Investujeme „na vlastní pěst“

V dnešní době můžete investovat na tisíc a jeden způsob. Jedno z klíčových rozlišení spočívá v tom, zda investujete „přes někoho dalšího“, či „na vlastní pěst“. První variantou bývají investiční fondy, které jsme probrali v minulém vydání. Ale ani druhá varianta se bez zprostředkovatele neobejde. Akcie se zkrátka nekupují tak, že byste si jen tak vyšli na burzu a tam nějaké pořídili, jako když si jdete pro rohlíky k pekařovi. Ne. I „na vlastní pěst“ investujete skrze brokerské firmy nebo platformy, často online. Takže se vlastně od investování „přes někoho dalšího“ liší spíše nižším – nikoli však nulovým – počtem zprostředkovatelů. A protože jich je méně, bývá investování prostřednictvím brokera levnější než přes fond.

Investujete-li třeba do aktivně spravovaného fondu, dáváte peníze do výběru akcií, dluhopisů, jejich „mixu“ či jiných aktiv. O nic se nestaráte, jen do fondu pošlete peníze, které pak jeho správce umisťuje do aktiv, jež zrovna vybral. Vy si jen usmyslíte, že byste rádi investovali do „akcií vyspělých ekonomik“ nebo třeba do „asijských dluhopisů s vysokým výnosem“. Vše ostatní – za nemalý poplatek – dělá správce fondu. Včetně přeskupování portfolia.

Znamená to, že čas od času třeba vyměňuje některé z „akcií vyspělých ekonomik“ za jiné. Což je právě ona aktivní správa portfolia. Tedy každodenní vyhodnocování situace na trhu a výhledu. Pokud vyhodnocování nedopadá pro danou akcii dle představ, vystřídá ji správce jinou. Je jasné, že běžný smrtelník zřejmě nebude mít čas denně vyhodnocovat své akcie v portfoliu, pročež je platba za činnost správce fondu do určité míry opodstatněná.

Čas a angličtina

Jestliže si ale řeknete, že se bez služeb správce fondu obejdete, nejde nutně o chybu. Investování není jaderná fyzika nebo neurochirurgie – lze dobře investovat i bez dlouhých let vzdělávání a praxe. Budete ovšem muset investování věnovat mnohem víc svého času, než pokud využijete služeb fondového správce.

Pro takové investování byste si měli vyhradit nejen čas, ale také ideálně alespoň nižší statisíce korun. Jste-li ochotni takovou sumu investovat, za zvážení stojí založit si vedle korunového bankovního účtu také eurový či dolarový. Mít peníze ve více měnách je rozumné nejen z hlediska diverzifikace, ale i kvůli investování – protože přes brokera budete zřejmě investovat i na zahraničních burzách. A bývá výhodnější posílat si na účet u brokera rovnou měnu, v níž investiční nákup proběhne, než teprve u něj koruny směňovat.

A jakého makléře zvolit? Stačí trochu googlování. Po zadání výrazu „nejlevnější broker“ nebo „srovnání brokerů“ vám vypadne řada užitečných článků. Stačí jedno či dvě víkendová odpoledne, abyste si udělali dobrý základní přehled, jak investovat „na vlastní pěst“ – tedy jakého brokera zvolit.

Volba bude záviset na tom, jak často hodláte investovat, na jakých trzích, zda chcete výlučně českého brokera, nebo jste ochotni investovat přes zahraniční platformu. Což nemusí nutně znamenat, že by třeba postrádala lokalizaci do češtiny. Ovšem ovládat angličtinu, světový jazyk investorů číslo jedna, je velkým plusem – stačí ovšem pasivní znalost zejména finančních a ekonomických pojmů. Angličtina je potřeba prostě proto, že při investování přes brokera musíte mnohem víc spoléhat sami na sebe. Skladbu portfolia už za vás zpravidla nikdo neudělá. Musíte tedy absorbovat daleko víc informací, abyste se mohli rozhodnout, jak investice namíchat.

Jízda na šosu kabátu

Do jisté míry lze ovšem i přes brokera investovat tak jako s fondem. Jde o „investiční jízdu na šosu kabátu“ zkušenějšího investora, třeba i Warrena Buffetta, případně nějakého protřelého správce fondu, aniž byste za tuto expertizu cokoli platili. V angličtině se pro takové investování vžil právě výraz „coattail investing“.

Kopírovat investice třeba jízdou na šosu Buffettova kabátu ale nejde úplně v reálném čase. Ale i člověk, který ho napodoboval takovým způsobem, že realizoval investice jeho firmy Berkshire Hathaway měsíc poté, co byly zveřejněny, překonal v letech 1976 až 2006 – tedy v éře vrcholné Buffettovy formy – index Standard & Poor’s 500 v průměru o 10,75 procenta ročně.

Kopírování Buffettových investic se tedy zjevně vyplácí. A nejen jeho. Je jen jedním ze světových „investičních guruů“. Investiční volby dalších velkých jmen lze sledovat na specializovaných platformách, třeba na webu gurufocus.com.  Už tak nemusíte jako dřív procházet stohy regulatorních hlášení investičních hvězd, abyste jejich investování napodobili.

Měli byste si ale být vědomi omezení. Také „investiční guru“ se někdy mýlí, Buffett například podcenil nástup technologických titulů. Zároveň je třeba mít na paměti, že váš broker nemusí umožňovat přístup na burzy, na nichž tito guruové investují. Třeba někteří čeští brokeři jsou vhodní hlavně pro investování na pražské burze a nelze tedy jejich prostřednictvím imitovat často globálně rozmáchlé akce proslulých investorů.

Nástrahy zrcadlového investování

Takzvané zrcadlové investování, jež nabízejí i někteří brokeři, pak spočívá v přímém propojení vašich investičních účtů a některého z investičních profesionálů. Investice či přeskupení profesionálova portfolia se pak zrcadlově uskutečňují i v tom vašem, ovšem často už za poplatek. Navíc nejde o imitaci borců Buffettova formátu, ale „jen“ některého z řady investičních profesionálů. I ti se ale mýlí, navíc mohou mít jiné investiční cíle než běžný investor, který se k jejich volbě skrze platformu typu CopyTrader od brokera eToro vlastně pevně uváže. Často až moc pevně, takže investování se stává sázkou na vybraného profesionála, jenž je také jen omylným člověkem. Pak musíte zhodnotit, zda se vám už spíš nevyplatí investovat s nějakým aktivně spravovaným fondem.

Problém se zrcadlovým investováním spočívá nejen v často odlišném cíli – pokud je imitátorovi například 65 let, má jiné investiční cíle a postoj k investování než imitovaný pětatřicátník (obecně platí že, čím je kdo starší, tím by měl investovat konzervativněji).

Potíž je i v tom, že pokud imitovaný investor má dost napodobitelů, může svými investicemi, jež následují ostatní, vytvářet na trhu umělé vlny, které nemusejí být ku prospěchu imitátora. Může třeba uměle vyvolávat dojem, že o danou akcii má zájem větší počet investorů, čímž její cenu vyžene vzhůru. Výzkum investičního chování také naznačuje, že investor, který ví, že jeho tahy následuje mnoho dalších, kvůli tomu mění své investiční chování v porovnání s tím, jak by investoval sám a jak v době, kdy teprve svoji zářnou reputaci získával. Například se s těžším srdcem, pokud vůbec, zbavuje padajících akcií, protože nechce před imitátory ztratit tvář. Nevýkonných akcií se tak může zbavit až příliš pozdě, což jemu i imitátorům přivodí zbytečně hlubokou ztrátu.

Imitování investic je tedy dobrým sluhou, ale už horším pánem. Pokud má své meze a jde spíše o filtrovanou inspiraci, kdy imitátor vždy přihlíží ke svému vlastnímu „já“, může jít o dobrou volbu. Odevzdáte-li ale plně své investiční „já“ prostřednictvím bezvýhradné imitace někomu jinému, může jít o poměrně rizikový podnik.