Kaleidoskop v těžkých časech

Výsledek komunálních voleb se tradičně stává předmětem dost rozdílných interpretací, ba ostrého politického boje o interpretaci. Odpovědět jasně na otázku, kdo vyhrál, je v podstatě nemožné či přinejlepším značně komplikované. Respektive jedna jasná odpověď je vždy k dispozici předem: nezávislí kandidáti. Ti jsou neporazitelní již vzhledem k tomu, že se jich o křesla v zastupitelstvech uchází zdaleka nejvíc.

V minulosti se však politické strany často přely o druhé místo, které pak zkoušely prodat jako faktické vítězství, byť svými jednotkami procent hlasů i mandátů nemohly nezávislým kandidátům nebo jejich sdružením konkurovat. Druhou příčku si tradičně drželi lidovci, především díky početné členské základně a rozvětvené organizační struktuře. Ve větších městech však své pozice zpravidla ztráceli, zato v nich po mnoho voleb bodovala zejména ODS.

Ani letos se na tom v zásadě mnoho nezměnilo. Ve volbách do zastupitelstev obcí, městysů a měst získalo mandát celkem 47 027 neboli 79,4 procenta nezávislých kandidátů – a jejich podíl ve srovnání s minulými léty stále stoupá. Na druhém místě se jako obvykle krčí KDU-ČSL, jež navrhla něco přes pět procent zvolených zastupitelů. (Jde o údaj zachycující počet kandidátů, které daná strana navrhla na své či koaliční kandidátní listiny, tedy včetně jí delegovaných nestraníků.) Ovšem řady zastupitelů za lidovce postupně řídnou.

Třetí letos skončila ODS (3,14 procenta zastupitelů), čtvrtý STAN (2,88), páté ANO (2,32). Zajímavé jsou šestá a sedmá příčka, poněvadž zrcadlí umírání dvou někdejších politických velmocí, sociálních demokratů a komunistů. ČSSD ve srovnání s minulými volbami ztratila v zastupitelstvech obcí, městysů a měst více než tisíc reprezentantů, komunisté skoro tisíc. Propad obou stran ještě více vynikne ve srovnání s rokem 2010, tudíž zhruba deset let zpátky.

Ve volbách 2010 sociální demokraté získali více než čtyři tisíce zastupitelů, letos něco přes sedm stovek. Komunisty po volbách 2010 reprezentovalo v obecních zastupitelstvech něco málo přes tři tisíce lidí, letos jen něco přes čtyři stovky. U komunistů jde o výsledek nezvratných demografických procesů, u sociálních demokratů o odraz postupného rozkladu strany, jenž má řadu příčin, mimo jiné i neschopnost nalézt v éře po Jiřím Paroubkovi silného lídra.

Role ANO a klíčové otázky

Roli někdejšího předsedy ČSSD se snaží napodobit, ba převzít Andrej Babiš. Po Paroubkově vzoru vyhlásil letošní komunální volby za referendum o vládě. Růst inflace i energetická krize mu poskytly skoro ideální podmínky, aby vyvolal politickou tsunami, podobnou té Paroubkově z krajských a senátních voleb 2008, jíž se dle stranických barev sociálních demokratů říkalo oranžová.

Zaznamenal úspěch, leč pouze částečný – místo ničivé tsunami přišlo sice znatelné, ale řekněme středně velké vlnobití. A ne všude, pouze ve větších městech, navíc zpravidla těch, která leží v severních Čechách, na severní Moravě, popřípadě v několika jiných regionech s nižší životní úrovní. A tedy v někdejších baštách levice, sociálních demokratů a komunistů.

Čistě matematicky vyjádřeno, celkově hnutí ANO vlastně stagnovalo. V roce 2018 získali jím navržení kandidáti ve všech druzích zastupitelstev celkem 1 684 míst, letos 1 748. Nicméně nelze pominout jeho zisky v krajských i mnoha větších městech. ANO vyhrálo v Hradci Králové, Jihlavě, Karlových Varech, Olo­mouci, Ostravě, Pardubicích, Ústí nad Labem a ve Zlíně, tedy v osmi z 13 krajských měst. Oproti minulým volbám si zde zpravidla o několik procentních bodů polepšilo, přičemž v Karlových Varech a ve Zlíně dokonce o více než deset.

Zastupitelstva i těch největších měst jsou však ve srovnání s dvousetčlennou Poslaneckou sněmovnou relativně malá a i znatelný skok v procentu odevzdaných hlasů se tudíž projeví jen mírnějším nárůstem získaných mandátů. Ve Zlíně, kde patrně hodně těžilo z popularity současného primátora Jiřího Korce, ANO sice vyrostlo z 19 procent hlasů v roce 2018 na letošních skoro 32, získalo ovšem „jenom“ o pět mandátů navíc. I proto, že ve volbách do zlínského zastupitelstva v roce 2018 propadlo skoro 12 procent hlasů, letos ani ne pět.

Ani letošních 14 křesel ANO ve zlínském „parlamentíku“, jenž čítá celkem 41 míst, však na nadpoloviční většinu nestačí, ostatně na jednobarevnou většinu nedosáhlo v žádném krajském městě. Volební zisky sice zvyšují šanci na primátorský řetěz, nicméně rozhodující budou, jako vždy, až povolební jednání.

Navíc před otevřením volebních místností ANO disponovalo primátorem nebo primátorkou v sedmi krajských městech, konkrétně v Českých Budějovicích, Kar­lových Varech, Olomouci, Ostravě, Pardu­bicích, Ústí nad Labem a ve Zlíně. Pokud by v nich obhájilo primátorský post, nepřineslo by to mocenskou alternaci.

Má ANO šanci přežít případný odchod svého šéfa, zakladatele a majitele z politiky? Nedopadne po něm dost rychle tvrdě na zem?

Pár dní po volbách bylo víceméně jasné, že pozici ostravského primátora obhájí Tomáš Macura z hnutí ANO, v koalici se Spolu a Piráty, jež severomoravské metropoli vládla i v uplynulém volebním období – jen díky Spolu se nyní přidružila též TOP 09. Celostátní vládní koaliční formát evidentně nemusí znamenat pravidlo a ani v minulosti neznamenal.

Osoby Tomáše Macury či velmi úspěšného Jiřího Korce, jenž se v roce 2018 stal ve 32 letech nejmladším primátoremZlína v jeho  historii a jehož působení na zlínské radnici voliči nyní odměnili 32 procenty hlasů, odkazují k budouc­nosti hnutí ANO coby etablované politické strany. Jeho letošní kampaň se tolik netočila kolem postavy Andreje Babiše, kandidáti za ANO už z billboardů nevytrubovali do světa, že mají číslo na Babišův mobil.

Má ale ANO šanci přežít případný odchod svého šéfa, zakladatele a majitele z politiky? Nedopadne po něm dost rychle tvrdě na zem, jako se to, byť pozvolněji, přihodilo ČSSD? Toť jedny z klíčových otázek příštích let české politiky.

Nekopírovat vládní formát

Komunální volby ale potvrdily spíše pozoruhodnou stabilitu českého politického systému i narůstající pestrost politické scény českých měst. I díky schopnosti politických stran vytvářet různé koalice, mezi sebou i třeba s nezávislými sdruženími. Ostatně pokud třeba ODS vůbec někde dokáže porazit hnutí ANO, pak pouze díky spolupráci v rámci nějaké koalice, ať už s KDU-ČSL a TOP 09, tedy pod hlavičkou Spolu, nebo nějaké jiné, leč podobně naformátované.

Šok z inflace a energetické krize se do volebních výsledů promítl jen částečně, kromě zmíněného úspěchu hnutí ANO i růstem podpory pro Okamurovu SPD. Což je varovný signál nejen pro strany vládní koalice, ale i pro ANO, poněvadž Tomio Okamura patrně získal též hlasy těch, jimž Andrej Babiš přijde buď příliš měkký, nebo okoukaný a trochu vyhořelý.

Obecní volby ovšem zároveň netvoří tu nejlepší arénu pro testování společenských nálad, jelikož hodně občanů nemělo praktickou šanci, jak případnou nespokojenost projevit.

Především obyvatelé menších obcí, kde si mohli vybrat leda ze dvou či ze tří nezávislých kandidátních listin. Nebo třeba pouze z jedné. A jak dokládají celostátní průzkumy, voličské preference se zatím nijak dramaticky neproměňují.

Může za to především léta pečlivě hloubený příkop mezi táborem příznivců současné vlády a přívrženců hnutí ANO i dalších opozičních stran, jak parlamentní SPD, tak neparlamentních subjektů. Fanoušek koalice Spolu nedá Babišovu hnutí hlas ani náhodou a naopak. Nicméně frustrace může skrytě podemílat i ještě nedávno pevné břehy a později přivodit nečekané převraty.

Možná i proto je asi žádoucí, aby vládní koalice v českých a moravských městech nekopírovaly současný celostátní vládní formát. Aby, s výjimkou SPD či podobných extrémních formací, stavěly spíše komunální mosty mezi vládními stranami a těmi ostatními. Hezký příklad poskytuje Mladá Boleslav, kde volby vyhrála koalice ANO s Volbou pro Mladou Boleslav. Městskou vládu sestaví s ODS, jež kandidovala společně s TOP 09 a nezávislými kandidáty, STAN a Hlasem pro Boleslav.

Dosavadní a dlouholetý primátor Ra­duan Nwelati z ODS zůstane ve funkci ještě 1,5 roku, pak jej vystřídá Jiří Bouška z Volby pro Mladou Boleslav. „Čekají nás těžké časy a je nutné udělat maximum pro zajištění stabilního prostředí ve městě. Žádné dohadování nebo válčení by nám tu nepomohlo,“ prohlásil Bouška. Snad jeho hlas dolehne i k uším některých horkých hlav v pražských stranických centrálách.