Jak rozbít Google a Facebook

Dominance velkých technologických firem se konkurentům ani antimonopolním úřadům a politikům nelíbí. Proto uvažují o jejich rozdělení. V USA už soud rozhodl, že lze zakročit proti vyhledávači Google, a má se začít jednat o Facebooku a Applu. Odpůrci těchto kroků tvrdí, že postihnou spotřebitele a nikomu nepomohou. Je velkou otázkou, jak to dopadne a co na to staronový americký prezident Donald Trump, který se zmítá mezi proklínáním technologických společností a jejich chválou.

Občas se název firmy stane synonymem přístroje, činnosti nebo oboru, třeba podle společnosti Elektrolux se vysávání začalo říkat luxování. Dnes se v případě Googlu hovoří o googlování jako o vyhledávání na internetu a Facebook se stal synonymem pro sociální sítě. Tato dominance ale může mít i negativní dopady. Vedle těchto obrů nemůže vyrůst mocná konkurence. Navíc se konkurenci brání například tím, že kupují startupy, aby nevznikla. Dokáží jim odloudit potenciální zákazníky nabídkou slev nebo jim vyhrožují v případě odchodu. A nejde jen o uživatele vyhledávačů nebo sociálních sítí, ale i o zadavatele reklamy. Dominantní firmy to mají často jednodušší, protože nabízejí propojené služby, a odejde-li zákazník z jedné, zruší mu i další, kterou konkurence nenabízí. To brzdí technologický pokrok, který pohání konkurence, a zákazníci dostávají horší služby. Proto vznikly antimonopolní úřady, které se snaží tomuto oslabení konkurence zabránit. Základem prosperující ekonomiky je totiž volný trh, který je však třeba udržovat otevřený antimonopolními opatřeními. V případě technologických monopolů jsou i další důvody, proč vůči nim být ostražitý a povzbuzovat konkurenci. Často totiž pracují s informacemi a jejich algoritmy doporučují uživatelům, co mají sledovat a číst. Třeba vyhledávání Googlu není zcela „neutrální“, protože závisí na naprogramování i na nákupu reklamy. Není-li dostatečná konkurence, tyto firmy ovlivňují informovanost a občas i mínění podstatné části populace, a proto je veřejná diskuse plošší a jednotvárnější, případně ideologicky zaměřená.

To se může promítat i do politiky, na což upozornil samotný Donald Trump, dle nějž velké technologické společnosti upřednostňují liberální, tedy v americkém prostředí levicovější, či dokonce hodně levicové politiky. Je otázkou, zda úmyslně, či proto, že jejich zaměstnanci a majitelé své politické sklony neúmyslně promítali do své práce.

Rozdělení monopolů vždy pozdě

V USA v současnosti probíhají soudní řízení s velkými technologickými firmami. Se společností Apple kvůli dominanci části trhu s chytrými telefony, protože do něho odmítá pustit konkurenci s jejími aplikacemi či digitálními peněženkami, i kvůli ztěžování přechodu uživatelů ke konkurenci. Sociální síť Facebook, respektive firma Meta, pod kterou patří, má jít v dubnu před soud za údajné zneužívání dominantního postavení na trhu, protože odmítá vpustit další firmy na svou platformu a koupila Instagram a program na zasílání zpráv WhatsApp, aby potlačila konkurenci. A Google soud loni v srpnu označil za „monopolistu“, protože porušuje americké antimonopolní právo dominancí v internetovém vyhledávání a spojením s reklamou. Americké ministerstvo spravedlnosti proto navrhlo „nápravná opatření“ včetně rozdělení Googlu, což není nový krok. Podle antitrustového Shermanova zákona byla například v roce 1911 rozdělena společnost Standard Oil, jež v roce 1880 ovládala 90 procent americké rafinace ropy a 85 procent prodeje ropných produktů, na 39 menších firem, čímž byla zlomena její dominance na americkém a v podstatě i světovém trhu. Likvidovala totiž například smlouvami se železničními společnostmi malé konkurenty a různými triky obcházela snahy o nápravu.

Dalším příkladem je rozdělení společnosti Bell System, která v sedmdesátých letech 20. století ovládala více než 85 procent amerických telefonních služeb, 85 procent dálkových spojení a 82 procent trhu s přístroji a zařízeními na telefonování. Navíc stejně jako Standard Oil toto své postavení zneužívala, když potlačovala přímou, a dokonce i nepřímou konkurenci.

Ministerstvo spravedlnosti USA nakonec firmu zažalovalo a na základě soudního rozhodnutí byla donucena se v roce 1984 rozdělit na sedm regionálních společností, operátora dálkového spojení AT&T, vývojové laboratoře a několik dalších firem. Konkurenci rozdělení pomohlo, ale neví se jak hodně. Mimo jiné proto, že antimonopolní spory se táhnou léta a náprava přichází často pozdě, když monopolista začal ztrácet monopolní postavení nebo oblast, kde měl monopol, pozbyla důležitosti.

Když byl Standard Oil rozdělen, ztrácel dominantní postavení. V roce 1911 kontroloval „jen“ 60 až 65 procent amerických rafinérských kapacit. Poptávka po ropných produktech totiž rostla natolik rychle, že ji společnost nedokázala uspokojovat, navíc se objevila ložiska ropy v oblastech, které nekontrolovala, a některé firmy okopírovaly její inovace. A v osmdesátých letech 20. století se díky novým technologiím začal blížit i konec monopolu Bell System. Objevily se totiž první mobilní telefony a další spojení bez kabelů.

Nejvýznamnější případ, kdy zásah přišel pozdě, je spojen se společností Microsoft. Tu americký soud označil za monopolistu a v roce 2000 bylo navrženo její rozdělení na dvě části. Propojila totiž svůj operační systém s internetovým vyhledávačem a bránila konkurenci, čímž zneužila své monopolní postavení. Než ale kauza skončila, nebyl už dávno Internet Explorer Microsoftu na webu hlavním vyhledávačem. Navíc nastoupila vláda George W. Bushe, jež byla více nakloněná byznysu, a od rozdělení Microsoftu bylo upuštěno.

Regulovat budoucnost, ne minulost

Bude to s Googlem podobné? A co Apple či Facebook? Zdá se, že zásah u Googlu nemusí přijít pozdě. Dominance jeho vyhledávače sice zřejmě bude v důsledku vyhledávačů používajících umělou inteligenci klesat, ale Google je stále silný a celosvětově obstarává na internetu téměř devět z deseti vyhledávání. Ostatně, i když byl rozpuštěn Bell System, jeho rozdělení urychlilo nástup nových mobilních technologií, jak ukazují ve své studii němečtí ekonomové Martin Watzinger a Monika Schnitzerová.

Navíc u Googlu není navrženo pouze „tupé“ rozdělení. Američtí úředníci uvažují spíše o zákazu uzavírání smluv třeba s firmou Apple o preferování googlovského vyhledávání či o tom, že Google bude muset dát konkurentům k dispozici data nasbíraná za léta své dominance. A také vlastníkům internetových stránek umožnit odmítnutí indexování svých stránek Googlem pro vyhledávání, a především pro výcvik jazykových modelů, tedy umělé inteligence. Jinak řečeno, Google by v budoucnu nemohl využít svůj náskok pro vývoj lepšího vyhledávače s umělou inteligencí a stál by se svými konkurenty na stejné startovní čáře.

Zvažuje se regulace, která není zaměřena na minulost či změnu současného stavu, ale na budoucnost. Podobné by to zřejmě bylo s Facebookem, kde by šlo třeba o oddělení programů na posílání zpráv, u Applu pak o vpuštění softwarové konkurence do iPhonů. Vše ale záleží na nové americké vládě. Původně měl Donald Trump jmenovat na post úředníka zabývajícího se těmito problémy někoho, kdo půjde velkým společnostem, jako je Google, na ruku. Nakonec však byla náměstkyní ministra spravedlnosti zodpovědnou za zákroky proti monopolům a nekalé hospodářské soutěži jmenována Gail Slaterová, poradkyně viceprezidenta J. D. Vance, který si vyloženě přeje rozbít Google.

Na druhé straně šéfové velkých technologických společností včetně Googlu, Applu a Facebooku se snaží vlichotit Trumpovi a poslali mu dary na financování jeho nedávné inaugurace. J. D. Vance není zatím skoro vidět a zdá se, že Trump je s majiteli a řediteli technologických firem jedna ruka. Ostatně poradce a „ministra“ mu dělá jeden z nich, Elon Musk, majitel automobilky Tesla a sociální sítě X. Na Trumpovu inauguraci dostal pozvánku i Jeff Bezos, majitel Amazonu, přestože ho Trump nemá rád.

Obviňoval jej, že nařizuje deníku The Washington Post, který koupil, aby psal proti němu, a dokonce se Bezosovi snažil v průběhu svého prvního prezidentského mandátu kazit obchody se státem. Jenže i vztah Trumpa k Bezosovi se v minulosti několikrát změnil a možná se opět zhorší stejně jako s ostatními technologickými miliardáři.

Už jen proto, že je podezírá, že ovlivňují veřejné mínění, a proto jsou jeho byznysovými konkurenty. Trump si totiž pořídil vlastní sociální síť Truth Social a nedávno začal podnikat v kryptoměnách. Patří už tedy také mezi technologické podnikatele, kteří nesnášejí konkurenci.