Jak se Česko odstřihlo od ropy z Ruska

 Po schodech vystoupáme několik pater, až dorazíme do prosklené místnosti připomínající velín na letišti. Perfektní rozhled do okolí, velké monitory plné grafů, tabulek a čísel. Blikající kontrolky. Muži a ženy se sluchátky a vysílačkami pozorně sledují všudypřítomné obrazovky. Ve vzduchu visí atmosféra absolutní soustředěnosti. Sice ho to trochu připomíná, ale na letišti opravdu nejsme. Zavítali jsme do komplexu italského ropovodu, jehož strategický a bezpečnostní význam po vypuknutí ruské války na Ukrajině celoevropsky roste.

Vítejte v Terstu, zdraví českou delegaci italští pracovníci ropovodu TAL ve skvěle padnoucích oblecích. „Hlavním úkolem společnosti TAL je dostat ropu z přístavu do rafinérií. Bezpečně, bez nehod a také, a to je důležité říct, efektivně a úsporně. Potřebujeme, aby naše čerpadla pumpovala ropu do potrubí maximální rychlostí,“ chopí se slova ve velínu Carlo Piccolo, provozní ředitel ropovodu. Tu poslední větu pronáší se zvláštním důrazem. O navýšení kapacity ropovodu se totiž postarali Češi, konkrétně státní podnik MERO spadající pod ministerstvo financí. Díky tomu se do Česka ročně dopraví ze severu Itálie, přes Rakousko a Německo o čtyři miliony tun ropy navíc. Naší zemi to garantuje potřebné roční množství „černého zlata“, a tím odpoutání se od závislosti na ruské ropě, která do tuzemských rafinérií teče ropovodem Družba. Počítá se s tím, že toto potrubí z Ruska na přelomu roku vyschne. Právě projekt zvaný TAL-Plus je důvod, proč se skupinka tuzemských manažerů, politiků a novinářů v první polovině září vypravila na „cestu ropy“. Je to unikátní investiční akce českého státu, která má strategický a bezpečnostní přesah. Realizovaná byla v rekordně krátkém čase, což je na české politické scéně rovněž výjimečné.

Macek z Marshallových ostrovů

Upřímně řečeno, taková příležitost nepřichází každý den. Možnost nahlédnout do přísně střeženého areálu ropovodu a možnost vidět start ropného cyklu „od tankeru k rafinérii“ se na trase MERO– TAL domlouvala několik měsíců. Italové k akci přistoupili s plnou vážností a péčí, což jen podtrhlo význam celého projektu. „Tady vidíte, že v tuto chvíli vaše MERO Germany s ropovodem IKL neodebírá,“ ukazuje provozní ředitel TAL

Carlo Piccolo ve velínu na jednom z mnoha monitorů proudění ropy jednotlivými částmi potrubí. V této místnosti mají italští kontroloři dokonalý přehled o tom, co se na potrubní trase dlouhé 753 kilometrů děje, a to včetně terstského přístavu, kde několik set metrů dlouhé tankery provádějí složité manévry.

Všude platí přísná bezpečnostní opatření, ochranné obleky, speciální boty a přilby jsou samozřejmostí, italští pracovníci kladou obrovský důraz na bezpečnost. Ostatně od zprovoznění ropovodu v roce 1967 v přístavu ani na trase nedošlo k jediné katastrofě s únikem ropy.

Češi v Terstu zanechali v posledních letech výraznou stopu. Projekt zvaný TAL-Plus navýší od nového roku prostřednictvím výkonnějších motorů a čerpadel kapacitu ropovodu a celkově jej modernizuje. Státní MERO to přijde na 1,3 až 1,6 miliardy korun.

Čeští konstruktéři se zároveň starají o to, aby fosilní ropa trochu zezelenala. Polostátní skupina ČEZ v Terstu a na trase ropovodu buduje takzvané kogenerační jednotky. Ty pohání k přírodě šetrnější zemní plyn a vyrábí se elektřina pro pohon čerpadel ropovodu. Dochází k úsporám.

K tomu vzniká teplo, jehož pomocí se ropa zahřívá, aby v potrubí lépe proudila. Dceřiná firma ČEZ Elevion Group, jež kogenerační jednotky staví a provozuje, chce postupně pro výrobu energie využívat biometan. Tím by se celý projekt ČEZ stal ekologicky ještě šetrnějším. Po prohlídce velínu a tankové farmy – areálu s 32 rezervoáry na ropu – nás vedení TAL bere na remorkér. Z přístavu jedeme ke dvěma molům, odkud se z tankeru čerpá ropa potrubím do zhruba pět kilometrů vzdáleného a výše popsaného tankoviště. Tam se ropa upravuje, míchá a skladuje, aby se následně poslala do ropovodu. U mola máme štěstí, protože ropu do trubek zrovna žene pořádný macek – tanker o délce zhruba 250 metrů, který na sever Itálie doplul pod vlajkou Marshallových ostrovů.

Do Terstu směřují lodě s ropou především z nalezišť v Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Iráku, Libye a USA. Nicméně ruský vliv ani u těchto dodávek nezmizí, protože z Kazachstánu a Ázerbájdžánu dovážejí ropu tankery přes ruský přístav Novorossijsk na břehu Černého moře. Generální ředitel ropovodu Alessio Lilli působí ve vedení TAL již devět let. V rozhovoru pro týdeník Euro uvedl, že ani po vypuknutí ruské války na Ukrajině se není třeba obávat o plynulost ropných dodávek.

„Upřímně řečeno, obavy nemám. Rád bych vysvětlil celý proces, aby si to lidé dokázali představit. My fungujeme jako DHL firma pro rozvoz ropy. Dostaneme balíček, který doručíme na místo určení. K nám do přístavu přijede tanker plný ropy, kterou přepravíme pomocí trubek do klíčové destinace – tedy rafinérie. Takže i kdyby nastaly problémy na straně vysílajících přístavů, není to problém k řešení pro nás. Jsme jiná část celého řetězce,“ vysvětluje šéf TAL.

Zástupce českého státu, náměstek ministra financí Roman Binder (ODS), je přesvědčený, že kdyby Rusové v přístavu Novorossijsk začali stávkovat, ropu z Kazachstánu či Ázerbájdžánu se podaří bez problémů nahradit. „Ropy je po celém světě dostatek. Zkušenost s dodávkami zemního plynu ukázala, že nahradit ruský plyn lze bez problému. Podobné je to s ropou,“ míní náměstek Binder.

Ropný Dům z karet

Duchovním otcem a klíčovou postavou vyjednávání projektu TAL-Plus byl provozně-technický ředitel podniku MERO Zdeněk Dundr. Týdeníku Euro popsal, jak to byla politicky a technicky náročná mise: „Existovalo deset pracovních skupin, které prověřovaly technické, obchodní, logistické a finanční záležitosti. V období mezi červnem 2022 a podzimem 2022 jsme ostatním osmi akcionářům ropovodu TAL prezentovali vyžádané studie nákladů a analýzy. Na základě těchto výstupů jsme v listopadu 2022 na zasedání největšího správního orgánu TAL získali stoprocentní souhlas všech akcionářů.“

Do smlouvy mezi devíti akcionáři TAL se následně vložily veškeré detaily týkající se cen, pravidel přístavu v Terstu či práva na požadovanou kapacitu přepravované ropy pro Česko. „Tohle byl kapitální kousek – dokázat všechny přesvědčit a kontrakt následně protlačit přes všechna právní oddělení společností jako Shell, OMV, Total, Exxon či ENI. Když se letos v květnu smlouva podepsala, byla to velká úleva,“ neskrýval Dundr nadšení. Důležitý part se odehrál na diplomatickém poli, o což se postarali dva vlivní čeští vyjednavači. Zvláštní zmocněnec ministerstva zahraničí pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška a premiérův poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar měli na starost jednání s představiteli zemí, v nichž firmy s podíly v konsorciu TAL působí. Jde sice o soukromé společnosti typu OMV či Shell, které však v Rakousku, Nizozemsku či Velké Británii představují hráče celostátního významu.

„Václav Bartuška a Tomáš Pojar jednali s protějšky z dalších zemí, čímž pomohli přesvědčit ostatní akcionáře TAL o české investici do ropovodu. Bylo důležité, že jsme věděli, co přesně chceme a jak toho chceme dosáhnout. Byla to diplomatická šachová partie, ve které byla důležitá komunikace na úrovni vlád,“ popsal Euru složitost jednání náměstek ministra financí Roman Binder, jehož ministerstvo je vlastníkem podniku MERO.

Že šlo o hru v nejvyšších politických patrech, výše citovaní insideři potvrdili. „Vlády všech tří zemí – Itálie, Rakouska a Německa – se chovaly naprosto korektně. Schválení takto velkého projektu během několika měsíců je něco, co bychom se v Česku mohli naučit taky,“ popsal Euru zmocněnec pro energetiku Václav Bartuška. Premiérův bezpečnostní poradce Tomáš Pojar mu přitakal: „Jednoduché to vůbec nebylo, ale zatím vše běží podle plánu. Ostatní akcionáři se chovali a chovají konstruktivně, za což jim lze poděkovat.“

S Rusem v týlu

Nutnost posílit kapacity ropovodu TAL a potřebu přepravy většího množství ropy dynamizovala ruská invaze na Ukrajinu v únoru roku 2022. „Důležité bylo uvědomění si, že existuje téma bezpečnosti zásobování země, která je naším sousedem, země, kde jsou provázané trhy s pohonnými hmotami. I ostatní akcionáři importují a vědí, že když bude někde v okolí ropy nedostatek, ovlivní to trh. Toto uvědomění bylo úplně zásadní, protože akcionáři se tím dostali na stejnou vlnu jako my,“ řekl provozní ředitel MERO Zdeněk Dundr.

Je důležité upozornit, že jedním z devíti akcionářů ropovodu je ruská společnost Rosneft Deutschland s jedenáctiprocentním podílem. Akcionáři TAL si po vypuknutí ruské války uvědomovali možná rizika, ostatně roky před tím se k východním akcionářům v zákulisí stavěli spíše rezervovaně. Rusům se však k podílu v TAL podařilo dostat skrze podíly, které vlastní v německých rafinériích. „Samozřejmě to člověka napadne, když slyšíte název firmy a odkud její vlastník pochází. Nicméně musím říct, že jde o Rosneft Deutschland, a tím pádem o německou společnost, kde pracují němečtí zaměstnanci a lidé, kteří tuhle společnost zastupují v konsorciu TAL,“ mírní Dundr obavy. „V době, kdy jsme začali jednat o projektu TAL-Plus, už byl Rosneft Deutschland pod nucenou správou německé vlády. Rozhodovací vliv a proevropský směr už tedy udával německý kabinet,“ zdůraznil Dundr.

Jak velký to byl risk, když Rusové přes německou pobočku Rosněfti viděli do nitra strategických úvah a kroků firem vlastnících ropovod TAL, jehož cílem je vynulovat závislost Česka na ruské ropě? Podle generálního ředitele MERO Jaroslava Pantůčka jeho manažeři žádné pokyny od bezpečnostních a zpravodajských složek státu nedostávali. Uvedl, že Rosneft Deutschland postupoval na základě komerčních zájmů konsorcia TAL, ne politicky podle not Kremlu.

„Rosněfť má své zájmy a důležité podíly v rafinériích po trase ropovodu TAL. Proto v něm koupili před lety podíl, proto vstupovali do TAL. Více méně se chovali velmi pragmaticky. V tomto opravdu politika nebyla. Navíc je potřeba si uvědomit stáří ropovodu Družba – přes 60 let. Z pohledu Ruska jde o dožitý a mnohonásobně zaplacený ropovod. Proto už před 20 lety Rusové změnili strategii a chtěli dostat ropu ven na moře a z přístavů ji odprodávat do celého světa,“ řekl šéf MERO týdeníku Euro. Podobně jako čeští manažeři ani šéf TAL Alessio Lilli podle svých slov nedostal od italské či jiné vlády informace od zpravodajských služeb, že by varovaly před rizikem jednání s ruskou společností Rosněfť. „Pro nás zkrátka bylo klíčové, že Rosneft Deutschland je pod kontrolou německé vlády. Stejně jako německá pobočka Gazpromu, kde německý stát přistoupil k podobnému patronátu. Německá vláda nás ani jednou nekontaktovala,“ uvedl Lilli.

Odmítl, že by kdy došlo k jakémukoli úniku citlivých informací či podobnému bezpečnostnímu incidentu. „Citlivé informace týkající se trhu s ropou nejsou součástí naší práce. Jak už jsem řekl, my jsme jen takové DHL s ropnými balíčky,“ doplnil Lilli. Šéf TAL má mimochodem zkušenosti s vyjednáváním i v Česku. Na začátku milénia pracoval jako manažer pro italskou firmu Agip patřící ropné společnosti ENI. Ta se tehdy zajímala o českou společnost Unipetrol, kolem které v dané době kroužil i Agrofert expremiéra Andreje Babiše.

Parta Berlín & Moskva

Klíčový muž operace TAL-Plus Zdeněk Dundr poukázal na ještě jednu zajímavou mezinárodní skutečnost, o které se v Česku příliš neví. A sice na značný ruský vliv v německých rafinériích. Největší ruská ropná společnost Rosněfť a její dceřiné firmy představují v Německu významného ropného hráče. Podle informací tamního ministerstva hospodářství pokrývá Rosněfť ve zpracování ropy zhruba dvanáct procent kapacity země.

Rosněfť vlastní přes 54 procent ve východoněmecké rafinérii Schwedt zásobující Berlín, dále drží podíl v rafinériích MiRo v Karlsruhe a Bayernoil ve městě Vohburg, kde sídlí i společnost MERO Germany s ropovodem IKL vedoucím ropu do Česka.

Berlín již několik měsíců tlačí na vedení Rosněfti, aby své podíly v německých rafinériích prodala, jinak hrozí vyvlastněním – podobně jako hrozil v případě německých divizí ruského plynového giganta Gazprom. Ostatně provázanost Gazpromu a Německa byla hlubší i kvůli společnému plynovodu Nord Stream, který zastavila až ruská invaze na Ukrajinu. Nakonec jistým střípkem do mozaiky vlivu Ruska na německou energetiku je i skutečnost, že bývalý německý kancléř Gerhard Schröder pracoval a lobboval jak pro Gazprom a Nord Stream, tak pro Rosněfť…

„Musíme se na to podívat z větší výšky. Obavu z ruského vlivu na energetiku měly mít státy Evropské unii už dříve. Když porovnáme, kde všude se dostaly zahraniční firmy z Ruska v energetice v rámci plynu či ropy, konkrétně třeba v Německu a dalších zemích, je podíl Rosněfti v TAL jen zrnkem v písku,“ míní Dundr.

Babišova stopka

Ředitel MERO Jaroslav Pantůček připomněl, že posílení ropovodu TAL se plánovalo delší dobu. Již v éře, kdy MERO řídil v prvním období, než ho tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) na začátku roku 2015 odvolal z funkce. „O posílení kapacity ropovodu jsme začali uvažovat v roce 2009. Tedy v době, kdy kapacita TAL ještě byla dostatečná, ale MERO mělo postavení třetí strany a nebylo akcionářem ropovodu. Tehdy se jasně deklarovalo, že kapacita slouží především pro ty, kteří ropovod postavili a financovali. Bylo nám jasné, že první, co musíme udělat, je získat podíl v TAL,“ řekl týdeníku Euro Pantůček. Vyjednávání o vstupu do ropovodu začala v roce 2009, nákup pětiprocentního podílu se uskutečnil o tři roky později za vlády Petra Nečase. Cenovka byla tehdy kolem čtrnácti milionů eur (zhruba 352 milionů korun).

Tím MERO strčilo nohu do dveří. Vzápětí manažeři podniku pod Pantůčkovým vedením začali vyjednávat o rozšíření kapacity ropovodu, na což se prý v počátku ostatní akcionáři příliš netvářili. „Měli jsme projekční kancelář, která projektovala ropovod TAL. Ta nám vytipovala místa, která by se měla posílit tak, aby se do budoucna kapacita zvýšila. Zpracování zabralo dva roky. Na přelomu let 2014 a 2015 však naše vedení tehdejší nová vláda, respektive ministr financí Andrej Babiš, odvolala. Důvod dodnes neznám, nikdo nám nic neřekl. Každopádně šlo o období, kdy MERO dosáhlo historicky nejlepších hospodářských výsledků,“ uvedl Pantůček.

Přiznal, že neoficiálně byla jedním z důvodů Babišova pochybnost o investici do projektu TAL-Plus. „Mimo jiné tomu tak bylo. Asi mu ty souvislosti projektu nebyly dobře vysvětleny,“ zmínil Pantůček. A dodal: „S týmem, který jsem tehdy vedl, jsme se snažili dívat hodně dopředu a být připraveni na nejhorší scénáře. Tedy na to, že ropovodem Družba jednou přestane proudit ropa. Původně jsme chtěli kapacity ropovodu TAL rozšířit do roku 2017, abychom byli na Rusku nezávislí. Tenkrát to nenašlo oporu a možná to byl důvod pro odvolání celého našeho týmu, ale nechci spekulovat.“

Zatímco na české politické scéně rozšíření ropovodu Babišovým odvoláním vedení MERO zamrzlo, původní management podniku ještě stihl vypracované studie a analýzy předat akcionářům TAL. Někteří z nich usoudili, že navýšení kapacity by se jim vyplatilo, některé kroky se tehdy povedlo i realizovat. Tím se připravila půda pro pozdější dobu, kdy se manažeři MERO pod vedením staronového ředitele Pantůčka vrátili k jednacímu stolu. Popohnala je k tomu invaze ruských vojsk na Ukrajinu. „Situace po obsazení Krymu tenkrát nebyla vnímána tak ostře. V dané době nikdo nepředpokládal v plné míře, že události budou takto eskalovat a Rusko napadne Ukrajinu,“ přiznává po letech šéf MERO. Luxusní ubytování Konvice v horách

Ropovod TAL byl postaven během pouhých tisíc dnů v 60. letech minulého století. V té době šlo o jednu z největších privátních staveb, jejímž účelem bylo mimo jiné pomoct s poválečným vývojem Německa. Potrubí vedlo i do Bavorska, kde se rozpínal automobilový průmysl. Jedná se o konstrukčně náročnou stavbu, neboť trubky se od moře z Terstu zvedají do hor a překonávají Alpy. Jeden z tunelů leží pod rakouským střediskem Kitzbühl se slavnou horou a sjezdovkou Hahnenkamm, podle níž se tunel jmenuje.

Poslední reportérská cesta mířila do hor k jezeru Cavazzo, kde se nachází přečerpávací stanice. Velmi silná čerpadla ženou ropu potrubím vzhůru, TAL v Alpách dosahuje nadmořské výšky téměř 1 600 metrů. I tady se angažuje skupina ČEZ, která pro výkon místních čerpadel postavila kogenerační jednotky, aby byl provoz úspornější a ekologičtější. V průběhu cesty přišla řeč i na budoucnost ropovodu v důsledku utlumování využívání fosilních paliv. Šéf TAL Lilli zmínil, že potrubí nelze vnímat jen v souvislosti s ropou. „Považuji ropovod za energetickou infrastrukturu, která se do budoucna může využívat například pro přepravu vodíku. Jisté však je, že bez ropy jako takové se stejně neobejdeme,“ uvedl s odkazem na využívání ropy například v chemickém průmyslu.

I proto je důležité, že Česko v TAL zaseklo v posledních letech drápek hodně hluboko. „Česko tím získalo možnost být nezávislé v dodávkách ropy. Můžeme ji odebírat odkudkoli, ale když někdo někde otočí kohoutkem a vypne to, nás to nijak neohrozí. Od ledna 2025 budeme mít stoprocentně pokrytou spotřebu prostřednictvím TAL a navazujícího IKL,“ poznamenal náměstek Binder.

Italští pracovníci TAL v závěru našeho „ropného“ putování připravili symbolickou konvici s ropou, která zrovna proudila v potrubí. Byla to směs kazašské a saúdské šťávy s velice štiplavým odérem. „Třeba vám v paměti ta příchuť ropy zůstane,“ říká na rozloučenou jeden z vedoucích pracovníků přečerpávací stanice pod horami u jezera Cavazzo.