Kde všechny ty peníze jsou?

Odsouhlasila dotaci cen elektřiny, aby nová pravidla mohla platit už od ledna. A tak se vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) mohl pochválit tím, že „vláda snížila ceny elektřiny o deset procent“. Není to úplně pravda. Vláda ceny neurčuje, kabinet pouze převzal hrazení nákladů na obnovitelné zdroje, které jsou součástí běžné ceny, takže je domácnosti a firmy nyní platit nemusí. Zaplatí to všichni občané z odvedených daní. Cena – 17 miliard korun. Přestože jde o další výdaj navíc v už tak napjatém rozpočtu, panuje nad opatřením všeobecné nadšení. Zejména český průmysl vládě tleská, jako by za dotace elektřiny nikdo ani platit nemusel. Jindy opatrní a přísní podnikatelé jsou rádi, že cena elektřiny klesne, a sníží se tak výrobní náklady zejména firmám, které při výrobě spotřebují energie opravdu hodně. I v podnikání platí, že ekonomická košile je bližší než národohospodářský kabát a kdo nebere, když stát něco dává, je považován za hlupáka.

Česko má navíc dvojí alibi. První v tom, že ceny elektřiny byly od začátku krize v roce 2022 opravdu jedny z nejvyšších v Evropské unii. Na ceny také působily prakticky všechny vlády. K dotování cen elektřiny se odhodlal i lídr evropského trhu Německo, jež chce udržovat nízké ceny pro energeticky náročný průmysl až do roku 2029. Náklady na tuto podporu budou obrovské. Mluví se o 31 miliardách eur, což je suma, která se blíží nákladům na sociální politiku v Česku.

Němcům v dotacích konkurovat nemůžeme, ale přiblížit se jim musíme, tvrdí ministr Havlíček, ale i čeští průmyslníci, kteří za to ministrovi tleskají. Podobně jako za slib snížení podnikových daní, které se mají vrátit z 21 na 19 procent. Vzájemná (ne)souhra obou těchto kroků naznačuje, v čem je problém této líbivé politiky. Rozpočtové dopady. Zvyšují se výdaje, snižují daňové výběry. Kde si tedy do budoucna vyčarujeme všechny ty peníze na báječné ekonomické sliby? Zbožnou vírou v růst ekonomiky asi ne, když ministryně financí tvrdí, že takové srovnávání rozpočtu je jen iluze, „simulakrum konsolidace“, která je ve skutečnosti hlavně šetřením.

Národohospodářský kabát je stejně důležitý jako podniková košile. Český průmysl může být úspěšný jedině v kontextu celkově zdravého hospodářství a srovnaný rozpočet je jednou z nutných, i když nikoli postačujících podmínek zdravého růstu.

Pomalu tedy s tou radostí z dotované elektřiny, kterou jednou zaplatíme. A až tento polštář splaskne, nebude to pro nikoho příjemné. Ani pro Němce, ani pro Čechy.