Jak dostat lidi z hospod

U domácí klientely to není o moc jiné. Lidé chodí do Pastaře především za chutným jídlem, k němuž si dají spíš skleničku vína než pivo. Pětikoruny navíc, která přibyla na „nápojáku“ u čepovaného Bakaláře, si zatím nevšiml nikdo. „Mnohem víc problémů máme s obyčejnou vodou. Když si host objedná karafu vody, váže se k tomu sazba daně ve výši 12 procent. Když ale do karafy dáme plátek citronu nebo snítku máty, stává se z toho nealko nápoj s 21procentní sazbou,“ popisuje servírka Tereza bizarnost, kterou přinesl konsolidační balíček.

Ovšem u restaurací a hospod, kde není jídlo tak dominantní jako v případě Pastaře, jsou dopady zvýšení DPH na čepované pivo o dost zásadnější. Jedenáct procentních bodů, o které se zvýšila sazba za „točené“ v restauračních zařízeních, je znatelné, násobné zdražení. Cena půllitru sudového piva, které hostinský načepuje z pípy, se 1. lednem zvýšila o tři až pět korun. Některé podniky však zdražení do konečných cen nepromítly celé a část zvýšených nákladů absorbovaly samy. A jiné se rozhodly zdražit ještě před koncem roku.

Jan Jochen Bartoš, který na neratovickém koupališti provozuje hospodu s příznačným názvem Koupák, reprezentuje skupinu hospodských, kteří ceny nezvyšovali o celou částku, kterou přinesl konsolidační balíček. „Nemůžeme všechno, co se zdraží, přenášet na hosty. Loni jsem při stejné spotřebě plynu zaplatil za topení víc než dvojnásobek; je také potřeba přidávat personálu,“ vypočítává Bartoš nárůst nákladů i mimo samotnou pivní tekutinu. A stěžuje si na přístup pivo­varů, hlavně těch velkých: „Když za covidu kleslo DPH, nezlevnil z výrobců piva nikdo. Ale za poslední roky zdražují – opakovaně – úplně všichni. Buď s odůvodněním inflace, nebo nyní kvůli dani,“ líčí Bartoš a doplňuje, že ceny sudového piva u velkých pivovarů vyskočily na historickou úroveň. „Dvanáctka Radegastu mě v nákupu vyjde o korunu dráž než dvanáctka z nedalekého minipivovaru Čestmír, který má z podstaty mnohem vyšší výrobní náklady na jedno pivo,“ popisuje neratovický hospodský s tím, že za takových podmínek bude raději podporovat místní řemeslné nežli průmyslové pivovary.

V Česku loni fungovalo zhruba 23 tisíc restaurací, hospod a pohostinství. Když k tomu připočítáme bufety, bistra a stále populárnější segment kaváren, dostáváme se k číslu téměř 40 tisíc. Lze právem očekávat, že vládní daňový zásah vyžene z lokálů cenově senzitivnější konzumenty a část hospod zavře. Až budoucnost ukáže, zda si Češi nějaké pivo odepřou, nebo zda ještě víc posílí fenomén garážových a zahradních hospod, který akceleroval během pandemie, anebo zda se pivaři definitivně přesunou k domácímu pití lahváčů a plechovkových piv. Faktem je, že česká pivní kultura se čím dál více podobá konzumaci piva v sousedním Německu či Rakousku, kde v řadě podniků čepované pivo vůbec nedostanete.

Letité rčení říká, že vláda, která zdraží pivo, padne. Poslední dekáda však ukázala, že čeští politici nejsou ochotni rezignovat ani kvůli mnohem, mnohem zásadnějším problémům, než je zdvojnásobení daně na sudové pivo. Je třeba upozorňovat, že se vláda Petra Fialy v otázce daňového zatížení „neřestí“ nechová férově. Konsolidační balíček zdražil od Nového roku nejen čepované pivo, ale i veškeré nealko nápoje, včetně domácích limonád, kojeneckých vod či minerálek (!), o desetinu se zvedla spotřební daň na tvrdý alkohol, cigarety (již tak dražší než v Rakousku) a zahřívaný tabák dopadly ještě hůř. V tomto kontextu působí Fialovo lpění na nulové spotřební dani u „tichého vína“ jako pěst na oko… Jen aby to Fialově vládě „nezhořklo“.

Přeji vám hezkou zimu – a na zdraví!