, proč by Američané měli ostrov vlastnit: „Mohou mít klidně více základen, jestliže o to požádají.“

Zájem o byznys s USA sílí

Americká vojenská přítomnost se však od konce studené války ve skutečnosti snížila. Uvedené zařízení v Pituffiku slouží ke včasnému varování před raketami a k monitorování satelitů a vesmíru, nikoli k obraně samotného Grónska. „Pokud je tak důležité dislokovat v Grónsku armádu, proč tam (Američané) mají jen 150 vojáků? Dříve jich mívali patnáct tisíc,“ říká bývalý dánský ministr a dnešní konzervativní poslanec Rasmus Jarlov. „Je to jejich volba. Nežádali jsme je, aby odešli. Oni sami se rozhodli, že stavy sníží,“ dodává ke žhavému tématu.

Grónská vláda sice odmítá myšlenku, že je „na prodej“, ale skutečně by chtěla přilákat americké investory. To je zjevné. „Rádi bychom s USA navázali užší spolupráci a říkáme to už léta. Nicméně nyní máme jen jednoho amerického investora v oboru nerostných surovin,“ doplňuje Aaja Chemnitzová, jedna ze dvou grónských zástupců v dánském parlamentu. Těžba proniká do novinových titulků kvůli velikému množství nerostných surovin ukrytých pod zemí, ovšem úředníci v Nuuku tvrdí, že největší potenciál má cestovní ruch, takže se snaží nalákat návštěvníky z Islandu a ze severního Norska. „Od Trumpa se nám dostává hodně kladné publicity. Letos v létě budeme mít určitě více návštěvníků,“ míní šéf Grónské obchodní asociace Christian Keldsen. Ale vzhledem k počtu obyvatel rovnajícímu se „malému fotbalovému stadionu anglické Premier League“ je podle profesora Doddse problémem nabídka pracovních sil.

„Tvorba míst nemusí být nutně pozitivní. Nemáme tu nezaměstnané, a tak může projekt třeba pro 300 lidí ubrat pracovníky stávajícím projektům – a já pak neseženu nikoho na opravu domu,“ varuje Keldsen, dle nějž si zajištění větší nezávislosti země na Dánsku „vyžádá nějaký udržitelný zdroj příjmů“.

Čína sleduje, jak taje led

Čínu a Arktidu sice odděluje obrovská prázdnota Sibiře, přesto se i tento asijský gigant považuje za „Arktidě blízkou mocnost“. Říše středu v roce 2018 vydala strategický dokument týkající se tohoto severozemského regionu. „Číňané intenzivně sledují, jak led taje, a připravují se,“ upozorňuje Wieslanderová z think-tanku Atlantic Council a poukazuje na její ledoborce a ponorky.

Čína je už dnes po Dánsku druhým největším odběratelem grónského exportu, jejž tvoří převážně ryby. Wieslanderová však dodává, že obchodní projekty Pekingu nebyly v Arktidě příliš úspěšné: Čína se kupříkladu marně snažila získat kontrolu nad letišti v Grónsku a ve Finsku nebo nad rozsáhlými pozemky na Islandu. „Nemáme rádi, když k nám pronikají velké mocnosti,“ namítá.

Grónská ministryně pro podnikání, obchod, přírodní zdroje, spravedlnost a rovnost pohlaví Naaja Nathanielsenová říká, že se šíří „spousta zvěstí“ týkajících se čínského zapojení v širší Arktidě. „V jednu chvíli panovala jakási obava, že to dopadne podobně jako v Africe, kde mají spoustu infrastrukturních projektů. Ano, v minulosti projevili zájem. Teď nejsou moc vidět,“ dodává.

Nový Trumpův ministr zahraničí Marco Rubio je skeptičtější a v nedávném rozhovoru pro rádio Sirius XM tvrdil, že Čína by se ještě mohla pokusit o to, co provedla „v Panamském průplavu a na dalších místech“, tedy investovat do komerčních projektů s potenciálně vojenským využitím.

Rusko zbrojí i v Arktidě

Navzdory řečem o Číně je však nejaktivnější mocností v regionu Rusko – a Moskva vytrubuje do světa potenciál vlastního 24 tisíc kilometrů dlouhého arktického pobřeží pro obchodní i vojenské využití. Rusové v roce 2021 přivedli skupinu novinářů na svoji nejsevernější základnu na ostrově Alexandřina země v Severním ledovém moři, kde vedle ruských vojáků, raketových a radarových systémů žijí už jen lední medvědi. Snaží se také spolupracovat v Arktidě s Čínou, a to jak v oblasti lodní dopravy, tak ve vojenských záležitostech – loni v červenci země uspořádaly společné cvičení bombardérů poblíž Aljašky (patřící USA), což zaskočilo západní bezpečnostní představitele. „Vzhledem k tomu, že bývalý americký prezident Joe Biden byl po většinu svého funkčního období zaneprázdněn událostmi na Ukrajině, pomohlo to Číně, aby se stala důležitou arktickou velmocí a Rusko jí v tom vlastně asistovalo. Nikdy nešlo jen o Grónsko. Jde o bezpečnost na celé (severní) polokouli,“ říká londýnský profesor Dodds. Postupné otevírání nových námořních tras přes Arktidu je tudíž potenciálním zdrojem napětí mezi Ruskem, Čínou a Západem. Námořní experti již dlouho plánují, že tato severozápadní a severovýchodní cesta zkrátí vzdálenost mezi Asií a Západem.

Klimatické změny už nyní po těchto trasách usnadňují plavbu. Severozápadní cesta, která začíná západně od Grónska, je stále z velké části zamrzlá, ovšem Severní mořská cesta, kterou Moskva nazývá „severovýchodní trasa“, je už po část roku splavná. Objem plavby tímto koridorem dosáhl loni rekordní výše 38 milionů tun, i když je to stále méně než polovina množství, jež Rusko plánovalo. Představuje to jen dvě až tři procenta objemů proplouvajících Suezským průplavem v roce 2023, nežli tamní dopravu narušily pirátské útoky Hútíů na obchodní plavidla.

Prezident Trump také zmiňoval „ruské a čínské ponorky v okolí Grónska“, což připouštějí i vojenští odborníci, ačkoli sami Gróňané tvrdí, že v poslední době žádná čínská ani ruská plavidla či jejich náznaky neviděli. Jeden z bývalých premiérů členského státu EU však označuje obavy z čínských vojenských a obchodních aktivit v Arktidě za „směšné“ a dodává, že Američané „se předhánějí ve strašení Čínou. Jsou to pohádky, ale jsou nebezpečné“. Bývalý dánský ministr Jarlov namítá, že Grónsko je sice důležitou monitorovací stanicí pro dopravní spojnici mezi tímto ostrovem, Islandem a Velkou Británií, ale jeho vojenská hodnota je malá. V tom má dosti jasný názor: „Invazí do Grónska by se ve válce mezi Západem a Ruskem ničeho nedosáhlo. Jen byste tam zmrzli.“

Precedens i pro Tchaj-wan

Rostoucí zájem světových velmocí o bělostný region způsobuje, že takzvaná Arktická rada, která byla dlouho kotvou výjimečného postavení oblasti, čelí existenčním otázkám. I po nezákonné anexi Krymu putinovským Ruskem v roce 2014 byl tento orgán – v němž zasedá osm zemí přítomných v regionu a několik „pozorovatelů“ jako Čína – fórem pro klidnou komunikaci mezi západními mocnostmi a Moskvou. To se ale změnilo v roce 2022 s plnohodnotnou ruskou invazí na Ukrajinu, po níž hned sedm západních členů rady – Spojené státy americké, Kanada, Norsko, Dánsko, Švédsko, Finsko a Island – pozastavilo veškerou oficiální činnost včetně jednání.

Severské státy a Kanada se snaží udržet Arktidu coby oblast nízkého geopolitického napětí jakoby oddělenou od globální politiky. Podle analytičky Wieslanderové i akademika Doddse to však vypadá, že Trumpova administrativa bude stále více hovořit o své sféře vlivu. „Měli bychom to brát vážně. Jaký světový řád chceme? Kam směřujeme?“ ptá se Wieslanderová. Bojovnější postoj USA se dle ní „neblíží tomu, jak se Evropa dívá na svět; bohužel se podobá spíše tomu, jak se na něj dívá Rusko“. Klaus Dodds doplňuje, že důsledky ambicí by mohly být cítit i mimo Arktidu: „O Grónsko by si měl dělat starost Tchaj-wan. Strach by o něj měla mít i Ukrajina. Pokud nyní Spojené státy říkají ‚ruce pryč, Grónsko je v americké sféře zájmu‘, jde tu opravdu o hodně,“ varuje.

Gróňan Aqqaluk Lynge se v Nuuku znovu sklání k mapě a přemýšlí, jak se jeho země v téhle velké hře ocitla. Odkazuje na pokus Spojených států koupit Grónsko od Dánska v roce 1946. Tehdy mělo být podle jednoho z návrhů vyměněno za území na Aljašce, kde ale byla později objevena bohatá ložiska ropy. „Přemýšlejí až takhle primitivně,“ říká Gróňan a pak věcně zhodnotí dnešní situaci: „Máme tu amerického prezidenta, který nemá vůbec žádné mantinely, a to jak psychologické, tak politické. Takové to asi muselo být, když kdysi hořel dekadentní Řím. Je to prostě nepochopitelné.“

Richard Milne, Charlie Bibby, Polina Ivanovová