Inflace všechny neaktivní sežere
Závidím vám. Když tyto řádky čtete, už pravděpodobně víte hodnotu české dubnové inflace.
Já ji ještě neznám, a to jsem při psaní tohoto textu již šest dní v květnu. Jistě. Někdo ve statistickém úřadu už v této chvíli asi onu novou hodnotu zná. Ale nesmí „ani naznačovat“. Z dobrého důvodu. Tato znalost má potenciálně obrovskou hodnotu na finančním trhu. Pokud na něm správně zainvestujete před všemi ostatními, můžete vydělat miliardy a důvěra ve finanční trh poklesne.
Oficiální hodnotu inflace neznala ani Česká národní banka (ČNB), která ve čtvrtek musela stanovit budoucí cenu peněz. Na svém květnovém zasedání. Podle dat z dubna. O březnové inflaci… (Ano, ČNB si také dělá svůj odhad dubnové inflace, ale to na principu moc nemění.) Nakonec zvýšila cenu peněz o 15 procent (z pěti na 5,75 procenta). A pokud všechno dobře půjde, její květnové rozhodnutí ovlivní inflaci zhruba v dubnu. Tedy v dubnu roku 2023. Sama banka tvrdí ve své prognóze, že její již rok zvyšované sazby zkrotí letošní letní, téměř patnáctiprocentní inflaci do konce letoška jen na nějakých 13 procent – kterých jsme v březnu ještě ani nedosáhli. Matematicky tím říká, že inflace bude po zbytek letoška už jen vyšší. Teprve příští březen má být na sedmi a pak příští léto na čtyřech procentech.
Inu, taková je hospodářská politika. Věští zítřek a jediné, co ví, je, jak na tom ekonomika byla předevčírem. Už jste si někdy zkusili řídit auto dopředu pouze podle pohledu do zpětného zrcátka? Pokud jedete po nudné rovině, máte ještě šanci. Ale řízení pohledem do zpětných zrcátek není stvořeno pro svět, kdy se během týdne odehrají celé roky, jak kdysi poznamenal Lenin. (On tedy tvrdil, že se za týden stihnou udát celá desetiletí, ale raději nebuďme tak ambiciózní jako on.) Třeba jen za březen stouply ceny o 1,7 procenta. Přitom v březnu před čtyřmi roky byla 1,7 procenta hodnota inflace roční, nikoli měsíční. A o HDP, nejsledovanějším makroekonomickém indikátoru, máme zprávu s až čtyřměsíčním zpožděním. Duben bude zahrnut do hlášení až začátkem srpna…
Proč úroky brzdí inflaci tak pomalu? Úroky nejprve odskáčou firmy. Zdraží jim kapitál, jejich půjčky, kterými financují svůj rozvoj, bývají vázány na PRIBOR (referenční úrokové sazby) a ty zase odrážejí bankovní sazbu. Ony investice jsou přitom podepsány na roky dopředu. A tak problém úroků musejí firmy řešit nejprve vnitřně, ale spotřebitelé se to ihned většinou ani nedozvědí. Stejně jako se nedozvědí o zdražování materiálů a energií pro výrobu. S těmi se také nyní firmy potýkají jako první a do svých cen je často promítnou až s delším odstupem. Hlavním ochráncem spotřebitelů proti šokovým zdražením proto není stát, nýbrž firmy.
A co by teď měl spotřebitel dělat, když ví, že jej firmy od inflace ochrání jen dočasně? Hlavně nečekat, že ho zachrání návrat úročení na jeho spořicí účet. Hodnota 5,75 procenta je úrok placený centrální bankou bankám, nikoli spotřebiteli. Každá inflace je formou rozmnožení množství peněz vůči množství věcí, které ty peníze mají nakoupit. Ochranou je pak uložení peněz do věcí, které si uchovají omezenost svého množství.
Česko se stalo světovým přeborníkem v bránění stavbám nemovitostí, ty tak vždy zdražovaly rychleji než inflace a rostly tak v hodnotě. Ano, ne každý si dnes může nemovitost dovolit, ale ono lze koupit třeba i její část. Například v investičních fondech, jež nemovitosti drží nebo rovnou stavějí. Nebo investují do energií, to je dnes taky sázka na jistotu. Jde o to nezůstat pasivní. Inflace už je dnes zažraná a všechny neaktivní sežere. Ať už ta dubnová, kterou na rozdíl ode mě znáte, dopadla jakkoli.
Autor je hlavní ekonom investiční skupiny Natland
