Hledá se komisař. Zn.: Čechoevropan
Hledání českého eurokomisaře/eurokomisařky připomíná pohádkový výběr prince či princezny. Všichni dokážou namalovat ideální obraz, vědí, že to má být osobnost s velkou zkušeností z praktické exekutivy, skoro nikdo ale neumí říct, že ten či ta to je.
Nejvíce to platí pro opozici, která, jak už to u ní bývá, umí zadupat do země všechny vládní kandidáty, sama však neřekne, kdo by tím kandidátem být měl. Výjimkou je opoziční ANO, které ústy svého stínového premiéra Karla Havlíčka označilo za nejlepšího kandidáta premiéra Petra Fialu. Trochu to zkazil Havlíčkův šéf Andrej Babiš, který v debatě s premiérem řekl, že Fiala ničemu v Unii nerozumí a neumí řeči, Havlíčkův konkrétní typ ale zůstává jako etalon, kterým se dá měřit. Někdo z vlády, kdo má zkušenosti s evropskou agendou a byl aktivní během českého předsednictví – na výběr opravdu moc není.
O jméno – Síkela, Nerudová, Kolaja, Mora či kdokoli další – ani tak nejde. Nejzajímavější na celé věci je to, jak obrovské množství času tématu věnujeme, jako by český eurokomisař mohl v Bruselu udělat malou českou revoluci. Všichni přece musejí vědět, že eurokomisař zastupuje zájmy Evropské unie jako celku, nikoli zájmy národních států. Podobně je to se „zajímavým portfoliem“, po němž touží všichni včetně obou premiérů, stínového i skutečného. Jak pomůže Česku, když bude mít „jeho“ člen Evropské komise na starost místo unijního práva a mediální politiky třeba energetiku? Elektřina nebude levnější a Česko díky tomu nebude diktovat své představy o rozvoji jaderné energetiky zbytku EU. Minulí komisaři Vladimír Špidla, Štefan Füle a komisařka Věra Jourová jsou důkazem, že čeští členové komise snadno smyjí svou „českost“ a stávají se evropskými politiky. Podobně jako europoslanci, kteří zastupují evropský, nikoli český lid, ať už něco takového existuje, nebo ne. Výběr nového komisaře by měl tedy především zohledňovat schopnost se v evropském rozměru nejen pohybovat, ale také v něm myslet a rozhodovat. Přemýšlet v Evropské komisi jako Evropan neznamená zrazovat vlastní zemi, ale naopak dělat politiku (ne, komisař není úředník, nýbrž politik!), která počítá s Unií jako s geopolitickým celkem, který chce držet pohromadě a mít mezinárodní vliv.
Měřeno etalonem Fiala: jako vhodní komisaři se zatím nabízejí vlastně jen dva – ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a náměstek ministra financí a bývalý viceguvernér České národní banky Marek Mora. Šťastnou ruku, pane premiére!
