Jaderná ofenziva zrychluje

Ještě nedávno jaderná energetika v Evropě, ale ani v USA nebudila zájem. Evropská unie dokonce vehementně odmítala zařadit jaderné elektrárny mezi bezemisní zdroje, kterým náleží podpora v rámci dekarbonizace. A spojenectví států s jadernými elektrárnami kolem Francie jen s velkým úsilím dosáhlo toho, že členské země EU mohou jádro podporovat, ale se zachováním přednosti fotovoltaik a větrníků. Během uplynulých dvou tří měsíců je vše jinak. Nejen země, které se k jádru hlásí, dostaly stavební horečku.

Od Dánska po Německo

Nedávno dokonce Dánsko, země světoznámého jaderného fyzika Nielse Bohra, které zakázalo využívat jadernou energii už v roce 1985, rok před Černobylem, zvažuje návrat k jaderné energetice. Dánové jsou přitom šampioni v budování větrných elektráren – když fouká, stačí jim nejen pokrýt veškerou spotřebu, ale ještě se elektřina tlačí podmořskými kabely do Švédska nebo Norska. A když nefouká, své severské sousedy používají jako baterku, protože jim nestačí jejich řiditelné zdroje, především elektrárny na biomasu, štěpku dováženou nepříliš ekologicky z Kanady. Nyní začínají zvažovat, že by se jim mohly do budoucna hodit malé modulární reaktory.

Kousek na jih, v Belgii, kde si v roce 2023 uložili odstavit čtyři gigawatty fungujících jaderných elektráren, nová vláda změnila směr a plánuje zdvojnásobení jaderné kapacity. A po blackoutu ve Španělsku, kde také socialistická vláda plánuje odstavit sedm reaktorů, se po volbách může leccos změnit. Opozice se totiž jádra vzdát nechce. A nálada veřejnosti se posunuje stejným směrem. V Evropě se ale to nejdůležitější odehrává v Německu, dříve motoru jejích protijaderných iniciativ. Nová koaliční vláda Friedricha Merze se sice neshodla na opětovném zprovoznění nedávno odstavených jaderných elektráren, přestože to Merz před volbami sliboval, ale opatrně připouští stavbu modulárních reaktorů v budoucnu, a především ukončit odpor nejmocnější země EU ke zrovnoprávnění jaderné energetiky s obnovitelnými zdroji energie při čerpání státní podpory. Politická podpora je důležitá, ale podstatné je, aby měl jaderné elektrárny kdo konstruovat a stavět a aby nové realitě byla přizpůsobena i regulace a povolovací procesy či dostatek vzdělaných inženýrů. Existují totiž problémy v důsledku toho, že jediný evropský stavitel jaderných elektráren, francouzská EdF, v uplynulých letech vyrobila překročením rozpočtu či termínu výstavby spoustu komplikací. Ke konkrétním krokům k rozvoji jaderného strojírenství jako oboru budoucnosti Evropa zdaleka nedospěla a ani o nich zatím nevede diskusi. Na rozdíl od Američanů.

Snaha USA

Prezident USA Donald Trump před pár dny podepsal exekutivní rozhodnutí, v němž představil plány na revizi amerického jaderného regulátora, urychlení vydávání licencí pro nové projekty, zvýšení domácích dodávek paliva, využití federální půdy pro reaktory pro armádu a velká datová centra pro umělou inteligenci. Cílem je povolit do pěti let deset nových reaktorů a zečtyřnásobit výrobu jaderné energie v příštích 25 letech, což vyžaduje, aby odvětví překonalo historické překračování nákladů a časového harmonogramu, které je jen o málo lepší než v Evropě. Pomoci má například povinnost vydat licenci pro novou jadernou elektrárnu během 18 měsíců namísto dosavadních deseti let.

Jaderná energetika zažívala v uplynulých letech nárůst popularity i v USA. Nicméně projekt Vogtle ve státě Georgie představuje jediné nové reaktory v USA zprovozněné v posledních 30 letech. První dva reaktory v elektrárně byly otevřené v osmdesátých letech 20. století, ale přidání dvou reaktorů loni stálo více než 30 miliard dolarů, více než dvojnásobek původních odhadů, což je hlavní důvod, proč se velká část průmyslu přesunula k menším projektům. Vývojáři pracují na desítkách menších reaktorů, které by se mohly stavět v továrním prostředí jeden po druhém, což by snížilo náklady. Úřad Tennessee Valley Authority minulý týden předložil žádost o stavební povolení na výstavbu malého modulárního reaktoru v lokalitě Clinch River. K dalším snahám o zvýšení výroby jaderné energie patří opětovné spuštění několika nedávno uzavřených reaktorů. Michiganská jaderná elektrárna Palisades a nepoškozený reaktor v elektrárně Three Mile Island usilují o obnovení provozu po desítkách let odstavení v režii technologických společností, které se při provozu svých datových center pro umělou inteligenci neobejdou bez stabilních dodávek energie.

Mimochodem, americké společnosti by rády oživily i německé jaderné elektrárny, o nichž jejich majitelé tvrdí, že se to nevyplatí. Němci na to ale zatím nereagují. Jádro je na vzestupu a záleží na tom, zda Evropa podpoří také rychlejší licencování a jaderné strojírenství, nebo bude přihlížet, jak jí Američané opět ukazují záda. O Číňanech, kteří povolují deset nových reaktorů ročně, ani nemluvě. Pro Česko by to byla dvojitá škoda, protože nejde jen o energii, ale i o potenciál tuzemských firem, které jádro umějí a mají k tomu kvalifikované zaměstnance.