Jaká přijde inflace?

Znát s jistotou odpověď na tuto otázku, se pro investora rovná výhře v jackpotu ve sportce. Investiční strategie do konce roku 2021 bude záviset hlavně na údaji o inflaci. O tom, že inflace nastane, nikdo nepochybuje. Nejde však ani tak o její samotnou výši, rozhodující je spíš fakt, zda stoupající inflace donutí hlavní centrální bankéře ke zvýšení úrokových sazeb, či nikoli. Zvýšení úrokových sa-

zeb by zatřáslo s trhy v jejich základech a možná by došlo i ke splasknutí bubliny. A proto investoři dnes hypnotizují inflační křivku.

Strašák hyperinflace

Největším problémem při přemýšlení o inflaci je naše představivost. Hned před sebou vidíme obrázky z meziválečného Německa, kdy lidé za hromadu bankovek nakupovali základní potraviny. Nebo výjevy z Venezuely či Libanonu, kde se nedávno rozložil peněžní systém a národní měny se prakticky zhroutily. Jenomže tyto měny se do svých potíží dostaly z důvodu paralelního používání druhé, silné měny. Většinou se jednalo o americký dolar, který původní lokální platidlo nahradil a pohřbil ji.

Pokud by nastala hyperinflace na dolaru či euru, svět by se stal „apokalyptickým“ místem, v němž by nemělo cenu se investicemi zabývat. Jedná se však o námět pro sci-fi film, nikoli o reálný průběh. Koronavirus nám přinesl jednu pozitivní zprávu. I přes ekonomický a společenský šok, který pandemie nastolila, se zatím svět nezhroutil. Současný společensko-ekonomický systém se jeví jako robustní. To však neznamená, že neexistují rizika, prudké výkyvy nebo hlubší změny současného systému nastartované koronavirovou pandemií. Půjde však o delší procesy, jež se nebudou projevovat hned.

Riziko velké inflace

Americký Fed by si přál mít inflaci o něco málo vyšší než dvě procenta ročně. Fed záměrně neoznámil hranici, za jakou bude považovat inflaci za nepřípustnou a začne pomýšlet na zvýšení úrokových sazeb. To je pochopitelné, protože chce předejít spekulacím a hlavně tlaku investorů a politiků na zvýšení sazeb, kdyby inflace krátkodobě výrazněji vzrostla. Právě zvýšení úrokových sazeb by posílilo hrozbu zřícení celého systému efektem domina. Vyšší úrokové sazby by znamenaly méně hotovosti na finančních trzích. Levné peníze by skončily. Velcí investoři by si museli více vybírat své investice. Neomezený růst všech aktiv bez ohledu na fundamenty společností by skončil.

Druhým bezprostředním efektem by bylo zdražení půjček jak pro státy, tak pro soukromé firmy. Většina médií a veřejnosti ovšem sleduje hlavně státní dluhopisy, protože každá desetina navíc znamená také nové státní výdaje. A vyšší státní výdaje pro nás v blízké budoucnosti znamenají vyšší daně. Státy však krachují jen výjimečně a vždy mají možnost zvednout příjmy zvýšením daní nebo tiskem nových peněz.

Růst nezaměstnanosti způsobí přímý pokles kupní síly a prohloubí obavy lidí z budoucnosti. Ti budou proto daleko více šetřit a nebudou podporovat inflační tlaky.

To ovšem není případ soukromých firem. Ty mohou zkrachovat a nechat po sobě nezaplacené závazky, které bude nutné nenávratně odepsat. Velkým rizikem pro současnou situaci jsou právě takzvané zombie firmy, jež přežívají pouze díky tomu, že si mohou levně půjčovat. Krach těchto firem povede k dalšímu nárůstu nezaměstnanosti. Vysoká nezaměstnanost zvýší výdaje státu a sníží jeho příjmy. A dluhová past rozevře svůj chřtán, protože již tak zadlužený stát si bude muset vypůjčit ještě víc peněz, a to za horších podmínek. Toto je mechanismus, který by mohla spustit právě vyšší inflace.

Výstražně vztyčené prsty

Pro růst inflace hovoří hned několik faktorů. Prvním z nich je zdražení cen primárních surovin. Růst ceny ropy už pocítili čeští řidiči, ale nejde jen o ropu; i ceny ostatních komodit jako měď, nikl nebo dřevo se drží na vysokých úrovních. Tyto ceny však nejsou konečné. Předpokládá se totiž, že až skončí všechna omezení spojená s koronavirem, raketově stoupne poptávka. Tu nebude lehké uspokojit. Výrobní a těžební kapacity již delší dobu nejedou na sto procent. Ekonomika není mixér, který se dá kdykoli zapnout nebo vypnout. Nedostatek některých základních surovin může ceny vystřelit nad jejich obvyklou úroveň.

Nerovnováha ve spotřebě způsobená koronavirem má za další následek nevyužité transportní kapacity mezi Čínou a zbytkem světa. Dlouhé roky byla doprava optimalizovaná, kontejnery dovážející čínské zboží byly na své cestě zpět naplněné. Nyní se vrací do Číny prázdné, což ceny dodaného zboží zvyšuje.

Jednou z velkých obav inflace je tisk peněz po celém světě. Každá vláda se ještě více zadlužuje, aby pomohla kulhající ekonomice. USA v tomto ohledu vedou. První záchranný balíček Donalda Trumpa dosáhl výše 900 miliard dolarů a obsahoval přímou pomoc americkým domácnostem. Joe Biden svého předchůdce ještě trumfnul a prosadil více než dvojnásobnou částku 1,9 bilionu amerických dolarů. Nárůst objemu peněz opět zvyšuje risk inflace, protože vzrostlému množství peněz neodpovídá objem vyprodukovaných věcí a služeb.

Skutečně bude inflace?

Z výše uvedených argumentů by se zdálo, že nám opravdu hrozí silná inflace. Empirická skutečnost je však trochu jiná. Hlavní inflační tlak přichází z trhu práce. Pokud je malá nezaměstnanost, stoupá tlak na růst mezd. Avšak koronavirus bude mít naprosto opačný efekt, který ještě nedokážeme změřit. Díky všem různým státním pomocem se podařilo zabránit velké vlně propouštění. Ta se však neodvratně blíží s návratem do normálního stavu. Růst nezaměstnanosti způsobí přímý pokles kupní síly a prohloubí obavy lidí z budoucnosti. Ti budou proto daleko více šetřit a nebudou podporovat inflační tlaky.

Co se týče tisku peněz, taktéž by se zdálo, že inflace je neodvratitelná. Jenomže příklad Japonska, jež tiskne peníze již dlouhou dobu, ukazuje opak. Nové peníze v oběhu nezpůsobují inflaci v obecné rovině, tlačí především na ceny akcií a nemovitostí. Ty vzrostly v některých případech až několikanásobně.

Právě cena nemovitostí se přitom na výpočtu inflace projevuje jen velmi omezeně. Napříč zeměmi v něm dosahuje položka nákladů na bydlení maximálně 20 procent, avšak ty v reálném životě tvoří více než polovinu našich výdajů. Inflace cen spotřebního zboží nastane ve chvíli, kdy lidé budou více spotřebovávat. Spotřeba poroste v momentě, kdy budou lidé hledět do budoucnosti s důvěrou a s nadějí na zlepšení své situace. Toto však nenastane ještě delší dobu.

Otevřený konec

Americký Fed počítá s přechodnou inflací, tedy že nepochybně zažijeme růst cen určitých výrobků, materiálů nebo služeb, ale ty se časem vrátí do normálu. Obdobnou situaci jsme zažili minulý rok v případě propadu cen ropy. Kontrakty na lehkou americkou ropu se jeden čas prodávaly se zápornou hodnotou, což odporuje všem ekonomickým zákonům. Tento stav však trval jen několik dní. Za několik týdnů se ropa vrátila k obvyklým hodnotám. Fed očekává stejný průběh pro celosvětovou ekonomiku. Po období radosti z vítězství nad koronavirovou pandemií se zase vrátíme ke svým starým ekonomickým problémům, jako jsou malá porodnost, stárnutí populace, zadlužení a rostoucí nerovnosti mezi lidmi. Svět se bude znovu potýkat s problémem všeobecné stagnace.

Mnohem realističtější scénář je, že koronavirus tu zůstane delší dobu, a i když se jej podaří částečně omezit, budeme s ním žít dál. V létě by se přirozeně měl počet nemocných snížit, avšak strach z návratu situace z loňského podzimu bude přetrvávat. Z toho důvodu lidé raději zůstanou opatrnější a jejich návrat k obvyklé spotřebě bude pomalejší. Na podzim můžeme zažít další vlny, které však budou mít menší ekonomické dopady než ty předchozí. Lidé již budou zvyklí na fungování za pandemie. V tom případě však nebudou inflační tlaky. Daleko riskantnější budou politické dopady, o nichž však centrální banky neuvažují. Reálnější hrozbu, než je hyperinflace, představuje politická nestabilita ve světě způsobená koronavirem.