Lék na ruskou ropu „made in Česko“

Jak ucpat ruský ropovod Družba, lámou si v současnosti hlavu evropské politické špičky. Americká administrativa Donalda Trumpa požaduje po Evropské unii, aby její státy výměnou za tvrdé sankce USA vůči Rusku přestaly ze země diktátora Vladimira Putina odebírat ropu. Týká se to zejména dvou potížistů – Maďarska a Slovenska.

Zato Česká republika by odstřižení od závislosti na ruské ropě mohla vyučovat. Ještě v roce 2023 dopravil ropovod Družba do Česka 58 procent veškeré naší roční spotřeby ropy. Dnes u ruské trubky svítí u spotřebované hmoty číslovka 0. Jde o příklad posílení národní bezpečnosti v době plné nejistot, jejichž zdrojem je počínání putinovského režimu v Evropě a ruská válka na Ukrajině.

Jak se Česku ropný krok povedl? Týdeník Euro se vydal hledat odpovědi do centrálního tankoviště ropy nedaleko za Prahou. Na cestu jsme získali cennou posilu v podobě klíčové figury a mozku celé strategicky a bezpečnostně náročné operace. Poprvé jsme se potkali přesně před rokem v italském Terstu.

Ostře sledované nádrže

Centrální ropné tankoviště v Nelahozevsi působí na první pohled nenápadně. Když však přijíždíte, máte pocit, že se blížíte do vojenského prostoru. Tím sice není, ale bezpečnostně a strategicky je tento areál pro Česko srovnatelně významný. Uprostřed polí a zeleně se z ničeho nic zvedají obří nádrže, kolem kterých se vine spleť potrubí a ostnatých drátů. Ve skutečnosti jde o nejdůležitější energetický uzel republiky.

„Schází se tu oba ropovody – Družba a IKL – a jsou zde uloženy téměř všechny nouzové ropné rezervy státu,“ ukazuje člen představenstva státního podniku Mero Zdeněk Dundr. Právě on se stal klíčovou postavou celého procesu odstřižení se od ruské ropy.

Tankoviště je zařazeno mezi prvky kritické infrastruktury státu, což znamená jediné: maximální bezpečnostní režim. „Splňuje nejpřísnější standardy nejen fyzické ochrany, ale i kybernetické bezpečnosti,“ zdůrazňuje Dundr.

V obřích nádržích je uloženo více než 1,5 milionu kubíků ropy, a proto je areál podřízen i zákonu o prevenci závažných havárií. „Samozřejmě registrujeme pokusy o útoky, ale to je dnes realita všude na světě. Všechny události hlásíme NÚKIB a jsme nastaveni na nejvyšší úroveň prevence,“ popisuje.

Rozměry nádrží v Nelahozevsi jsou dechberoucí, zejména když vylezete po žebříku nahoru a stojíte u jejich horní hrany. „Tahle nádrž má kapacitu 100 tisíc kubíků, průměr 85 metrů – plocha je o něco větší než fotbalové hřiště,“ ukazuje Dundr při prohlídce. Nádrže jsou vybavené dvojitým dnem, mezi nímž je vysátý vzduch. „Díky tomu okamžitě víme, jestli je nádrž těsná. Kdyby došlo k problému, systém pošle varování, ale pořád zůstává jedno dno funkční. To nám dává čas reagovat,“ vysvětluje.

Český ropný systém

Nelahozevský areál tvoří 17 nádrží. Cena jedné se pohybuje zhruba v rozmezí 500 až 800 milionů korun, záleží na velikosti. Dvanáct z nich slouží ke skladování strategických zásob, pět je provozních, určených pro manipulaci a míchání ropy. Každá nádrž musí jednou za dvacet let projít generální kontrolou, a proto je vždy alespoň jedna vyhrazena pro údržbu. „Odsud lze provádět veškeré operace – přijímat ropu, míchat ji a posílat do rafinerií v Litvínově i Kralupech. Je to skutečné srdce české ropné logistiky,“ dodává Dundr, provozně-technický ředitel společnosti Mero.

Komplex, který zásobuje české rafinerie, obsluhuje překvapivě malý počet lidí. „Tak velký areál je v noci nebo o víkendu schopno řídit osm zaměstnanců – dva až tři dispečeři, dva až tři pracovníci obsluhy, elektrikář a vrátný,“ vyjmenovává Dundr. Přes den se jejich počet rozroste na zhruba pětadvacet kmenových pracovníků, k nimž se přidávají kontraktoři. „Jen v Nelahozevsi spravujeme přes 13 kilometrů ropovodních potrubí. Externí firmy zajišťují více než 90 procent běžné údržby, naši lidé dělají specializované práce,“ říká ředitel. K těm patří například vkládání takzvaných ježků – měřicích a čisticích zařízení, jež sledují stav potrubí. Mero má i pohotovostní tým, který operuje v celé délce ropovodu IKL od bavorského Vohburgu (kde sídlí i společnost Mero Germany s ropovodem IKL vedoucím ropu do Česka) až po napojení v Kralupech.

Mero má dnes celkem 120 kmenových zaměstnanců. „Na takhle velký provoz je to opravdu málo. Je to dáno automatizací a digitalizací,“ vysvětluje Dundr. Podnik od začátku budoval vlastní optické kabely, které slouží nejen pro řízení provozu, ale i pro kybernetickou bezpečnost. „Nemáme tu ani vlastní hasiče, což bývá v podobných provozech běžné. Máme ale plně automatický systém hašení, který dokáže během tří minut pokrýt nádrž pěnou. A do osmi minut sem navíc dorazí profesionální hasiči z blízkých rafinerií.“ Zásadní technologickou proměnou posledních let bylo zavedení přímého propojení na rafinerie. Dřív musela ropa z Německa vždy nejprve natéct sem do nádrží a až odtud se posílala dál. „To ale znamenalo velké omezení,“ popisuje ředitel.

Nově vybudované měřicí stanice podle něho umožnily, aby ropa prošla jen přes kontrolní a měřicí uzly a mohla pokračovat přímo do Litvínova či Kralup. „Bylo to řešení, které jsme dohodli s německými úřady. Půl roku běžel paralelní testovací provoz a dnes tyto dvě měřičky plnohodnotně nahrazují roli nádrže,“ dodává Dundr.

Dobře zahraná italská karta

Dundrova hvězda se rozsvítila přesně před rokem při návštěvě české delegace politiků, manažerů a novinářů přístavu a sídla ropovodu TAL v italském Terstu. Právě tam začal klíčový projekt zvaný TAL-Plus, díky němuž se Česku podařilo odstřihnout od závislosti na ruské ropě. Projekt TAL-Plus stál přibližně 1,6 miliardy korun, které stát prostřednictvím podniku Mero (spadajícího pod ministerstvo financí) investoval do modernizace měřicích a čerpacích uzlů, záložních systémů a kapacitní úpravy ropovodu. Díky tomu se do Česka ročně dopraví ze severu Itálie přes Rakousko a Německo o čtyři miliony tun ropy navíc. Naší zemi to garantuje potřebné roční množství „černého zlata“, a tím odpoutání se od ropy, která do tuzemských rafinerií do letošního března tekla ropovodem Družba. Z hlediska geopolitiky šlo o krok, jenž nemá v regionu obdoby. Slovensko či Maďarsko zůstávají na ruské ropě závislé, zatímco Praha dnes disponuje stoprocentní alternativou. To dává českému státu svobodu rozhodování – nejen z ekonomických důvodů, ale i v reakci na případný politický či bezpečnostní tlak Moskvy. „Strategické je mít vždy možnost volby,“ shrnul ředitel Dundr, který je duchovním otcem a stěžejní postavou projektu TAL-Plus.

Samotná realizace projektu probíhala pod extrémním časovým tlakem a v době, kdy Evropa řešila energetické šoky po ruské invazi na Ukrajinu. Přesto se podařilo práce dokončit včas a bez dopadů na spotřebitele – motoristé ani průmysl žádný výpadek nepocítili. Do smlouvy mezi celkem devíti akcionáři TAL se následně vložily veškeré detaily týkající se cen, pravidel přístavu v Terstu či práva na požadovanou kapacitu přepravované ropy pro Českou republiku.

„Tohle byl kapitální kousek – dokázat všechny přesvědčit a kontrakt následně protlačit přes všechna právní oddělení společností jako Shell, OMV, Total, Exxon či ENI. Když se loni v květnu smlouva podepsala, byla to velká úleva,“ pokyvuje Zdeněk Dundr nadšeně. Povedený projekt jde nejen za manažery Mera, ale i za vládou, jež tomu dala plnou politickou podporu. „Díky několikaleté práci Mera, za výrazné podpory vlády Petra Fialy a vedení ministerstva financí v čele se Zbyňkem Stanjurou se podařilo realizovat projekt zbavení se závislosti Česka na ruské ropě. Nejlepším důkazem, že šlo o dobrý krok, je fakt, že od letošního roku k nám neteče žádná ruská ropa, a nejenže to nikdo negativně nepocítil, ani si toho občané nemuseli všimnout, ale navíc máme nejlevnější paliva mezi okolními zeměmi,“ připomněl pro týdeník Euro náměstek ministra financí Roman Binder (ODS).

Výsledek operace TAL-Plus se pozorovateli zhmotní právě v centrálním tankovišti v Nelahozevsi, kde se do země zanořují oba ropovody – jak Družba, tak IKL. Zatímco první je symbolem ruské moci, které se podařilo v případě Česka vzepřít, druhý je důkazem toho, jak důležité je budování alternativ a strategického plánování.

Konec zrádné družby

Co by se stalo, kdyby Česko nevybudovalo ropovod IKL, tehdy alternativu k Družbě? „Raději si to ani nepředstavuji. Vypadalo by to podobně jako dnes na Slovensku nebo v Maďarsku,“ říká ředitel Dundr. „Strategické je mít vždy alternativu. TAL-Plus neznamená, že Družbou už nikdy nic nepoteče, ale že máme stoprocentní možnost volby,“ dodává.

Připomíná rovněž, že myšlenka alternativní trasy vznikla už v 90. letech (konkrétně v období let 1994 až 1998). „Byla to doba privatizace petrochemického průmyslu. Zájem měly velké západní firmy, které podmínily vstup do Česka tím, že bude existovat nezávislá zásobovací cesta. Proto se začal budovat IKL a později jsme mohli rozšířit kapacitu přes TAL-Plus,“ vysvětluje.

Kdo konkrétně se o vybudování alternativní trasy, dnes tak důležité, zasadil? „Pamětníci připomínají, že u spuštění byl premiér Václav Klaus a ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý. Byla to éra, kdy se rozhodovalo o tom, že Česko nebude závislé jen na Východě,“ vzpomíná. Na rozdíl od dob sovětské či ruské dominance je dnešní ropný mix pestřejší.

„Přepravuje se ropa z kaspické oblasti – z Ázerbájdžánu a Kazachstánu, dále ze Severního moře a ze Saúdské Arábie. Testovali jsme i ropu ze Střední Ameriky nebo z USA, uvažuje se o ropě z Libye. Možností je víc,“ vyjmenovává Dundr. Ne všechny druhy jsou ale vhodné. „Ropy ze Severního moře jsou těžší a svými vlastnostmi dokážou částečně nahradit ruskou ropu. Saúdská je zase stabilní a dobře obchodovatelná,“ dodává.

Neruská náplň Družby?

Z obchodního pohledu se fungování Mera zásadně nezměnilo, protože podnik historicky ropu nenakupuje ani s ní přímo neobchoduje – jeho rolí je přeprava a skladování. Přesto se musely aktualizovat smlouvy se společností Orlen Unipetrol (vlastník tuzemských rafinerií v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, pozn. red.), aby reflektovaly novou realitu a kapacitní potřeby po spuštění projektu TAL-Plus. „Máme dnes jednu integrovanou přepravní smlouvu, která už myslí na všechny možné scénáře – včetně úplného zastavení dodávek z Družby,“ vysvětluje Dundr. Díky tomu nedošlo k žádným výpadkům.

Ekonomicky se ukázalo, že projekt TAL-Plus nebyl jen technickým, ale i obchodním úspěchem. Česko se už v květnu dostalo k rekordní přepravě ropy – 657 tisíc tun, což překonalo dosavadní historické maximum ropovodu TAL z roku 2012. „TAL dnes stoprocentně zásobuje Rakousko, Bavorsko, Bádensko-Württembersko i Česko. Je to opravdu významná evropská tepna zásobování ropou,“ hodnotí Zdeněk Dundr. Otázkou bude, zda a případně jakým způsobem stát na svém území naloží s ropovodem Družba, který je nyní zakonzervovaný. „Vedle uzavření připadají v úvahu různé možnosti obchodního využití už bez ruské ropy. Máme tedy plán a možnosti a stejně jako u plynu, tak i v ropě a palivech jsme díky uplynulým čtyřem letům vlády nezávislí na východním hegemonovi, pro kterého zbytek Evropy není partnerem, ale kořistí,“ nadhazuje k možné budoucí diskusi náměstek Binder.

Že by nakonec ruským potrubím proudila neruská hmota? Budoucnost ukáže, vyústění by to však bylo neotřelé.