Podle kalkulace týdeníku Euro se majetek premiéra v demisi Andreje Babiše propadl ze 122 miliard korun v roce 2017 až na 68 miliard v aktuálním roce. Jakkoli si Babiš od roku 2013, kdy se svým hnutím ANO velkolepě vstoupil do politiky nečekaným úspěchem ve volbách, nepochybně polepšil, lineární trajektorii kumulace majetku se mu nepodařilo udržet. Aktuální vývoj událostí navíc ukazuje, že před Agrofertem, v němž předseda odcházející vlády drží prostřednictvím svěřenských fondů svůj klíčový majetek, stojí hned osm výzev. Pokud se bude Andrej Babiš chtít „vrátit na bednu“, jak se ve sportu říká umístění v první trojce, bude se s nimi muset vypořádat. Pojďme si je společně projít.
1. Růst cen vstupů ve výrobě
Klíčovým prvkem ziskovosti Agrofertu je chemický průmysl, jehož výkonost je zásadně závislá na cenách energetických vstupů do výroby. Významné zvýšení cen silové elektřiny a plynu (to zejména) snižuje globální marže tohoto byznysu a navíc uvádí v život technologie, které se při nízkých cenách nevyplatí vyvíjet. Růst cen vstupů dokonce způsobil odstávky ve výrobě německé chemičky SKW Stickstoffwerke Piesteritz i slovenské firmy Duslo Šala. Fundamenty trhu s energiemi naznačují, že se v prostředí vysokých cen budeme pohybovat i nadále, a to podle dostupných informací nebylo něco, s čím by Agrofert počítal při stanovování obchodních plánů na následující roky (objektivně − jako téměř nikdo). Proto je možné očekávat negativní tlak na marže, ziskovost a zřejmě také potřebu dalšího úvěrového financování.
2. Inflace
Růst cen energií jde ruku v ruce s inflací. Ta by podle základních teoretických pouček podnikové analýzy měla být pro podnikatele neutrálním faktorem, pokud dokáže růst cen vstupů rychle a flexibilně přenést do koncových cen pro své odběratele/zákazníky. Ale v praxi se to velmi často neděje, respektive dochází k tomu se zpožděním. Vysvětlení přinášejí takzvané náklady jídelníčku (menu costs). Jde o přeceňovací náklady, tedy aktivity spojené se změnou ceníků, smluv, s designem a tiskem nových marketingových materiálů, změnou digitální stopy cen, informováním obchodních zástupců o nových cenách, přeceňováním obchodních plánů, dodatečným schvalováním úvěrových smluv… Kolem cen se zkrátka točí úplně všechno a změnit je není žádná legrace, a to tuplovaně platí v holdingu, který čítá přes 250 firem různého zaměření. V turbulentní době, jakou procházíme nyní, navíc mohou okolnosti vynucovat opakované výdaje spojené s menu costs.
3. Růst úrokových sazeb
S tím úzce souvisí i růst úrokových sazeb. O úvěrové expozici Agrofertu a portfoliu věřitelů se psalo mnohokrát. Vyjděme z faktů: éra levných úrokových sazeb je v Česku minimálně na pár let pryč. ČNB se tvrdě chopila svého úkolu dbát o cenovou stabilitu a restriktivní měnovou politikou chce přibrzdit růst cen, jakkoli se jí – například právě ze strany premiéra a jeho okolí – dostává kritiky, že brzdit nabídkovou inflaci nástroji pro eliminaci poptávkových šoků bude neefektivní a bolestné. Buď jak buď, Agrofert s jeho současnými i budoucími úvěry denominovanými v CZK čeká tvrdá zkouška, která bude představovat růst úroků z jistiny úvěru, respektive náklady spojené s přeúvěrováním současných dluhů do jiné měny a zajištění se proti měnovému riziku.
4. Tlak na omezování dotací
Byznys Agrofertu čerpá ekonomické benefity z dotací, ať již primárně (dotace inkasuje Agrofert), nebo sekundárně (dotace inkasují obchodní partneři, kteří z nich financují obchody s Agrofertem). Pokud někdo momentálně pracuje na analýze rizik spojených s podnikáním Agrofertu, zřejmě si k tomuto bodu poznamenal dva velké vykřičníky, a to jak u neinvestičních dotací, tak u dotací investičních. U neinvestičních (nárokových) dotací hrozí zastropování objemu poskytnuté podpory pro velké podniky – zda bude implementováno doporučení Bruselu do české legislativy, Andrej Babiš z menšinové opozice těžko ovlivní. Investiční dotace, tedy dotace nenárokové, budou nepochybně pod významným politickým drobnohledem. Bavíme se navíc o prostředí, v němž – tak jako v jiných sférách – panuje vysoká míra autocenzury státního aparátu.
5. Tlak na růst mezd
Inflační prostředí, prezidentské volby, zejména s přihlédnutím k propadlým hlasům ve sněmovních volbách, tlak odborů, boj proti zaměstnávání cizinců (agenturních zaměstnanců), konkurence na trhu práce s manuálními pracovníky nebo předbíhání růstu mezd ve veřejném sektoru ve srovnání s privátními firmami… To všechno jsou faktory, které udržují personalisty ve stavu bdělosti a jako vektor společně tlačí mzdové náklady firem nahoru. Agrofertu mezi roky 2019 a 2020 vzrostly osobní náklady zhruba o devět procent. Dle ČSÚ vzrostla v letošním druhém čtvrtletí průměrná mzda v ekonomice meziročně o 11,3 procenta, takže tlak na růst mezd nepochybně pokračuje i letos, což nákladové optimalizaci zrovna nenahrává.
6. Environmentální politika
Ochrana životního prostředí, klimatická změna, udržitelnost, odpovědnost k planetě – kdo by o tom neslyšel. Tvrdý a kontinuální tlak na snížení emisí (Fit for 55) a na uhlíkovou neutralitu bude firmám jako Agrofert, zabývajícím se zemědělstvím, živočišnou výrobou, lesnictvím, výrobou hnojiv, olejů či paliv, přinášet zásadní výzvy v oblasti výrobních nákladů, uplatnění na trhu, úvěrového financování, ale také ve vztazích s veřejným sektorem nebo v komunikaci s veřejností. Z dostupných vyjádření vyplývá, že tvrdou zkouškou bude zřejmě právě ona uhlíková neutralita. To, jak dobře se Agrofert připraví na následující dekády preferující zelený byznys, bude nepochybně záviset i na tom, jak dokáže načerpat podporu na environmentální konverzi z Národního plánu obnovy, potažmo operačních programů souvisejících s Green Dealem. To nás však vrací k rizikům bodu číslo 4.
7. Politicko-reputačně-právní rizika
Výrazná názorová polarita politiky v posledních čtyřech letech dostala Česko do situace, v níž platí, že „vítěz bere vše“. Premiér v demisi Andrej Babiš sice se svým hnutím dosáhl – vzhledem k okolnostem – na výborný volební výsledek a při rozkladu hlasů de facto vyhrál volby jako nejsilnější strana, ale jak víme, bude to stačit jen na opoziční lavice. Z nich bude sledovat, jak se vyvíjejí trestněprávní kauzy, s nimiž je jeho jméno skloňováno, jak se vyvíjejí správní a soudní spory mezi Agrofertem a státem či jak na úrovni EU i národní legislativy probíhá regulatorní lajnování hřišť, na kterých se Agrofert a jeho dceřiné společnosti pohybují. Vyjma spotřebitelů, jejichž významná část je na podobné informace velmi senzitivní, budou tento vývoj velmi pečlivě sledovat i banky. V médiích se již několikrát objevily spekulace o tom, co by mohlo vést k zatažení za věřitelskou záchrannou brzdu ve formě okamžitého zesplatnění úvěrů. Já samozřejmě neznám obsah smluvních ujednání Agrofertu, takže se nehodlám k těmto spekulacím připojovat. Jestli si však dokážu představit, že by zvýšená pravděpodobnost takového kroku způsobila finanční divizi holdingu minimálně řadu bezesných nocí? Nepochybně dokážu.
8. Diverzifikace tržeb
Nejúspěšnější světové podniky holdingového typu staví svůj úspěch na stabilitě a kontinuálním růstu. Jejich klíčem je diverzifikace. Musíte kombinovat procyklické a proticyklické industrie, u koncových zákazníků nespoléhat na jednu demograficko-ekonomicko-sociologickou skupinu zákazníků, musíte sázet na různé regiony či k tradičním analogovým odvětvím (těžba surovin, zemědělství, energetika, chemie, potravinářství, nemovitosti a další) přimíchávat byznys budoucnosti, založený na přesunu ekonomického výkonu do online prostředí (e-commerce, data, gaming, digitalizace průmyslových postupů, vývoj a prodej digitálních řešení, kybernetická bezpečnost). Právě tento strategický deficit je Agrofertu často vyčítán a nepochybně představuje bariéru i budoucí příležitost v rozvoji firmy, a tím pádem i majetku Andreje Babiše. Možnosti, které podnikatelům nabízí saturovaný a konkurenční byznys v analogovém světě na straně jedné a dynamicky rostoucí byznys v online světě na straně druhé, jsou neporovnatelné. Možná že formální přiblížení Andreje Babiše zpět k vedení holdingu, k němuž zřejmě dojde, sehraje v tomto ohledu zásadní roli.
Autor je ekonom a vysokoškolský pedagog, pracuje jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA).
