Konec ropných závislostí

Ať už si ale myslíme o krocích předchozí Fialovy vlády leccos (a máme k ní spoustu výtek), nedá se jí upřít jeden veliký klad – naši vlast vymanila ze závislosti na ruské šťávě, na ropě odkudsi z divého Mordoru…

Různé odhady a součty uvádějí, že země Evropské unie dovážely z Ruska před únorem 2022 přibližně 25 až 31 procent ropy, kdežto po putinovském útoku na Ukrajinu klesla spotřeba EU úhrnem někam ke třem či pěti procentům. A to je dobře. Na poklesu závislosti má výrazný podíl i Česko, které se dokázalo doslova odstřihnout od kdysi údajně „bratrské“ Družby. Ještě v roce 2023 teklo tímto ropovodem do Česka přibližně 58 procent veškeré tuzemské spotřeby ropy.

A dnes? Od jara je to čistá nula. Cucáme už z potrubí TAL-Plus a IKL, takže máme možnost volby. Nyní ale volíme zcela jednoznačně; ropu bez zlé krve. Takovou šanci nemají Slováci ani Maďaři, což tak trochu vysvětluje, proč se jejich nynější politická honorace chová tak, jak se chová. Slováci dovážejí z Ruska prakticky všechnu ropu; Orbánovo Maďarsko vykazuje podíl závislosti více než 80 procent, což rozhodně nedělá radost americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, který opět nedávno vyzýval k evropskému upuštění od téhle ruské suroviny. O unikátní české bezpečnostně-energetické operaci a jejím zákulisí píše náš reportér Ondřej Koutník na straně 14 a dalších.

Dovozy též snížilo Německo, Rakousko, Finsko, Bulharsko a již po roce 2014 (po zabrání ukrajinského Krymu neuniformovanými mužiki) a definitivně po roce 2022 Pobaltí, jež je v sousedství a možná i v hledáčku ruského medvěda. Polsko, které zná ruskou rozpínavost a lačnost po stovky let, je od letoška také zcela nezávislé na ruských zdrojích (Orlen utnul v červnu vazby). My si můžeme přát od nové vlády, ať bude jakákoli, aby se upínala na Západ, k civilizaci.

To v arabském kulturním okruhu je závislost na příjmech z ropy enormní. Dočtete se o tom od strany 28 v long-readu z partnerských Financial Times, které nabízejí pronikavý pohled do tak trochu neznámé Saúdské Arábie, jež diverzifikuje ekonomiku, rozvíjí turismus, spotřebitelský či zábavní sektor. Jistě, zbavuje se tím též své závislosti na příjmech z ropy. Ještě v roce 1970 se ropa podílela odhadem na 77 procentech HDP země (!), kolem roku 1990 pak podíl klesl někam k 65 procentům. Před čtvrtstoletím se Saúdové dostali na polovičku HDP, kterou vytvářel ropný sektor, což nadále snižují.

Letos v květnu saúdský ministr financí Faisal Alibrahim oznámil, že neropné aktivity převážily a za rok 2024 přispěly k 54,8 procenta HDP. „Černé zlato“ tedy stále pohání asi 45 procent ekonomiky, ale to se za pár let změní. Podle Vize 2030 má činit k témuž roku ropný podíl pouze 24 až 26 procent, přičemž království již těží z takových „pecek“, jako je daň z přidané hodnoty, kterou zavedlo až v roce 2018! Tehdy to bylo pět procent, za covidu-19 zvýšeno na patnáct.

Přeji vám, aby se v Česku daně nezvyšovaly.