Inflace se „láme“, ač na vejcích se to nezdá

Inflace v Česku opět roste. V listopadu se ceny meziročně zvýšily o více než šestnáct procent, rychlé zdražování ovšem nastalo také v porovnání s říjnem, když meziměsíční tempo bylo nejvyšší od letošního dubna. Útěchou tak je hlavně to, že za očekáváním zaostala jádrová inflace. Ta je naopak nejnižší od dubna, když činí necelých čtrnáct procent.

Jádrová inflace sestává z trvalejších, fundamentálních inflačních tlaků, protože je očištěná o rozkolísané položky typu cen potravin nebo energií. Z hlediska měnové politiky má tedy zvláště silnou vypovídací hodnotu. Pohyby jádrové inflace jsou zkrátka závažnější než pohyby inflace obecné, která se kvůli rozkolísanosti některých složek může zvrátit celkem snadno.

Právě proto je listopadový meziměsíční pokles jádrové inflace – nejvýraznější minimálně od začátku roku 2007 – příznivou zprávou. Naznačuje, že inflace v Česku by se mohla fundamentálně „lámat“. Podstatnou složkou jádrové inflace je inflace mzdová. „Lámání“ jádrové inflace tak značí, že riziko mzdově-inflační spirály nenarůstá, což znamená, že Česká národní banka má o zásadní argument víc, aby nezvyšovala svou základní úrokovou sazbu nad stávajících sedm procent.

Dalším argumentem je, že listopadová obecná inflace zaostala za prognózou ČNB. Ovšem v meziročním i meziměsíčním pohledu naopak překonala drtivou většinu expertních odhadů analytiků. ČNB však svoji prognózu, předpokládající inflaci až takřka 19procentní, sestavila v době, kdy nebylo zcela zřejmé, jak Český statistický úřad metodicky ošetří říjnové zavedení energetického úsporného tarifu a odpuštění příspěvku na podporované zdroje energie. Tato opatření v listopadu snížila inflaci o bezmála čtyři procentní body. Bez jejich uskutečnění by meziročně vykazovala úroveň 20 procent. Analytici – na rozdíl od ČNB – už odhady mohli opřít o plnou znalost metodického postupu statistiků.

Je však třeba jedním dechem dodat, že zmíněná téměř dvacetiprocentní inflace – pokud by na ni došlo – by sama představovala určité zkreslení. Byla by uměle navýšena loňským vládním zásahem, kdy v listopadu a prosinci ještě Babišova vláda přechodně zavedla nulovou DPH ze zemního plynu a elektřiny, což energie zlevnilo.

V porovnání s takto poníženou základnou je tak meziroční růst letos v listopadu nutně výraznější. Letošní listopadová čísla k inflaci tedy v sobě zahrnují hned dvě zásadní zkreslení, daná loňským i letošním mimořádným zásahem tehdejší a současné vlády.

Bez letošních podpůrných opatření by elektřina v listopadu meziročně zdražovala o skoro dvě třetiny, zatímco takto zlevňuje o bezmála čtvrtinu. V říjnu elektřina v Česku zlevňovala v meziročním pohledu nejvýrazněji v celé EU, o skoro 40 procent. Listopadové zmírnění jejího zlevňování má na svědomí právě zmíněné loňské snížení DPH. Zemní plyn v listopadu meziročně zdražil o takřka 140 procent, opět ovšem z nemalé části kvůli loňskému snížení DPH na nulu.

Kromě energií se na listopadovém meziročním zdražení výrazně podílejí i potraviny. Cukr meziročně cenu více než zdvojnásobil, výrazně zdražují také vejce – o nich bude ještě řeč –, mléko, mouka, brambory či oleje. Zmírňuje naopak růst cen aut a díky poklesu cen ropy na světových trzích i pohonné hmoty. V lednu je třeba počítat s návratem inflace až k úrovni 18 procent, protože odezní efekt úsporného tarifu, přičemž ceny energií se zvýší k úrovni stropu, jenž bude od ledna platit.

ČNB ale zatím na inflační vývoj nebude reagovat zvýšením základní úrokové sazby. Ta by tak v druhé polovině roku 2023 měla klesnout pod stávající úroveň sedmi procent, přičemž za rok touto dobou bude nejspíše na úrovni 5,75 procenta.

Jak je to drahými vejci

Symbolem inflace jsou poslední dobou zmíněná vejce. V takřka celonárodní „detektivku“ se mění odhalování příčiny jejich drahoty: v listopadu meziročně zdražovala o více než 70 procent a řadí se tak k rekordmanům letošního růst cen. Přitom důvod jejich zdražování je stejný jako na jaře. Je jím zejména obchodní politika prodejců, v čele s řetězci.

Začátkem letoška podle údajů ČSÚ typický chovatel slepic prodával jedno vejce průměrně za 1,94 koruny, což odpovídá průměrné lednové ceně zemědělských výrobců. V témže měsíci se na pultech jedno vejce prodávalo – po započtení DPH – přesně o korunu dráž, tedy za 2,94 koruny.

Mezi lednem a říjnem pak zdražili chovatelé i obchody, prodejny ovšem výrazněji než chovatelé. Přitom drtivá většina růstu nákladů v uvedeném období je na straně chovatelů: až 70 procent cen vajec tvoří krmivo. To zdražuje, protože kvůli růstu cen plynu, a tedy hnojiv, stoupá i cena zemědělské plodiny, což umocňují i ekonomické dopady války na Ukrajině.

Tyto náklady jsou tedy zahrnuty na straně producenta vajec. Průměrný chovatel proto od ledna do října zdražil jedno vejce z 1,94 koruny na 2,61. To je nárůst o 34,5 procenta. Prodejci a řetězce za stejnou dobu zdražili z lednové 2,94 koruny za vejce na říjnové 4,50 koruny. To je nárůst hned o 53 procent.

Samozřejmě, také prodejci čelí vyšším cenám v ekonomice. Musejí platit více třeba za vytápění nebo osvětlení prodejen. Jenže podobným nákladům čelí i chovatelé. Navíc v ceně vejce už tyto náklady tvoří při rozpočtení na obrovský počet všeho zboží, které se v obchodech prodá, zcela zanedbatelnou, haléřovou sumu.

Jestliže tedy chovatel letos zdražuje o 34,5 procenta, jak uvádí ČSÚ, přiměřené by ještě bylo, pokud by obchodník zdražil zhruba o 40 procent – tedy pokud by v říjnu jedno vejce stálo v obchodech průměrně 4,10 koruny. Ale místo toho stojí 4,50 koruny, tedy o čtyřicet haléřů více, než by odpovídalo ceně bez navyšování obchodnických marží nad rámec marží lednových. Řetězce tak ale nečiní zdaleka jen s vejci. Podobný přístup k cenotvorbě letos používají třeba i u kuřat, másla nebo mouky.

Využití napjaté atmosféry

Je přirozené, že obchodník chce dobře prodat, tedy s co největší marží a ziskem. Řetězcům v tom napomáhá vysoká tržní síla, kterou ve vztahu ke svým dodavatelům z řad chovatelů disponují. Navíc vždy mohou pohrozit, že jestliže producent neakceptuje jejich výkupní cenu, budou vejce či máslo dovážet ve větší míře třeba z Polska, kde tamní vláda uplatňuje štědřejší dotační politiku než česká. Řetězec tak snadno dostane chovatele „do kleští“. Chovatel tak zdražuje právě o tolik, aby nezkrachoval, zatímco s marží pak dále „čaruje“ řetězec. Nejde o nic nezákonného ani nepochopitelného. Obchodní řetězec má zisk z toho, že levněji nakoupí od výrobců a dráže prodá spotřebiteli. Bylo by úsměvné, pokud by řetězce pravily, že toto nečiní. Vždyť je to samotný základ jejich existence – jejich nejvlastnější byznysmodel a zdroj zisku.

U potravin jako vejce, máslo či mouka je letos navýšení cen v obchodech tak markantně vyšší, než jaký je růst příslušných cen výrobních, že je evidentní, že prodejci, zejména řetězce, využívají napjaté atmosféry ve společnosti, obav z drahoty a s odkazem na rapidní inflaci a válku zdražují více, než by museli. Tak, že si zjevně navyšují své marže. Podobně mohou ovšem jednat i velké zemědělské podniky. Zákazník pak buď dražší vejce oželí, nebo ne. Řetězce a další si přestanou „mastit kapsu“ tehdy, až shledají, že už si lidé jejich zboží v dostatečné míře nekupují.

Z letmého adventního pohledu do plných nákupních center ovšem plyne, že k tomu zatím nedošlo. Lidé mají nadále peníze a hlavou jim zní z jejich hlediska stále uvěřitelný „příběh“ prodejců, linoucí se dnes a denně z médií: že za vyšší cenou je obecná inflace, energetická drahota a válka. Běžný zákazník zkrátka nerozliší, že vejce kvůli těmto okolnostem zdražilo ve skutečnosti průměrně jen na 4,10 a ne na 4,50 koruny, za něž mu jej prodává obchodník.

Ke zdražení nad rámec navýšení cen výroby – tedy k navýšení marží nad běžnou úroveň – je potřeba vlastně jediné: aby zákazník byl ochoten předražené zboží kupovat. A to bude dělat, když bude mít peníze a koupi předražené věci si ve své mysli obhájí.