Jádro není problém

Nastupující vláda Petra Fialy (ODS) je pro, aby se z jádra stal zelený zdroj. Píše to i v hospodářské části programu vládní koalice, kterou za STAN připravoval Věslav Michalik, jenž se také měl stát ministrem průmyslu a obchodu. Kvůli pochybnostem o svém podnikání se starosta Dolních Břežan, místopředseda STAN a náměstek středočeské hejtmanky nakonec ministrem nestane, sám se nominace vzdal. Jeho názory na jádro a energetický mix však dál zůstávají propsány do programu budoucí vlády.

Evropská unie se chystá na přijetí jádra jako čistého zdroje energie, a to i navzdory protestům Německa. Vláda pětikoalice je jasně pro?
Já to vnímám tak, že v Česku je konsensus nejen politický, ale i společenský, že jádro je pro nás přijatelným zdrojem, který může do budoucna zajistit stabilitu sítě. Pětikoalice má v programu, že bude pokračovat v rozšíření Dukovan. Já chápu Němce, že si nějak vybrali a řekli jádru ne. My jsme na jejich síť napojeni a geograficky vklíněni, takže musíme zohledňovat i vrcholy a propady jejich dodávek, a tady podle mě bude jádro dobrým stabilizátorem. Je ale otázkou, jak rychle jsme schopni nový reaktor mít, mluví se o roku 2036, 2038 a vzhledem k tomu je jasné, že nový reaktor bude jen náhradou stávajících reaktorů v Dukovanech, které se budou muset odstavit.

Tedy žádná energie navíc?
Budeme-li stavět pouze Dukovany, žádná energie navíc. Pokud tedy nebudeme dostavovat Temelín, což je otázka další diskuse. Minimálně z pohledu opce na dostavbu Temelína to může být zajímavé pro firmu, která bude stavět Dukovany, a to i z hlediska dosažení výrazně lepší ceny.

Je společenská přijatelnost jádra v ČR tak velká, že lidé přijmou dva nové reaktory najednou?
Myslím, že máme s jádrem velmi dobrou historickou zkušenost a je to dáno i vývojem, máme velmi bezpečné jaderné elektrár­ny, provozované bez zásadnějších poruch, v tom nevidím problém.

Všechny obce, kde proběhlo referendum o úložišti jaderného odpadu, ale výstavbu odmítly. Přijatelnost jádra ve společnosti možná není tak velká…
Ano, je to takový paradox, že celospolečensky jadernou energetiku chceme, ale když se to týká konkrétního místa, kde bydlíme, tak už jádro nechceme. Je to dáno i tím, že neumíme pracovat s komunitami, jak s nimi pracují třeba ve Finsku nebo ve Švédsku, kde s úložištěm jaderného dopadu nemají takové problémy. Neumíme obcím dát ani dostatečnou finanční kompenzaci za to, že něco takového na svém území mají. Málo se s nimi o té kompenzaci bavíme.

Podle vás je to tedy otázka ceny?
Je to otázka peněz. Zkušenost ze severských zemí ukazuje, že tak to funguje. V Česku je velmi silný „not in my back­yard effect“, tedy hlavně to nestavějte za mým domem, a máme ho silný proto, že místní samosprávy z takových investic nic nemají. A protože z toho nic nemají, nic tam nechtějí. Když se bavíte s velkým developerem, který působí po Evropě, řekne vám, že při stejné investici mají německé vesnice a městečka z takové stavby stokrát více než české. A je úplně jedno, co se tam bude stavět. Zainteresovanost místní komunity je v cizině mnohonásobně větší. Tady se vždy najde dost lidí, kteří jsou proti, a na tom starosta vždy získá body, je to populární. Ale kdyby řekl: dostaneme také dost peněz, za které postavím školku, zdravotní středisko, možná si lidé řeknou, že je to výhodné, a 60 procent pro to zvedne ruku.

To je možné změnit rychle?
Změna rozpočtového určení daní obcí je možná během roku. Problém je, že toto téma do veřejného prostoru neprosakuje, moc lidí si to neuvědomuje. Že začínáme být bez průmyslových investic, protože investoři jdou raději do Polska a do Německa, kde je to snazší.

Než bude nové jádro, chcete místo uhelných elektráren, které budou odstaveny, využívat plynové elektrárny?
Uhlí můžeme nahradit ze dvou zdrojů: obnovitelné zdroje energie (OZE) a plyn. Vodní elektrárny nemáme kde postavit a větrnou energii nechtějí zase obce, k větrákům je velký odpor kvůli zásahům do krajiny. Podle mě se ale profil větrné a profil sluneční energie ve výkonu a sezonnosti dobře doplňují. Mnohem rychleji a výhodněji můžeme postavit fotovoltaiku, tu už lidé přijali a dá se udělat rychle.

V programu máte 100 tisíc nových slunečních elektráren na rodinných domech, to se dá zvládnout?
Já si dokonce myslím, že těch 100 tisíc domů není nic ambiciózního, že jich bude daleko víc. Peníze na to budou, je tu nebývale velký příspěvek z Evropské unie, od Fondu obnovy po Fond spravedlivé transformace. Pak je tu ještě jeden zdroj, kterým budeme nahrazovat uhlí, a to jsou paroplynové elektrárny, na které jste se ptal.

Tady existuje riziko závislosti na ruském plynu, protože jiný nemáme a mít nebudeme.
Já tuhle námitku chápu, ale musíte si uvědomit, že podíl paroplynových elektráren na celkovém energetickém mixu je proměnlivá veličina. Záleží na tom, kdy odstavíme uhelné elektrárny, zda v roce 2030, 2033 nebo 2038.

Který termín je reálný?
Bez ohledu na to, co si myslí politici, uhelné elektrárny odstaví sám byznys, a to dříve než v roce 2038. Povede k tomu tlak bank a investorů. Pokud jde o celkový energetický mix, který s tím souvisí, ten se právě bude časem měnit podle toho, jak budeme doplňovat OZE. Podstatné je, aby investoři věděli, jaké to prostředí bude. Pokud cítí nejistotu, nechtějí investovat. Paroplynová elektrárna má výhodu v tom, že její návratnost je relativně rychlá. Energetický mix se bude vyvíjet tak, že poroste objem fotovoltaiky, budou ubývat uhelné elektrárny a ten rozdíl, který bude chybět, musejí doplnit plynové elektrárny.

Závislosti na ruském plynu se tedy nebojíte?
To je otázka pro celou Evropu! Ani toho uhlí už moc nemáme. OZE hrají větší a větší roli. Hlavní problém je v tom, že neumíme energii uskladnit. OZE nevadí jako zdroje, vadí, že jsou sezonní a energie z nich se nedá uložit. Proto potřebujeme řešit, co funguje v době nedostatku energie z OZE. Já jinou alternativu pro vykrývání výkyvů než plyn nevidím. Zde přichází velká role spojené Evropy, společně vůči Rusku můžeme dosáhnout více cenově i objemy.

V Německu letos kvůli počasí vypadly větrníky, musely je nahradit plynové elektrárny, jenže to prudce zvedlo poptávku po plynu a jeho cenu. To je to riziko, o kterém mluvím.
Je ale také otázka, jak byly naplněné zásobníky plynu, jestli jich je málo, nebo moc, jestli by se neměly další přistavět. Zda máte, nebo nemáte nějaké společné nákupy plynu. Já jsem v této věci pro­evropský. Ruský plyn bude pro Evropu zásadní, jinou cestu, jak zajistit energetickou bezpečnost, nemáme.

Na konci 20. let přestaneme mít přebytky energie, naopak budeme závislí na energii z dovozu, i to vyřeší společná Evropa?
Buď jsme závislí na výrobci jaderného paliva, které si také sami nevyrobíme, a jeho jediná výhoda je, že vydrží poměrně dlouho a nemá tedy velké výkyvy. Nebo budeme částečně závislí na plynu, který také dovážíme, ať už odkudkoli. Anebo budeme mít vlastní OZE, kde závislí nejsme, ale nemáme dořešen problém uskladnění energie. Bez závislosti na určitém zdroji se ještě dlouho neobejdeme. Z hlediska diverzifikace je dobré mít všechny zdroje, protože je diverzifikovaná i možná závislost.

Chceme-li být více nezávislí, potřebujeme více OZE?
Tak to je. OZE, pokud to zrovna není dovoz energie z OZE z Německa, pak ano, tam jsme zcela nezávislí.

Může solární energie časem vyřešit problém s energiemi?
V domácnosti asi ano, i když problém uskladnění energie dál trvá. Celkově však řešíme problémy dva a musíme si zvolit, kudy půjdeme: cestou, na níž budeme věřit, že nové technologie uskladnění energie se nějak vyřeší, což je vlastně německá varianta; tedy zavřeme uhlí a jádro a technologicky dojdeme k OZE. Tuto možnost považuji za riskantní, připadá mi zodpovědnější jít druhou cestou – nechat si alespoň jaderné zdroje a počkat, zda nové technologie budou takové, že jednou nebudeme potřebovat ani to jádro. Už dnes ale solární energie může pracovat velmi dobře a část peněz na tyto investice získají lidé z veřejných peněz. Fotovoltaika je z tohoto pohledu spolehlivá věc.

Pro obrovský český průmysl to ale řešení není.
Samozřejmě, žádná fotovoltaika neuživí energií celý český průmysl. Ten potřebuje spolehlivý pevný odběr a ten v našich podmínkách může zajistit jen jádro přechodně kombinované s plynem. Naší snahou by však mělo být, aby český průmysl snižoval svou obrovskou energetickou náročnost. A právě sem by měly jít peníze určené na zelenou transformaci v Evropě.