Jachty na roztrhání

Ať v přístavech, nebo ve vyhlášených mořských letoviscích, nic nepoutá takovou pozornost jako obří a okázalé superjachty. Poptávku po těchto plovoucích palácích loni silně nakopla koronavirová nákaza. Protože co se hodí jako úkryt před světovou pandemií než právě superjachta? Potvrzují to i konkrétní čísla. Loni se podle údajů společnosti VesselsValue prodalo 887 jachet o délce minimálně 24 metrů. To je meziročně nárůst o 77 procent a více než dvojnásobek oproti roku 2019. A zároveň dosavadní rekord.

Cena za jednu loď? Průměrně 10,4 milionu eur. Ovšem běžné prodejní částky byly přece jen o něco nižší, průměr totiž přifoukly transakce s opravdu obřími plavidly. Například přes 126 metrů dlouhá jachta Octopus zesnulého spoluzakladatele společnosti Microsoft Paula Allena se prodala za 235 milionů eur a třeba slavný filmový režisér Steven Spielberg inkasoval za svou šestaosmdesátimetrovou loď Seven Seas přes 130 milionů.

Nákladná plovoucí kancelář

„Na trhu nikdy nebylo rušněji,“ komentoval situaci v britském listu The Guardian makléř superjachet Will Christie. „A to jsem v oboru dvacet let. Mnoho lidí říká, že oceňují bezpečnost pobytu na jach­tě během pandemie. Ale je to také proto, že zatímco v dřívějších dobách boháči museli být příliš zaneprázdněni prací v kanceláři, aby si ospravedlnili nákup jachty, dnes mohou pracovat odkudkoli,“ míní Christie, jenž své tvrzení dokládá i konkrétní příhodou. „Měl jsem jednoho klienta, který si nechal poslat své obchodní terminály letadlem, aby je mohl používat na palubě jachty. Odpoledne kitesurfoval a pak se mohl vrátit ke své práci.“

Zároveň je zřejmé, že touha po pořizování soukromých luxusních lodí ne­opadá. Aktuálně je podle údajů specializovaného magazínu Boat International celosvětově objednáno asi dvanáct stovek nových superjachet, což je meziročně o čtvrtinu více. Celkem 27 z těchto objednaných lodí bude delší než sto metrů. Mezi nimi vyniká plavidlo REV Ocean, jež staví norský miliardář Kjell Inge Røkke. To naroste do délky 183 metrů a stane se tak největší soukromou lodí na světě. Přitom se však nejedná o klasickou superjachtu určenou k rekreaci, nýbrž o největší výzkumnou loď světa. Stavba začala v roce 2017 a dokončení je plánováno na rok 2024. Tento obr schopný prorážet půlmetrový ledový příkrov přijde na půl miliardy amerických dolarů a roční údržba vyjde na dalších třicet až padesát milionů dolarů.

Dlouhá fronta

Pro představu – pokud bychom postavili všech 1 200 objednaných privátních plavidel do řady, bude dlouhá přes čtyřicet kilometrů… A na trhu s těmito plavidly bude asi ještě poměrně horko. Stavba velké jachty zabere i několik let a loděnice specializující se na jejich výrobu hlásí vytížení zakázkami až do roku 2025. Je tedy pravděpodobné, že se bohatí podnikatelé začnou o kapacity přetahovat a budou připraveni zaplatit prémii za převzetí slotu někoho jiného, aby uspíšili dodání své lodi.

Možnost přemístit se na jiné místo v co nejkratším čase při zachování komfortu, na který jsou bohatí lidé zvyklí, je velmi přitažlivá. „Každý chce svobodu a jednotlivci s ultra vysokým čistým jměním si to mohou dovolit. Schopnost uniknout kamkoli je v současném klimatu hodně atraktivní. Tito lidé si myslí: nepotřebuji trčet v kanceláři, když mám miliar­dy,“ popisuje motivaci bohatých zájemců o superjachty Will Christie.

Navíc zámožní vlastníci obřích lodí na jejich vybavení rozhodně nešetří. Najdeme na nich přistávací plochy pro vrtulníky, bazény či venkovní kina. Mnozí majitelé si jachty přizpůsobují svým potřebám. To je i případ téměř padesátimetrového „člunu“ veleúspěšného šampiona UFC Conora McGregora, který má na palubě i vlastní zápasnickou arénu. A navíc také lezeckou stěnu, nafukovací skluzavku a mořský bazén pro děti umístěný přímo za lodí.

Trh s těmito velkými luxusními plavidly se přitom v uplynulých dvou letech proměnil. Superjachty donedávna nebyly považovány za investici. Jejich hodnota rychle klesala a roční provozní náklady jsou vysoké – zhruba deset procent hodnoty lodi. Zvýšená poptávka po privátních plavidlech však způsobila, že v roce 2021 se ceny lodí zvýšily o pět až osm procent. „Není dostatek jachet k nákupu, obtížně se shání z druhé ruky, o nových nemluvě,“ komentuje situaci specialista na superjachty společnosti VesselsValue Sam Tucker. „Je skvělá doba na to být majitelem jachty. Ti, kteří loď koupili před rokem, ji nyní mohli prodat se ziskem, a ještě si užili bezplatně celou sezonu na moři,“ dodává Tucker a upozorňuje, že většinu trhu aktuálně rozhodně netvoří nové lodi. Na ty podle údajů webu Superyacht Times připadá asi jen 15 procent prodejů. Většina kupujících se musí spokojit se staršími kousky. Průměrný věk loni prodaných jachet činil 12,5 roku a měřily 36 metrů.

Dekadentní zátěž

Zajímavé je i složení světové flotily těchto plovoucích paláců. Navzdory rozšířené představě není jejich typickým majitelem boháč s ruským pasem. Aktuálně po světových mořích pluje podle údajů Superyacht Times 1 957 superjachet o délce čtyřicet metrů a více. Z nich téměř čtvrtinu vlastní obyvatelé Severní Ameriky a zmínění Rusové jsou majiteli jen asi devíti procent těchto lodí. O něco jiná je situace u největších jachet o délce 80 metrů a více. Takových na světě existuje jen 153 a z nich vlastní Rusové přibližně pětinu. Ale ani v této kategorii nedosáhli na první příčku, tu drží miliardáři ze Středního východu.

Pokud bychom definici superjachet rozšířili na plavidla o délce od 24 metrů výše, tak už se dostaneme na počet více než jedenácti tisíc lodí aktuálně brázdících světové oceány. Z nich polovinu vlastní občané USA. Jak řekl jeden znalec oboru listu Financial Times: „Jachtařský průmysl stojí na kupujících pořizujících si lodě o délce 24 až 50 metrů. To nejsou oligarchové; jsou to jen lidé, kterým se velmi dobře dařilo v podnikání, typicky právě Američané. Nejdražší jachty, které stojí 500 milionů dolarů a více, jsou samozřejmě dostupné pouze pro saúdské královské rodiny a další miliardáře, ale základní bazarové plavidlo o délce 40 metrů lze koupit i za pět milionů dolarů.“

Ovšem ne všichni jsou nadšeni z rostoucího zájmu o superjachty. Kritici poukazují na značné škody na životním prostředí, které velmi bohatí lidé způsobují. „Ať už jde o jachty, soukromé tryskáče, nebo výlety do vesmíru, jen ukazují, jak opovrhují zbytkem společnosti,“ řekl Guardianu Peter Newell, profesor mezinárodních vztahů z University of Sussex. „Je to dekadentní. Nedokážou přijmout omezení související s přijetím kolektivní odpovědnosti za osud planety,“ dodal Newell, výzkumný ředitel Rapid Transition Alliance, sdružení mezinárodních organizací zabývajících se řešením klimatické změny. Tato aliance již vyzvala světové politiky, aby se zaměřili na „elitu znečišťovatelů“ a přinutili je omezit jejich uhlíkovou stopu.

Nelze spoléhat jen na empatii lidí – musíme je motivovat pomocí daní a regulací. Ale je to velmi, velmi těžké s mobilní elitou, jež může přesouvat své peníze a svůj majetek, jak se jí zlíbí,“ rozohňuje se Newell. Že se mu podaří přesvědčit bohaté obyvatele planety, aby se vzdali vidiny luxusního soukromého paláce na vlnách, se ale zatím nezdá příliš pravděpodobné.